7 Tdo 218/2012-19
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 7.
března 2012 v Brně dovolání obviněného J. N., proti usnesení Krajského soudu v
Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 19. 8. 2011, sp. zn. 68 To 234/2011, který
rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově
pod sp. zn. 2 T 213/2010, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. o d m í t
á .
Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. 2 T
213/2010, uznal obviněného J. N. (dále jen „obviněný“) vinným zločinem obecného
ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem násilí proti úřední osobě
podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 145 odst.
1 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil obviněného k souhrnnému
trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s dozorem. Podle § 73
odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku uložil obviněnému trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let. Podle §
70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci, a to
teleskopického obušku chromové barvy s černou gumovou rukojetí o celkové délce
50 cm. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z
rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 18. 1. 2011, č. j. 5 T 234/2010-90,
jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 229 odst. 1
tr. ř. odkázal poškozenou Policii České republiky, Krajské ředitelství policie
Olomouckého kraje, Kosmonautů 10, Olomouc s nárokem na náhradu škody na řízení
ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění obviněný spáchal uvedené zločiny tím, že: „okolo
12.10 hod. dne 18. 6. 2010 řídil v obci S., okres Přerov, osobní motorové
vozidlo tov. zn. Škoda Felicie, r. z. …, kde překročil nejvyšší povolenou
rychlost, v důsledku čehož byl za obcí S. ve směru na obec S. za pomoci
stavěcího terče stavěn členem hlídky Policie ČR DI Přerov nstržm. Radkem
Pechou, který byl oděn do služebního stejnokroje a reflexní vesty s nápisem
POLICIE, přičemž na znamení k zastavení vozidla reagoval tím způsobem, že
zvýšil rychlost a pokračoval dál v jízdě směrem na nstržm. Radka Pechu, který
byl nucen se vyhnout střetu s vozidlem tím, že odskočil až za krajnici vozovky,
když obviněný dále pokračoval v jízdě směrem na O., přičemž byl pronásledován
hlídkou Policie ČR ve složení nstržm. Radek Pecha a pprap. Kamil Jánský ve
služebním vozidle Policie ČR Škoda Octavia v civilním provedení se zapnutým
výstražným majákem, přičemž nereagoval na znamení hlídky Policie ČR k zastavení
vozidla, ba naopak rychlost svého vozidla neustále zvyšoval místy až na 150
km/hod., hlídce Policie ČR riskantními manévry opakovaně bránil v předjetí,
když v riskantní a agresivní jízdě v rozporu s povinnostmi, které jsou mu jako
řidiči dány zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve
znění pozdějších předpisů, nerespektujíc zejména dovolenou rychlost, světelné
signály ani vodorovné a svislé dopravní značení, pokračoval až do O. – H., kde
byl dojet hlídkou Policie ČR v areálu společnosti Family Frost, když způsobem
své jízdy podstatným způsobem zvyšoval riziko způsobení závažné dopravní nehody
s ostatními účastníky silničního provozu, např. tím, že na čtyřproudové
komunikaci opakovaně přejížděl přes dvojitou plnou čáru do protisměru, a
protijedoucí vozidla byla v důsledku jeho jednání nucena zastavit či zpomalit
tak, aby se vyhnula střetu s jeho vozidlem jedoucím ve velké rychlosti, takto
omezil v jízdě i vozidlo Policie ČR osazené nstržm. Bc. Petrem Slavíčkem a
nstržm. Martinem Ličmanem, dále na křižovatce u Autosalonu Peugeot, kde se
odbočuje směrem na obec B., se jen šťastnou náhodou vyhnul střetu s vozidlem
stojícím v odbočovacím pruhu, jež bylo osazeno nejméně dvěmi osobami, dále svou
jízdou výrazně přesahující nejvyšší povolenou rychlost v obci i mimo obec vydal
nebezpečí střetu se svým vozidlem i osoby stojící na tramvajových ostrůvcích,
které objížděl zleva, přičemž ke střetu s více než sedmi účastníky silničního
provozu, kterým by tímto způsobil přinejmenším zranění, která by svým rozsahem
a charakterem odpovídala těžké újmě na zdraví, ne-li zranění neslučitelná se
životem, nedošlo jen šťastnou náhodou podpořenou včasnými a správnými reakcemi
ostatních účastníků silničního provozu, které však v žádném případě nemohl
předvídat či na ně dokonce spoléhat.“
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 19. 8.
2011, sp. zn. 68 To 234/2011, podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání
obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci
podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o
dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že z jeho
jednání vůči policistovi vykonávajícímu silniční kontrolu nelze dovodit, že
úmyslně způsobil obecné nebezpečí tím, že vydal lidi v nebezpečí smrti nebo
těžké újmy na zdraví již v okamžiku nezastavení na znamení tohoto policisty.
Takový úmysl lze dovodit podle jeho názoru až z následného jednání, kterého se
dopustil v reakci na pronásledování policejní hlídkou. Jedná se tedy o dva
samostatné a časově navazující skutky. Dále namítl, že nebylo řádně zahájeno
trestní stíhání pro skutek, kterým měl naplnit skutkovou podstatu zločinu
obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku. Poukázal na to, že v
průběhu trestního řízení nebylo postupováno v souladu s § 2 odst. 1 tr. ř. a §
160 odst. 1 tr. ř., protože z usnesení policejního orgánu o zahájení trestního
stíhání a v něm vymezeného skutku není vůbec zřejmé, z jakých konkrétních
okolností vyplývá naplnění zákonem požadovaných znaků skutkové podstaty zločinu
obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, zejména pokud jde o
objektivní stránku, protože absentuje popis nebezpečného jednání pachatele a
následky spočívající v ohrožení chráněných zájmů v rozsahu a intenzitě
vyžadované skutkovou podstatou tohoto zločinu. Dále namítl procesní vady v
postupu orgánů činných v trestním řízení, a to nesprávný postup policejního
orgánu podle § 160 odst. 6 tr. ř., doplnění popisu skutků až v rámci obžaloby,
které bylo učiněno v rozporu s § 176 odst. 2 tr. ř. a neodstranění těchto vad
postupem soudu podle § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky
zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka
v Olomouci ze dne 19. 8. 2011, sp. zn. 68 To 234/2011, a aby podle § 265l odst.
1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce uvedl, že se k dovolání obviněného nebude
věcně vyjadřovat a souhlasil s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání za
podmínek § 265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Vycházel přitom z následujících skutečností.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.:
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je možné podat jen z
některého z důvodů výslovně stanovených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
Přitom nestačí takový důvod pouze formálně deklarovat, ale je nutné, aby
uplatněné námitky odpovídaly svým obsahem tomuto důvodu. Podání dovolání z
jiného důvodu je ze zákona vyloučeno.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke
zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní.
Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem
vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., je dovolací soud vázán
skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně. Dovolací soud tedy
musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního
stíhání a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je
povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu
jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu, a to s ohledem na
zjištěný skutkový stav věci. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl
nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde,
nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle
vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné
hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá
přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové
okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Na podkladě dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani
přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2
odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost
hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá
v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Obviněný namítl, že nebylo řádně zahájeno jeho trestní stíhání pro skutek,
kterým měl naplnit skutkovou podstatu zločinu obecného ohrožení podle § 272
odst. 1 tr. zákoníku, že v nebylo postupováno podle § 2 odst. 1 tr. ř. a § 160
odst. 1 tr. ř., protože z popisu skutku v usnesení policejního orgánu o
zahájení trestního stíhání není zřejmé, z jakých konkrétních okolností vyplývá
naplnění zákonem požadovaných znaků skutkové podstaty zločinu obecného ohrožení
podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku, zejména pokud jde o objektivní stránku,
protože údajně absentuje popis nebezpečného jednání pachatele a následky
spočívající v ohrožení chráněných zájmů v rozsahu a intenzitě vyžadované
skutkovou podstatou tohoto zločinu. Tuto námitku obviněný uplatnil již ve svém
odvolání, odvolací soud se jí zabýval a v souladu se zákonem se s ní ve svém
rozhodnutí vypořádal. Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje na správné závěry
odvolacího soudu. Jde o námitky procesního charakteru a nikoliv o námitky
hmotně právní, které lze podřadit pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. Nejvyšší soud se nemohl zabývat ani dalšími námitkami obviněného
proti postupu orgánů činných v trestním řízení. Ze zákonného vymezení
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že dovolání,
které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad
rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku
nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska
procesních předpisů. Tyto procesní námitky svým obsahem nenaplňují dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání namítl, že soudy obou stupňů nesprávně právně
posoudily jeho jednání jako jednočinný souběh zločinu obecného ohrožení podle §
272 odst. 1 tr. zákoníku a zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst.
1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ačkoliv se podle jeho názoru jedná o
dva samostatné a časově navazující skutky. Dovolací soud této námitce
nepřisvědčil. Zjistil, že se jedná o jeden skutek, kterým obviněný jednak užil
násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby a spáchal uvedený čin
se zbraní a jednak úmyslně způsobil obecné nebezpečí tím, že vydal lidi v
nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví. Z provedeného dokazování vyplývá, že
obviněný jako řidič motorového vozidla porušil pravidla silničního provozu tím,
že překročil nejvyšší povolenou rychlost, v důsledku čehož byl zastavován
hlídkou Policie České republiky, Dopravního inspektorátu v Přerově, konkrétně
policistou nstržm. Radkem Pechou za pomoci stavěcího terče. Policista byl
označen tak, že muselo být obviněnému zřejmé, že se jedná o policistu. Obviněný
již v tomto okamžiku pojal úmysl nezastavit na znamení policisty a vyhnout se
policejní kontrole, zvýšil rychlost a pokračoval v jízdě směrem na nstržm.
Radka Pechu, který byl nucen se střetu s vozidlem vyhnout tím, že odskočil až
za krajnici vozovky, a obviněný pokračoval v riskantní, agresivní a bezohledné
jízdě, která je podrobně popsána ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního
stupně, a kterou ohrožoval nejen policisty, kteří se snažili obviněnému v další
jízdě zabránit, ale i ostatní účastníky silničního provozu. Z tohoto popisu je
zřejmé, že se jedná o jeden skutek, kterým byly v jednočinném souběhu spáchány
dva zločiny.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že souběh trestných činů znamená vždy vyšší
společenskou škodlivost ve srovnání s jedním trestným činem, jíž musí odpovídat
uložení přísnějšího trestu pachateli více trestných činů v souběhu. Jednočinný
souběh přichází v úvahu všude tam, kde jsou jediným skutkem de iure, což je
jeden skutek ve smyslu trestního práva hmotného, tzn. v jeho rámci zcela nebo
zčásti shodným jednáním zasaženy různé individuální objekty ochrany a tak
vyvolány různé právně významné následky (srov. Vladimír Kratochvíl a kolektiv
autorů: Trestní práv hmotné. Obecná část. Masarykova univerzita v Brně –
Právnická fakulta 1994, str. 205). Více trestných činů je v souběhu jen potud,
pokud mezi spácháním časově prvního z nich a časově posledního z nich nebyl
vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující, byť nepravomocný rozsudek za nějaký
trestný čin. Činy spáchané po odsuzujícím rozsudku do doby jeho právní moci je
nutno posoudit jako recidivu (srov. č. 8/1974 Sb. rozh. tr.). V případě
obviněného nejsou ani dány důvody vylučující jednočinný souběh trestných činů.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.:
Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl
v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až
k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Nejvyšší soud
shledal, že v uvedené trestní věci nejde o první alternativu, neboť soud
druhého stupně konal odvolací řízení a podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal
zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku soudu prvního stupně i správnost
postupu řízení a odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.
Druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by
byla naplněna za předpokladu, že by rozhodnutí soudu druhého stupně a řízení mu
předcházející bylo skutečně zatíženo hmotně právními vadami obsahově
předpokládanými v dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na
který dovolatel odkazuje ve svém mimořádném opravném prostředku. Nejvyšší soud
nezjistil vzhledem ke skutečnostem uvedeným v předchozích částech odůvodnění
tohoto rozhodnutí žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto
je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném
zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. března 2012
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek