USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 3. 2022 o dovoláních, která podaly obviněné M. U., nar. XY v XY, bytem XY, a V. T., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 12 To 182/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 158/2018, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. U. a V. T. odmítají.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 27. 5. 2021, č. j. 2 T 158/2018-1001, byla obviněná M. U. uznána vinnou přečinem podvodu podle § 209 odst.1, 3 tr. zákoníku a odsouzena podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s tím, že výkon trestu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen, zkušební doba byla podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena na dvě léta a obviněné bylo podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku uloženo, aby podle svých sil nahradila škodu způsobenou trestným činem. Podle § 228 odst.1 tr. ř. byla obviněné M. U. uložena povinnost zaplatit dědicům poškozené H. M. částku 675 000 Kč s úrokem 7,05 % od 16. 6. 2018 jako náhradu škody a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli dědici poškozené H. M. se zbytkem nároku na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněná V. T. byla citovaným rozsudkem podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěna obžaloby pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se měla dopustit ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku společně s obviněnou M. U.
2. Skutek, v případě obviněné M. U. posouzený jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spočíval podle zjištění Okresního soudu v Mladé Boleslavi v podstatě v tom, že obviněné M. U. a její matka V. T. dne 31. 5. 2012 na Městském úřadě v Mnichově Hradišti daly poškozené H. M., nar. XY, k podpisu kupní smlouvu, podle které poškozená H. M. byla prodávající a obviněná V. T. byla kupující, předmětem byla bytová jednotka č. XY v Mnichově Hradišti, XY čp. XY, a spoluvlastnický podíl na společných částech domu, kupní cena stanovená na 725 000 Kč byla zaplacena před podpisem smlouvy, ale s tím poškozená nesouhlasila, neboť jí kupní cena nebyla zaplacena, načež obviněná M. U. poškozenou přesvědčila, že jí kupní cenu v nejbližších dnech zaplatí, přičemž takto jednala s vědomím, že kupní cenu za byt nezaplatí, slib zaplacení byl jen prostředkem k tomu, aby poškozenou přesvědčila k podpisu smlouvy, a k tomu, aby bytová jednotka přešla do vlastnictví obviněné V. T. bez zaplacení kupní ceny. Tím bylo docíleno toho, že poškozená kupní smlouvu podepsala v domnění, že smlouva nemůže nabýt platnosti, pokud jí kupní cena nebude zaplacena. Následně obviněná M. U. předala poškozené pouze částku 50 000 Kč. Uvedeným jednáním obohatila svou matku obviněnou V. T. a poškozené H. M. způsobila škodu 675 000 Kč. Podle zjištění zahrnutých do výroku o vině obviněná M. U. také dala poškozené v přesněji nezjištěné době k podpisu tři příjmové doklady, na kterých bylo uvedeno, že poškozená převzala od obviněné V. T. dvakrát po 250 000 Kč a jednou 225 000 Kč, aniž by poškozená znala obsah podepisovaných dokumentů, přičemž tyto peníze nebyly poškozené vyplaceny.
3. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2021, č. j. 12 To 182/2021-1065, byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta odvolání, která podaly obviněná M. U. proti odsuzujícímu výroku o vině a dalším navazujícím výrokům a obviněná V. T. proti zprošťujícímu výroku s tím, že se domáhala zproštění podle § 226 písm. a) tr. ř.
4. Obviněné M. U. a V. T. podaly dne 25. 1. 2022 dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Každá z obviněných napadla výrok, jímž bylo zamítnuto její odvolání. Obě obviněné odkázaly na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Ve společném podání označily za nesprávné zjištění, podle něhož poškozená neobdržela kupní cenu bytu, a snažily se prosadit verzi, podle které poškozená kupní cenu obdržela v souladu se smlouvou. Vytkly, že soudy opřely svá zjištění o svědecké výpovědi poškozené. Její tvrzení, že obdržela jen 50 000 Kč a že smlouvu i příjmové doklady podepsala bez toho, že by obdržela celou kupní cenu, označily za nepravdivé, nevěrohodné a neprokázané dalšími důkazy. V podrobně a rozsáhle zpracovaných námitkách poukázaly na konkrétní údaje ve svědeckých výpovědích poškozené, které se rozcházely s objektivně zjištěnými okolnostmi, s jinými důkazy i s tím, jak je sama poškozená uváděla v některé dřívější výpovědi. Namítly, že soudy bagatelizovaly tyto rozpory svědčící v jejich prospěch. Zároveň vytkly, že soudy neprovedly navrhované důkazy, jimiž měly být objasněny reálné majetkové poměry poškozené, které jak z hlediska hotovosti nalezené po smrti poškozené v jejím bytě, tak z hlediska částky uložené na bankovním účtu podporovaly jejich obhajobu, že poškozené byla vyplacena částka odpovídající sjednané kupní ceně. Zdůraznily, že vyplacení kupní ceny vyplývá z listinných důkazů, které poškozená sama při plném vědomí a bez jakéhokoli nátlaku podepsala a které soudy hodnotily deformovaně. Zmínily také subsidiaritu trestní odpovědnosti a v této spojitosti konstatovaly, že i kdyby tu byly nějaké náznaky, že k plnění podle smlouvy ze strany kupující nedošlo, jednalo se o soukromoprávní vztah, který měl být řešen prostředky soukromého práva, a nikoli kriminalizací kauzy. Uvedené námitky shrnuly v závěr, že rozhodnutí soudů vykazují výrazný deficit záruk spravedlivého procesu. Obviněné navrhly, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze i rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi a aby přikázal Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, a to v jiném složení senátu. Návrh, aby Nejvyšší soud nařídil Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi znovu projednat a rozhodnout věc v jiném složení senátu, souvisel s tím, že v odvolacím řízení byl potvrzen až čtvrtý rozsudek, zatímco tři předcházející rozsudky byly zrušeny s tím, že věc byla vždy vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Z obsahu a smyslu podaných dovolání vyplývá, že obě obviněné usilují o to, aby byly zproštěny obžaloby výrokem podle § 226 písm. a) tr. ř.
5. Nejvyšší státní zastupitelství se do dne konání neveřejného zasedání k dovoláním nevyjádřilo.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., byla podána obviněnými jako oprávněnými osobami podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím společného obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak jsou zjevně neopodstatněná.
7. Obviněnou V. T., která byla zproštěna obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. a domáhala se zproštění podle § 226 písm. a) tr. ř., považoval Nejvyšší soud za osobu oprávněnou podat dovolání, neboť lze připustit, že by pro ni mohlo být v jistém smyslu příznivější (nota bene z jejího subjektivního hlediska) být zproštěna proto, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla stíhána, než být zproštěna proto, že nebylo prokázáno, že tento skutek spáchala ona. Už samotná otázka, zda se skutek stal, totiž přímo souvisí s její osobou a může mít pro ni určité důsledky, neboť šlo v podstatě o podvodně dosažený přechod vlastnictví k bytu na její osobu a tím o její obohacení, přičemž podle sporných příjmových dokladů mělo dojít k převzetí kupní ceny poškozenou právě od obviněné V. T. Zproštěna obžaloby byla přitom tato obviněná pouze z toho důvodu, že nebyl prokázán její podvodný úmysl.
8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. O nic takového, co je uvedeno v citovaném ustanovení, se v posuzované věci nejedná. Rozhodným skutkovým zjištěním, které je určující pro naplnění znaků trestného činu, je v dané věci zjištění, zda a jakou částku obviněné zaplatily poškozené za bytovou jednotku, kterou na podkladě kupní smlouvy ze dne 31. 5. 2012 do svého vlastnictví získala obviněná V. T. (s právními účinky vkladu práva do katastru nemovitostí ke dni 4. 6. 2012). Jinak řečeno, jde o zjištění, zda odpovídá skutečnosti to, co bylo uvedeno v čl. III kupní smlouvy, tj. že „kupní cenu v celé výši zaplatila kupující prodávající před podpisem této smlouvy, což prodávající stvrzuje svým podpisem“. Soudy v uvedeném ohledu zjistily, že obviněné nic nezaplatily poškozené před podpisem smlouvy ani v době podpisu smlouvy a že obviněná M. U. teprve následně v době po podpisu smlouvy předala poškozené částku 50 000 Kč. Toto zjištění není ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, není založeno na procesně nepoužitelných důkazech, a pokud ve vztahu k uvedenému zjištění nebyly provedeny navrhované důkazy, nešlo o důkazy podstatné a jejich neprovedení nebylo nedůvodné.
