7 Tdo 1567/2017-33
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 20. prosince 2017 v neveřejném zasedání o dovolání
obviněného V. N., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 2.
2017, sp. zn. 4 To 525/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v
Teplicích pod sp. zn. 1 T 199/2015 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. N. odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu Teplicích ze dne 19. 10. 2016, č. j. 1 T
199/2015-306, byl obviněný V. N. uznán vinným v bodě 1) zločinem násilí proti
úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku,
přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm.
a) tr. zákoníku a v bodě 2) přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr.
zákoníku, přičemž skutek v tomto bodě nebyl předmětem odvolání ani dovolání
obviněného a tedy není předmětem přezkumu v dovolacím řízení. Za uvedené
trestné činy a sbíhající se přečiny zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr.
zákoníku, maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1
písm. a) tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v
Teplicích ze dne 8. 1. 2016, č. j. 1 T 83/2015-144, ve znění rozsudku Krajského
soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 5. 2016, sp. zn. 4 To 92/2016, byl odsouzen
podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu
odnětí svobody na čtyři a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2
písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr.
zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
řízení všech motorových vozidel na čtyři roky. Současně byl zrušen výrok o
trestu uloženém obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 1.
2016, č. j. 1 T 83/2015-144, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem
ze dne 16. 5. 2016, sp. zn. 4 To 92/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na
tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo
rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil trestných
činů uvedených v bodě 1) v podstatě tím, že dne 16. 7. 2015 v 10:32 hod. v K.,
okres T., řídil osobní motorové vozidlo, kdy v obci překročil maximální
povolenou rychlost o 10 km v hodině a byl k projednání tohoto přestupku
zastavován vztyčeným terčem červené barvy strážníkem Městské policie Košťany,
B. L., která mimo předpisové uniformy měla i označenou žlutozelenou vestu a
stála u středové čáry vozovky. Obviněný nejprve přibrzdil a následně se proti
poškozené rozjel a tato, aby se vyhnula střetu, musela uskočit na stranu
komunikace a došlo k jejímu těsnému minutí, přičemž obviněný vozidlo řídil
přesto, že měl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 16. 9. 2010, č. j.
4 T 82/2010-46, uložený trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech
motorových vozidel na pět let a tento trest v době spáchání přestupku vykonával.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, na základě kterého
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 15. 2. 2017, č. j. 4 To
525/2016-341, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu a nově
obviněnému uložil souhrnný trest odnětí svobody na tři roky a osm měsíců, pro
jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a současně zrušil výrok o trestu
uložený obviněnému rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 1. 2016, č.
j. 1 T 83/2015-144, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne
16. 5. 2016, sp. zn. 4 To 92/2016, včetně dalších obsahově navazujících
rozhodnutí.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce
dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný nesouhlasí se skutkovými závěry soudů obou stupňů a nabídl jiný způsob
hodnocení jednotlivých svědeckých výpovědí. Vlastním způsobem hodnocení důkazů
dospěl k závěru, že se skutek nemohl stát tak, jak jej popsali svědci. Z těchto
výpovědí podle obviněného vyplynulo, že motorové vozidlo aktivně změnilo směr
jízdy, aby se poškozené vyhnulo. Kromě toho jsou pochybnosti o tom, kdo řídil
motorové vozidlo, neboť mělo ztmavená skla. Podle obviněného je extrémní rozpor
mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, která z nich soudy učinily.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a
přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a
rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a
uvedl, že námitky obviněného nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod,
neboť se netýkají nesprávné právní kvalifikace. Připomněl, že pod tímto
dovolacím důvodem by šlo uplatnit skutkové námitky, pouze pokud by existoval
extrémní rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními. Takový
extrémní rozpor však v této věci nelze shledat a skutkové závěry soudů mají
oporu v provedených důkazech. Obviněný se snaží pouze jiným způsobem hodnotit
důkazy a polemizuje se závěry soudů obou stupňů.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §
265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je
uveden v ustanovení § 265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je
přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako
osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.
ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr.
ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr.
ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku
je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti
skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b
tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud
východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy
vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin,
než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního
posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci
skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z
hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost
skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost
provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.,
poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv
hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli
o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný ve svém dovolání neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by
skutek zjištěný soudy nevykazoval znaky trestných činů, za které byl odsouzen.
Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Námitky obviněného však směřují výhradně
proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů, když obviněný pouze zpochybňuje
jednotlivé výpovědi svědků a snaží se jim přikládat obsah odpovídající jeho
představě o skutkovém ději. Obviněný tedy v dovolání neuplatnil žádné námitky
vztahující se k právnímu posouzení skutku či jinému hmotně právnímu posouzení a
z charakteru jeho námitek je zřejmé, že jím vytýkané vady mají povahu vad
skutkových, kterými se snaží primárně dosáhnout změny v hodnocení provedených
důkazů a v konečném výsledku i změny soudy zjištěného skutkového stavu.
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř.
je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně
uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění
učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného
dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší
soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi
skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno
ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah
Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). O takovouto
situaci se však v posuzované věci nejedná. Soudy obou stupňů si vytvořily
dostatečný skutkový podklad pro svá rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a
nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř.
Soudy prvního i druhého stupně vycházely především z výpovědí svědků B. L., L.
B. a T. Č., které se obviněný v průběhu řízení, ale i v podaném dovolání,
snažil zpochybnit. Nejvyšší soud stejně jako soudy nižších stupňů nemá důvod
pochybovat o pravdivosti svědeckých výpovědí, které jsou podporovány i
listinnými důkazy. Pro stručnost lze odkázat na odůvodnění rozsudků soudů obou
stupňů (str. 11-12 rozsudku soudu prvního stupně a str. 5-7 rozsudku odvolacího
soudu).
Skutečnost, že obviněný uplatňuje výlučně námitky proti dokazování
provedenému soudy obou stupňů, nelze na základě výše uvedeného pokládat za
námitky v souladu s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani
s jinými dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.