7 Tdo 1572/2005
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 12. 2005 o
dovolání obviněného N. M. N. M. E., proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 14. 4. 2005, sp. zn. 8 To 150/2005, v trestní věci vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 2 pod sp. zn. 7 T 78/2004 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného N. M. N. M. E. o
d m í t á .
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. 7 T 78/2004,
byl obviněný N. M. N. M. E. uznán vinným trestným činem podílnictví podle § 251
odst. 1 písm. a) tr. zák.
Podle skutkových zjištění obvodního soudu se jej obviněný dopustil tím, že
blíže nezjištěného dne v září 2003 převzal od R. H., odcizený starožitný čínský
sekretář vykládaný slonovinou v hodnotě 150.000,- Kč, který byl majetkem JUDr.
J. N., a který byl původně umístěn v bytě v B. ulici v P., který se souhlasem
poškozeného obviněný užíval, a předmětný sekretář uskladnil bez vědomí
majitele v obchodě Z. P. v B. ulici v P.
Obviněnému byl uložen peněžitý trest ve výměře 75.000,- Kč s tím, že pro případ
jeho nevykonání v dané lhůtě byl stanoven náhradní trest odnětí svobody ve
výměře šesti měsíců. Poškozený byl s nárokem na náhradu škody odkázán na řízení
ve věcech občanskoprávních.
Odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 4. 2005, sp. zn.
8 To 150/2005, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého
obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d), k) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný namítl, že soud prvního stupně se podle jeho
názoru dopustil především procesních pochybení. To spatřuje v tom, že obvodní
soud dne 21. 10. 2004 v přítomnosti obviněného a jeho obhájce odročil hlavní
líčení na 22. 11. 2004 za účelem výslechu družky obviněného, svědkyně A. K.
Poté, co obviněný zjistil, že jmenované došlo předvolání k hlavnímu líčení na
24. 11. 2004, dospěl k závěru, že on i jeho obhájce se přeslechli a správný
termín odročeného hlavního líčení je nikoli 22. 11. 2004, nýbrž 24. 11. 2004.
Obvodní soud pak dne 22. 11. 2004 provedl hlavní líčení bez jeho přítomnosti a
jmenovanou svědkyni nevyslechl. Podle názoru obviněného se odvolací soud s
tímto pochybením soudu prvního stupně nevypořádal a odvolání zamítl, přestože
podle názoru obviněného došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v
hlavním líčení.
Obviněný vyslovuje dále nesouhlas s tím, že mu byl uložen peněžitý trest, aniž
by podle názoru obviněného byly splněny zákonné podmínky pro jeho uložení ve
smyslu § 54 odst. 1 tr. zák. Má totiž za to, že soud při jeho ukládání
nepřihlédl dostatečně k jeho osobním a majetkovým poměrům, resp. se jimi blíže
nezabýval.
V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soud v
Praze zrušil a rozhodl o „odkladném účinku trestu“.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř.
do data konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu písemně nevyjádřila.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné,
bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelem uplatněné námitky lze skutečně považovat
za některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění
námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou
přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byla
soudem porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve
veřejném zasedání.
Jejich porušení spatřoval obviněný v tom, že odročené hlavní líčení dne 22.
11. 2004 proběhlo podle jeho názoru bez jeho viny v jeho nepřítomnosti, když se
mylně řídil nikoli informací, kterou obdržel osobně v závěru předchozího
hlavního líčení od předsedy senátu, nýbrž datem uvedeným v písemném předvolání
jeho družky A. K.
Nejvyšší soud však shledal tuto námitku dovolatele zjevně neopodstatněnou.
Ze spisového materiálu vyplývá, že hlavního líčení konaného dne 21. 11. 2004 u
Obvodního soudu pro Prahu 2 se zúčastnili osobně obviněný i jeho obhájce Mgr.
U. S. Toto hlavní líčení bylo v jejich přítomnosti odročeno na den 22. 11.
2004, a to za účelem předvolání znalců, svědkyně A. K. a zajištění předvolání
svědka I. Přítomní vzali termín odročeného hlavního líčení na vědomí s tím, že
se k němu dostaví bez obeslání. Obviněný byl dále poučen, že pokud se
nedostaví, bude jednáno v jeho nepřítomnosti (viz č. l. 122 spisu).
Hlavní líčení konané dne 22. 11. 2004 pak proběhlo podle § 202 odst. 2, 3 tr.
ř. v nepřítomnosti obviněného (viz č. l. 129 spisu).
Ve smyslu § 202 odst. 2 tr. ř. lze hlavní líčení provést v nepřítomnosti
obžalovaného, jen když má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu
trestního řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti, a přitom
a)obžaloba byla obžalovanému řádně doručena a obžalovaný byl k hlavnímu líčení
včas a řádně předvolán a
b)o skutku, který je předmětem obžaloby, byl obžalovaný už některým orgánem
činným v trestním řízení vyslechnut a bylo dodrženo ustanovení o zahájení
trestního stíhání (§ 160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost
prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř.).
Ustanovení § 202 odst. 3 tr. ř. pak stanoví, že nedostaví-li se obžalovaný bez
řádné omluvy k hlavnímu líčení a soud rozhodne o tom, že se hlavní líčení bude
konat v nepřítomnosti obžalovaného, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu
svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v § 211 tr. ř.
Z obsahu spisu je zřejmé, že v případě odročeného hlavního líčení dne 22. 11.
2004 byly splněny všechny nezbytné podmínky pro jeho konání v nepřítomnosti
obviněného. Nelze akceptovat argumentaci obviněného, že on i jeho obhájce se
řídili mylným předvoláním svědkyně A. K., v důsledku čehož se dostavili k soudu
až dne 24. 11. 2004. Je zcela zřejmé, že oba jmenovaní vzali u obvodního soudu
dne 21. 10. 2004 osobně na vědomí termín odročení hlavního líčení. Pokud u nich
vznikla o správnosti tohoto termínu pochybnost, nic jim nebránilo kontaktovat
příslušný soud a informaci si ověřit. Nic takového však neučinili. O možnost
účastnit se odročeného hlavního líčení se tedy připravili výhradně vlastní
vinou. Poté, co byl obviněný k věci obsáhle vyslechnut a provedeny všechny
stěžejní důkazy v jeho přítomnosti v hlavním líčení dne 24. 10. 2004, bylo i
podle názoru Nejvyššího soudu možno věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního
řízení dosáhnout i bez jeho přítomnosti u odročeného hlavního líčení.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Obviněný dovolání opřel také o dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst.
1 písm. k) tr. ř., tj. že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Obviněný ovšem v dovolání žádnou konkrétní námitku, která by měla uvedený
dovolací důvod naplňovat, neuvedl.
Z obsahu dovolání je možné dovodit, že obviněný měl zřejmě na mysli uplatnění
dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť v další
části dovolání brojí proti tomu, že mu soud uložil peněžitý trest, ačkoliv
nebyly splněny zákonné podmínky pro jeho uložení, neboť soud podle přesvědčení
obviněného nepřihlédl dostatečně k jeho osobním a majetkovým poměrům.
Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému
byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen
trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin,
jímž byl uznán vinným.
Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně je však zřejmé, že se
otázkou adekvátního trestu zabývaly. Uložení peněžitého trestu obviněnému za
trestný čin podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a) tr. zák. nebylo vyloučeno,
zákonné podmínky vyžadované ustanovením § 53 a násl. tr. ř. byly v posuzovaném
případě splněny. Dovolatelovy výhrady lze chápat současně i jako námitky proti
nepřiměřenosti peněžitého trestu, v důsledku údajně nedostatečného zohlednění
jeho osobních a majetkových poměrů (tedy že při jejich zohlednění by měl být
uložen trest mírnější).
Ve shodě s respektovanou judikaturou (viz č. 22/2003 Sb. rozh. trest.) však
Nejvyšší soud uvádí, že dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
není pouhá nepřiměřenost trestu, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o
překročení příslušné trestní sazby. Obviněný tedy sice deklaroval dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. napadající porušení zákonných
podmínek pro uložení peněžitého trestu, ale svými konkrétními námitkami
zpochybňoval jeho přiměřenost. Takovými námitkami však zvolený, ani jiný
dovolací důvod věcně nenaplnil.
IV.
Z důvodů rozvedených shora proto Nejvyšší soud dovolání obviněného N. M. N. M.
E. odmítl jako zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném
zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2005
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr