Judikát 7 Tdo 207/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:25.03.2026
Spisová značka:7 Tdo 207/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:7.TDO.207.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Důvody dovolání
Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g,h) předpisu č. 141/1961 Sb. Kategorie rozhodnutí:D 7 Tdo 207/2026-789
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 3. 2026 o dovolání obviněného V. K., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2025, sp. zn. 3 To 46/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 T 9/2025 takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. K. odmítá. Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 6. 2025, č. j. 16 T 9/2025-572, byl obviněný V. K. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), dílem písm. b), dílem odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na sedm let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nemajetkové újmy tak, že obviněnému bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. uloženo zaplatit poškozené AAAAA (pseudonym) částku 300 000 Kč s úrokem z prodlení a poškozená byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem nároku na náhradu nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Skutek, který byl posouzen jako uvedené trestné činy, spočíval podle zjištění Krajského soudu v Českých Budějovicích v podstatě v tom, že obviněný nejméně od roku 2020 do 21. 7. 2024 ve XY, XY a na dalších místech nezletilou dceru své družky AAAAA nejprve osahával na prsou, vagíně a hýždích, od března 2021 ji někdy jednou či vícekrát za týden, někdy jednou za čtrnáct dní donutil k pohlavnímu styku tak, že ji navštěvoval ve večerních hodinách většinou v pokoji, kde přespávala, a tam s ní vykonal soulož i přes její odpor vyjádřený slovy, že to nechce, avšak on na to nereagoval, uchopil ji tak, že se nemohla pohnout, a v některých případech užil další násilí většinou v podobě úderů, minimálně jednou s ní vykonal anální pohlavní styk, když nebyla schopna účinně se bránit a klást odpor pro jeho fyzickou převahu, takového jednání se dopouštěl po dobu, kdy poškozená byla mladší než patnáct let, a pokračoval v něm i poté, co dosáhla tohoto věku, přičemž k poslednímu útoku došlo dne 21.
7. 2024 ve večerních hodinách, když obviněný vezl poškozenou automobilem ze XY po silnici směrem na XY, odbočil na polní cestu, vytáhl poškozenou z vozidla, začal ji škrtit, povalil ji na zem, kde s ní vykonal soulož, přestože slovně projevila nesouhlas, ale ze strachu se nesnažila klást odpor, následně ji zatáhl zpět do auta a opětovně s ní vykonal soulož, zároveň ji vulgárně oslovoval a vyhrožoval, že ji zabije nebo odveze na sever, kde ji prodá jako prostitutku, a při tomto útoku jí způsobil pohmoždění krku.
3.
O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a poškozená proti výroku o náhradě nemajetkové újmy, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 10. 2025, č. j. 3 To 46/2025-712. Z podnětu odvolání poškozené byl podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen výrok o náhradě nemajetkové újmy a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo o náhradě nemajetkové újmy rozhodnuto nově tak, že obviněnému bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. uloženo zaplatit poškozené částku 400 000 Kč s úrokem z prodlení. Odvolání obviněného bylo jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Z obsahu dovolání je patrno, že napadl tento rozsudek v celém rozsahu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Připomněl, že v odvolání bezvýsledně vyslovil řadu námitek proti hodnocení důkazů soudem prvního stupně, zejména pokud jde o svědecké výpovědi poškozené v přípravném řízení a v hlavním líčení. Ke svědecké výpovědi poškozené v přípravném řízení vznesl námitky týkající se toho, jak jí policejní orgán kladl otázky, a označil tyto otázky za zavádějící a sugestivní, tudíž nepřípustné.
Citoval části jejích výpovědí, poukázal na rozpornost jejích tvrzení a uvedl, že jde o tak zjevné rozpory, že zpochybňují její věrohodnost. Zmínil také to, že poškozená se neobrátila na orgán sociálně právní ochrany dětí nebo na Bílý kruh bezpečí či jinou obdobnou organizaci poskytující ochranu osobám před takovým jednáním, jakému byla podle svých tvrzení vystavena. Dodal, že tvrzení poškozené neodpovídají výpovědím svědků, zejména svědecké výpovědí její matky ohledně vztahu obviněného a poškozené (dcery svědkyně).
Zdůraznil, že žádná lékařská zpráva neuvádí jakékoli stopy zranění poškozené a že její gynekologické vyšetření neprokázalo žádné známky poranění genitálií. Uplatněné námitky shrnul tak, že hodnocení důkazů oběma soudy je ve zjevném rozporu s obsahem těchto důkazů a že důsledkem je nesprávné právní posouzení skutku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatovala, že dovolání je založeno na námitkách, s nimiž se soudy beze zbytku vypořádaly, a že na svědeckou výpověď poškozené navazují další důkazy, které ji podporují. Dodala, že jednání obviněného bylo provedenými důkazy zcela prokázáno, že právní kvalifikace je přiléhavá a uložený trest odpovídá rozhodným hlediskům. Státní zástupkyně navrhla, aby dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
7. Podle § 265b odst.
1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
8. O nic z toho, co je podle citovaného ustanovení dovolacím důvodem, se v posuzované věci nejedná.
9. Mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů, která jsou určující z hlediska zákonných znaků trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, a obsahem provedených důkazů evidentně není žádný zjevný rozpor. Uvedená zjištění mají spolehlivou oporu ve svědecké výpovědi poškozené, která podrobně, konkrétně, konzistentně a celkově přesvědčivě popsala, jakému jednání obviněného byla vystavena, v čem spočívalo použité násilí, za jakých okolností, od které doby a jak často k jednání obviněného docházelo, jakým způsobem bylo prováděno, jak na něj reagovala, jak ho vnímala, jak se mu snažila bránit apod. Soudy zaznamenaly některé nesrovnalosti, nejasnosti či rozpory ve svědecké výpovědi poškozené, ale překlenuly je plně přijatelným způsobem odkazujícím na věk poškozené, její stud a také celkovou obtížnost přesného popisu událostí a jejich sledu v delším časovém období čtyř let.
Pro to, aby soudy mohly považovat svědeckou výpověď poškozené v zásadních tvrzeních za věrohodnou, si zajistily podklad v náležitém objasnění osoby poškozené co do jejích vlastností, způsobilosti vnímat, uchovat v paměti a reprodukovat prožité události, pravdomluvnosti či sklonu k případné lhavosti, konfabulaci či mstivosti apod. V tomto směru tu byl významným důkazem znalecký posudek z oboru zdravotnictví se specializací na psychologii dětí, mládeže a dospělých. Závěry tohoto znaleckého posudku umožnily soudům hodnotit svědeckou výpověď poškozené jako věrohodnou.
10. Pokud byla tvrzení poškozené ověřitelná jinými důkazy, ukázala se jejich pravdivost, což se týká zejména posledního útoku dne 21. 7. 2024. Tvrzení poškozené, že obviněný si na ní během jízdy automobilem vynutil soulož, je podporováno nálezem spermatu obviněného na součástech oblečení poškozené. Významná pak je také výpověď svědkyně E. H. Tato svědkyně potvrdila, že v automobilu jela s poškozenou a obviněným, aby se poškozená cítila bezpečněji, a že byla přítomna jejich slovnímu konfliktu, po němž sama raději vystoupila, ale zůstala v telefonickém kontaktu s poškozenou, která ji informovala o dalším průběhu jízdy.
Svědkyně dále vypověděla, že komunikace byla ukončena způsobem vyvolávajícím u ní obavy o bezpečnost poškozené a že proto o věci vyrozuměla policii. Na to navazuje zjištění, že policie vyhledala vozidlo řízené obviněným, přičemž zadržela obviněného poté, co se poškozená spontánně svěřila s tím, že jím byla znásilněna. Protože poškozená uvedla, že ji obviněný škrtil, policie pořídila fotodokumentaci, na které je zachyceno začervenání jejího krku na přední části.
11. Obviněný v této souvislosti poukazoval na dvě lékařské zprávy Nemocnice Strakonice, kam byla poškozená krátce po útoku dne 21. 7. 2024 převezena a kde byla vyšetřena, jako na důkazy, které vyvracejí její svědeckou výpověď.
Lékařská zpráva chirurgického oddělení zmiňuje, že podle poškozené šlo o škrcení „tlakem na hrdlo zepředu“, a jako objektivní nález ohledně krku poškozené uvádí „klidný, bez hematomu“. To, že na krku poškozené nebyl hematom, není v žádném rozporu se svědeckou výpovědí poškozené, pokud útok obviněného popsala jako škrcení, ani s policejní fotodokumentací, na které není zachycen hematom, ale pouhé začervenání. Je jasné, že intenzita síly působící na krk poškozené nebyla nijak velká, neboť nezpůsobila hematom, ale zanechala stopy v podobě pouhého začervenání. Lékařská zpráva gynekologické ambulance jako závěr uvádí „kolposkopicky introitus bez poranění“ (č. l. 409), což není v žádném rozporu se svědeckou výpovědí poškozené, která neuváděla nic v tom smyslu, že by násilí obviněného směřovalo proti jejímu tělu v oblasti genitálií.
12. Skutková zjištění, která soudy učinily na podkladě svědecké výpovědi poškozené, nejsou v žádném rozporu s namítanou okolností, že poškozená se za celou dobu prakticky čtyř let neobrátila na orgán sociálně právní ochrany mládeže, Bílý kruh bezpečí nebo jinou podobnou organizaci, ani s tím, že žádný ze svědků v rodině či okolí neuvedl nic, co by nasvědčovalo tomu, že poškozená je vystavena nějakému závadnému jednání obviněného. Námitky vystavěné na této argumentaci nejsou způsobilé zvrátit skutková zjištění soudů.
Poškozená, které bylo na počátku rozhodného období dvanáct let, se vyrovnávala s celou situací sama, a jak vysvětlila, i přesto, že jí bylo jednání obviněného odporné, raději ho vždy vytrpěla, aby ho měla za sebou. Tento postoj je pochopitelný, zvláště když poškozená neměla potřebnou oporu u matky, se kterou nebyl její vztah nijak vřelý. Poškozená byla ve věku, kdy pro ni bylo mimořádně obtížné, aby sama navázala kontakt s institucemi, jakými jsou orgán sociálně právní ochrany dětí, Bílý kruh bezpečí apod. a svěřila se zcela cizím lidem s tak intimní záležitostí, o jakou v dané věci šlo.
Jestliže k tomu nenašla odvahu, nelze z toho vyvozovat nevěrohodnost její výpovědi.
13. K výhradám obviněného proti způsobu vedení výslechu poškozené jako svědkyně v přípravném řízení, pokud jsou míněny jako námitka procesní nepoužitelnosti tohoto důkazu, je třeba pouze uvést, že podkladem skutkových zjištění soudů byla svědecká výpověď poškozené v hlavním líčení, což je jasně patrné již z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. V této výpovědi poškozená popsala všechny rozhodné skutkové okolnosti včetně toho, že k jednání obviněného, jímž si na ní násilím vynutil pohlavní styk v podobě soulože, docházelo od března 2021, tedy v době, kdy poškozená byla mladší než patnáct let.
14. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
15. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
16. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj.
trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho v jiné verzi prezentuje dovolatel. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu výroku o vině, pak uvažovaným dovolacím důvodem jsou jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
17. Žádné takové námitky obviněný neuplatnil, neboť neuvedl nic v tom smyslu, který nebo které ze zákonných znaků trestných činů, jimiž byl uznán vinným, nebyly naplněny skutkem, jak ho zjistil Krajský soud v Českých Budějovicích a jak z něho v napadeném rozsudku vycházel také Vrchní soud v Praze. Obecně formulovanou námitku nesprávnosti právního posouzení skutku obviněný uplatnil jako důsledek vyplývající z námitek, jimiž se snažil zpochybnit a zvrátit skutková zjištění soudů. Namítanou nesprávnost právního posouzení skutku tedy vztahoval k jiné verzi skutkového stavu, než jak ho zjistily soudy.
18. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo dovolání obviněného podáno z jiného důvodu, než je v tomto ustanovení uveden. Závěrem
19. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. 3. 2026 JUDr. Josef Mazák předseda senátu