10. Poškozená H. M., která v průběhu řízení zemřela dne 17. 8. 2020, byla jako svědkyně vyslechnuta celkem čtyřikrát. V jejích výpovědích jsou při popisu okolností prodeje bytu nesrovnalosti a rozpory, avšak týkají se jen dílčích a méně podstatných skutečností. Svědecká výpověď poškozené byla neměnná, jednoznačná, stálá a naprosto jistá v tom směru, že před podpisem kupní smlouvy jí nebyla kupní cena zaplacena a že teprve později jí obviněná M. U. předala 50 000 Kč. Od tohoto tvrzení se poškozená v žádné výpovědi neodchýlila a ve vztahu k němu neprojevila v opakovaných výpovědích žádnou nejistotu, váhavost apod. Poškozená přesvědčivě vysvětlila, že podepsala kupní smlouvu, protože uvěřila slibu obviněné M. U., že od ní dostane zaplaceno později.
11. K tomu, aby soudy mohly považovat zmíněné tvrzení poškozené za věrohodné, si vytvořily náležitý podklad v širším okruhu dalších důkazů.
12. Jde především o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a z oboru školství a kultury, odvětví klinické psychologie, jímž byly charakteristiky osoby poškozené objasněny z hlediska vlastností zaručujících pravdivost jejího tvrzení. Ve znaleckém posudku byla poškozená charakterizována jako osoba zvýšeně ovlivnitelná, důvěřivá, naivní a zároveň jako osoba, kterou zatěžuje orientace ve složitějších situacích a která proto dá na autoritativní osobu v okolí, jíž důvěřuje. Podle znaleckého posudku nebyly u poškozené zjištěny chorobné sklony ke zkreslování výpovědi, motivy pro falešnou výpověď ani pravé konfabulace. Ze znaleckého posudku vyplývá, že poškozená byla schopna reprodukovat prožité události, byť s nepřesnostmi v časových údajích a detailech, chaoticky, kuse, zjednodušeně, s nedostatečným rozlišením podstatných a nepodstatných okolností dějů, s oslabeným logickým vhledem do situace, bez kognitivní kapacity k falešnému obvinění. Ve znaleckém posudku byla poškozená označena za osobu vypovídající autenticky to, co si vybavuje. Vezme-li se v úvahu také věk poškozené, které bylo v době podpisu kupní smlouvy více než 76 let, a přihlédne-li se k jejímu minimálnímu vzdělání, které záleželo podle jejího vlastního vyjádření v tom, že absolvovala jen pět tříd základní školy, pak není nic nelogického či jinak nepřijatelného na závěru soudů, že kupní smlouvu a tři příjmové doklady podepsala v důvěře ve slib obviněné M. U., že obviněná jí kupní cenu zaplatí později. Důvěra poškozené zřejmě souvisela také s tím, že v kupní smlouvě bylo zároveň ve prospěch poškozené zřízeno věcné břemeno spočívající v doživotním právu užívat bytovou jednotku (za jednorázovou úplatu 5 000 Kč). Uzavření kupní smlouvy tedy nic neměnilo na situaci poškozené v tom směru, že v bytě mohla nadále zůstat a nemusela ho opustit. Tato okolnost se ve spojení s mentální charakteristikou osoby poškozené jeví jako reálně vysvětlitelný důvod její důvěřivosti ve slib pozdějšího zaplacení kupní ceny.
13. Dalšími důkazy podporujícími věrohodnost tvrzení poškozené jsou výpovědi dvou svědkyň, jimž se poškozená zmiňovala o tom, že za byt nedostala zaplaceno. Svědkyně Z. H., pracovnice úřadu práce, která poškozené vyplácela dávky státní sociální podpory, uvedla, že v září 2012 jí poškozená ukázala kupní smlouvu s tím, že žádné peníze nedostala. Svědkyně dodala, že poškozená to stále opakovala, naposledy koncem roku 2018. Svědkyně také dodala, že ji poškozená žádala o pomoc a že poškozené doporučila obrátit se na právníka. Svědkyně H. M., blízká a dlouholetá přítelkyně poškozené, uvedla, že poškozená se jí v září či říjnu 2014 svěřila s tím, že prodala byt a dosud nedostala zaplaceno. Svědkyně dále vypověděla, že sama pak v květnu 2015 vyhledala v této záležitosti právníka. S tím koresponduje okolnost, že trestní oznámení ze dne 11. 6. 2015 vyhotovené právníkem a adresované Okresnímu státnímu zastupitelství v Mladé Boleslavi se stalo podkladem pro zahájení úkonů trestního řízení, ke kterému došlo dne 23. 6. 2015.
14. Věrohodnost tvrzení poškozené podporují také zjištění týkající se majetkových poměrů obviněných a poškozené. Obviněné v rozhodné době nedisponovaly peněžními prostředky, které by jim umožňovaly zaplatit kupní cenu uvedenou ve smlouvě. U poškozené nebyl zaznamenán žádný přírůstek, který by nasvědčoval přijetí peněžních prostředků ve výši odpovídající kupní ceně uvedené ve smlouvě. Poškozená si nepořídila nic hodnotnějšího a nevložila žádnou významnější částku na svůj bankovní účet.
15. Krajský soud v Praze nevyhověl návrhu obviněných na provedení dalších důkazů, jimiž měly být majetkové poměry poškozené blíže objasněny se zřetelem ke skutečnostem, které vyšly najevo po její smrti. Podle obviněných byla v bytě poškozené nalezena částka 80 000 Kč v hotovosti, na bankovním účtu poškozené bylo cca 110 000 Kč a doma měla televizi v hodnotě cca 5 000 Kč. I kdyby to bylo navrhovanými důkazy prokázáno, nebylo by to způsobilé zvrátit věrohodnost tvrzení poškozené, že s výjimkou dodatečně zaplacené částky 50 000 Kč nedostala za byt žádné jiné peníze. Namítané majetkové hodnoty svou výší nijak neukazují na to, že by měly pocházet ze sjednané kupní ceny bytu. Především tu je nápadný rozdíl mezi sjednanou kupní cenou (725 000 Kč) a namítanou hodnotou majetku poškozené nalezeného po její smrti (cca 195 000 Kč), přičemž vyvstává otázka, co se stalo s částkou cca 530 000 Kč, která představuje onen rozdíl. Nebylo zjištěno nic, co by byť jen náznakem svědčilo o možnosti, že poškozená takovou částkou disponovala. Navíc je tu značný časový odstup mezi podpisem kupní smlouvy (31. 5. 2012) a smrtí poškozené (17. 8. 2020), který v podstatě stírá jakoukoli souvislost mezi majetkem nalezeným po smrti poškozené s okolnostmi, za nichž poškozená prodala byt. Celkově skromný, nenáročný a úsporný způsob života poškozené je plně přijatelným vysvětlením namítaného majetku nalezeného po její smrti. Nemělo tedy žádný význam provádět ve zmíněném směru další dokazování.
16. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 neměl Nejvyšší soud žádný důvod k tomu, aby jakkoli zasahoval do skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Mladé Boleslavi a z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Praze.
17. Námitky obviněných, které se týkají subsidiarity trestní represe, jsou mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť mu obsahově nijak neodpovídají. Nejedná se totiž o otázku souladu či rozporu skutkových zjištění soudů s důkazy, nýbrž o otázku správnosti právního posouzení skutku, který zjistily soudy, z hlediska ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Uvedené námitky by svým obsahem mohly odpovídat dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
ve znění účinném od 1. 1. 2022, jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Obviněné tento dovolací důvod neuplatnily, avšak i kdyby se tak stalo, je evidentní, že v dané věci nešlo jen o nesplnění závazku ze smluvního vztahu. Meze soukromoprávního vztahu obviněná M. U. výrazně překročila jednáním, jímž poškozenou pod nepravdivým slibem pozdějšího zaplacení uvedla v omyl a jehož se dopustila v předem pojatém záměru dosáhnout toho, aby její matka obviněná V. T. získala do vlastnictví byt bez zaplacení kupní ceny. Tím jednání obviněné M. U. nabylo povahy vyloženě kriminálního činu, takže výrok o vině přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku rozhodně nepředstavuje žádnou nepřípustnou kriminalizaci soukromoprávního vztahu.
18. Výrok, jímž byla obviněná V. T. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěna obžaloby, je v souladu se zjištěním, že se stal skutek, jímž byla uznána vinnou obviněná M. U. Uvedený výrok odpovídajícím způsobem koresponduje se závěrem soudů, podle kterého nebylo prokázáno, že obviněná V. T. byla seznámena s podvodným záměrem obviněné M. U. a že se vědomě podílela na jejím podvodném jednání, tj. slovy zákona, že nebylo prokázáno, že uvedený skutek spáchala obviněná. Zproštění obviněné V. T. obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. nepřicházelo v úvahu.
19. Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněná dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o tom rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 3. 2022
JUDr. Josef Mazák předseda senátu