7 Tdo 1543/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. prosince 2006 v neveřejném
zasedání o dovoláních obviněných J. V. , a E. B. , proti usnesení Krajského
soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 9. 5. 2006, sp. zn. 55 To 231/2006,
v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 49/2005, t
a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. V. a E. B.
o d m í t a j í .
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 3 T 49/2005,
byli obvinění J. V. a E. B. uznáni vinnými trestným činem vydírání podle §
235 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen obviněný J. V. podle
§ 235 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku
nepodmíněně a podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu
zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný E. B. byl odsouzen podle § 235 odst.
1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku nepodmíněně a
podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s
ostrahou.
Trestného činu se obvinění dopustili tím, že dne 1. 8. 2004 v době od 17:30
hodin do 19:00 hodin v Z. při jízdě vozidlem zn. BMW, od restaurace R. na
S. a pak i jinde fackováním, bitím pěstmi a za použití výhrůžek, že ho zavezou
na L. kde mu urazí hlavu apod., nutili M. A. , k zaplacení údajného dluhu ve
výši 36.000,- Kč V. S., kdy poškozený ze strachu z dalšího násilí, po dohodě
se svou matkou, jim v Š. u domu rodičů vydal částku 5.000,- Kč s tím, že
zbytek zaplatí formou splátek, poškozený jednáním obviněných utrpěl zhmožděniny
v obličeji a rozražení rtu bez pracovní neschopnosti.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání oba obvinění a státní
zástupce v neprospěch obviněných. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci
usnesením ze dne 9. 5. 2006, sp. zn. 55 To 231/2006, podle § 256 tr. ř.
odvolání všech zamítl jako nedůvodná.
Proti tomuto usnesení podali obvinění prostřednictvím obhájců řádně a včas
dovolání.
Obviněný J. V. podal dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že soudy na základě nedostatečného
a neobjektivního provedení dokazování a hodnocení provedených důkazů došly k
nesprávnému závěru, že se obviněný dopustil trestného činu vydírání podle § 235
odst. 1 tr. zák. Soudy nevyhodnotily pochybnosti, které údajně v rámci
dokazování vyvstaly, ve prospěch obviněného. Obviněný je přesvědčen, že nebylo
prokázáno, že by poškozenému A. vyhrožoval, když sám poškozený u hlavního
líčení uvedl, že mu v autě vyhrožoval obviněný B. Pokud se týká fyzického
napadení tak také zde jsou podle obviněného ve výpovědi poškozeného rozpory.
Obviněný má za to, že pohlavky, které poškozenému dal, neměly pro poškozeného
žádný dopad, nemohly mu způsobit žádné zranění a sami o sobě ani nemohly
zaznamenat skutkovou podstatu trestného činu vydírání. Obviněný namítá, že
poškozenému nevyhrožoval a sám poškozený ve svých výpovědích údajně označoval
pouze obviněného B. , který mu měl vyhrožovat a napadat ho, navíc poškozený v
řízení před soudem ani nedokázal identifikovat intenzitu facek neboli pohlavků
a z jeho chování je podle obviněného zřejmé, že údajné kolizi mezi nimi,
poškozený nepřikládá žádný větší význam. Obviněný dále uvádí, že z výpovědi
obviněného B. ani z výpovědi svědka P. nevyplývá, že by on poškozeného
fyzicky napadl a vyhrožoval mu. Výpovědi poškozeného A. podle obviněného
působí nevěrohodně již z toho důvodu, že poškozený, ač byl v autě při cestě ze
Z. do Š. fyzicky napaden, přesto opětovně do vozidla nastoupil a jel zpět do
Z. s těmi lidmi, co ho napadli. Má za to, že pokud by byl obviněný zmlácen,
tak by opětovně nenastoupil se stejnými lidmi do auta. V rozsudku soudu prvního
stupně se podle názoru obviněného rovněž zcela bez důkazů uvádí, že v době, kdy
poškozený učinil trestní oznámení na policii byly jeho zhmožděniny ve tváři
hmatatelné, když sám poškozený údajně uvedl, že měl pouze natržený ret, a to si
podle obviněného mohl způsobit kdekoli. Sám poškozený uvedl, že nebyl u lékaře.
Soud pak nepřihlédl ani k tvrzení, že den před tím byla v restauraci N. R.
rvačka, které se měl účastnit i poškozený a právě tam si mohl způsobit údajná
zranění. Dále namítá, že nebyla vůbec slyšena V. S. , jejíž výpověď by údajně
zásadním způsobem ovlivnila výsledky dokazování a rozhodnutí ve věci samé. Ani
svědek J. P. nepotvrdil podle obviněného výpovědi poškozeného a naopak jeho
výpověď korespondovala s jeho obhajobou a s výpovědí obviněného B. Obviněný
uzavírá, že ani v řízení před odvolacím soudem nebyly odstraněny rozpory ve
výpovědích a nebylo bez pochyby prokázáno, že by se dopustil trestného činu.
J. V. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení krajského
soudu zrušil v plném rozsahu a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a
rozhodnutí ve věci.
Obviněný E. B. podal dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g), l) tr. ř. s tím, že vytýká odvolacímu soudu, že zamítl jeho
odvolání, kdy v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v
písm. g), neboť předcházející rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku. Obviněný je přesvědčen, že v rámci trestního řízení nebylo
bez důvodných pochybností zjištěno, že by se žalovaného jednání dopustil.
Uvedl, že poškozený v žádném případě nebyl k žádnému jednání nucen, nemusel nic
trpět, byl s nimi dobrovolně, nebylo na něm pácháno fyzické násilí ani mu
nebylo vyhrožováno. Poškozený údajně dobrovolně při zpáteční cestě nasedl před
domem svých rodičů do auta k obviněným, když mohl zcela bezpečně zůstat v domě
svých rodičů nebo jejich prostřednictvím vyhledat pomoc, ale nic takového
neučinil. V řízení pak podle obviněného nebylo prokázáno, že by k žalovanému
jednání měl nějaký důvod. Ohledně V. S. obviněný uvádí, že opakovaně
bezvýsledně žádal o její výslech, neboť je podle něj klíčovou osobou celého
případu. Obviněný uzavřel, že jeho jednání pak nemůže být hodnoceno jako
trestný čin vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák., neboť nenaplňuje skutkovou
podstatu tohoto trestného činu.
E. B. proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc
odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovoláním
obviněných uvedl, že uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř. připouští namítat nesprávné právní posouzení skutku, jak byl zjištěn soudem,
nepřipouští však namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění, nesprávnost
hodnocení důkazů, neúplnost dokazování apod. Zásah do skutkových zjištění lze
však podle státního zástupce připustit i v rámci řízení o dovolání, avšak pouze
tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na
straně jedné a právními závěry na straně druhé a současně učiní-li dovolatel
tento nesoulad předmětem dovolání (tj. právně relevantně jej namítne). O takový
případ se však podle státního zástupce nejedná. V případě obviněných J. V. a
E. B. byl podle něj skutkový stav spolehlivě zjištěn a byl i přiléhavým
způsobem právně kvalifikován. Ve vztahu k V. S. státní zástupce podotkl, že z
obsahu spisu vyplývá, že by se snad měla zdržovat v zahraničí a soud dal příkaz
k jejímu zatčení. Ohledně obviněných pak dále konstatoval, že sice formálně
deklarují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak námitky
jimi uplatněné stojí obsahově mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, jakož i mimo
rámec ostatních dovolacích důvodů, jelikož v posuzované trestní věci neexistuje
nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Tentýž
závěr lze podle státního zástupce učinit také ve vztahu k dovolacímu důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatněnému obviněným B.
Státní zástupce s ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud České
republiky podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jelikož
byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Současně
souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné
dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti
skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b
tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního,
event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj
východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy
musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního
řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je
povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením
způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na
zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin,
než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního
posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci
skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z
hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem
namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve
smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a
správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost
soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo
jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7
tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené
důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat
dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného
soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně
právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Jak ale vyplývá z dovolání obou obviněných, žádná z uplatněných námitek ale
věcně důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá, protože
směřují výhradně proti zjištěnému skutkovému stavu, jak to ostatně oba obvinění
také opakovaně v dovoláních uvádí. Oba obvinění shodně namítají údajné rozpory
ve výpovědích poškozeného J. A. , vytýkají soudům obou stupňů neprovedení jimi
navržených důkazů zejména důkaz výslechem V. S. a brojí proti nesprávnému
hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Obvinění se těmito námitkami snaží prosadit
svoji verzi skutkového děje s tím, že jim spáchání předmětné trestné činnosti
nebylo prokázáno. Jejich námitky ohledně nesprávné aplikace práva nebo
nenaplnění skutkového podstaty trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr.
zák., tak vychází z popírání soudy zjištěného skutkového stavu, jak to ostatně
v rámci své obhajoby činili v řízení před soudy obou stupňů.
Takové námitky ale nelze úspěšně uplatňovat v řízení o dovolání, které je
mimořádným opravným prostředkem určeným pouze k nápravě těch procesních a
hmotně právních vad, které jsou taxativně uvedeny v § 265b odst. 1 tr. ř. Mezi
tyto vady ale nepatří nedostatky v zjištění skutkového stavu, kterým se zabývá
především soud prvního stupně, případně soud odvolací. Z odůvodnění rozhodnutí
těchto soudů přitom vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich
hodnocením a zjištěným skutkovým stavem na straně jedné a právním posouzení
věci na straně druhé, takže Nejvyšší soud v tomto směru neshledal žádný rozpor.
Protože námitky obviněného J. V. ani námitky obviněného E. B. neodpovídají
uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nemůžou
proto naplnit ani důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., byla jejich
dovolání odmítnuta podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když byla podána z
jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. prosince 2006
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš