7 Tdo 174/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 2. července 2003 v neveřejném
zasedání o dovolání obviněného H. S., které podal proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 7. srpna 2002, sp. zn. 3 To 320/2002, v trestní věci vedené
u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 2 T 202/2001, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. 3. 2002, sp. zn. 2 T 202/2001,
byl obviněný uznán vinným pomocí k trestnému činu porušování povinnosti při
správě cizího majetku podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 255 odst. 1, 2
písm. a), b) tr. zák. (ve znění zák. č. 175/90 Sb.), kterého se dopustil tím,
že ve Z. dne 14. 11. 1995 jako prodávající uzavřel s kupujícím, společností
M., s. r. o. Z., zastoupenou jednatelkou společnosti L. Š., Smlouvu o koupi
cenných papírů, jejímž předmětem byl prodej 4 ks akcií společnosti A., a. s.,
ISIN: CS 0005035757, v nominální celkové hodnotě 4.000,- Kč, za dohodnutou
celkovou cenu 26.000.000,- Kč, z dohodnuté kupní ceny vyplatila dne 24. 11.
1995 H. K., jednatelka a současně pokladní společnosti M., s. r. o., H. S.
částku 8.000,- Kč a dne 28. 12. 1995 údajně částku 11.000.000,- Kč, zbývající
splátka kupní ceny ve výši 14.992.000,- Kč již jmenovanému vyplacena nebyla,
přičemž všichni jmenovaní věděli, že akcie nedosahují tržní hodnoty, za níž
byly prodány, čímž společnosti M., s. r. o. Z. byla způsobena škoda ve výši
11.004.520,- Kč. Za to byl odsouzen podle § 255 odst. 2 tr. zák. k trestu
odnětí svobody na 15 měsíců, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1
tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 3 To 320/2002, bylo
odvolání obviněného proti rozsudku soudu I. stupně podle § 256 tr. ř. zamítnuto
jako nedůvodné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání s tím, že
toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., který ač není podle trestního zákona trestný, byl jako
takový kvalifikován. K tomu namítá, že popis skutku v rozsudku soudu I. stupně
nekoresponduje s jeho právní kvalifikací, když je nezbytné aby i subjektivní
stránka (zavinění ve formě úmyslu) byla obsahem popisu skutku, což v daném
případě není dáno. Subjektivní stránka přitom nebyla provedeným dokazováním ani
prokázána, a to nejen ve vztahu k jednání, ale ani k následku. Oba soudy
vycházely z tržní hodnoty akcií a již z této skutečnosti, že si měl být
obviněný vědom, že se jedná o nevýhodný obchod pro poškozenou firmu, aniž by
uvedly, jaká částka by ještě byla přiměřená, resp. jakou výši ceny byl oprávněn
vůbec akceptovat, když není povinen aktuální tržní cenu vůbec zjišťovat. Je
toho názoru, že jako občan prodal své akcie právnické osobě za nabídnutou cenu
a nebylo jeho povinností prověřovat její přiměřenost či dokonce zjišťovat, zda
si osoby jednající jménem kupujícího, plní své zákonné povinnosti. Navrhl
proto, aby bylo napadené usnesení zrušeno a odvolacímu soudu přikázáno věc
znovu projednat a rozhodnout.
Jak vyplývá z rozsudku soudu I. stupně potvrzeného odvolacím soudem, měl
obviněný daným skutkem naplnit znaky pomoci k trestnému činu podle § 10 odst. 1
písm. c) k § 255 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. tak, že úmyslně poskytl pomoc
k spáchání trestného činu opatřením prostředků jinému, kdo jinému způsobil
škodu nikoli malou tím, že porušil podle zákona mu uloženou povinnost spravovat
cizí majetek a čin spáchal jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit
zájmy poškozeného a způsobil takovým činem značnou škodu.
Namítá-li obviněný, že daný skutek neobsahuje skutečnosti rozhodné z hlediska
úmyslné formy zavinění ve vztahu k jednání i následku, má význam zabývat se
otázkou úmyslu pouze pokud jde o základní skutkovou podstatu trestného činu
podle § 255 odst. 1 tr. zák., když ve smyslu § 6 tr. zák. k naplnění
subjektivní stránky kvalifikované skutkové podstaty tohoto trestného činu podle
odst. 2 postačí zavinění ve formě nedbalosti. Závěr o formě zavinění je závěrem
právním, který se zakládá na skutkových zjištěních soudu. Není proto ani
správné, když přímo ve skutkové větě je uvedeno, že obviněný jednal úmyslně, v
úmyslu, atp. Skutková věta musí toliko obsahovat takové okolnosti skutkové
povahy, na jejichž základě soud dospěl k právnímu závěru o konkrétní formě
zavinění na straně pachatele. Postačí přitom, jsou-li takovéto skutečnosti
přímo ve skutkové větě v obecnější formě uvedeny a blíže pak konkretizovány v
odůvodnění rozhodnutí. Musí ale být zřejmé, že tyto skutečnosti byly soudem v
průběhu dokazování zjištěny a bylo z nich vycházeno při právním hodnocení
zavinění pachatele.
Vdaném případě bylo soudem I. stupně, mj. zjištěno a odvolací soud se s tím
ztotožnil, že obviněný uzavřel s jednatelkou dané společnosti smlouvu o prodeji
4 ks akcií v celkové hodnotě 4.000,- Kč za dohodnutou celkovou cenu
26.000.000,- Kč, ... přičemž věděli, že akcie nedosahují tržní hodnoty, za níž
byly prodány a společnosti tak byla způsobena škoda ve výši 11.004.520,- Kč.
Zavinění vycházející z okolností subjektivní povahy se zejména v případě jako
je tento, tj. kdy obviněný i obě hlavní pachatelky v podstatě využily svého
práva a odmítly k věci vypovídat, dokazuje jen nepřímo z okolností objektivní
povahy. V daném případě je nepochybné, že obviněný zcela vědomě uzavřel s
jednatelkou dané obchodní společnosti smlouvu o koupi akcií, kterou prodal
akcie za cenu, která 6.500krát převyšovala jejich hodnotu. Dospěl-li za dané
situace odvolací soud k závěru, že vzhledem k neobvyklé ceně za 4 ks akcií
muselo být obviněnému zřejmé, že cena je nadhodnocena a jedná se pro poškozenou
firmu o silně nevýhodný obchod, který poškozuje společníky firmy a musel si tak
být vědom, že se zúčastňuje na nelegální činnosti směřující k odčerpání
finančních prostředků z dané obchodní společnosti a jejímu poškození, je jeho
závěr o zavinění obviněného ve formě nepřímého úmyslu podle § 4 písm. b) tr.
zák. správný.
Účastenství předpokládá úmysl směřující k účasti (v daném případě ve formě
pomoci spočívající v uzavření smlouvy o prodeji akcií) na konkrétním úmyslném
trestném činu, který musí být konkretizován individuálními rysy, nikoli jen
znaky skutkové podstaty. Může jít i o úmysl nepřímý. To ale neznamená, že
účastník musí konkrétně vědět jaký trestný čin, podle kterého ustanovení
trestního zákona, je jednáním hlavního pachatele páchán. Postačí, že zaviněním
účastníka jsou zahrnuty všechny ty rozhodné skutkové okolnosti, které pak ve
svém souhrnu naplňují skutkovou podstatu konkrétního trestného činu. Již v
rozhodnutí publikovaném pod č. R 4686/1933 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek bylo ohledně trestnosti pomoci uvedeno, že po stránce subjektivní
předpokládá trestná pomoc, že spoluviník ví o zlém úmyslu hlavního pachatele a
jedná v úmyslu, aby známý mu úmysl hlavního pachatel byl uskutečněn. Není
třeba, aby pomocník měl přesnou představu o zločinu hlavním pachatelem
zamýšleném ve všech podrobnostech, zejména pokud jde o jeho předmět, rozsah,
místo a čas. Stačí, že si představuje skutek chystaný hlavním pachatelem v
hlavních rysech, opodstatňujících určitou trestní skutkovou podstatu, že ví, že
osobou, které jest nápomocen, bude poškozen (ohrožen) statek, který je z druhů
právních statků trestním zákonem chráněných, jednáním (konáním nebo
opomenutím), které je z druhů jednání trestním zákonem stíhaných.
Bylo-li tedy soudy prokázáno, že obviněný uzavřel předmětnou smlouvu s
jednatelkou dané obchodní společnosti, tj. osobou způsobilou být pachatelem
trestného činu podle § 255 tr. zák., věděl že akcie v celkové nominální hodnotě
nedosahují tržní hodnoty za níž byly prodány, resp. jak uvedl soud I. stupně,
„důvodně mohl předpokládat vzhledem k nominální hodnotě akcií, že jejich tržní
hodnota nemůže dosahovat ani zdaleka ceny nabízené, ... musel si být vědom
toho, že touto transakcí společnosti M., s. r. o., vznikne škoda“, je zřejmé,
že věděl o rozhodných skutkových okolnostech významných z hlediska právní
kvalifikace jednání hlavních pachatelek podle § 255 tr. zák. a tyto jsou také
zahrnuty jeho zaviněním ve formě úmyslného poskytnutí pomoci ve smyslu § 10
odst. 1 písm. c) tr. zák. a to jak ve vztahu k jednání, tak i následku. Byť
tedy oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí také nepřesně uvedly, že obviněný
si musel být vědom, že se jedná o „nekalou činnost“, resp. „nelegální činnost“,
což by samo o sobě neumožňovalo závěr, že poskytnul pomoc ke spáchání
konkrétního trestného činu, je z výše uvedených konkrétních zjištění zřejmé,
že obviněný po subjektivní stránce jednal s vědomím, že jeho jednání
spočívající v uzavření předmětné smlouvy je účastí na konkrétním trestném činu.
Nelze přisvědčit ani námitce obviněného spočívající v tom, že soudy neuvedly
jaká výše ceny by byla přiměřená nebo akceptovatelná. Stanovení takovéto
hranice obecně není možné, protože je závislá na konkrétní situaci každého
jednotlivého případu. Svoji roli zde sehrává nejen nominální či tržní hodnota
akcií, ale také např. význam akcií pro kupujícího z hlediska práva akcionáře
jako společníka podílet se na řízení společnosti, na jejím zisku, atp. Pro daný
případ je rozhodné, že kupní cena natolik výrazně převyšovala hodnotu akcií, že
si obviněný (jak uvedl soud odvolací) musel být vědom toho, že celé jednání
směřuje k odčerpání finančních prostředků ze společnosti M., s. r. o., a tím k
poškození této firmy.
Protože s námitkami, které obviněný uplatnil v dovolání se dostatečným
způsobem vypořádal jak soud I. stupně, tak i soud odvolací a je zřejmé, že
námitky jsou zjevně neopodstatněné, rozhodl dovolací soud tak, jak je uvedeno
ve výrokové části tohoto usnesení.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš