7 Tdo 1560/2018-41
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 9. 1. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání
nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. B., nar. XY v
XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22.
8. 2018, sp. zn. 3 To 214/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 T 120/2013, takto:
Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 22. 8. 2018, sp. zn. 3 To 214/2018, v bodě I., jímž bylo
podle § 256 tr. ř. odvolání státní zástupkyně zamítnuto, a rozsudek Okresního
soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 1 T 120/2013, v
části, ve které byl obviněný zproštěn obžaloby v bodech 6 a 7.
Podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na
zrušené části usnesení a rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Českých Budějovicích přikazuje
, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. 10. 2017, č. j. 1 T
120/2013-2271, byl obviněný M. B. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn
obžaloby, podle které měl v bodech 1-4 spáchat zločin zpronevěry podle § 206
odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a v bodech 5-7 obžaloby přečin podvodu
podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto
o náhradě škody.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání poškozená společnost
HERMÉS, spol. s r. o., (vztahuje se k bodům 3 a 6) a státní zástupkyně ohledně
skutků uvedených v obžalobě pod body 6 a 7, a to v neprospěch obviněného.
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. 8. 2018, č. j. 3 To
214/2018-2356, zamítl odvolání poškozené společnosti HERMÉS, spol. s r. o.,
podle § 253 odst. 1 tr. ř. a odvolání státní zástupkyně podle § 256 tr. ř.
Předmětem přezkumu odvolacího soudu byly tedy jen body 6 a 7 obžaloby, neboť
odvolání poškozené HERMÉS, spol. s r. o., bylo zamítnuto jako odvolání podané
neoprávněnou osobou.
Obviněný se měl podle obžaloby dopustit skutků pod body 6 a 7 v podstatě tím,
že v době nejméně od 17. 6. 2011 do 13. 10. 2011 v XY jako jednatel společnosti
M., při vědomí o špatné finanční situaci své společnosti, zejména skutečnosti,
že je nejpozději ke dni 16. 6. 2011 předlužena, tedy s vědomím, že s ohledem na
finanční situaci nebude schopen v rámci podnikatelské činnosti odebírané služby
a zboží ve lhůtě splatnosti ani následně řádně hradit, s úmyslem se obohatit a
řádně a včas nezaplatit, opakovaně na faktury od různých dodavatelů odebíral
zboží a služby, které však neuhradil a takto v bodě 6 odebral v době od 17. 6.
2011 do 13. 10. 2011 od společnosti HERMÉS, spol. s r. o., různý stavební
materiál a čerpal služby, přičemž tyto ve lhůtě splatnosti ani později
neuhradil, čímž této společnosti způsobil škodu ve výši nejméně 81 022 Kč a v
bodě 7 odebral v době od 17. 6. 2011 do 20. 7. 2011 ze skladu společnosti
IZOMAT Praha, s. r. o., různý stavební materiál a služby, přičemž částečně
uhradil po lhůtě splatnosti jednu fakturu ve výši 1 376 Kč, zbývající částku za
odebrané zboží a služby ve výši 100 840 Kč ve lhůtě splatnosti ani později
neuhradil, čímž způsobil této společnosti škodu ve výši nejméně 102 216 Kč.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch
obviněného dovolání a uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g),
k), l) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g), l) státní zástupce stručně
zrekapituloval dosavadní řízení a poukázal na to, že soudy obou stupňů v
průběhu řízení zásadně změnily svá stanoviska. Odvolací soud původně
nepochyboval o trestní odpovědnosti obviněného v bodech 6 a 7, ale později,
aniž došlo ke změně důkazní situace, toto své stanovisko diametrálně změnil.
Zásadním důkazem je znalecký posudek z oboru ekonomika, odvětví účetní
evidence, v němž znalkyně dospěla k závěru, že k datu 31. 12. 2010 byla
společnost M., předlužena a jednatel společnosti mohl zjistit, že společnost je
v úpadku z výkazů účetní jednotky za rok 2010, které byly předkládány současně
s daňovým přiznáním 30. 6. 2011 (rozvahu podepsal obviněný dne 13. 6. 2011). Po
tomto datu činil obviněný jménem společnosti v období od 17. 6. 2011 do 13. 10.
2011 další obchodní objednávky (bod 6 obžaloby) a současně uskutečňoval v době
od 17. 6. 2011 do 20. 7. 2011 odběry zboží a služeb (bod 7 obžaloby). Podle
státního zástupce je zřejmé, že obviněný v bodech 6 a 7 jednal minimálně se
srozuměním, že platebním závazkům vůči obchodním partnerům nebude moci z důvodu
úpadkového stavu své společnosti včas a řádně dostát. Závěr o absenci zavinění
opíraly soudy obou stupňů o okolnosti podnikání obviněného, což však má být
zohledněno toliko v rámci úvah o druhu trestu a jeho výměře. Jednáním v bodech
6 a 7 obžaloby obviněný naplnil všechny znaky přečinu podvodu podle § 209 odst.
1, 3 tr. zákoníku, a pokud došlo rozsudkem soudu prvního stupně k jeho
zproštění podle § 226 písm. b) tr. ř. pro nedostatek jeho zavinění a tento
závěr byl akceptován i odvolacím soudem, je dán důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. z důvodu
nesprávného právního posouzení skutku.
K dovolacímu důvodu podle § 265b písm. k) tr. ř. státní zástupce namítl, že
odvolací soud akceptoval zprošťující výrok rozsudku soudu prvního stupně,
přestože není úplným výrokem, neboť chybí citace právní věty.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení
odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně v bodech 6 a 7 výroku o
zproštění obžaloby a přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu
znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný se prostřednictvím obhájce vyjádřil k dovolání nejvyššího státního
zástupce a uvedl, že se ztotožňuje se závěry zprošťujících rozhodnutí.
Subjektivní stránka nebyla naplněna. Po celou dobu fungování své společnosti se
snažil o její řádný chod, nežil nadstandardním životem a v případě, že
společnost potřebovala finance na provoz, tak je poskytl ze svého. Zdůraznil,
že pro posouzení jeho trestní odpovědnosti je rozhodný okamžik té které
objednávky zboží, přičemž v té době byl přesvědčen, že pokud se nezlepší chod
společnosti, bude ji opět finančně podporovat. Jeho následné jiné rozhodnutí
nezakládá automaticky naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního
zástupce jako nedůvodné podle § 265j tr. ř. zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
nejvyššího státního zástupce je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr.
ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v
zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr.
ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr.
ř.
Nejvyšší soud zjistil, že nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání podle §
265i odst. 1 tr. ř., a proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a
odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu
a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí
předcházející, a shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku
je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti
skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b
tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud
východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy
vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin,
než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního
posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci
skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z
hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost
skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost
provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.,
poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv
hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli
o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Stěžejní námitkou dovolání je, že obviněný svým jednáním popsaným v bodech 6 a
7 obžaloby naplnil všechny znaky přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr.
zákoníku, když v těchto bodech jednal minimálně v nepřímém úmyslu. Z tohoto
důvodu byl zproštěn obžaloby v těchto bodech podle § 226 písm. b) tr. ř. na
základě nesprávného právního posouzení skutků. Tuto námitku lze pod dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit. Nejvyšší soud shledal, že
tato námitka je důvodná. V případě jednání obviněného v bodech 6 a 7 obžaloby
lze důvodně dospět k závěru, že obviněný musel být přinejmenším srozuměn s tím,
že odebrané zboží nebude schopen ve lhůtě splatnosti uhradit a jednal tedy
přinejmenším ve formě úmyslu nepřímého. Naplnil tedy i spornou subjektivní
stránku přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Tento závěr
vyplývá ze znaleckého posudku Mgr. Marie Benešové (č. l. 45 a násl.), ve kterém
znalkyně uvedla, že z rozvahy k 31. 10. 2010 je zřejmé, že je společnost M.,
předlužena. Dále se znalkyně v posudku mimo jiné zabývala otázkou, zda mohl
obviněný s ohledem na ekonomický stav společnosti reálně předpokládat, že své
závazky nemůže ve lhůtě splatnosti hradit a kdy takový stav nastal, přičemž
dospěla k závěru, že obviněný tuto skutečnost mohl zjistit z výkazů účetní
jednotky za rok 2010, které byly předkládány současně s daňovým přiznáním v
termínu 30. 6. 2011. Tyto závěry potvrdila i u hlavního líčení dne 19. 2. 2014
(č. l. 1944). Obviněný se tedy o předlužení společnosti musel dozvědět
nejpozději dne 13. 6. 2011, kdy podepsal rozvahu, která byla mimo jiné přílohou
daňového přiznání podaného dne 16. 6. 2011, a přesto pokračoval v odběru zboží
i po tomto datu. V tu dobu si přitom již prokazatelně musel být vědom rozsahu
předlužení jeho společnosti a muselo mu tak být zřejmé, že nebude moci zboží ve
lhůtě splatnosti uhradit. Polehčující okolnosti na straně obviněného, kterými
se zabývaly soudy obou stupňů, mají význam při úvahách o druhu a výměře trestu.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán tehdy, jestliže v
rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď
nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho
výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale
není úplný (tj. nemá všechny nezbytné zákonné náležitosti). Neúplným je takový
výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost
stanovenou zákonem. Státní zástupce vytýkal rozsudku soudu prvního stupně
neúplnost výroku, neboť vedle důvodu zproštění podle § 226 písm. b) tr. ř.
absentuje tomu odpovídající citace právní věty. Podle § 122 odst. 2 tr. ř. musí
být ve výroku zprošťujícího rozsudku uvedeno, o který z důvodů uvedených v §
226 tr. ř. se zproštění opírá. Zprošťující výrok však musí obsahovat přesný
důvod zproštění, a to nejen uvedením některé z alternativ § 226, ale také
citací právní věty zmíněného ustanovení (srov. ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád I.
§ 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 1686). Z rozsudku
soudu prvního stupně je patrno, že ve výrokové části tato citace právní věty
chybí, když v něm není uvedeno, že v žalobním návrhu označené skutky nejsou
trestným činem. Zprošťující výrok rozsudku soudu prvního stupně tak neobsahuje
podstatnou náležitost stanovenou zákonem a lze jej tak označit za neúplný a
odvolací soud tuto vadu ve svém rozhodnutí neodstranil. Na základě výše
uvedeného je namístě konstatovat, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
k) tr. ř. byl naplněn a též tato námitka státního zástupce je důvodná.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo
přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 256b
odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a je dán důvod dovolání podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně tak je v rozhodnutí soudu prvního stupně
neúplný výrok a je dán i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Protože byly dány tyto dovolací důvody již v řízení, které předcházelo
napadenému rozhodnutí, je naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
l) tr. ř.
Dovolací námitky nejvyššího státního zástupce shledal Nejvyšší soud důvodnými.
Proto zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne
22. 8. 2018, sp. zn. 3 To 214/2018, v bodě I., jímž bylo odvolání státní
zástupkyně zamítnuto podle § 256 tr. ř., a rozsudek Okresního soudu v Českých
Budějovicích ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 1 T 120/2013 v části, ve které byl
obviněný zproštěn obžaloby v bodech 6 a 7, jakož i všechna další rozhodnutí na
tyto zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, která tím ztratila podklad,
a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl, přičemž tento je podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem,
který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 1. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu