7 Tdo 159/2024

7 Tdo 159/2024-401

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 3. 2024 o dovolání, které podal obviněný J. Š. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2023, sp. zn. 9 To 310/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 61/2023, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 8. 8. 2023, č. j. 39 T 61/2023-301, byl obviněný uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců. Současně mu bylo podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit poškozené Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky 8 948 Kč na náhradu škody a poškozené K. K. 12 000 Kč na náhradu škody a 28 379 Kč na náhradu nemajetkové újmy (bolestného). Poškozená K. K. byla se zbytkem nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Podkladem odsuzujícího výroku bylo zjištění, že obviněný dne 13. 9. 2022 v blíže nezjištěné době mezi 0:00 hodin až 4:00 hodin v Praze 7, XY XY, v bytě užívaném L. W. v 8. nadzemním podlaží přistoupil k sedící poškozené K. K., nar. XY, a udeřil ji otevřenou dlaní do levé tváře, v důsledku čehož spadla na zem, poté, co se poškozená zvedla, ji opakovaně udeřil otevřenou dlaní do obličeje a uchopil ji za levou paži, pročež opětovně upadla na zem a začala krvácet z nosu. Současně poškozenou vulgárně urážel slovy „lhářka, svině, kurva“. Poté, co si poškozená pořídila fotografii svých zranění na svůj mobilní telefon, s ní odešel k jeho bytu v 7. nadzemním podlaží pro její věci, kde si od ní vyžádal její mobilní telefon, který mu ze strachu z dalšího napadení vydala. Když v něm nalezl fotografii se zraněními poškozené, sdělil jí, že až to zjistí L., tak ji zabijí, a odvedl ji zpět do předsíně bytu užívaného L. W., kde ji opět udeřil otevřenou dlaní do obličeje. Dále jí sdělil, že pokud o incidentu někomu řekne, tak ji zabije. Přes její žádosti o navrácení mobilního telefonu po ní požadoval heslo od jejího uložiště iCloud, aby mohl fotografii jejích zranění všude odstranit, s tím, že pokud mu ho nesdělí, tak její mobilní telefon rozbije, což následně učinil. Toho poškozená využila a v takto nestřeženém okamžiku z bytu utekla k sousedce. Tímto jednáním poškozené způsobil zlomeninu nosních kůstek, pohmoždění a krevní podlitinu nosu, krevní podlitiny levé poloviny obličeje a rozsáhlou krevní podlitinu levé paže, tedy zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření a poškozenou omezovalo v obvyklém způsobu života zejména pro bolestivost a nutnost dodržovat relativně klidový léčebný režim po dobu delší jednoho týdne, a rozbitím mobilního telefonu Apple iPhone XR škodu ve výši 7 200 Kč.

3. Odvolání obviněného podané do výroku o vině, o trestu i o náhradě škody Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 10. 2023, č. j. 9 To 310/2023-351, podle § 256 tr. ř. zamítl.

4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu a odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. Uvedl, že skutková zjištění vycházejí pouze z popisu poškozené, který soud prvního stupně nekriticky převzal, ačkoli je v rozporu s dalšími důkazy. Podle obviněného se jedná o klasický případ tvrzení proti tvrzení. Výpověď poškozené navíc není konzistentní ani věrohodná. Z úředního záznamu policisty, který se dostavil na místo, vyplývá, že mu poškozená sdělila, že si zranění způsobila pádem ze stolu.

Až následně v řízení uvedla, že jí zranění způsobil obviněný. V době příjezdu policie byla poškozená již hodinu u sousedky, obviněný je tedy toho názoru, že nemohla prvotní informaci uvést ze strachu, ale jednalo se o pravdivé sdělení. K tomu obhajoba navrhla výslech dotyčného policisty, který však nedůvodně nebyl proveden. Poškozená podle obviněného potvrdila, že pravidelně užívá kokain, mělo proto být zkoumáno, jaký na ni mělo užívání drogy v kombinaci s alkoholem vliv. Potřeba sehnat si peníze na drogy mohla být také motivací k falešnému obvinění dovolatele ve spojení s požadavkem finančního odškodnění.

U poškozené nebyl proveden test na drogy a není tak podle obviněného jasné, jaké drogy daný večer užila, navíc v kombinaci s alkoholem, jehož koncentrace v krvi u ní činila 1,31 ‰. Nebylo zkoumáno, zda průběh večera, jak jej popsala poškozená, není pouze výplodem její fantazie. Obviněný sice dal poškozené facku, protože byla hysterická, nebylo však prokázáno, že by po ní spadla na zem a začala krvácet z nosu. Prokázáno nebylo ani to, že by obviněný z mobilního telefonu poškozené smazal fotografii, což konstatoval i soud prvního stupně v bodě 17 odůvodnění rozsudku.

Vzhledem k tomu, že se telefon poškozené nenašel, nebylo prokázáno, že poškozená fotografii vůbec pořídila. Přesto je součástí popisu skutkových okolností ve výroku rozsudku tvrzení, že obviněný po poškozené požadoval, heslo k úložišti iCloud, aby fotografii smazal „i“ odtamtud. V této části je proto odůvodnění rozsudku v rozporu s výrokem a jedná se o vadný skutkový závěr. Obviněný dále poukázal na to, že ve chvíli, kdy šla poškozená venčit psy svědka L. W., svůj mobilní telefon nechala v bytě.

Když se vrátila, měl jej údajně mít obviněný v ruce a se svědkem se do něj měli dívat, na což nijak nereagovala a sedla si na barovou stoličku. Oproti tomu poté, co měla být obviněným několikrát napadena, nechtěla byt bez telefonu opustit. Bez důkazů podle obviněného soud prvního stupně učinil také závěr, že obviněný telefon poškozené rozbil a vyhodil z balkónu, protože v takovém případě by byl jistě nalezen v blízkosti domu. Nesouhlasí dále ani s úvahami soudu o synchronizaci telefonu s úložištěm iCloud, k nimž rovněž nebyl proveden žádný důkaz.

Soud prvního stupně podle obviněného zcela ignoroval, že to byl on, kdo se bránil útoku poškozené vedenému nejprve skleněnou lahví a pak nožem. Přitom ji musel silně chytit za ruce, aby útok odvrátil. Soud podle obviněného ignoroval i časové souvislosti.

Z popisu skutku se konflikt jeví jako kontinuální děj, který soud zařadil do rozmezí 0:00 až 4:00 hod. Ve skutečnosti měla být podle hlášení na linku 158 atmosféra v bytě hlučná po delší dobu. První oznámení bylo zaznamenáno ve 2:26 hod. a zrušeno ve 2:33 hod., kdy se situace uklidnila. Další oznámení bylo učiněno ve 3:30 hod. a oznámení svědkyně sousedky S. P. se uskutečnilo ve 4:51 hod. Není proto podle obviněného zřejmé, co se dělo v daném časovém úseku a proč poškozená byt neopustila dříve. Soud prvního stupně také nesprávně učinil skutkové zjištění, že ve 3:33 hod mělo být oznámeno vyhození předmětu z okna, tedy že se mohlo jednat o mobilní telefon.

Ve skutečnosti bylo toto oznámení přijato ve 2:29 hod. s tím, že se jedná asi o skleničky. Rovněž v tento okamžik oznamovatel uvedl, že se muž a žena asi perou. Přesto poškozená setrvávala v přítomnosti obviněného a svědka, neboť ještě ve 3:33 hod. bylo oznámeno, že v 8. patře je hlasitá hudba a řev. Závěr, že obviněný pohrůžkou nutil poškozenou, aby o incidentu nikomu neříkala, vychází pouze z jejího tvrzení a je podle obviněného v rozporu s nahrávkou hovoru svědkyně S. P. s obviněným, na které obviněný říká, že naopak nemá nic proti tomu, aby poškozená vše nahlásila policii, dokonce ji k tomu pobízí.

Znalec MUDr. Michal Beran, Ph.D., při svém výslechu u soudu prvního stupně uvedl, že zranění nosu a paže poškozené mohla být způsobena i jejím pádem z barové stoličky. Znalec nevyloučil ani možnost vzniku obou zranění při jednom pádu. Pohmožděnina na paži pak mohla vzniknout v důsledku kombinace obranného jednání obviněného a pádu poškozené ze židle. Tvrzení svědkyně S. P., že poškozená vypadala „zmlácená“, podle obviněného neodpovídá fotodokumentaci poškozené z 13. 9. 2022. Je totiž podle něj známo, že podlitiny se nemusí objevit hned po úderu, ale zbarvují se až postupem času.

Soud prvního stupně tak podle obviněného nerespektoval zásadu in dubio pro reo. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a Městskému soudu v Praze přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání shrnula závěry soudů obou stupňů, které se podle ní již vypořádaly s opakovanými námitkami obviněného, a konstatovala, že pokud obviněný požaduje skutečně přesvědčivé odpovědi na všechny své výhrady, nalezne je v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.

6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., je však zjevně neopodstatněné.

7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).

8. Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněný nespecifikoval žádný konkrétní případ zjevného rozporu obsahu provedeného důkazu a z něho vyvozeného skutkového zjištění, které je zároveň zásadní pro naplnění znaků trestného činu. Dovolání se v převážné části skládá z námitek uplatněných již v odvolání, s nimiž se vypořádal odvolací soud, přičemž obviněný je pouze opakuje a soustředí se zejména na otázku věrohodnosti svědecké výpovědi poškozené K. K.

9. Dovolací námitky obviněného nejsou podřaditelné pod tu alternativu uplatněného dovolacího důvodu, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Uvedenému důvodu dovolání by odpovídaly jen konkrétní námitky vytýkající, že obsah důkazů vůbec neposkytuje podklad pro rozhodná skutková zjištění, nebo je dokonce pravým opakem těchto zjištění, případně neumožňuje taková zjištění učinit při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. To však obviněný nenamítl, nýbrž pouze předkládal vlastní verzi skutkového děje a zpochybňoval některé aspekty hodnocení důkazů tak, jak je provedly soudy prvního a druhého stupně. Takové námitky jsou však mimo rámec přezkumného oprávnění dovolacího soudu. Podstatné je, že rozhodná skutková zjištění soudů mají oporu zejména ve svědecké výpovědi poškozené ve spojitosti s dalšími důkazy a že soudy svým postupem nevybočily z mezí daných ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. V rozporu se smyslem řízení o dovolání by bylo, aby v něm Nejvyšší soud prováděl vlastní, nové hodnocení důkazů a činil vlastní skutková zjištění.

10. Nicméně nad rámec shora uvedeného považuje Nejvyšší soud za vhodné s ohledem na povahu projednávané věci připomenout některé aspekty důkazní situace. V posuzované věci nejde o tzv. situaci „tvrzení proti tvrzení“ (jak ostatně už vysvětlil i odvolací soud). Odsouzení není založeno výlučně na výpovědi poškozené, byť ta byla nepochybně důkazem stěžejním, nicméně část skutkového děje byla prokázána objektivně (zejména způsobená zranění, časové údaje), přičemž výpověď poškozené těmto údajům odpovídá, a je současně podpořena i výpovědí svědkyně S.

P. (které poškozená bezprostředně po činu incident ve stavu rozrušení popsala) a částečně i svědka L. W. (byť ten si údajně z večera mnoho nepamatoval a celá jeho výpověď budí dojem snahy neuškodit obviněnému a nevrhnout podezření na svou osobu), a samotného obviněného (který připustil, že poškozené dal facku). Je třeba odmítnout tvrzení obviněného, že je výpověď poškozené nekonzistentní a nevěrohodná. Poškozená vypovídala v řízení v zásadě konstantně, její výpověď byla logická a v souladu s dalšími důkazy.

Její popis napadení podle soudního znalce zcela vysvětluje mechanismus vzniku zranění. Těžko lze očekávat, že v případě způsobení zranění pádem z barové stoličky bez přičinění obviněného by si poškozená dokázala vymyslet napadení tak, aby to zcela odpovídalo vzniklým zraněním za situace, kdy sama nemá odborné zdravotnické vzdělání. Svůj příjezd do bytu svědka kolem poledne doložila poškozená fakturou taxislužby, přičemž obviněný i svědek L. W. uváděli zcela jiný časový údaj. Poškozená sama také na rozdíl od obviněného přiznala užití kokainu a nesnažila se nijak bagatelizovat ani množství vypitého vína.

Její výpověď nad to obsahovala drobné detaily, které nenasvědčují tomu, že si ji vymyslela (např. kapičky krve na psech svědka L. W. a sdělení, že na to upozorňovala zasahující policisty), neboť takovéto informace by byly při účelově smyšlené výpovědi zbytečné a jejich vymyšlení by vyžadovalo značnou kreativitu a důmysl. Jestliže obviněný tvrdí, že její výpověď je v rozporu s dalšími důkazy, jedná se pouze o jeho úvahy, kterými vyjadřuje nesouhlas s tím, jak soud prvního stupně důkazy hodnotil.

11. Námitky týkající se užívání drog poškozenou, z čehož obviněný dovodil její možnou potřebu získat finanční prostředky nepravdivým obviněním a také možné vymyšlení napadení pod vlivem drog, jsou zcela mimo rámec skutkových zjištění, která z provedeného dokazování vyplynula. U poškozené sice bylo zjišťováno pouze ovlivnění alkoholem, sama však užití kokainu přiznala. Její chování u svědkyně S. P. a v přítomnosti policistů nevykazovalo ani v náznaku přítomnost bludů apod. Z provedeného dokazování nevyplývá nic, na základě čeho by bylo namístě se domnívat, že poškozená mohla užít i jiné drogy. Poškozená není pravidelnou uživatelkou kokainu, jak uvádí obviněný, ale pouze na dotaz soudu kvantifikovala své užívání této látky na společenských akcích. Její vyjádření nelze bez dalšího chápat tak, že si kokain sama kupuje. Ostatně i kokain, který měla u sebe a který jí odebrala svědkyně S. P., měla podle svého vyjádření získat v bytě L. W., stejně jako kokain, který před incidentem užila (byť je otázka, proč tomu nebyla ze strany orgánů činných v trestním řízení věnována pozornost). Úvahy obviněného, že mohla chtít poškozená v trestním řízení získat finanční prostředky na drogy, tak postrádají logickou návaznost na provedené dokazování.

