7 Tdo 1533/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 1. 2010 o dovolání obviněného I. J., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 4 Tmo 121/2009, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 Tm 68/2009 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. J. o d m í t á .
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2009, sp. zn. 8 Tm 68/2009, byl obviněný I. J. uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen za tento trestný čin a dále za trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 4 T 194/2008, podle § 235 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 4 T 194/2008, a další obsahově navazující rozhodnutí. Kromě toho bylo rozhodnuto ohledně obžalovaných mladistvého M. P. a M. Š.
O odvoláních, která podali obvinění mladistvý M. P. a M. Š. a státní zástupce v neprospěch obviněného I. J., bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 4 Tmo 121/2009. Pokud jde o obviněného I. J., byl rozsudek Městského soudu v Brně ohledně tohoto obviněného z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že za trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. byl obviněný I. J. odsouzen podle § 235 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět let s tím, že pro výkon trestu odnětí svobody byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně tak bylo napraveno pochybení Městského soudu v Brně, které spočívalo v uložení souhrnného trestu za trestné činy, mezi kterými evidentně nebyl vztah souběhu. Obviněný I. J. se trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. dopustil skutkem spáchaným dne 1. 3. 2009, tedy až po vyhlášení rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 4 T 194/2008. Uložení souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. nepřicházelo v úvahu a Krajský soud v Brně proto uložil obviněnému samostatný trest jen za trestný čin vydírání.
Obviněný I. J. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Napadl výrok o trestu, který mu byl uložen Krajským soudem v Brně. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodnutím Krajského soudu v Brně mu byl trest ve skutečnosti zpřísněn, neboť se ocitl v situaci, kdy kromě trestu odnětí svobody na pět let uloženého v dané věci má vykonat ještě trest odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku, který mu byl uložen ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 4 T 194/2008. Toto zpřísnění trestu obviněný označil za porušení ustanovení § 31 odst. 1 tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný Igor Jonáš podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Nejde-li o situaci, že výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o uložení trestu dovoláním napadat z hmotně právních pozic jen prostřednictvím důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože trest odnětí svobody v trvání pěti let byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce trestní sazby stanovené v § 235 odst. 2 tr. zák. v rozpětí od dvou let do osmi let. Rozhodnutím Krajského soudu v Brně byl obviněnému trest fakticky zpřísněn, avšak nelze pominout, že se tak stalo z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného, tedy při splnění podmínek stanovených v § 259 odst. 4 tr. ř.
Pokud obviněný vytkl porušení ustanovení § 31 odst. 1 tr. zák., namítl v podstatě to, že mu byl uložen nepřiměřený trest. Tato námitka však není dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani v té jeho variantě, která záleží v tom, že „rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně
právním posouzení“ (míněno jiném, než je právní posouzení skutku). I když jde v případě ustanovení § 31 odst. 1 tr. zák., v němž jsou uvedena hlediska pro stanovení druhu a výměry trestu, o aplikaci hmotného práva, nejedná se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vyplývá to ze vzájemného vztahu dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř.
Oba dovolací důvody mají hmotně právní povahu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je zvláštním hmotně právním dovolacím důvodem vztahujícím se jen k výroku o uložení trestu. Za tohoto stavu nepřichází v úvahu napadat samotný výrok o uložení trestu jinak než prostřednictvím zvláštního dovolacího důvodu stanoveného právě jen pro tento případ. Opačný výklad, který by připouštěl námitky ohledně přiměřenosti trestu jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., by byl v jasném rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku a především by znamenal evidentní popření smyslu ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu vy vždy bylo „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a pak by ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo nadbytečné, nefunkční, bezpředmětné a bez jakékoli logiky. (K tomu, že námitky týkající se přiměřenosti trestu nejsou dovolacím důvodem, viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného I. J. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec