7 Tdo 1535/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. prosince 2006 v neveřejném
zasedání o dovolání obviněného P. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 4 To 327/2005, v trestní věci vedené u Okresního
soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 257/2004, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 1 T
257/2004, byl obviněný P. B. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a
držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a
byl odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k
souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 10
(deseti) měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon
uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a),
b), tr. zák. byl obviněnému současně uložen trest propadnutí věcí, jak jsou
popsány na č. l. 50 – 51 pod body 1 – 27, 50 – 54 pod body 1 – 18 spisu
Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 1 T 114/2004, a dále skleněné misky s
žiletkou, skleněné baňky, 5-ti kusů injekčních stříkaček, stříkačky s hadičkou
a indikátorovými papírky v plastovém válečku, plastové lahve s vodným roztokem
a trychtýřem, skleněné lahve s hydroxidem sodným ve skle a tyčinky, plastové
lžičky, fosforu ve filtračním papíru, sáčku s bílým práškem uloženém v
bezpečnostním sáčku pod č. 011813, lahvičky s vatou uložené v bezpečnostním
sáčku pod č. 011811 a použité injekční stříkačky uložené v bezpečnostním sáčku
pod č. 011814. Podle § 55 odst. 3 tr. zák. se vlastníkem propadlých věcí stal
stát. Současně byl zrušen výrok o trestu odnětí svobody v trvání dvou let
nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou a trest propadnutí věci z
pravomocného rozsudku Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 114/2004,
vyhlášeného dne 16. 11. 2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla
podkladu.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že společně s P. Š., v období od měsíce srpna
2004 do 5. 10. 2004 v k. ú. obce T., část V.-S., okres P., v nebytových
prostorách, pomocí skleněné misky, baňky, plastové lžičky, fosforu a dalších
předmětů, které dne 5. 10. 2004 vydal Policii ČR, bez řádného povolení a
opakovaně, nejméně ve dvou případech, vyráběl chemickou sloučeninu metamfetamin
ve formě soli-hydrochlorid tzv. pervitin, který náleží mezi psychotropní látky
zařazené do seznamu II podle přílohy č. 5 k zák. č. 167/1998 Sb., který
následně nejméně v jednom případě v P. v období od 1. do 5. září 2004 předal P.
F.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání proti výroku o
vině. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 4 To 327/2005,
zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas
dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr.
ř. V odůvodnění obviněný namítal, že skutek jak ho zjistil soud, nevykazuje
zákonné znaky trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., neboť se skutkový děj
tak, jak je popsán v rozsudku údajně neudál a zejména nebyla naplněna
subjektivní stránka tohoto trestného činu. Obviněný má za to, že po vyhodnocení
provedených důkazů je třeba konstatovat, že proti němu nesměřuje jednoznačný
důkaz svědčící o tom, že by se úmyslného trestného činu dopustil. Obviněný
uvedl, že vypovídal pod vlivem návykové látky a stejně tak v přípravném řízení
údajně vypovídala i svědkyně Šebelová, která navíc podle obviněného vypovídala
účelově, v úmyslu vyhnout se těžšímu následku a chtěla obviněnému přitížit.
Obviněný je dále přesvědčen, že soud nesprávně zjistil a vyhodnotil skutkové
okolnosti po právní stránce.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 4 To 327/2005, zrušil a přikázal soudu prvního
stupně nové projednání a rozhodnutí věci. Současně žádá, aby dovolací soud
rozhodl o přerušení výkonu trestu, který byl obviněnému nařízen rozsudkem
Okresního soudu v Prostějově ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 1 T 257/2004.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání
obviněného uvedla, že dovolatel neuvedl k podpoře dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. k) tr. ř. vůbec žádné námitky a ani není žádnou z jeho
námitek naplněn dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný podle ní
primárně vytýká, že soud prvního stupně nehodnotil důkazy tak, jak mu ukládá
ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a domáhá se změny skutkových zjištění, ke kterým
soud na základě dokazování dospěl. Teprve v důsledku těchto změn, pro které
obviněný nabízí vlastní hodnocení důkazů, by bylo možné dospět k závěru, že se
skutek neudál. Státní zástupkyně uzavřela, že takto odůvodněné dovolání
nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a po obsahové
stránce neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu podle § 265b tr. ř. Rovněž podle
ní nelze dospět k závěru, že mezi učiněnými skutkovými zjištěními a jejich
následným hodnocením by existoval extrémní nesoulad.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání
obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z
jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně souhlasila s projednáním
věci v neveřejném zasedání.
Obviněný opírá dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této
zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod,
je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady
spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem
hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je
povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu
prvního, resp. druhého stupně, a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav
zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k
nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí
přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do
postavení soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným ke zjištění
skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může
skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé
založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou vesměs zaměřeny
nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve
smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení
důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného
ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. V úvodu dovolání pouze formálně
namítá nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. tím, že skutek zjištěný soudem nevykazuje zákonné znaky daného trestného
činu. Protože však tuto námitku staví na tom, že se skutkový děj, jak je
popsán v rozsudku neudál, je zřejmé, že tuto námitku ve skutečnosti zakládá na
jiné verzi skutkového děje, než byl soudem zjištěn. Jako námitku právní nelze
označit ani námitku, která se týkala subjektivní stránky trestného činu, neboť
obviněný tuto výhradu odůvodňuje tím, že skutkové okolnosti případu byly
nesprávně zjištěny a provedené důkazy byly soudy obou stupňů nesprávně
vyhodnoceny. Obviněný tedy pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudů obou
stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní
kvalifikaci. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zjevně
zaměňuje za další odvolání, když jeho námitky jsou v podstatě totožné s
námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem, který se jimi
zabýval, ale neshledal je důvodnými.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi
provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na
straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud
mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl
odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání.
Nejvyšší soud na základě námitek obviněného konstatuje, že obviněný sice své
dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními
námitkami jej nijak nezpochybnil. Domáhal se změny skutkových zjištění
učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně
skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení
skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod zjevně nenaplnil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke
komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě
zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů
taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum
skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který je dán v
případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, považuje
Nejvyšší soud za nutné podotknout, že dovolatel na jedné straně v souladu s §
265f odst. 1 tr. ř. musí odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst.
1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně
uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném
ustanovení zákona. Obviněný však k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm
k) tr. ř. neuvedl žádné námitky a ani žádnou z uplatněných námitek nebyl tento
dovolací důvod naplněn.
Na základě těchto důvodů, když obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by
odpovídala uplatněným důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr.
ř., bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo
podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud o návrhu obviněného na přerušení výkonu trestu nerozhodoval,
protože pro takový postup neshledal důvody.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. prosince 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš