7 Tdo 1581/2011-24
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 11. ledna 2012 dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 To 206/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 10/2011, a rozhodl
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 To 206/2011, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 2 T 10/2011, v části, v níž byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. a trestným činem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 2 T 10/2011, uznal obviněného M. K. (dále jen „obviněný“) vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. a trestným činem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců.
Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému povinnost, aby podle svých sil ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradil škodu způsobenou trestným činem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. Podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 17. 1. 2011, sp. zn. 4 ZT 122/2010, pro skutek, kvalifikovaný v obžalobě jako skutek ad 1) přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
Proti odsuzující části rozsudku podal obviněný odvolání. Státní zástupce podal odvolání proti zprošťujícímu výroku a výroku o trestu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 To 206/2011, podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného i státního zástupce.
Proti usnesení odvolacího soudu, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že skutek nelze kvalifikovat jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst.1 tr. zák., neboť skutková podstata tohoto trestného činu vyžaduje přisvojení si cizí věci, která byla pachateli svěřena. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, podle níž: „svěřenou věcí a předmětem útoku v případě trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. mohou být i peníze předané oprávněnou osobou jiné osobě k další dispozici s nimi, ovšem pouze za předpokladu, že tímto způsobem nepřejdou do majetku této osoby a nestanou se jejím příjmem. Pokud vznikne mezi takovými osobami právní vztah vyplývající z uzavřené smlouvy a předmětná finanční částka má povahu sjednané zálohy, je vždy nezbytné zjistit, o jaký typ smlouvy v daném případě jde. Jestliže například nebylo kupujícímu dodáno zboží, které bylo předmětem kupní smlouvy podle § 588 a násl. obč. zák. nebo v případě smlouvy o dílo podle § 631 a násl. obč. zák. zhotovitel objednané dílo neprovedl, může jít toliko o nesplnění závazků z takových smluv, pokud by ovšem nedošlo k podvodnému vylákání zálohy pod předstíranou záminkou dodání zboží nebo ve druhém případě o úmysl neprovést dílo vůbec a tímto způsobem se obohatit“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 3 Tdo 425/2004). Poukázal na to, že předmětem trestného činu zpronevěry měla být podle soudů obou stupňů složená záloha, kterou přijal na základě smlouvy o dílo, která představovala část jeho odměny a která se stala jeho vlastnictvím, a proto se nemůže v tomto případě jednat o svěřenou cizí věc podle § 248 odst. 1, odst. 3 tr. zák. Dále uvedl, že pokud jde o subjektivní stránku trestného činu, nebyl mu prokázán úmysl spáchat trestný čin, a nebyla proto naplněna subjektivní stránka trestného činu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle § 265k tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 To 206/2011, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 2 T 10/2011, ve výrocích, které se jej týkají, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky dovolatele v podstatě odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a považuje je za částečně důvodné. Záloha převzatá dodavatelem na základě smlouvy o dílo podle § 631 a násl. obč. zák. se stává vlastnictvím zhotovitele díla a ten se ve vztahu k ní nemůže dopustit trestného činu zpronevěry, neboť se nejedná o cizí svěřenou věc. To platí i v situaci, kdy dodavatel následně dílo neprovede a nebo je neprovede ve sjednaném rozsahu. Poukázal na to, že o trestný čin zpronevěry by se mohlo jednat v situaci, kdyby došlo k platnému odstoupení od smlouvy a zhotovitel díla zálohu nevrátil v úmyslu přisvojit si předtím poskytnuté peníze, které se v důsledku odstoupení od smlouvy staly ve vztahu ke zhotoviteli svěřenou cizí věcí (srov. usnesení Nejvyššího soudu, ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 3 Tdo 1449/2005). Dodal, že skutek popsaný ve skutkových větách a v odůvodněních rozhodnutí soudů obou stupňů nevykazuje znaky trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák., resp. podle § 206 tr. zákoníku, neboť peníze převzaté obviněným jako záloha ve vztahu k obviněnému nebyly svěřenou cizí věcí. Nejvyšší státní zástupce dále uvedl, že za tohoto stavu věci je pak irelevantní námitka dovolatele, že nejednal v úmyslu vylákat finanční prostředky.
Nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 To 206/2011, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z některého z důvodů výslovně stanovených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a teprve v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav
věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Obviněný uplatnil právně relevantní námitku spočívající v tom, že předmětem trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. měla být podle soudů obou stupňů složená záloha, kterou přijal na základě smlouvy o dílo, představovala část jeho odměny a stala se jeho vlastnictvím, a proto se nemůže v případě této zálohy jednat o svěřenou cizí věc podle § 248 odst. 1 tr. zák.
Trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Věc je svěřena pachateli, jestliže mu je odevzdána do faktické moci s tím, aby s věcí nakládal určitým způsobem. K přisvojení si cizí svěřené věci pak dojde takovým jednáním, naloží-li pachatel s věcí v rozporu s účelem svěření, a to způsobem, kterým maří základní účel svěření. Svěřenou věcí a předmětem útoku v případě trestného činu zpronevěry podle § 248 tr. zák. mohou být i peníze předané oprávněnou osobu jiné osobě k další dispozici s nimi, ovšem pouze za předpokladu, že tímto způsobem nepřejdou do majetku této osoby a nestanou se jejím příjmem. Pokud vznikne mezi takovými osobami právní vztah vyplývající z uzavřené smlouvy a předmětná finanční částka má povahu sjednané zálohy, je vždy nezbytné zjistit, o jaký typ smlouvy v daném případě jde. Pokud jde o smlouvu o dílo podle § 631 a násl. je třeba vycházet z toho, že převzal-li obviněný na podkladě této smlouvy peníze v podobě zálohy na provedení díla, nemohl spáchat trestný čin zpronevěry podle § 248 tr. zák., i když zálohu použil pro svou potřebu, dílo neprovedl a zálohu nevrátil. V uvedeném případě totiž záloha předaná objednatelem zhotoviteli díla přešla do majetku obviněného, splynula s jeho ostatním majetkem a nic mu nebránilo v tom, aby ji použil pro svoji vlastní potřebu (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 3 Tdo 1449/2005).
O trestný čin zpronevěry podle § 248 tr. zák. by se mohlo jednat v situaci, kdyby došlo k platnému odstoupení od smlouvy a zhotovitel díla zálohu nevrátil v úmyslu přisvojit si předtím poskytnuté peníze, které by se v důsledku odstoupení od smlouvy staly ve vztahu ke zhotoviteli svěřenou cizí věcí. Okolnost, že by došlo k odstoupení od smluv o dílo, není ve skutkových větách soudů obou stupňů uvedena a existence takovéto okolnosti nevyplývá ani z odůvodnění jejich rozhodnutí.
Nesplnění závazku zhotovitelem ze smlouvy o dílo, na základě které byla převzata záloha, by mohlo být považováno za trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák. v případě, kdyby došlo k podvodnému vylákání zálohy s úmyslem dílo neprovést vůbec a tímto způsobem se obohatit (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 3 Tdo 425/2004). Existence takového úmyslu je v trestní věci obviněného zpochybněna od počátku tím, že v případě dílčího útoku pod bodem 2) výroku o vině soudu prvního stupně (stejně jako v případě dílčího útoku, pro který byl obžaloby zproštěn) obviněný práce v určitém rozsahu provedl. Kvalifikaci trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. však soudy nepoužily a vycházely z nesprávného právního názoru, že finanční zálohy poskytnuté poškozenými byly ve vztahu k obviněnému svěřenou cizí věcí. Za tohoto stavu věci je v podstatě irelevantní námitka obviněného, že nejednal v úmyslu vylákat finanční prostředky.
Nejvyšší soud shledal, že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 7 To 206/2011, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 2 T 10/2011, v části, v níž byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. a trestným činem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozhodnutí obou soudů v odsuzující části, ve výroku o vině a náhradě škody, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu, a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Městský soud v Brně je při novém projednání a rozhodnutí věci vázán podle § 265s odst. 1 tr. ř. právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v tomto rozhodnutí. Protože napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§ 265s odst. 2 tr. ř.).
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. ledna 2012 Předseda senátu JUDr. Jindřich Urbánek