7 Tdo 181/2024-654
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 3. 2024 o dovolání, které podal obviněný R. T. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 7. 2023, sp. zn. 6 To 35/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 2/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. T. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 5. 2023, č. j. 81 T 2/2023-487, byl obviněný uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o jeho povinnosti zaplatit poškozené AAAAA (pseudonym) 100 000 Kč na náhradu nemajetkové újmy.
2. Podkladem odsuzujícího výroku bylo v podstatě zjištění, že obviněný v přesně nezjištěnou dobu měsíce března 2022 v XY, na ulici XY, v domě č. p. XY, vešel do samostatného pokoje v půdních prostorách domu, kde si na posteli četla knihu poškozená nezletilá AAAAA knihu jí sebral, odkryl celou peřinu a protože poškozená začala křičet, zakryl jí jednou rukou ústa, pak jí svlékl tričko, přičemž poškozená zůstala jen v kalhotkách, a jednou rukou jí začal sahat na prsa. Když poškozená opět začala křičet, opět jí ústa zakryl rukou, opět jí rukou sahal na prsa, dotýkal se jejích prsou i svou pusou a sál je, po chvíli jí stáhl kalhotky ke kolenům, dotýkal se jí rukou na přirození a zasunul poškozené prst do pochvy, a když poškozená kopala v obraně nohama a opět křičela, tak jí dal dvě facky a svého jednání zanechal. Poškozená se oblékla a odešla do přízemí domu za matkou, které se však nesvěřila s jednáním obviněného, neboť měla strach, aby jim něco neudělal, protože jí při odchodu přikázal, aby o tom nikomu neříkala. Následně v přesně nezjištěnou dobu ve čtyřech případech pod různými záminkami či příkazy k úklidu vylákal poškozenou do téhož pokoje v půdních prostorách domu, kde ji vždy zezadu obejmul pažemi, hladil ji oběma rukama na prsou, přičemž jí řekl, že na 13 let má pěkná prsa. Když křičela, že to nechce, vyhrožoval jí, že jí udělá ze života peklo. V posledním případě dne 3. 5. 2022 v době kolem 18:00 hod. opět vylákal poškozenou do podkrovního pokoje a osahával ji na prsou. Když mu poškozená řekla, ať ji nechá, že věc oznámí na policii, tak ji dvakrát udeřil pěstí do břicha, poškozená se mu vysmekla a utekla z místa pryč. Následujícího dne oznámila jeho jednání školní psycholožce. Obviněný takto jednal, ačkoliv věděl, že poškozená je nezletilá, neboť se s její rodinou stýkal již v minulosti a nejméně posledních 14 dnů před 3. 5. 2022 s poškozenou a její rodinou bydlel v předmětném domě.
3. Odvolání obviněného, kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 20. 7. 2023, č. j. 6 To 35/2023-542, podle § 256 tr. ř. zamítl.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu a odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že jeho odsouzení je vystavěno na jediném přímém důkazu, který byl použit nezákonně. Nebyly totiž splněny podmínky pro čtení výpovědi poškozené před soudem podle § 102 tr. ř. Podle obviněného není otázka, zda předmět výslechu může nepříznivě ovlivnit duševní či mravní vývoj vyslýchané osoby, otázkou právní, ale odbornou. Orgán činný v trestním řízení si tuto otázku neměl zodpovědět sám, ale měl k jejímu posouzení přibrat znalce. Znalkyně Mgr. Monika Novotná nebyla v tomto směru dotazována, před soudem však uvedla, že obecně je poškozená schopna vypovídat. Nalézací soud podle obviněného překroutil vyjádření znalkyně, neboť uvedl, že výslech poškozené nedoporučila. Odvolací soud to neřešil. Podle obviněného není fyzicky možné, aby poškozené zasouval prsty levé ruky do vaginy, neboť na levé ruce nemá prsty. Vzhledem k tomu, že ji měl současně držet, se podle něj muselo jednat o levou ruku. Zasouvání prstů neodpovídá ani zpráva lékaře, tedy že hymen poškozené byl bez porušení. Jako motiv ke lhaní poškozené soud ignoroval skutečnost, že poškozená nelibě nesla přítomnost obviněného ve svém bydlišti. Stejně tak nebyla věnována pozornost jinému případu její očividné lži, kterou se poškozená snažila vyhnout setkávání se sociální pracovnicí. Jedná se o její údajné sklony k sebevraždě, což vedlo až k její hospitalizaci. Dalším případem lži poškozené je podle obviněného tvrzení, že jej zná asi dva roky. Ve skutečnosti se obviněný s rodinou zná více než osm let. Lživá je také informace, že měl zbít její matku, neboť na té nebyly osvědčeny žádné stopy a nebyla volána záchranka ani policie. Závěrem obviněný poukázal na to, že v předchozích případech, kdy byl odsouzen pro trestné činy znásilnění, se jednalo o jemu věkově přiměřené partnerky, vždy o jednorázový útok a podle závěru znalce by jeho impulzivita měla s narůstajícím věkem ochabovat. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný pouze opakuje svou obhajobu, se kterou se soudy v předchozím řízení již vypořádaly. K tomu odkázal na konkrétní pasáže napadených rozhodnutí a doplnil, že ve věci nelze shledat existenci extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., je však zjevně neopodstatněné.
7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. Pod uplatněný dovolací důvod lze podřadit námitku nezákonnosti důkazu čtením výpovědi poškozené z přípravného řízení podle § 102 odst. 2 tr. ř., nelze jí však přisvědčit.
9. Podle § 102 odst. 2 tr. ř. má být svědek mladší než osmnáct let o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat jeho duševní a mravní vývoj, vyslýchán v dalším průběhu řízení znovu jen v nutných případech. V řízení před soudem je možno na podkladě rozhodnutí soudu provést důkaz přečtením protokolu nebo přehráním obrazového a zvukového záznamu pořízeného o výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení i bez podmínek uvedených v § 211 odst. 1, odst. 2 tr. ř. Osoba, která byla k výslechu přibrána, se podle potřeby vyslechne k správnosti a úplnosti zápisu, ke způsobu, jímž byl výslech prováděn, jakož i k způsobu, jímž vyslýchaná osoba vypovídala. Toto ustanovení navazuje na § 102 odst. 1 tr. ř., kde je mj. stanoveno, že svědecký výslech takového nezletilého je nutno provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak, aby jej v dalším řízení zpravidla už nebylo třeba opakovat. Je tedy evidentní, že cílem zákonodárce bylo, aby zranitelní svědci mladší osmnácti let byli pokud možno vyslýcháni jen jednou. Toho je vhodné v případech, jako je tento, docílit tím, že po shromáždění předběžných podkladů nasvědčujících, že určitá osoba spáchala trestný čin, je zahájeno trestní stíhání (§ 160 odst. 1 tr. ř.) a zranitelný svědek (poškozený) je vyslechnut po zahájení trestního stíhání při umožnění účasti obhájce při výslechu tak, aby byla dodržena zásada kontradiktornosti řízení a výpověď svědka tak byla procesně použitelným důkazem.
10. V posuzované věci se splněním podmínek pro čtení svědecké výpovědi poškozené soud prvního stupně (v odst. 24 odůvodnění rozsudku) a odvolací soud (v odst. 7 odůvodnění napadeného usnesení) podrobně zabývaly a s jejich závěry lze v zásadě souhlasit. Soudy uznaly všechny podmínky pro čtení výpovědi podle § 102 odst. 2 tr. ř. za splněné a samy k dalšímu výslechu poškozené neshledaly žádný důvod. Výslech byl v přípravném řízení proveden zákonným způsobem a podstatné je, že výslechu konaného dne 27. 7. 2022 se účastnil i obhájce obviněného, takže přečtením protokolu o výslechu svědkyně jakožto stěžejního důkazu nebyla porušena zásada kontradiktornosti řízení [čl. 14 odst. 3 písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod]. Navíc poškozená o činu obviněného hovořila nejprve s matkou, poté s učitelkou a psycholožkou ve škole, v přípravném řízení byla vyslechnuta jako svědkyně dokonce dvakrát a události popisovala také soudní znalkyni. Bylo by tudíž hrubě ohrožující psychickou rovnováhu poškozené, aby byla k věci vyslýchána znovu. Soudy považovaly její výpověď za vyčerpávající a neshledaly potřebu ji žádným způsobem doplnit. Jak poznamenal odvolací soud, ani obviněný nesdělil, z jakého důvodu by měla být poškozená znovu vyslechnuta, nechtěl jí položit žádné konkrétní otázky, ale pouze se domáhal paušálního opakování výslechu v celém rozsahu s odkazem na zákonnost.
11. Vyhodnocení otázky, zda má předmět výslechu potenciál nepříznivě ovlivnit duševní a mravní vývoj vyslýchané osoby mladší osmnácti let, je úkolem orgánu činného v trestním řízení, který hodlá provést výslech osoby mladší než 18 let, respektive soudu, který rozhoduje o přečtení protokolu nebo přehrání záznamu o výslechu takového svědka podle § 102 odst. 2 věta druhá tr. ř. Ve složitějších případech bude namístě předběžná konzultace s orgánem sociálně- právní ochrany dětí, pedagogem, dětským psychologem, dětským psychiatrem nebo jiným odborníkem zabývajícím se výchovou dětí a mládeže (Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1500). Nelze se ztotožnit s názorem obviněného, že daná otázka musí být zodpovězena znaleckým zkoumáním. Znalecký posudek ostatně není třeba ve všech případech k posouzení psychického stavu nezletilého svědka vyhotovovat, navíc je často jeho zpracování zadáno až po provedení výslechu, který je u dětí vhodné provést co nejdříve. Především ale přizvání odborníka k posouzení dané otázky je nutné v hraničních případech, kdy orgán činný v trestním řízení není schopen si ji zodpovědět sám. Pravidlem tedy bude vyřešení této otázky orgánem činným v trestním řízení. V posuzovaném případě se přitom o nějakou hraniční situaci zjevně nejednalo. Poškozené bylo v době konání hlavního líčení čtrnáct let. Nebylo zjištěno, že by měla přechozí sexuální zkušenosti. Jak vyplynulo ze znaleckého zkoumání, s ohledem na nepříznivé sociální prostředí byla v určitých oblastech spíše nezralá. Šlo o trestný čin, jehož byla sama přímou obětí. V případě trestného činu znásilnění je přitom obecně známo, že u oběti může dojít v důsledku již samotného opakování výslechu k tzv. sekundární viktimizaci. K tomu už ostatně u poškozené do značné míry došlo, jak bylo zmíněno výše. Sama poškozená v rámci své výpovědi popsala psychické následky, které pro ni měl trestný čin. Jejich prohlubování a dopad do oblasti rozumového a mravního vývoje v případě opětovného výslechu je tak v jejím případě pravděpodobný. Právě takovou pravděpodobnost (nikoli jistotu) vyžaduje ustanovení § 102 odst. 1 tr. ř. Nerozhodné je to, že poškozená je podle soudní znalkyně obecně výslechu schopna (ovšem bez přítomnosti obviněného; z hlediska jeho práva na obhajobu by tak de facto šlo o stejnou situaci jako v přípravném řízení, kdy byl výslechu přítomen jeho obhájce). Ačkoli jde o případ, kdy spáchání skutku nebylo osvědčeno objektivním důkazem, jako např. lékařskou zprávou, a odsouzení je založeno převážně na výpovědi poškozené, je tato výpověď podpořena dalšími důkazy, zejména výpověďmi osob, kterým se svěřila (včetně učitelky a školní psycholožky, které poškozenou znají dlouhodobě a důvěřovaly jí), i posudkem znalkyně psycholožky. Lze tedy uzavřít, že důkaz čtením svědecké výpovědi poškozené z přípravného řízení podle § 102 odst. 2 tr. ř. byl proveden v souladu se zákonem i se zmíněnými mezinárodními úmluvami. Nebylo porušeno ústavně zakotvené základní právo obviněného na spravedlivé řízení.
12. Další námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť vyjadřují pouze jeho nesouhlas s konkrétním hodnocením důkazů. Pouze ve stručnosti tak Nejvyšší soud konstatuje, že při výslechu v hlavním líčení obviněný uvedl, že mu na levé ruce scházejí čtyři prsty. Podle sdělení poškozené jí měl do pochvy zasouvat jeden až dva prsty, tedy se mohlo jednat o palec levé ruky. Nebylo však zjištěno, o kterou ruku se jednalo. K údajným lžím poškozené lze poukázat na výpověď znalkyně psycholožky, která připomněla, že lhát je schopen každý. Obviněný přitom uvádí příklady nevýznamné, u nichž navíc ani nebylo prokázáno, že by poškozená lhala. Napadení matky poškozené pak vyplývá také z její svědecké výpovědi. Pokud jde o dobu, po kterou poškozená znala obviněného, jde o údaj nerozhodný, navíc poškozená je dítětem a její paměť tomu může odpovídat, zvláště když obviněný trávil dost času ve výkonu trestu odnětí svobody a je logické, že si na dřívější setkávání její rodiny s ním nemusí poškozená pamatovat. Pokud jde o absenci poškození panenské blány, ta zjištěným jednáním obviněného nutně poškozena být nemusela. Irelevantní je konstatování dovolatele, že při dřívějších odsouzeních pro trestný čin znásilnění šlo o jednorázové útoky na věkově přiměřené partnerky (patrně se jednalo o otázku příležitosti). Soudy naopak shledaly určitou podobnost v provedení nyní posuzovaného skutku a předchozích znásilnění.
13. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 3. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu