U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 12. 2017 o
dovolání, které podal obviněný M. Ch., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze
dne 17. 5. 2017, sp. zn. 5 To 521/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu
v Blansku pod sp. zn. 14 T 343/2015, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ch.
odmítá.
Obviněný M. Ch. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 5 To 521/2016, jímž
bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvolání státního zástupce proti rozsudku
Okresního soudu v Blansku ze dne 23. 9. 2016, sp. zn. 14 T 343/2015. Rozsudek
Krajského soudu v Brně obviněný napadl proto, že jím zůstal nedotčen jeho se
týkající výrok o vině. Na jeho adresu vytkl nesprávnost skutkových zjištění,
která označil za výsledek vadného hodnocení důkazů soudy a neúplně provedeného
dokazování, přičemž odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm.
g), l) tr. ř. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil
napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, aby ohledně něho zrušil i rozsudek
Okresního soudu v Blansku, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí
a aby přikázal Okresnímu soudu v Blansku věc v potřebném rozsahu znovu
projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření
poukázala na to, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem, a že pokud by se
v dovolání dala najít relevantně uplatněná námitka, je dovolání zjevně
neopodstatněné. Proto navrhla, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e)
tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale
obhájce na ně nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je
uveden v § 265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný
opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný
opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli
důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1
písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní
uplatněné námitky jsou dovolacím důvodem za předpokladu, že obsahově odpovídají
jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým
zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu
dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím
důvodem. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v zákoně taxativně
stanoveny, je třeba konstatovat, že dovolání je jako mimořádný opravný
prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a
nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla
přezkoumávána ještě třetí instancí.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v posuzované
věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v
řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v
písmenech a) až k).
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak dovolacímu
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově odpovídají jen takové
námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a
druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán
vinným. Podstatou dovolacího důvodu tu je vadná aplikace hmotného práva, tj.
trestního zákona, na skutkový stav zjištěný soudy. Předmětem právního posouzení
jako posouzení hmotně právního je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli
jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Námitky zaměřené
proti skutkovým zjištěním, která jsou podkladem rozhodnutí, tudíž stojí mimo
rámec dovolacího důvodu.
Obviněný byl odsouzen pro trestný čin (správně zločin) podílnictví
podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku a trestný čin
(správně přečin) legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm.
a), odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle
zjištění Okresního soudu v Blansku spočíval v podstatě v tom, že obviněný od
října 2013 do 31. 12. 2013 postupně zakoupil od obviněné J. R. za celkovou
částku 160 000 Kč celkem 94 teologických knih specifikovaných v bodech II/1-52
výroku o vině v celkové hodnotě 1 873 700 Kč, které obviněná J. R. odcizila z
farnosti v K., okr. B., přičemž byl srozuměn s tím, že knihy pocházejí z
krádeže, neboť byly označeny vlastnickými poznámkami (nápisy) a signaturami
(štítky) na hřbetech, a aby byl zastřen původ knih a zároveň bylo znemožněno
zjištění jejich původu, odstranil vyškrabáním u 20 knih specifikovaných ve
výroku o vině v celkové hodnotě 273 500 Kč vlastnické poznámky z titulních či
jiných listů, signatury a inventarizační čísla. Výrok o vině obviněného M. Ch.
navazoval na výrok o vině obviněné J. R., která byla odsouzena pro trestný čin
(správně zločin) krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. c) tr.
zákoníku.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že
by skutek – tak jak byl zjištěn ve výroku o vině – nenaplňoval znaky zločinu
podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku a
přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a),
odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově
odpovídaly dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z rámce
tohoto dovolacího důvodu se vymykají i námitky, že nejednal ani v nepřímém
úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, neboť namítaný
nedostatek úmyslného zavinění ve vztahu k oběma trestným činům obviněný
vyvozoval ze své vlastní verze skutkového stavu, a nikoli ze skutkových
okolností, které zjistily soudy.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách zaměřených proti
skutkovým zjištěním soudů, proti způsobu, jímž soudy hodnotily důkazy, a proti
tomu, že soudy nevyhověly jeho návrhům na provedení dalších důkazů. Tyto
námitky vycházely z tvrzení, že obviněný neznal původ knih, které koupil od
obviněné J. R., že do výroku o jeho vině byly zahrnuty i některé knihy, které
měl již předtím a které nekoupil od obviněné J. R., a že s knihami neprováděl
žádné manipulace spočívající v odstranění vlastnických poznámek, signatur a
inventarizačních čísel. Podstatou dovolání obviněného tedy bylo to, že proti
skutkovým zjištěním soudů postavil svou vlastní skutkovou verzi, kterou se
snažil prosadit. Dovolání obviněného tak je opřeno o ryze skutkové námitky,
které ovšem nejsou dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do
skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela
výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními
soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované
základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má
podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Blansku, z nichž v
napadeném rozsudku vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a
provedenými důkazy na straně druhé není žádný extrémní rozpor.
Zjištění týkající se rozsahu knih, které byly odcizeny z farnosti v K. a které
obviněný M. Ch. koupil od obviněné J. R., je především v souladu s tím, že jde
o knihy, o nichž obviněná J. R. doznala jejich odcizení. K tomu přistupuje
vyjádření Biskupství brněnského, které všechny knihy označilo za majetek církve
ve farnosti v K. Za tohoto stavu nelze soudům vytýkat, že by jejich zjištění
bylo v nějakém – natož extrémním – rozporu s důkazy, ani to, že považovaly
další dokazování podle návrhů obviněného za nadbytečné.
Zjištění, z nichž soudy dovodily úmyslné zavinění obviněného ve vztahu k oběma
trestným činům, rovněž mají odpovídající obsahový podklad v důkazech. Jde
především o výpověď obviněné J. R., která popsala, jak obviněný M. Ch. reagoval
na to, když mu poprvé předložila knihy odcizené z farnosti v K. a nabídla mu je
k prodeji. Z reakce obviněného bylo podle její výpovědi ihned patrno, že je mu
jasné, že knihy pocházejí z farnosti v K., což mu ostatně sama také výslovně
potvrdila. Z povahy knih, jejich množství, místa jejich původu, údajů, jimiž
byly opatřeny, a konec konců i z nápadně nízké ceny, za kterou byla obviněná J.
R. ochotna knihy prodat a která nepředstavovala ani desetinu jejich skutečné
hodnoty, byl nelegální původ knih ze subjektivního hlediska obviněného snadno
seznatelný, zvláště když se o staré knihy sám zajímal a také s nimi obchodoval
v tom smyslu, že je kupoval i prodával. Námitky, podle nichž obviněný o původu
knih nic nevěděl a podle nichž mu obviněná J. R. o původu knih nic neřekla,
jsou nepřijatelné ve světle podrobné a celkově přesvědčivé výpovědi obviněné.
Zjištění, že z části knih obviněný odstranil takové údaje jako vlastnické
poznámky, signatury a inventarizační čísla, rovněž nijak neodporuje provedeným
důkazům a je s nimi naopak v plném souladu. Povaha těchto údajů jasně ukazuje
na to, že účelem jejich odstranění bylo zastřít nelegální původ knih a
znemožnit jeho zjištění. Rozhodně nelze uvažovat o tom, že by byl důvod k
odstranění těchto údajů, dokud se knihy nacházely ve farnosti v K., nebo že by
je odstranila obviněná J. R., protože ta se s nelegálním původem knih před
obviněným netajila. Zájem na zastření nelegálního původu knih a na tom, aby
původ knih nemohl být zjištěn, evidentně měl právě obviněný, který s knihami
dále nakládal v tom smyslu, že je nabízel k prodeji a prodával. Nelze tudíž
přisvědčit námitkám obviněného zaměřeným proti skutkovým zjištěním soudů
ohledně jeho manipulace směřující k zastření původu knih a k tomu, aby nemohl
být jejich původ zjištěn.
Skutková zjištění, která soudy vzaly za podklad výroku o vině obviněného M. Ch.
zločinem podílnictví podle § 214 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c), d) tr.
zákoníku a přečinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1
písm. a), odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, nepředstavují žádné porušení
ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivé řízení. To, že
obviněný nesouhlasí s těmito zjištěními, že se neztotožňuje se způsobem, jímž
soudy hodnotily důkazy, a že nepovažuje provedené dokazování za dostatečné,
není dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tím pádem ani
dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu