7 Tdo 211/2024-546
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 3. 2024 o dovolání, které podal obviněný E. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 8. 2023, sp. zn. 3 To 200/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 146/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného E. B. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2023, č. j. 71 T 146/2022-404, byl obviněný E. B. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Za ten a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2022, č. j. 13 T 51/2022-61, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvaceti měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z výše označeného trestního příkazu. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného M. M. (dále jen „spoluobviněný“) a o zabrání věci – teleskopického obušku.
2. Podle výroku o vině se obviněný trestného činu loupeže dopustil v zištném úmyslu a ve vzájemné součinnosti se spoluobviněným v podstatě tak, že dne 28. 7. 2022 v době kolem 1:30 hod. v Ostravě-XY na ulici XY nejprve obviněný nápřahem ruky, ve které držel teleskopický obušek, který mu předtím předal spoluobviněný, požadoval po poškozeném P. Č., nar. XY (dále jen „poškozený“), aby mu vydal peníze a drogy, které měl u sebe, načež poškozený začal utíkat, obviněný jej začal pronásledovat, k tomu se přidal i spoluobviněný a poté, co poškozeného dostihli, ho srazili na zem a obviněný ho prošacoval, přičemž poškozený v obavě o svůj život a zdraví vydal spoluobviněnému krabičku od tabáku, ve které měl blíže neurčené množství pervitinu a 280 Kč.
3. K odvolání obviněného a spoluobviněného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 4. 8. 2023, č. j. 3 To 200/2023-473, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a nově rozhodl tak, že po úpravě skutkové věty uznal obviněného vinným stejným trestným činem a uložil mu stejný trest jako soud prvního stupně, shodně rozhodl i o vině a trestu spoluobviněného a o zabrání teleskopického obušku. Současně odvolací soud zamítl odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě podané v neprospěch obviněného do výroku o trestu.
4. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě vyjádřených ve výroku rozsudku se obviněný dopustil zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku se spoluobviněným v podstatě tím, že dne 28. 7. 2022 v době kolem 1:30 hod. v Ostravě-XY na ulici XY nejprve obviněný nápřahem ruky, ve které držel teleskopický obušek, který mu předtím předal spoluobviněný, požadoval po poškozeném, aby mu vydal peníze a drogy, které měl u sebe, načež poškozený začal utíkat, obviněný jej začal pronásledovat, k tomu se přidal i spoluobviněný, který poškozeného dostihl a strčil do něho, čemuž obviněný přihlížel, přičemž poškozený v obavě o svůj život a zdraví vydal spoluobviněnému krabičku od tabáku, ve které měl blíže neurčené množství pervitinu a 280 Kč.
5. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, kterým je napadl ve výroku o vině a o trestu, a odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Uvedl, že skutková zjištění učiněná odvolacím soudem jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, případně jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, v důsledku čehož rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Skutková zjištění odvolacího soudu obviněný zrekapituloval a uvedl, že jsou v rozporu s obsahem provedených důkazů, konkrétně s jeho výpovědí, výpovědí spoluobviněného, poškozeného a svědků E. B. a R. R., popřípadě jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, kterými podle obviněného jsou výpovědi svědků R. K., P. J. a zasahujících policistů. Rozpory skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků skutkové podstaty zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku s obsahem výše uvedených důkazů obviněný dále podrobně u každého svědka zvlášť rozvedl tak, že vždy konstatoval skutková zjištění soudu a obsah výpovědi daného svědka. Vyjádřil svůj nesouhlas s tím, že odvolací soud označil výpovědi svědků za účelové, vedené snahou obviněným nepřitížit. U poškozeného upozornil obviněný na skutečnost, že si před skutkem aplikoval nitrožilně pervitin, což jej vedlo k nepravdivému oznámení na policii. Svědek R. K. uvedl, že má ve vztahu k obviněnému „resty“, konkrétně že je trestně stíhán za jednání, které se mělo týkat obviněného. Svědek sám přitom řekl, že mohl mít bludy a vidět něco, co se nestalo. V případě svědka P. J. odvolací soud podle obviněného nepřikládal dostatečnou váhu rozporům mezi jeho výpovědí v přípravném řízení a v hlavním líčení.
6. Ani kamerový záznam podle obviněného nezachycuje to, že by se v časové návaznosti po předání teleskopického obušku, jeho roztažení a vyslovení požadavku směrem k poškozenému na vydání věci dal poškozený na útěk a byl ihned pronásledován obviněným a posléze spoluobviněným. Kamerový záznam nezachycuje žádný děj před během poškozeného, takže tvrzení odvolacího soudu o tom, že kamerový záznam prokazuje skutkový děj, je ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Nezachycuje podle obviněného ani to, že by se pohyboval v relativně těsné blízkosti za poškozeným, ani to, že spoluobviněný poškozeného doběhl a byl s ním krátký čas v přímém fyzickém kontaktu a mělo mezi nimi dojít k fyzické interakci a postrčení. Odvolací soud pak podle obviněného pochybil i tím, že za procesně použitelné označil části svědeckých výpovědí policistů, v nichž se uvádí, že poškozený se jevil rozrušený z přepadení (že šlo o přepadení nemohli policisté vnímat svými smysly), a dále to, že poškozený měl po vypátrání pachatelů označit krabičku od žvýkacího tabáku s hotovostí 280 Kč, nalezenou u spoluobviněného, jako svůj majetek, neboť v tomto případě se jednalo o vlastní obsah sdělení poškozeného na místě samém vůči zasahujícím policistům a takový důkaz je v trestním řízení procesně nepoužitelný.
7. V dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a buď odvolacímu soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout, anebo aby rozhodl ve věci sám.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný v podstatě pouze opakuje svou obhajobu z předchozích fází trestního řízení, s níž se již soudy správným způsobem vypořádaly. Zrekapitulovala, kterými důkazy bylo jednání obviněného prokázáno, a zejména poukázala na kamerový záznam, z něhož je podle ní patrno, že obviněný při pronásledování držel stále v ruce rozevřený teleskopický obušek, pohyboval se relativně v těsné blízkosti za poškozeným, ale nebyl schopen jej doběhnout. Pak se k němu přidal fyzicky lépe vybavený spoluobviněný, jenž běžel za poškozeným a doběhl ho, krátký čas byli v přímém fyzickém kontaktu, došlo mezi nimi k určité interakci a postrčení ze strany spoluobviněného, což obviněný sledoval ze vzdálenosti několika metrů a společně se spoluobviněným od poškozeného odešli. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
9. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájkyně podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., je však zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
10. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
11. Podstatná část dovolací argumentace dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá, neboť vyjadřuje pouze nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily věrohodnost jednotlivých svědků a ze kterých důkazů čerpaly skutková zjištění. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze vykládat tak, že rozhodná skutková zjištění uvedená ve výroku rozsudku nesmějí být v rozporu s obsahem žádného jednotlivého důkazu, který byl před soudem proveden. To je situace, která v soudních řízeních nastává běžně, neboť výpovědi jednotlivých svědků bývají často v rozporu. Zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nastává jen tehdy, když ze souhrnu provedených důkazů při žádném logicky správném způsobu jejich zhodnocení v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř. taková skutková zjištění nevyplývají. Uvedený dovolací důvod je tudíž (v této variantě) naplněn tehdy, když se soud při hodnocení důkazů dopustil zásadního, zjevného pochybení a jím učiněné skutkové závěry nejsou přijatelné při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, případně když skutkové závěry nemají vůbec v obsahu důkazů oporu nebo jsou dokonce opakem tohoto obsahu. Převážná většina dovolacích námitek obviněného založená na detailním srovnávání skutkových závěrů soudů s výpověďmi nebo částmi výpovědí jednotlivých svědků či samotných obviněných se tak s podstatou uplatněného dovolacího důvodu míjí. Není smyslem řízení o dovolání, aby Nejvyšší soud prováděl nové podrobné hodnocení důkazů a činil vlastní skutková zjištění.
12. Dovolací námitky jsou z převážné části pouhou opětovnou polemikou s hodnocením důkazů a skutkovými závěry soudů. Soudy přitom dospěly ke zjištěním, která mají v provedených důkazech oporu, aniž přitom vybočily z mezí daných ustanoveními § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Zejména odvolací soud provedl a vyložil precizní hodnocení důkazů, na které lze v zásadě odkázat. Jak vyplývá z výše uvedeného, napravil přitom (po doplnění dokazování ve veřejném zasedání) nepřesnost v zjištění nalézacího soudu ohledně závěru celého incidentu, která však nebyla rozhodná pro právní posouzení skutku obviněného.
13. Lze jen ve stručnosti připomenout, že první fáze události spočívala v tom, že obviněný, spoluobviněný, poškozený a další osoby se setkali v blízkosti domu č. p. XY na XY ulici v Ostravě-XY, kde obviněný požadoval po poškozeném drogy a peníze, ten odmítal, vznikla z toho hádka, která vyvrcholila tím, že obviněný začal poškozenému vyhrožovat teleskopickým obuškem, který švihem rozevřel, a vyhrožoval poškozenému, že ho obuškem udeří, řekl také poškozenému, aby vyndal věci z kapes. Tato zjištění mají oporu ve svědeckých výpovědích P.
J. a R. K. (podrobně soudy zhodnocených včetně vzniklých rozporů), které korespondují s telefonickým oznámením poškozeného na policii (to připouští i poškozený ve své procesní svědecké výpovědi) i s kamerovým záznamem. Ten zachycuje především druhou fázi události spočívající v pronásledování poškozeného, během něhož měl obviněný stále v ruce zmíněný obušek (to sám připustil při svém výslechu před odvolacím soudem, ovšem s tím, že obušek držel v ruce proto, že měl na poškozeného vztek, protože mu poškozený nadával – č. l.
467 p. v.). Tato fáze skončila doběhnutím poškozeného spoluobviněným a přesně nezjištěnou (vzhledem ke vzdálenosti a kvalitě kamerového záznamu) fyzickou interakcí mezi nimi (podle konstatování odvolacího soudu došlo ke strčení poškozeného ze strany spoluobviněného). Zjištění přesného průběhu této fyzické interakce však není určující pro naplnění znaků trestného činu loupeže. Ten byl totiž dokonán již tím, že dovolatel použil proti poškozenému pohrůžky bezprostředním násilím (pohrůžky obuškem, který mu podal spoluobviněný) v úmyslu zmocnit se jeho věcí (drog a peněz).
Důkazy vztahující se k dalším fázím události jsou významné především pro potvrzení oné první fáze incidentu, během níž došlo k dokonání zločinu loupeže. Proto nelze přehlédnout, že s uvedeným popisem první fáze incidentu koresponduje následné objektivně prokázané pronásledování poškozeného dovolatelem s obuškem v ruce. Stejně tak s tím koresponduje i následné telefonické oznámení učiněné poškozeným, který bezprostředně po činu spontánně oznámil na policii loupežné přepadení, což blíže specifikoval (třetí fáze).
Poškozeným byl přitom krátce poté lékařsky vyšetřen a byl shledán v takovém stavu, že je ihned schopen procesních úkonů. Nebyl tedy zjevně ve stavu, v němž by nebyl schopen správně vnímat a oznámit podstatu činu, který byl na něm spáchán. Další (čtvrtá) fáze spočívala v tom, že obviněný se „zbavil“ teleskopického obušku tím, že ho předal svědku P. J., u něhož potom byl skutečně policisty nalezen a jím vydán. V poslední fázi se policejním hlídkám podařilo vypátrat (podle stručného popisu pachatelů poškozeným) obviněného a spoluobviněného (kteří se nacházeli v přítomnosti dalších osob), přičemž – kromě nalezení obušku u svědka P.
J. – byla u spoluobviněného nalezena a jím vydána krabička s finanční hotovostí 280 Kč (přičemž podle procesní výpovědi poškozeného měl původně ve stejném obalu s penězi i drogu pervitin, která se však v době odnětí věci již v krabičce s penězi nenacházela).
Tuto krabičku s penězi poškozený hned na místě označil jako svůj majetek. Všechny takto soudy zjištěné skutečnosti mají v provedených důkazech oporu. I když jim některé jiné důkazy, zejména výpovědi obviněných a svědků E. B. a P. R. i poškozeného, v některých podstatných směrech odporují, soudy (zejména soudem odvolacím) bylo přesvědčivě vysvětleno, že z těchto výpovědí nebylo rozumně možné vycházet.
14. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podřaditelná námitka procesní nepoužitelnosti výpovědí policistů zasahujících na místě. Odvolací soud správně konstatoval, že v souladu s aktuální judikaturou nelze svědecké výpovědi policistů jako důkaz použít, pokud vypovídali o skutečnostech, jež se od obviněného – ale lze to vztáhnout i na svědky – dozvěděli v rámci podání vysvětlení. Podle § 158 odst. 3 písm. a) tr. ř. Takovým postupem by totiž mohlo dojít k obcházení zákona, pokud by tak byly zjišťovány skutečnosti, které svědek policistům sdělil mimo procesním způsobem provedený výslech, jehož má obhajoba možnost se účastnit. Z výpovědí zasahujících policistů lze nicméně čerpat skutečnosti, které vnímali svými smysly, včetně (v závislosti na konkrétních okolnostech) některých prvotních spontánních projevů a sdělení osob, například na místě činu. V zásadě lze souhlasit s tím, jak se k této problematice vyjádřil odvolací soud v odst. 28 a 42 odůvodnění napadeného rozsudku.
15. Zjevně neopodstatněná je tudíž námitka procesní nepoužitelnosti svědeckých výpovědí zasahujících policistů. Rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu loupeže, nejsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Svědecké výpovědi policistů jsou ostatně v kontextu důkazní situace spíše dokreslující. Potvrzují zejména obsah prvotní informace, kterou měli k dispozici při pátrání po obviněných, stav poškozeného (byl rozrušený) a okolnosti zajištění obviněných a dalších přítomných osob (mj. svědka P. J.) včetně výsledků osobních prohlídek. Pokud jde o identifikaci krabičky od tabáku, jde o situaci odlišnou od pouhého podání vysvětlení podle § 158 odst. 3 písm. a) tr. ř., neboť poškozený zde nereferoval o ději, kterému policisté nebyli přítomni, ale přímo označil předmět, který mu byl fyzicky předložen. Ztotožnění krabičky tak mohli policisté svými smysly pozorovat, podobně jako tomu je v případě ztotožnění osob. Ani z tohoto hlediska nejde o procesně nepoužitelné důkazy. Kromě toho se poškozený následujícího dne (29. 7. 2022) přišel na policii dotázat, kdy dostane odcizené peníze zpět (č. l. 133), později převzal usnesení o vrácení této věci a dne 11. 8. 2022 (v přítomnosti obhájkyně obviněného) ji převzal, aniž své vlastnictví jakkoli zpochybňoval (č. l. 165). Odvolací soud v odst. 46 odůvodnění napadeného rozsudku vysvětlil, proč nebylo možno uvěřit pozdějšímu tvrzení poškozeného, že peníze převzal jen proto, že byl ve finanční tísni. Je však namístě znovu připomenout, že naplnění znaků zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku dovolatelem bylo prokázáno bez ohledu na to, zda vůbec došlo k zajištění a vydání uloupené krabičky s penězi poškozeného.
16. Závěrem je možno shrnout, že se odvolací soud s hodnocením důkazů správně vypořádal, a to za situace, která nebyla zcela jednoduchá, neboť i někteří svědci, kteří původně obviněného usvědčovali, následně své výpovědi nevěrohodným způsobem měnili nebo si důležité detaily údajně nepamatovali, a to se zjevnou snahou obviněnému nepřitížit. Sám poškozený při svých svědeckých výpovědích už v přípravném řízení nedokázal vysvětlit, proč volal na tísňovou linku policie, a jeho verze událostí se nápadně přiblížila verzím obviněného a spoluobviněného. Nicméně i ti vysvětlovali děj zachycený objektivně na kamerovém záznamu velmi nevěrohodným způsobem, navíc při každé výpovědi jinak. A pronásledování poškozeného za účelem jeho napomenutí či sdělení, že se nemusí bát a může v klidu odejít, navíc s obuškem v ruce, se zkrátka jeví jako nevěrohodné již ze své podstaty a běhání obviněných za poškozeným bez nějakého zlého úmyslu zde nedává žádný smysl.
17. Konečně pro úplnost lze dodat, že odvolací soud v odst. 49 odůvodnění napadeného rozsudku řádně odůvodnil rovněž nevyhovění nadbytečným důkazním návrhům obviněného, které spočívaly převážně v opětovném výslechu již opakovaně vyslechnutých svědků. Nedošlo tak ani k opomenutí důkazů ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
18. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
19. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
20. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu obsahově odpovídají námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav zjištěný soudy nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
21. Z dovolání je zřejmé, že naplnění tohoto dovolacího důvodu obviněný odvozoval od naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Žádné námitky týkající se právního posouzení soudy zjištěného skutku neuvedl.
22. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Závěrem
23. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 3. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu