7 Tdo 210/2025-185
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 26. 3. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný T. S. L. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 7 To 268/2024, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 65/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání, které podal obviněný T. S. L., odmítá.
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 7. 2024, č. j. 3 T 65/2024-134, byl obviněný uznán vinným přečiny násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl podle § 325 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců.
2. Uvedených přečinů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že dne 22. 4. 2023 v době okolo 23:00 hod. v Brně na ulici XY č. XY, po předchozím požití alkoholických nápojů, za přítomnosti dalších přibližně padesáti osob, fyzicky napadl poškozeného L. S., službu konajícího policistu oblečeného ve služebním stejnokroji, a to při provádění služebního zákroku vůči Ch. L. T., bratra obviněného, a to tak, že mu skočil na záda a pravou rukou sevřenou v pěst ho udeřil do obličejové části na pravou stranu brady, poté jej obejmul pravou rukou kolem krku, chytil ho do tzv. kravaty a zavěsil se na něj celou svou vahou, čímž ho začal škrtit, proto jej další policisté, jmenovitě D. K. a R. T., strhli z poškozeného, zpacifikovali a nasadili mu služební pouta; poškozenému tak obviněný způsobil zhmoždění obličeje v oblasti brady a podvrtnutí krční páteře, kdy tato zranění si vyžádala ošetření u lékaře s nutností nošení krčního límce a vystavení pracovní neschopnosti v období od 23. 4. 2023 do 5. 5. 2023.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 10. 2024, č. j. 7 To 268/2024-154, podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Nejprve je namístě připomenout, že s účinností od 1. 1. 2022 došlo k novelizaci trestního řádu spočívající mimo jiné v přidání nového dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný však své námitky nesprávně podřadil pod dovolací důvody uvedené pod písmeny g) a l) podle dřívějšího znění trestního řádu, ačkoliv jsou v aktuálně účinném trestním řádu uvedeny pod písmeny h) a m). Jelikož jsou námitky obviněného prakticky výhradně skutkové povahy, bylo by namístě je podřadit spíše pod nový dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ve spojení s § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a proto je Nejvyšší soud posuzoval podle těchto dovolacích důvodů.
5. Konkrétně obviněný vyjádřil nesouhlas s právní kvalifikací svého jednání, neboť nebylo prokázáno naplnění znaků skutkových podstat předmětných přečinů. Orgánům činným v trestním řízení vytkl, že dostatečně nezajistily potřebné usvědčující důkazy a trestní řízení neúměrně protahovaly. Nedošlo k vyslechnutí důležitých svědků, resp. pokud k výslechu došlo, tak to bylo se značným časovým odstupem. V tom spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces a zásady in dubio pro reo. Soud hodnotil výpovědi zaujatě, u některých zlehčoval jejich vážnost a serióznost, a naopak jiným přikládal výjimečnost a mnohem vyšší relevanci. Obviněný v celém řízení tvrdil, že nikoho nenapadl, což podporují i další svědci, kteří byli na místě činu. Soud však tyto výpovědi přehlížel, a naopak se upnul na výpovědi zasahujících policistů. Přitom ani policisté se neshodli, že by napadl poškozeného, jejich výpovědi nebyly dostatečně určité a mohli si obviněného zaměnit za jinou osobu. Poukázal na časovou prodlevu mezi skutkem a výpověďmi policistů a zpochybnil i jejich věrohodnost. K tomu připomněl i výpovědi poškozeného a D. K., kteří uvedli, že si dostatečně nepamatují, koho vlastně zajistili, resp. koho eskortovali na služebnu. Rovněž namítl, že orgány činné v trestním řízení nezajistily žádné videozáznamy z místa činu a vytkl i soudu prvního stupně, že neprovedl jím navržené důkazy, a to znalecký posudek z oboru zdravotnictví, rekonstrukci a rekognici. Za nespravedlnost pak označil i to, že ačkoli se jednání na ulici účastnil i jeho bratr, pouze on byl trestně stíhán, zatímco jeho bratr byl postižen toliko v rámci přestupkového řízení.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a konstatoval, že námitky obviněného nejsou s to naplnit uplatněné dovolací důvody. Obviněný toliko popírá, že by se dopustil uvedených přečinů, a prakticky pouze vyslovuje názor, že soudy pochybily při hodnocení důkazů, pokud dovodily naplnění znaků těchto trestných činů. Státní zástupce však závěr o vině obviněného považuje za správný, když vychází z výpovědí policistů, které korespondují s listinnými důkazy a místními a časovými okolnostmi skutku. Postup soudů je v souladu s pravidly zakotvenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř., a lze zcela souhlasit s přezkoumatelným odůvodněním jejich rozhodnutí. V řízení nejsou ani opomenuté důkazy, neboť z hlavního líčení vyplývá, že nebyl učiněn žádný návrh na doplnění dokazování a obviněným v dovolání označené důkazy navíc ani nelze označit za podstatné ve smyslu dovolacího důvodu podle písmene g). Pod žádný dovolací důvod nelze podřadit ani poukaz obviněného na přestupkovou odpovědnost jeho bratra, ani námitky týkající se přípravného řízení.
8. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového děje, aniž by označily evidentní rozpory mezi obsahem konkrétních důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
11. Obviněný v rámci dovolání namítl, že nebyly provedeny jím navržené důkazy, a to znalecký posudek z oboru zdravotnictví ke stanovení mechanismu zranění poškozeného a provedení rekonstrukce a rekognice. K tomu Nejvyšší soud konstatuje, že byť lze námitky týkající se nedůvodného neprovedení důkazů pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obecně podřadit, argumentace obviněného se s jeho obsahem zcela míjí. Především je namístě připomenout, že námitku opomenutých, resp. nedůvodně neprovedených důkazů, lze uplatnit pouze v případě, že soudy nedůvodně neprovedly navržené podstatné důkazy týkající se rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.
Prezentované důkazní návrhy obviněného však tuto podmínku nesplňují. Návrh obviněného na vyhotovení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, který by měl zpochybnit mechanismus zranění poškozeného, stejně jako provedení rekonstrukce a rekognice, nelze považovat za podstatné důkazy, které by mohly ovlivnit rozhodnutí soudu o jeho vině. Soud prvního stupně totiž v odůvodnění svého rozsudku jasně zdůvodnil, proč nebyly pochybnosti o identifikaci obviněného, stejně jako o zranění poškozeného, které bylo provedenými důkazy spolehlivě prokázáno (srov. především odst. 12 a násl. rozsudku soudu prvního stupně).
Navíc je nutno akcentovat, že obviněný tyto důkazní návrhy uvedl pouze v návrhu na doplnění vyšetřování ze dne 26. 3. 2024 adresovaném policejnímu orgánu. Při hlavním líčení dne 12. 6. 2024 s odkazem na tento dokument však toliko konstatoval, že trvá na výslechu svědků uvedených v tomto dokumentu a přehrání kamerových záznamů, nikoli tedy na provedení předmětného znaleckého posudku a provedení rekognice a rekonstrukce. Dále pak obhajoba při hlavním líčení dne 22. 7. 2024 na dotaz soudu neučinila žádný návrh na doplnění dokazování.
12. Ani další námitky obviněného, kterými zpochybňuje skutková zjištění soudu prvního stupně a vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav, nejsou s to naplnit uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný totiž toliko polemizuje se skutkovými zjištěními soudu a zpochybňuje správnost a úplnost dokazování. Takto koncipované námitky se však zcela rozchází s materiálním obsahem uplatněného dovolacího důvodu. K tomu je namístě zdůraznit, že dovolání je ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli ke generální revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. V řízení o dovolání není Nejvyšší soud jakousi třetí instancí detailně přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem. Nejvyšší soud pak může v rámci dovolacího přezkumu zasáhnout pouze v případech flagrantního porušení pravidel dokazování, což se, i pokud jde o hodnocení důkazů, týká toliko závažných rozporů mezi konkrétními provedenými podstatnými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními, která z nich soudy učinily. V nyní projednávaném případě však obviněný žádnou výše naznačenou vadu konkrétně nenamítl a Nejvyšší soud ani žádnou takovou vadu neshledal. Pouze na okraj lze pak k těmto námitkám odkázat i na odst. 11 a násl. rozsudku soudu prvního stupně, který se s obdobnými otázkami vypořádal, a to včetně možnosti záměny osob, na kterou obviněný v řízení opakovaně poukazoval.
13. Uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., pak nemohou naplnit ani námitky, kterými obviněný brojí proti věrohodnosti a relevanci výpovědí svědků. Nejvyšší soud s ohledem na již uvedené akcentuje, že mu nepřísluší konat zpětné hodnocení věrohodnosti, celistvosti či významnosti svědeckých výpovědí, když tyto jsou s ohledem na zásadu bezprostřednosti a ústnosti doménou soudu, před kterým výslech svědků proběhl. Nejvyšší soud tak může toliko ověřit zákonnost postupu soudu a reagovat na případnou existenci zjevného nesouladu obsahu provedených výpovědí a skutkových zjištění, která z nich soud prvního stupně učinil. V nyní projednávané věci však obviněný žádný takový konkrétní nesoulad nenamítl. Nalézací soud se přitom zabýval, byť stručně, i věrohodností a shodností jednotlivých svědeckých výpovědí (viz odst. 11 rozsudku soudu prvního stupně).
14. K poukazu obviněného na procesní zásadu in dubio pro reo pak lze toliko doplnit, že ani tato argumentace není podřaditelná pod uplatněný, ale ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Námitka založená na porušení zásady in dubio pro reo by mohla odůvodnit zásah Nejvyššího soudu pouze v případě, že by došlo k flagrantnímu porušení této zásady v rámci řízení před soudy nižších stupňů, které by dosáhlo intenzity porušení ústavního práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud však takové porušení v nyní projednávané věci neshledal. Je namístě uzavřít, že soudem prvního stupně byly v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. provedeny důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle § 2 odst. 6 tr. ř. soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům provedeného dokazování. Lze si sice představit extenzivnější a pregnantnější odůvodnění jednotlivých skutkových závěrů soudu prvního stupně, avšak rozsudek výrazněji nevybočuje z mezí požadavků stanovených zákonem v ustanovení § 125 tr. ř., resp. požadavků, které na rozhodnutí soudu klade judikatura. Soud prvního stupně sice stručným, avšak dostatečným způsobem zdůvodnil, na základě jakých důkazů dospěl k závěru o vině obviněného a proč neměl o jeho vině pochybnosti. Rovněž se vypořádal i s tvrzeními obhajoby, přičemž jeho závěry přezkoumal i soud odvolací. Nejvyšší soud proto shledal, že uvedené námitky nejsou s to naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř.
15. Pod žádný dovolací důvod pak nelze podřadit ani námitky obviněného týkající se postupu orgánů v rámci přípravného řízení. Nad rámec uvedeného však Nejvyšší soud k argumentaci obviněného dodává, že v nyní projednávané věci neshledal výraznější průtahy, které by byly s to porušit právo obviněného na spravedlivý proces. Stejně tak žádný dovolací důvod nemohou naplnit ani zcela obecné námitky obviněného, prostřednictvím kterých vyjadřuje svůj nesouhlas s právní kvalifikací svého jednání, neboť obviněný k těmto námitkám neuvedl žádné skutečnosti hmotněprávního charakteru. Pro úplnost je pak namístě doplnit, že z hlediska přezkumu napadených rozhodnutí v dovolacím řízení jsou zcela irelevantní i poznámky obviněného týkající se příliš mírného postihu jeho bratra v rámci přestupkového řízení.
16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud shledal, že dovolací námitky obviněného nenaplnily dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nemohly naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
17. Obiter dictum je namístě dále poznamenat, že obviněný v dovolání do značné míry opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení, se kterou se soudy nižších stupňů již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí.
V. Závěrečné zhodnocení
18. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že uplatnil argumentaci, která nevyhověla vzneseným dovolacím důvodům. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 3. 2025
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D. předseda senátu