12. Pokud jde o mechanismus vzniku zranění poškozené, v této části obviněný jednotlivá vyjádření znalce MUDr. Michala Berana, Ph.D., vytrhl z kontextu. Znalec především uvedl, že zranění poškozené jako celek odpovídají jí popsanému napadení. Vymýšlení různých jiných možných způsobů vzniku zranění a dotazování znalce v tomto směru bylo tak už do jisté míry nadbytečné, neboť jiné varianty jako pád na dvě vystupující menší překážky či kombinace držení poškozené za paži a pádu byly samy o sobě nepravděpodobné a v kontextu dalších důkazů i nelogické.

13. Pokud jde o údajný rozpor skutkové věty výroku a odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně v části týkající se smazání fotografie zranění poškozené z jejího mobilního telefonu a snahy o smazání z úložiště iCloud, o žádný rozpor se zde zjevně nejedná. Dotčená část skutkové věty doslova zní „a rovněž i přes její žádosti o navrácení mobilního telefonu po ní požadoval heslo od jejího úložiště iCloud, aby mohl fotografii jejích zranění všude odstranit“. Spojka „i“ se tak nachází na jiném místě, než uvádí obviněný, a ze skutkové věty nevyplývá, zda obviněný fotografii z telefonu smazal nebo ji zlikvidoval společně s telefonem. Samotné pořízení fotografie bylo prokázáno výpovědí poškozené, které soud prvního stupně, jak již bylo výše rozvedeno, neměl důvod nevěřit.

14. Pokud jde o trvání útoku, s námitkami obviněného, které jsou navíc poměrně vágní, se rovněž nelze ztotožnit. Časový rámec je zde vymezen telefonáty sousedů na policii z důvodu rušení nočního klidu a oznámením a výpovědí svědkyně S. P. Z ničeho ovšem nelze s jistotou dovodit, že se napadení nebo případné vyhození telefonu z balkónu (pokud k němu došlo) odehrálo právě bezprostředně před konkrétními telefonními hovory na tísňovou linku. Nelze to dovodit ani ze sdělení volajícího o vyhazování pravděpodobně skleniček z balkónu. Z popisu samotné poškozené pak je zřejmé, že nešlo o úplně krátký časový úsek. Poškozená byla napadena, fotografovala si zranění v koupelně, byla s obviněným v jeho bytě pro věci, následně se domáhala vydání svého mobilního telefonu a teprve poté utekla. Objektivně zachycené časové údaje její popis událostí nijak nevyvracejí. Rozpor nelze spatřovat ani mezi tím, že poškozená neutekla hned po prvním napadení, a na druhou stranu měla obavu nahlásit incident na policii. Ve druhém případě totiž byla obava spojená právě s reakcí obviněného na oznámení jeho jednání.

15. Zjištění, že obviněný poškozené vyhrožoval smrtí, pokud o incidentu někomu řekne, bylo prokázáno výpovědí poškozené a není nijak vyvráceno obsahem nahrávky hovoru obviněného se S. P. Není nic zvláštního na tom, že obviněný vůči svědkyni (tedy za situace, kdy se již o jeho činu dozvěděla další osoba) deklaroval opačný postoj a snažil se vyvolat dojem, že oznámení skutku na policii mu nijak nevadí či dokonce vyhovuje. Souhlasit nelze ani s námitkou, že se poškozená nemohla svědkyni jevit jako „zmlácená“, neboť modřiny se nezbarvují bezprostředně po úrazu. Jednak svědkyně dostatečně popsala, že poškozená byla od krve, jednak po úderech logicky muselo být zjevné minimálně zarudnutí postižených míst. Kromě toho se hematomy skutečně později zbarvily a zranění byla objektivně potvrzena. Z ničeho (ani z verze obviněného) nevyplývá, že by mohla vzniknout poté, co poškozená opustila byt L. W.

16. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá námitka nevyhovění důkaznímu návrhu na výslech policisty, který se dostavil po přivolání do bytu svědkyně S. P. Soud prvního stupně se však s námitkou týkající se prvotního sdělení poškozené zasahujícímu policistovi a s na to navazujícím důkazním návrhem obviněného na jeho výslech vypořádal. Tvrzení obviněného, že po hodině v bytě svědkyně S. P. nemohla mít už poškozená z něho strach, nelze akceptovat, neboť neodpovídá běžné lidské zkušenosti. Výslech zasahujícího policisty by byl důkazem nadbytečným, jak správně soudy dovodily.

17. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.

18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Z citovaného ustanovení je zřejmá vázanost uvedené alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. na některý další dovolací důvod. Z této vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

19. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. 3. 2024

JUDr. Josef Mazák předseda senátu