7 Tdo 1544/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 12. 2008 o dovolání
obviněného K. H. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 9.
2005, sp. zn. 7 To 549/2004, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu
3 pod sp. zn. 2 T 81/2004 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. H. o d m í t
á .
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 10. 2004, sp. zn. 2 T 81/2004,
byl obviněný K. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1,
3 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 2 tr.
zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §
39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, při současném
zrušení výroku o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 11.
2003, sp. zn. 15 T 126/2002, a dalších obsahově navazujících rozhodnutí, která
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením uvedeného výroku, pozbyla podkladu.
Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením
Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 7 To 549/2004, podle § 256
tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení
Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v rozsahu
odpovídajícím rozhodnutí o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že při rozhodování o výměře trestu soudy měly
vzít v úvahu to, že byl ve vazbě ve věci Krajského soudu v Brně sp. zn. 40 T
3/2001, v níž byl části obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn a ohledně
zbývající části bylo jeho trestní stíhání z důvodu uvedeného v § 172 odst. 2
písm. a) tr. ř. zastaveno. Vytkl, že pokud soudy uvedenou okolnost nevzaly v
úvahu, porušily ustanovení § 38 odst. 1 tr. zák., resp. ustanovení § 38 odst. 3
tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil
rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 3 věc v
potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle § 38 odst. 1 tr. zák. jestliže se vedlo proti pachateli trestní řízení ve
vazbě a dojde v tomto řízení k jeho odsouzení, započítá se mu doba strávená ve
vazbě do uloženého trestu, popřípadě do trestu úhrnného nebo souhrnného, pokud
je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné.
Aplikace ustanovení § 38 odst. 1 tr. zák. nepřichází v úvahu při ukládání
trestu, nýbrž teprve ve stádiu vykonávacího řízení, kdy se do trestu odnětí
svobody, který již byl uložen, započítá vykonaná vazba. O započtení vazby do
trestu odnětí svobody se rozhoduje postupem podle § 324 odst. 1 tr. ř., tedy
podle ustanovení, které spadá do hlavy dvacáté první trestního řádu, v níž je
upraveno vykonávací řízení. Podstatou ustanovení § 38 odst. 1 tr. zák. není
úprava otázky vztahující se k postupu při ukládání trestu, nýbrž při výkonu
trestu. Jasně to vyplývá z dikce „započítá se … do u l o ž e n é h o trestu“.
Podle § 38 odst. 3 tr. zák. není-li započítání vazby nebo trestu (odstavec 1
nebo 2) možné, přihlédne soud k této skutečnosti při stanovení druhu, popřípadě
jeho výměry.
V posuzovaném případě šlo o vztah vazby a nepodmíněného trestu odnětí svobody.
V takovém případě je – při splnění dalších podmínek – započtení možné. Z toho
vyplývá, že v dané věci je ustanovení § 38 odst. 3 tr. zák. již z tohoto důvodu
neaplikovatelné. Citované ustanovení se týká případů, kdy obviněný byl ve vazbě
a soud mu ukládal druh trestu nespojený s odnětím svobody. V naznačeném případě
nelze vazbu do takového druhu uloženého trestu započíst rozhodnutím učiněným ve
vykonávacím řízení, a proto je třeba již při ukládání trestu vzít vazbu v úvahu
a stanovit druh a výměru trestu s přiměřeným zřetelem na vykonanou vazbu.
Je tedy jasné, že pokud Obvodní soud pro Prahu 3 v rozsudku ani Městský soud v
Praze v napadeném usnesení neaplikovaly ustanovení § 38 odst. 1 tr. zák. ani
ustanovení § 38 odst. 3 tr. zák., nijak tím tato ustanovení neporušily.
Napadené usnesení Městského soudu v Praze ani rozsudek Obvodního soudu pro
Prahu 3 jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení nejsou
rozhodnutími, která by spočívala na „jiném nesprávném hmotně právním posouzení“
ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. jiném
nesprávném hmotně právním posouzení, než je právní posouzení skutku. O
nesprávné právní posouzení skutku se nejednalo již proto, že ustanovení § 38
odst. 1, odst. 3 tr. zák. se právního posouzení skutku vůbec netýkají.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu se neřeší otázka důvodnosti či nedůvodnosti
případného započtení vykonané vazby do uloženého trestu odnětí svobody, neboť
jde o otázku, o které se rozhoduje ve vykonávacím řízení, přičemž rozhodnutí
přísluší předsedovi senátu soudu prvního stupně (§ 315 odst. 2 tr. ř., § 324
odst. 1 tr. ř.).
Nad rámec rozhodnutí o podaném dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit
se k délce dovolacího řízení. Obviněný podal dovolání u Obvodního soudu pro
Prahu 3 dne 22. 11. 2005. Obvodní soud pro Prahu 3 předložil věc Nejvyššímu
soudu až dne 1. 12. 2008. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším
soudem.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. prosince 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec