7 Tdo 1525/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. ledna 2010
o dovolání obviněného Z. Ch. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
28. 1. 2009, sp. zn. 3 To 653/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní
věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 813/2004 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. Ch. o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 1 T 813/2004,
byl obviněný Z. Ch. uznán vinným trestným činem nedovoleného překročení
státní hranice podle § 171a odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. spáchaným ve
prospěch zločinného spolčení podle § 88 odst. 2 tr. zák., a to pod body 17),
18), 19), 21), 22), 24), 25) rozsudku soudu prvního stupně a byl odsouzen podle
§ 171a odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §
58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně
odložen na zkušební dobu dvou let.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti výrokům o vině a trestu.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 3 To 653/2008, kterým
rozhodl také o odvoláních spoluobviněných a odvolání státního zástupce
Okresního státního zastupitelství v Hodoníně, která podal v neprospěch
obviněných L. Č. a Z. G. , odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 3 To
653/2008, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný je přesvědčen,
že soudy nižších stupňů dospěly k nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci.
Namítl, že soud prvního stupně zjistil neúplně skutkový stav věci a toto
pochybení nenapravil ani soud odvolací. Předně uvedl, že v trestním řízení
nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu a namítl, že soudy obou
stupňů svým postupem porušily zásadu in dubio pro reo. Podle názoru obviněného
právní závěry soudů obou stupňů nemají oporu v provedeném dokazování. Poukázal
zejména na to, že žádné důkazy jej neusvědčují ze spáchání trestného činu a
vytkl odvolacímu soudu, že nedoplnil dokazování o žádný důkaz, na jehož základě
by bylo možno jej uznat vinným trestným činem nedovoleného překročení státní
hranice podle § 171a odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. spáchaným ve prospěch
zločinného spolčení podle § 88 odst. 2 tr. zák. Soudy obou stupňů údajně
postupovaly v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil
napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 3 To
653/2008, a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se písemně vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně, která
uvedla, že námitky obviněného neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. Podstatou námitek jsou totiž výlučně výhrady skutkové povahy,
které směřují proti rozsahu dokazování a způsobu, jakým byly hodnoceny
provedené důkazy, tedy proti správnosti skutkových zjištění učiněných soudem
prvního stupně, s nimiž se ztotožnil odvolací soud. Údajné pochybení v právním
posouzení skutku je obviněným dovozováno pouze z nesprávnosti či neúplnosti
zjištění skutkového stavu věci. Podle nejvyšší státní zástupkyně je evidentní,
že vady vytýkané obviněným mají povahu skutkových vad. Obviněný se snaží
primárně dosáhnout změny zjištění skutkového stavu věci. Nejvyšší státní
zástupkyně také zdůraznila, že není dán žádný rozpor mezi skutkovými
zjištěními, které učinily soudy po zhodnocení provedených důkazů, a právním
posouzením věci. Soudy svá skutková zjištění opřely o konkrétní skutečnosti,
které vyplývají z provedených důkazů. V posuzované věci se proto nejedná o
případ, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu se skutkovými
zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního
rozhodnutí nevyplývají a kdy je nutno takové rozhodnutí považovat za rozhodnutí
vydané v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s
čl. 90 Ústavy.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České
republiky odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a
současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než
je uveden v § 265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke
zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní.
Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem
vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., je dovolací soud vázán
skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy
musí vycházet ze skutkového stavu věci tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního
stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je
povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu
jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na
zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl
nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde,
nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle
vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné
hmotně právní posouzení.“ Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá
přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové
okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani
přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu věci ve smyslu § 2
odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost
hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá
v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by
skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů nenaplňoval znaky trestného
činu, jímž byl uznán vinným. Naopak obviněný učinil obsahem svých dovolacích
námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným
skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují
uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. Za námitku
skutkového charakteru je nutno považovat námitku obviněného, že skutková
zjištění učiněná soudy jsou neúplná, že závěry soudů obou stupňů nemají oporu v
provedeném dokazování, jakož i námitku obviněného, že provedené důkazy jsou
nedostatečné a že odvolací soud pochybil, když nedoplnil dokazování. Obviněný
se tedy dovoláním domáhá, aby na základě odlišného hodnocení důkazů byl jiným
způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Dovolací soud je však vázán
skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky
proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto
nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem
přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním
soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov.
usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo
686/2002). Obviněný tak sice formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho
svým obsahem nenaplňují.
Obviněný je také přesvědčen, že soudy nižších stupňů porušily zásadu in dubio
pro reo, neboť skutková zjištění jsou údajně nedostatečná, a dodal, že na
základě provedených důkazů nelze dojít k jednoznačnému závěru o jeho vině.
Námitka porušení zásady in dubio pro reo je námitkou procesněprávní, přičemž
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami
procesněprávního charakteru. Dovolání, které se opírá o dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve
věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných
skutečností podle norem hmotného práva, a nikoliv z hlediska procesních
předpisů.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České
republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr.
ř. dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť
uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. ani jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř.
P o u č e n í: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek