7 Tdo 1510/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 12. 2004 o dovolání
obviněného Č. Š., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2004,
sp. zn. 61 To 370/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod
sp. zn. 37 T 10/2004 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Č. Š. o d m í t á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 37 T
10/2004, byl obviněný Č. Š. uznán vinným pokusem trestného činu pojistného
podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250a odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen k
podmíněnému trestu odnětí svobody na 6 měsíců se zkušení dobou na 1 rok a k
peněžitému trestu ve výměře 10.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody
stanoveným na 1 týden, přičemž mu byly povoleny splátky peněžitého trestu ve
výši 1.000,- Kč měsíčně. Dále bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř. o
uplatněném nároku na náhradu škody. Kromě toho bylo rozsudkem Obvodního soudu
pro Prahu 4 rozhodnuto také ohledně obviněného L. B. .
Odvolání obviněného Č. Š. bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 9.
2004, sp. zn. 61 To 370/2004, podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Obviněný Č. Š. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti
usnesení Městského soudu v Praze, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině a
v důsledku toho i v rozsahu odpovídajícím výroku o trestu. Dovolání podal s
odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), g), l) tr. ř.
Namítl, že jeho trestní stíhání bylo nepřípustné, protože nebylo zákonným
způsobem zahájeno, v usnesení o zahájení trestního stíhání nebyly uvedeny
všechny potřebné náležitosti, ve věci bylo rozhodnuto jedním rozsudkem o jeho
vině a zároveň i ohledně dalšího obviněného, ačkoli předtím bylo ohledně
každého z nich rozhodnuto samostatným trestním příkazem, bylo porušeno jeho
právo na obhajobu, neboť mu v přípravném řízení nebylo umožněno nahlédnout do
spisu, dokazování nebylo doplněno podle jeho návrhů a hlavní líčení se konalo
při porušení ustanovení § 198 odst. 1 tr. ř., a popis skutku ve výroku o vině
se podstatně liší od popisu skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání.
Dále vytkl, že nebylo bez pochybností prokázáno, že se dopustil jednání, které
je uvedeno ve výroku o vině, a že ani škoda nebyla zjištěna objektivně, protože
soudy vycházely jen ze stanoviska poškozeného. Uvedl, že z toho, jak je skutek
ve výroku o vině popsán, nevyplývá ani jeho úmyslné zavinění. Z toho všeho
dovozoval také nesprávnost rozhodnutí Městského soudu v Praze jako soudu
odvolacího. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil
napadené usnesení a aby přikázal Městskému soudu v Praze nové projednání a
rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že v rozsahu, v němž obviněný uplatnil námitky
odpovídající zákonným dovolacím důvodům, je dovolání zjevně neopodstatněným.
To se týká především dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř.,
jímž je to, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle
zákona bylo nepřípustné. Nepřípustnost trestního stíhání spočívá podle § 11
odst. 1 tr. ř. v tom, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno,
nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Důvody nepřípustnosti trestního
stíhání jsou taxativně uvedeny v § 11 odst. 1 písm. a) až j) tr. ř. Mezi těmito
důvody není uvedeno nic z toho, co namítl obviněný. Jeho námitky neodpovídají
žádnému z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. a)
až j) tr. ř. Obviněný patrně zaměnil nepřípustnost trestního stíhání se
zákonností trestního stíhání, pokud jde o jeho zahájení a průběh, resp. též s
důvodností trestního stíhání ve smyslu jeho věcné opodstatněnosti. Těchto
stránek trestního stíhání se však dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e)
tr. ř. netýká. Trestní stíhání obviněného evidentně nebylo nepřípustné ve
smyslu § 11 odst. 1 tr. ř., zejména ne z těch důvodů, které v dovolání uvedl
obviněný. To platí i ve vztahu k okolnosti, že ve věci obviněného bylo předtím
rozhodnuto trestním příkazem, protože trestní příkaz nenabyl právní moci, byl
zrušen v důsledku podaného odporu obviněného a nevytvořil překážku věci
rozhodnuté ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) tr. ř.
Dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl obsahově naplněn pouze
námitkou, jež se týkala subjektivní stránky trestného činu.
Jako pokus trestného činu pojistného podvodu podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 250a
odst. 1, 3 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu
pro Prahu 4, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Městský soud v Praze,
spočíval v tom, že obviněný dne 10. 9. 2002 uplatnil u Č. p., a. s., přímý
nárok jako poškozený z pojistné události spočívající v poškození svého
osobního motorového vozidla zn. Peugeot 406 při dopravní nehodě dne 31. 8.
2002 vinou řidiče osobního motorového vozidla zn. Škoda 120L L. B. , přičemž
uplatnil nárok na náhradu škody za poškození předního nárazníku, pravého
předního světlometu a ukazatele směru a celého pravého boku vozidla, ačkoli při
deklarované dopravní nehodě mohlo dojít nejvýše k jednomu poškození, a to zcela
vpředu na pravém blatníku, a plnění z takto nahlášené pojistné události, pokud
by mu bylo poskytnuto, by činilo 68.277,- Kč, avšak vzhledem k závěrům šetření
pojišťovny mu nebylo vyplaceno.
Úmyslné zavinění obviněného dostatečně přesvědčivě vyplývá již z rozdílu mezi
rozsahem poškození, ke kterému na vozidle obviněného došlo, resp. v největší
možné míře mohlo dojít, při nehodě deklarované jako pojistná událost, a
rozsahem poškození, jehož náhrady se obviněný domáhal cestou uplatnění nároku
na náhradu škody u pojišťovny. K tomu Obvodní soud pro Prahu 4 v odůvodnění
rozsudku výstižně uvedl, že obviněnému musel být znám stav jeho vozidla před
nehodou deklarovanou jako pojistná událost. S obhajobou obviněného, že obviněný
pouze podepsal listinu, na které pracovník pojišťovny sepsal rozsah poškození
vozidla, se Obvodní soud pro Prahu 4 správně vypořádal tak, že v takovém
případě obviněný neupozornil pracovníka pojišťovny na to, že převážná většina
poškození na vozidle s nehodou jako pojistnou událostí vůbec nesouvisí. Obvodní
soud pro Prahu 4 důvodně zdůraznil, že k tomu, aby obviněný pracovníka
pojišťovny v naznačeném směru upozornil, nebylo třeba žádných odborných
znalostí. Plně podložená je argumentace Obvodního soudu pro Prahu 4 i tím, že
obviněný podepsal obsah policejního záznamu o malé dopravní nehodě, v němž jako
rozsah poškození vozidla uvedl „LP světlo + blinkr, přední nárazník, celý pravý
bok“, a tím, že tato okolnost svědčí přinejmenším o tom, že obviněný již
policistům zamlčel, že se jedná z větší části o dřívější poškození, a úmyslně
je nechal v domnění, že všechna poškození byla způsobena v celém rozsahu při
této nehodě. Za tohoto stavu je evidentní, že pokud obviněný pojišťovně
předložil doklad označený jako „uplatnění přímého nároku poškozeného“ z titulu
odpovědnosti druhého účastníka nehody za škodu a pokud v tomto dokladu uvedl
škodu vzniklou při nehodě v rozsahu zahrnujícím přední nárazník, pravý přední
světlomet s blinkrem a celý pravý bok, šlo z jeho strany o projev záměru získat
od pojišťovny pojistné plnění nad rámec škody skutečně vzniklé při pojistné
události. Z toho všeho je jasné, že subjektivní stránka trestného činu, resp.
jeho pokusu, je ve formě úmyslného zavinění obviněného dána a že o ní nelze mít
žádné důvodné pochybnosti.
Vzhledem k zjevné neopodstatněnosti dovolání, pokud v něm byly uplatněny
dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř., je dovolání
zjevně neopodstatněné také v části, v níž bylo podáno s odkazem na dovolací
důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. V posuzovaném případě přicházelo
v úvahu použití dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v té
části tohoto ustanovení, podle které dovolání lze podat, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení
mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). To
znamená, že v dané věci se dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
mohl uplatnit jen ve spojení s některým z dalších dovolacích důvodů. Protože
však dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř., jak je namítl
obviněný, nejsou dány, tak není dán ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. l) tr. ř.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Pro úplnost Nejvyšší soud považuje za nutné dodat, že nijak nepřihlížel k těm
námitkám obviněného, které směřovaly proti skutkovým zjištěním soudů, proti
tomu, jak hodnotily důkazy, jak při dokazování postupovaly a v jakém rozsahu
provedly důkazy. Tyto námitky jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo
jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z citovaného ustanovení plyne, že
právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, to znamená
podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod
ustanovení trestního zákona. Podstatné je, že předmětem právního posouzení je
skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání tedy je možné namítat, že skutková
zjištění soudu nenaplňují znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným,
ale není možné nic namítat proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti
způsobu, jímž soud hodnotil důkazy, proti tomu, jak postupoval při dokazování,
ani proti tomu, v jakém rozsahu provedl dokazování. V tomto ohledu totiž
nejde o aplikaci norem hmotného práva, nýbrž procesních ustanovení, zejména § 2
odst. 5, 6 tr. ř. Jinak řečeno, dovoláním lze vytýkat jen p r á v n í vady ve
vztahu ke kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, ale nelze vytýkat s
k u t k o v é vady s cílem dosáhnout změny ve skutkových zjištěních soudu a
teprve v návaznosti na to i jiného právního posouzení. Námitky obviněného,
které se týkaly procesních a skutkových otázek, zejména námitky v tom smyslu,
že jednání obviněného nebylo prokázáno, že škoda nebyla zjištěna objektivně,
protože podklady k jejímu zjištění poskytla pojišťovna jako poškozený, apod.,
tedy vůbec nebyly způsobilé k tomu, aby se Nejvyšší soud věcí z těchto hledisek
zabýval.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec