7 Tdo 190/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 2. 2003 o dovolání obviněného
J. G., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2002, č. j.
8 To 325/2002-166, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn.
6 T 223/2002, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2002, č. j. 8 To 325/2002-166, bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2002, č. j. 6 T 223/2002-131. Tímto rozsudkem byl obviněný J. G. uznán vinným v bodě 1., 3. výroku o vině napadeného rozsudku trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit jednáním pod bodem 1. společně s obviněnými M. S. a M. Š., jednáním pod bodem 3. společně s obviněnou M. Š., a v bodě 2. výroku o vině tohoto rozsudku trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 188 odst. 1
tr. zák., kterého se měl dopustit společně s obviněnými M. S. a M. Š. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák., kterým byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2002, sp. zn.
3 T 289/2001 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2002,
sp. zn. 4 To 164/2002, byl obviněnému J. G. podle § 187 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Dovolání obviněný podal u Městského soudu v Brně dne 4. 12. 2002 nejprve prostřednictvím ustanovené obhájkyně JUDr. Z. K., které bylo posléze podáním ze dne 17. 12. 2002 na výzvu soudu prvního stupně učiněnou ve smyslu § 265h odst. 1 tr. ř. doplněno, a poté ještě dne 9. 12. 2002 prostřednictvím JUDr. J. H., k čemuž mu dne 4. 11. 2002 obviněný udělil plnou moc.
V dovolání, které podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. Z. K., obviněný uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávním právním posouzení skutku, případně na jiném nesprávném hmotně právním posouzení podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Odvolacímu soudu vytkl, že ačkoliv doplnil dokazování o výslech dvou svědků D. G. a M. A., přesto nevzal v úvahu ostatní nesrovnalosti a mezery v dokazování. Jedinými důkazy, které usvědčují obviněného ze spáchání skutků uvedených v obžalobě tak zůstaly výpovědi dvou spoluobviněných, kteří vypovídali pod vlivem drog. Spoluobviněná M. Š. navíc později přiznala, že jí policie výpověď v přípravném řízení nadiktovala. Obviněný vyslovil názor, že skutkový stav zjištěný
v předcházejícím řízení neobjasnil všechny potřebné skutkové otázky pro použitou právní kvalifikaci skutku, neboť dokazováním nebyla prokázána jeho vina. V doplnění dovolání ještě obšírněji rozvedl uvedené argumenty a dále uvedl, že v bytě na
V. ulici č. 12 nebyly zjištěny žádné stopy po tom, že by právě on v těchto prostorách pervitin vyráběl, žádné daktyloskopické stopy nebyly zjištěny ani na předmětech sloužících k výrobě pervitinu nebo na zařízení bytu. V závěrečném petitu navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 8. 7. 2002, sp. zn. 6 T 223/2002, a rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2002,
sp. zn. 8 To 325/2002, ve smyslu ust. § 265k tr. ř. a ve smyslu § 265m tr. ř. rozhodl sám podle § 226 písm. c) tr. ř. a obviněného obžaloby zprostil s tím, že nebylo spolehlivě prokázáno, že skutek spáchal.
V dovolání, které obviněný podal prostřednictvím JUDr. J. H., odkázal rovněž na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru, vycházel-li soud při zjišťování skutkového stavu zejména ze svědeckých výpovědí a ve světle těchto důkazů byl skutek nesprávně právně posouzen. Především soudy nepřihlédly ke skutečnosti, že obviněný nikdy nebyl přistižen při páchání trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, nikdy také u něj nebyly nalezeny žádné psychotropní látky, na druhé straně nepřihlédly k tomu, že vlastníkem (nájemcem) bytu byla spoluobviněná M. Š., u které jako jediné byla nalezena ampule se zbytkem psychotropní látky metamfetamin-pervitin. Takovouto svědkyni pokládá za zcela nedůvěryhodnou, neboť sama je dlouhodobým uživatelem návykových látek, je na případě osobně zainteresována a k hlavnímu líčení se dostavila pod vlivem návykových látek.
V petitu navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal podle § 265l tr. ř. příslušnému soudu, případně aby podle § 265m tr. ř. sám ve věci rozhodl a obviněného obžaloby zprostil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h ) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., ve lhůtě stanovené zákonem k podání dovolání
(§ 265e odst. 1 tr. ř.).
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích citovaného dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku zjištěného soudem s tím, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Nejvyšší soud musí proto zásadně vycházet z popisu skutku, který byl soudy zjištěn a toto skutkové zjištění je pro Nejvyšší soud podkladem pro právní hodnocení kvalifikace skutku. Znamená to, že s odkazem na citovaný dovolací důvod lze vytýkat vady právní; nelze ale pod tento dovolací důvod již podřadit vady skutkové, tj. vadné hodnocení důkazů či nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, neúplnost provedeného dokazování apod.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný zaměřil svoje námitky proti způsobu, jakým soudy dospěly k závěru o jeho vině, polemizuje s důkazy, o které soudy opřely svá skutková zjištění, přičemž dokazování považuje za neúplné pro závěr o vině. Tím však mají uvedené námitky povahu vad skutkových, nikoliv právních. Přestože tedy obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na podporu svého tvrzení, že výrok o vině spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl námitky, které z pohledu uplatněného dovolacího důvodu nemohou obstát. Navíc lze uvést, že po obsahové stránce dovolání spíše odpovídá koncepci řádného opravného prostředku. Podle názoru dovolacího soudu musí totiž obviněný na jedné straně v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř.
Ze shora uvedeného plyne, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a jemu předcházející řízení z hledisek stanovených v § 265i
odst. 3 tr. ř. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. února 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann