7 Tdo 1496/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 12. 2004 o dovolání
obviněného M. B., proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 4. 2004,
sp. zn. 6 T 11/2004 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. o d m í t
á .
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 20.4. 2004, sp. zn. 6 T 11/2004, byl
obviněný M. B. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí
podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák.
Podle skutkových zjištění okresního soudu se jej měl dopustit tím, že dne 10.
1. 2004 kolem 02,45 hod. v L., řídil osobní motorové vozidlo zn. Ford Escort,
ačkoliv mu byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 29. 5. 2002, sp. zn.
3 T 78/2002, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení
motorových vozidel na dobu dvou roků, rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze
dne 17. 9. 2003, sp. zn. 4 T 124/2003, trest zákazu činnosti spočívající v
zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří roků a trestním příkazem Okresního
soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 19. 9. 2003, sp. zn. 2 T 191/2003, trest
zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel na dobu dvou roků.
Obviněnému M. B. byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání šesti měsíců,
pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením
ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 31 To 199/2004, zamítl podle § 256 tr. ř. jako
nedůvodné.
II.
Proti rozsudku Okresního soudu v Liberci podal obviněný prostřednictvím své
obhájkyně JUDr. M. K. dovolání, a to v rozsahu výroku o trestu. Toto rozhodnutí
napadl z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
V odůvodnění dovolání obviněný přiznává, že se uvedeného jednání dopustil,
nepopírá jej a svého činu upřímně lituje. Je však přesvědčen, že při
rozhodování o trestu soud pochybil, když mu uložil nepodmíněný trest odnětí
svobody na samé horní hranici trestní sazby. V této souvislosti poukazuje na
to, že v současné době si odpykává trest odnětí svobody a dále mu byl přeměněn
trest obecně prospěšných prací. Podle jeho mínění mu měl být uložen s ohledem
na stupeň společenské nebezpečnosti spáchaného trestného činu trest odnětí
svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu, popřípadě trest nepodmíněný, avšak
ne na samé horní hranici trestní sazby.
V závěru dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí
Okresního soudu v Liberci z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a uložil mu trest odnětí svobody, jehož
výkon bude odložen na přiměřenou zkušební dobu.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání vyjádřila písemně v souladu s
ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. Vzhledem k tomu, že dovolatel napadá
výhradně odsuzující rozsudek soudu prvého stupně, a to za stavu, kdy ve věci
bylo rozhodnuto ve druhém stupni, navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání
podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací se v prvé řadě zabýval otázkou, zda je
dovolání v posuzované věci přípustné.
Přípustnost dovolání je vymezena v ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. tak, že
dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud
rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Obviněný však ve svém dovoláním výslovně uvedl, že napadá odsuzující rozsudek
Okresního soudu v Liberci ze dne 20. 4. 2004, sp. zn. 6 T 11/2004. Závěrečný
návrh je v podaném dovolání uveden tak, že obviněný navrhuje, \"aby Nejvyšší
soud ČR napadené rozhodnutí Okresního soudu v Liberci z důvodu uvedeného v ust.
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a to v části o druhu a výši trestu, jakož i o
zařazení do typu věznice pro výkon trestu, zrušil a rozhodl tak, že mi bude
uložen trest odnětí svobody a jeho výkon bude odložen na přiměřenou zkušební
dobu\".
V petitu dovolání ani v jeho odůvodnění se nenapadá rozhodnutí krajského soudu,
který ve věci rozhodl ve druhém stupni. Vůči tomuto rozhodnutí nevznáší
dovolatel žádnou výhradu.
Rozhodnutí soudu prvního stupně však dovoláním napadnout nelze, neboť
ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. jako jednu ze zákonných obligatorních podmínek
pro podání dovolání výslovně stanoví, že musí jít o rozhodnutí, které učinil
soud v druhém stupni (shodně viz č. 25/2003 Sb. rozh. trest.).
Jako soud druhého stupně rozhodl v této věci Krajský soud v Ústí nad Labem ?
pobočka v Liberci, a to usnesením ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 31 To 199/2004,
jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného. Jak již bylo řečeno
shora, proti tomuto usnesení však obviněný dovolání nepodal.
IV.
Nejvyšší soud proto shledal dovolání obviněného M. B. nepřípustným, a jako
takové je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Učinil tak v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr