7 Tdo 1537/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 21. prosince 2005 v neveřejném
zasedání o dovolání obviněného S. T., proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 20. dubna 2005, sp. zn. 6 To 74/2005, v trestní věci vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 5 T 106/2003, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. srpna 2004, č. j. 5 T
106/2003-518, byl obviněný S. T. uznán vinným pokusem trestného činu pojistného
podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250a odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. na tom
skutkovém základě, že dne 12. 5. 1999 u Č. p. , a. s., v P., K., při uplatnění
nároku na náhradu škody způsobené v důsledku pojistné události – dopravní
nehody, ke které mělo dojít dne 10. 5. 1999 kolem 01:15 hodin na silnici III.
třídy číslo mezi obcemi D. Č. S. a N. V. tak, že vozidlo obviněného tov. zn.
Mercedes C 280, v důsledku řádného nezajištění samovolně sjelo ze silnice a
několikrát se převrátilo, uvedl nepravdivé údaje o průběhu nehodového děje a
rozsahu poškození na uvedeném vozidle, přičemž Č. p. , a. s., by v případě
poskytnutí plnění bylo vyplaceno pojistné v celkové výši nejméně 524.290,- Kč.
Za to byl odsouzen podle § 250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v
trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4
roků. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Č. p. , a. s., P., S., odkázána
s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Městský soud
v Praze usnesením ze dne 20. dubna 2005, č. j. 6 To 74/2005-563, odvolání
obviněného proti tomuto rozsudku podle § 256 tr. ř. zamítl.
Proti výše citovanému usnesení městského soudu podal obviněný S. T.
prostřednictvím obhájce JUDr. L. E. dovolání, které napadá z důvodu ustanovení
§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V něm uvádí, že důvody nesprávného právního
posouzení skutku spatřuje v tom, že v důsledku nezákonného a nedůvodného
zkrácení jeho práva na obhajobu soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním,
v jejichž důsledku pak nesprávně, po právní stránce z hlediska hmotně
právního věc posoudil. Namítá, že jak v přípravném řízení, tak i v řízení před
oběma soudy byli slyšeni všichni znalci, s výjimkou znalce Dr. Ing. J. D.,
který zpracovával znalecký posudek v době, kdy od havárie vozidla uplynula
nedlouhá doba a jak vozovka, tak i okolí bylo od doby havárie prakticky
nezměněné. Obviněný podezřívá orgány činné v trestním řízení, že tento znalecký
posudek vyznívající v jeho prospěch, ze spisu vyňaly před zahájením řízení před
soudem prvního stupně, čímž chtěli trestní řízení zmanipulovat. Soudy se
nevypořádaly s rozpory ve výpovědích zaměstnanců pojišťovny, ačkoliv tyto byly
zjevné. Rovněž soud neopatřil fotodokumentaci pořízenou k pojistné smlouvě s
předcházejícím majitelem, podle níž by bylo zjištěno, že jde stále o totéž
vozidlo a k jeho záměně nedošlo. Porušení svého práva na obhajobu spatřuje
obviněný v tom, že jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudy obou
stupňů, nebyly akceptovány důkazní návrhy obviněného, které by potvrdily jeho
obhajobu a vyvrátily důkazy předložené obžalobou. Navrhl proto, aby Nejvyšší
soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 20. 4. 2005, č. j. 6 To 74/2005-563, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4
ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 5 T 106/2003, a věc vrátil státnímu zástupci k
došetření a doplnění důkazů, navrhovaných obhajobou.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání
uvedl, že obviněný v mimořádném opravném prostředku brojí proti údajně chybnému
hodnocení skutkového stavu, případně vznáší výhrady proti samotné šíři soudem
realizovaných důkazů (v tomto směru dovolatel prakticky namítá údajně chybný
postup podle § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.), což jsou argumenty, které nelze
subsumovat pod dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. ani pod žádný z dalších dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení §
265b tr. ř. Obviněný S. T. v dovolání prezentoval, že k nesprávnému právnímu
posouzení jeho skutku došlo v důsledku údajně nezákonného a nedůvodného
zkrácení práva na jeho obhajobu tím, že jak v přípravném řízení, tak i v řízení
před soudy obou stupňů, nebyly akceptovány jeho důkazní návrhy, které by podle
jeho názoru zcela jistě potvrdily jeho skutkovou verzi a vyvrátily důkazy
předložené obžalobou. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
konstatuje, že tyto námitky by mohly mít z hlediska dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. význam pouze v případě, pokud by byl zjištěn
extrémní nesoulad mezi zjištěnými skutkovými okolnostmi a právními závěry
učiněnými soudy obou stupňů činnými v předmětné trestní věci a pokud by
obviněný takový extrémní nesoulad namítl a odůvodnil, což se nestalo. Navrhl
proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného S. T. odmítl podle § 265 odst. 1
písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr.
ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání obviněného S. T. je podle
§ 265a tr. ř. přípustné, že jej podala včas oprávněná osoba a že splňuje
náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný
dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona,
jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí
dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části
ustanovení § 265b tr. ř., a to odstavci prvnímu. Přitom z jiného důvodu, než
je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice
citováno některé z ustanovení § 265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány
vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Obviněný v dovolání formálně označuje jako důvod skutečnosti uvedené v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání
podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný v dovolání v
podstatě opakuje tytéž námitky, které uplatnil již v odvolání, že totiž v
důsledku porušení jeho práva na obhajobu, ke kterému mělo dojít tak, že nebylo
vyhověno jeho důkazním návrhům, byla učiněna nesprávná skutková zjištění a v
jejich důsledku byla věc i nesprávně právně posouzena. S těmito námitkami,
včetně námitky vztahující se k neprovedení důkazu znaleckým posudkem Ing. D.,
se však odvolací soud vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí a s jeho
závěry se Nejvyšší soud ztotožňuje.
Obviněný tak fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svůj nesouhlas se
zákonností a šíří provedeného dokazování, hodnocením důkazů soudy obou stupňů a
z něho vyplývajících závěrů ohledně okolností významných pro posouzení
obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu. Takové závěry soudů jsou
závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení
skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v
úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje-li obviněný nesprávnost právního
posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení prvotně od možností
jiného skutkového stavu (založeného na odlišném hodnocení důkazů), než k jakému
dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak dovolání v tomto rozsahu
nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. V žádném z ustanovení § 265b odst. 1
totiž trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání tvrzení, že rozhodnutí je
založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
Ze shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal
dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.,
a proto postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného
odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející
přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 21. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik