7 Tdo 1533/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. prosince 2005 v neveřejném
zasedání o dovolání obviněného V. K., které podal proti rozsudku Krajského
soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 2 To
439/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T
165/2004, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 4. 2005, sp. zn. 4 T
165/2004, byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1,
2 tr. zák. /bod 1) rozsudku/, krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr.
zák. /bod 2) rozsudku/ a násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci
podle § 197a odst. 2 tr. zák.
Za to byl podle § 250 odst. 2 a § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému
trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do
věznice s ostrahou, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu
Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 2 T 275/2004. Podle §
228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněném nároku na
náhradu škody poškozené Š. D.
K odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, rozsudkem
ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 2 To 439/2005, zrušil rozsudek soudu I. stupně ve
výroku o vině pod bodem 2) a v celém výroku o trestu podle § 258 odst. 1 písm.
b), odst. 2 tr. ř. a ohledně zrušeného výroku o vině věc vrátil podle § 259
odst. 1 tr. ř. soudu I. stupně k novému rozhodnutí.
Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud sám rozhodl tak, že obviněnému,
při nezměněném výroku o vině pod body 1) a 3) rozsudku soudu I. stupně, uložil
podle § 250 odst. 2 a § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v
trvání 22 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák.
zařadil do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního
příkazu Okresního soudu ve Svitavách ze dne 13. 7. 2004, sp. zn. 2 T 275/2004.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání proti
výroku o vině i trestu s tím, že je ve věci dán důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Soudům obou stupňů vytýká, že bez dalšího vycházely z
tvrzení Š. D. a že tedy měl od počátku úmysl nevrátit jí půjčené peníze ve
výši 100.000,- Kč, když za tyto nekoupil vozidlo. Soudy se ale nevypořádaly s
výpovědí S. K., která uvedla, že za tyto peníze koupil vozidlo Audi. Soudy také
podle jeho názoru pominuly, že Š. D. vracel ujednané splátky a ke změně
splatnosti půjčky došlo z jeho iniciativy. Samotné nesplnění závazku vrácení
peněz do konce června 2004, ještě nedokazuje, že měl úmysl ji podvést, když v
době půjčení peněz byl vlastníkem několika vozidel, což doložil technickými
průkazy, a neexistence podvodného úmyslu podle jeho názoru zcela zřetelně
vyplývá i ze skutečnosti, že Š. D. mu půjčené peníze předala a až posléze
došlo k uzavření písemné smlouvy. Ohledně částky 45.160,- Kč pak soudům vytýká,
že se nezabývaly skutečností, zda tyto peníze vybral pouze on, když i poškozená
měla k dispozici výběrovou kartu. Poškozené že je tedy odpovědný pouze
občanskoprávně a nikoli trestněprávně.
Ohledně bodu 3) obžaloby pak trvá na tom, že poškozené v žádném případě
nevyhrožoval jinou těžkou ujmou, když k tomu neměl žádný důvod, protože byli
na vrácení peněz dohodnuti a iniciativa na splacení půjčky v hotovosti vyšla z
jeho strany, což poškozená několikrát potvrdila. Za situace, kdy se nepodařilo
soudu I. stupně vyslechnout svědkyni I. F., tak soudy měly vyjít ze zásady „in
dubio pro reo“. Obviněný proto navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu podle
§ 265k tr. ř. zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve vyjádření k
dovolání uvedl, že podle zjištění soudu I. stupně provedla poškozená majetkové
dispozice na základě nepravdivých tvrzení obviněného o jeho pravidelných
příjmech z pracovního poměru, umožňujících mu dlužné částky ve sjednaných
splátkách vracet. Současně bylo zjištěno, že obviněný nikde zaměstnán není,
pravidelný příjem nemá, nepříliš úspěšně se živí nelegálním obchodováním s
ojetými automobily a jeho finanční situace je neutěšená. Protože poškozená
provedla majetkové dispozice výlučně v důsledku omylu, do něhož byla uvedena
obviněným, tak vztah mezi nimi nemá toliko občanskoprávní charakter. Poškozené
vznikla škoda vylákáním půjček a následným neplacením sjednaných splátek dluhu,
přičemž z celkového profilu obviněného je nepochybné, že od samého počátku
neměl úmysl peníze ve splátkách vrátit. Nic na tom nemění ani zaplacení prvních
dvou splátek na dluh, neboť tyto splátky spadají do doby, kdy od poškozené
získával další půjčky z jejich vlastních peněz a šlo tak o splátky zjevně
účelové ve snaze zakrýt podvodný charakter jednání.
Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo podle §
265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné, a to v
neveřejném zasedání.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné
dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti
skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b
tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního,
event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj
východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy
musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního
řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je
povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením
způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na
zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin,
než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního
posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci
skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z
hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem
namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve
smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a
správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost
soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo
jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7
tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené
důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat
dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného
soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně
právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud se proto nezabýval námitkou obviněného, že soudy vycházely jen z
výpovědi poškozené Š. D., protože tato se netýká právního posouzení skutku, ale
otázky hodnocení důkazů. Totéž platí i o námitce, že také poškozená měla k
dispozici výběrovou kartu a že této nevyhrožoval, protože těmito námitkami
obviněný popírá skutková zjištění soudu I. stupně, že to byl on, kdo vybral
celou částku 45.160, Kč, a že poškozené také vyhrožoval („nechá zmizet její
dům a dům rodičů, že se nemusí vrátit domů“). Tyto skutkové a nikoliv hmotně
právní námitky nejsou způsobilé naplnit uplatněný důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací soud se proto zabýval toliko námitkou obviněného, že neměl v úmyslu
poškozenou podvést, čímž v podstatě namítá, že nebyla naplněna subjektivní
stránka trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák.
Ze skutkové věty rozsudku soudu I. stupně vyplývá, že poškozená uzavřela z
podnětu obviněného úvěrovou smlouvu na částku 100.000,- Kč, kterou mu v
hotovosti předala a dále úvěr o čerpání prostřednictvím kreditní karty do výše
40.000,- Kč, tuto kartu přenechala obviněnému k dispozici s tím, že může
vyčerpat částku 30.000,- Kč, přičemž poškozenou ujistil, že bude splátky řádně
splácet, což však neměl v úmyslu a ani tak nečinil, když obě smlouvy Š. D.
uzavřela s tím, že splátky budou hrazeny z účtu obviněného u e.B., a. s., kde
však neměl dostatek finančních prostředků, poškozenou zároveň nepravdivě
ujišťoval, že má pravidelný příjem ze zaměstnání, který mu umožní platby hradit
a ani po slibu, že poškozené jednorázově zaplatí na dluh 100.000,- Kč, tak
neučinil ….
Existenci obviněným zpochybňovaného podvodného úmyslu pak soud I. stupně
dovodil ze zjištěných skutečností, že obviněný nejprve poškozenou ujišťoval, že
při uzavření úvěrové smlouvy bude pouze v postavení ručitele, poté uvedl, že
smlouva sice bude uzavřena na jméno poškozené, ale splátky budou hrazeny z účtu
obviněného, ač věděl, že na svém účtu nemá dostatek finančních prostředků k
tomu, aby mohl splátky hradit. Krátce po uzavření smlouvy, ještě před
splatností první splátky, poškozené uvedl, že účet zrušil a bude ji dávat
splátky v hotovosti, přičemž ze zprávy e.B. je zřejmé, že obviněný účet sám
nezrušil, ale byl zrušen bankou v důsledku minusového stavu. Vyvráceno bylo
také tvrzení obviněného, že má pravidelný měsíční příjem ve výši 70.000,- Kč. S
těmito skutkovými i hmotně právními závěry soudu I. stupně se plně ztotožnil i
soud odvolací a také Nejvyšší soud konstatuje, že uvedené skutkové okolnosti
jednoznačně prokazují, že obviněný od počátku jednal ve vztahu k poškozené Š.
D. /bod 1) rozsudku soudu I. stupně/ v podvodném úmyslu a jedná se u něj o
zavinění ve formě přímého úmyslu podle § 4 písm. a) tr. zák. Tvrzení
obviněného, že neměl v úmyslu poškozenou podvést je v přímém rozporu s jeho
zjištěným jednáním, když před poškozenou předstíral výše uvedené okolnosti,
které byly v rozporu se skutečností, zejména předstíral svoji schopnost splácet
předmětné úvěry, ač k tomu v žádném případě neměl dostatek finančních
prostředků, a to vše s cílem vylákat od poškozené dané peněžní částky od
počátku s úmyslem je nevrátit.
Zcela bez významu je přitom námitka obviněného, že podle výpovědi S. K. za
tyto peníze koupil vozidlo, protože otázka způsobu nakládání s vylákanými
peněžními prostředky je v daném případě nepodstatná. Namítá-li obviněný, že
také předložil několik technických průkazů od vozidel, které prokazují, že byl
jejich vlastníkem v době půjčení peněz, snaží se tím zřejmě v rozporu se
závěrem soudu I. stupně prokázat, že měl dostatek finančních prostředků. I v
případě, že by tomu tak bylo, nemůže to nic změnit na existenci podvodného
úmyslu obviněného. Poškozenou totiž již na počátku uvedl v omyl tím, že má
dostatek finančních prostředků na splacení úvěru na svém bankovním účtu, ač
tento byl bankou zrušen v důsledku minusového stavu. Pokud by obviněný měl
dostatek finančních prostředků např. z prodeje předmětných automobilů, ale
přesto podvodně vylákal peníze od poškozené a tyto jí nevrátil ani v dodatečně
ujednaných splátkách, toliko by to potvrdilo existenci jeho úmyslu, že se chtěl
ke škodě Š. D. obohatit tím, že jí uvedl v omyl. Pachatelem trestného činu
podvodu podle § 250 tr. zák. totiž nemusí být pouze pachatel, který nemá
dostatek finančních prostředků. Bez ohledu na majetkové poměry pachatele je
podstatné, že na základě podvodného jednání vyláká od poškozeného např.
finanční prostředky, a to od počátku s úmyslem je nevrátit a obohatit se tak ke
škodě cizího majetku tím, že poškozeného uvede v omyl.
Prověření schopnosti obviněného splnit finanční závazky vůči poškozené bylo
konečně důvodem zrušení původního rozsudku soudu I. stupně ze dne 3. 11. 2004,
sp. zn. 4 T 165/2004, a to usnesením krajského soudu ze dne 10. 1. 2005, sp.
zn. 2 To 1334/2004. Po doplnění dokazování ale bylo soudem I. stupně zjištěno,
že dostatek finančních prostředků neměl.
Nelze přisvědčit ani tvrzení obviněného, že poškozené splátky vracel a z jeho
iniciativy došlo posléze ke změně splatnosti půjčky, když řádně zaplatil pouze
první splátku a již při placení druhé splátky byl v prodlení a zaplatil částku
nižší, než měl zaplatit. Správně ale soud I. stupně zdůraznil, že podstatné je
podvodné vylákání peněz od poškozené tvrzením, že splátky budou hrazeny z účtu
obviněného, kde ale žádné finanční prostředky neměl. Následné ujednání o
splátkách v hotovosti, bylo jen pokračováním podvodného jednání obviněného,
aby poškozenou slibem vrácení peněz uklidnil, když jej upomínala, až ji nakonec
začal vyhrožovat způsobem uvedeným v bodě 3) výrokové části rozsudku soudu I.
stupně. Nelze rovněž přehlédnout, že obviněný takto na naléhání vrátil
poškozené zanedbatelnou částku 8.400,- Kč, když celkem způsobená škoda je ve
výši 169.420,- Kč.
Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce obviněného, že u
něj nebyl prokázán úmysl podvést poškozenou a jedná se u něj pouze o
občanskoprávní a nikoli trestněprávní odpovědnost. Uplatněný důvod dovolání
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak ve věci nebyl naplněn a dovolání bylo
odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné,
když dovolací námitky jsou jen opakováním obhajoby obviněného, s kterou se
řádně vypořádal již soud I. stupně.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš