Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že
obviněný směřuje své námitky pouze proti skutkovým závěrům soudů obou stupňů.
Uvedla, že všechny tyto námitky primárně směřují ke změně skutkových zjištění,
a že obviněný se tak snaží prosadit odlišný skutkový stav věci od toho, ke
kterému dospěly soudy obou stupňů. Dodala, že dovolací důvod uvedený v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. je vymezen tak, že předpokladem jeho existence je
nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku
nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů,
včetně jejich hodnocení, a vyvozování skutkových závěrů z důkazů ovšem
neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak
ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Jestliže obviněný namítl nesprávnost právního
posouzení stíhaného skutku, avšak tento svůj názor dovozoval z odlišné verze
skutkového stavu, pak soudům obou stupňů nevytkl vady při aplikaci hmotného
práva, nýbrž porušení procesních ustanovení.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky
dovolání obviněného J. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně
navrhla, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek
stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen: ,,Nejvyšší soud“) shledal, že dovolání
obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel
přitom z následujících skutečností.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní
posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního
je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který
zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak
ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání
je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky
trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í
vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího
důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel
snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a
tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí
skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že
dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř.
hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při
provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na
provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený
k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby
skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí
instancí.
Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně
ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého
stupně. S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na
spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat jen za předpokladu, že tu je
extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. O takový
rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudu nemají vůbec žádnou
obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudu z důkazů
nevyplývají při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková
zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu dokazování apod.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší
soud shledal, že v dovolání ve skutečnosti nenamítl nesprávnost právního
posouzení skutku, nýbrž učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky
skutkové, tedy takové námitky, které směřují proti rozsahu dokazování a proti
hodnocení důkazů. Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami
právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního
posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní
právní námitky. Obviněný uplatnil pouze skutkové námitky, jimiž napadá skutková
zjištění soudů. Za námitky skutkové povahy je nutno považovat námitky, že z
provedeného dokazování nevyplývá, že se obviněný dopustil trestné činnosti, že
nebyly provedeny veškeré dostupné důkazy, a že soudy obou stupňů nesprávně
hodnotily provedené důkazy. Obviněný uvedl, že neodcizil sochy nalezené v jeho
vozidle, nýbrž je nalezl u silnice a měl v úmyslu je vrátit. Se spoluobviněným
B. Z. se údajně stýkal pouze v souvislosti s užíváním drog. Těmito námitkami se
však obviněný snaží prosadit odlišnou verzi skutkových zjištění, než ke kterým
došly soudy obou stupňů. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které
jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo
s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Obviněný zároveň
poukázal na porušení zásady in dubio pro reo. Nejvyšší soud k tomu dodává, že
jde o procesněprávní zásadu, přičemž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. není naplněn námitkami procesněprávního charakteru. Obviněný sice
formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak
učinil tak prostřednictvím námitek, které ho svým obsahem nenaplňují a nejsou
pod tento dovolací důvod podřaditelné.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b)
tr. ř., neboť uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání
uvedené v § 265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za
podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. prosince 2008
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek