7 Tdo 224/2025-131
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 4. 2025 o dovolání obviněného J. B. podaném proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 14 To 299/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 T 99/2024 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 2. 10. 2024, č. j. 6 T 99/2024-87, byl obviněný uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k peněžitému trestu v počtu 50 denních sazeb ve výši 500 Kč, tedy v celkové výměře 25 000 Kč, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let.
2. Podle zjištění Okresního soudu v Chrudimi vyjádřených ve výroku o vině se obviněný dopustil výše zmíněného trestného činu v podstatě tím, že dne 21. 7. 2024 okolo 1:18 hodin v XY, okres XY, po předchozím požití alkoholu, ve stavu, kdy již nebyl schopen motorové vozidlo v silničním provozu ovládat bezpečně a s jistotou, řídil na pozemní komunikaci osobní automobil Volvo V70 a při dopravní kontrole mu bylo v dechu naměřeno v 1:21 hod. 1,68 promile alkoholu a v 1:28 hod. 1,71 promile alkoholu.
3. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 12. 2024, č. j. 14 To 299/2024-105, bylo odvolání obviněného směřující výlučně proti výroku o trestu podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání „proti všem výrokům usnesení soudu 2. stupně“, přičemž neuvedl žádné zákonné ustanovení odkazující na některý z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., pouze slovně
vyjádřil, že namítá nesprávné právní posouzení skutku. To podle něj spočívá v tom, že oba soudy skutek nesprávně kvalifikovaly jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, ačkoli „nešlo vůbec o trestněprávní jednání“. Následně obecně konstatoval, že byl porušen čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a citoval dvě obecné věty z nálezu Ústavního soudu zabývající se principem presumpce neviny a pravidlem in dubio pro reo. Žádné konkrétní námitky nevznesl.
5. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání připomněl, že obviněný v rámci hlavního líčení prohlásil vinu ve smyslu § 206c odst. 1 tr. ř., soud prvního stupně jeho prohlášení viny přijal a obviněný podal odvolání pouze proti výroku o trestu. V dovolání pak napadl pouze výrok o vině a správnost právního posouzení skutku. Z těchto důvodů se jedná o dovolání nepřípustné. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, a prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.). Blíže se zabýval otázkou přípustnosti dovolání a dospěl k závěru, že s ohledem na obsah dovolacích námitek a procesní vývoj před nalézacím a odvolacím soudem je dovolání nepřípustné.
8. Obviněný na základě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (byť uvedl pouze jeho slovní vyjádření bez odkazu na zákonné ustanovení) brojil v dovolání pouze proti výroku o vině, v rámci čehož (bez bližšího odůvodnění) poukázal na údajně nesprávnou právní kvalifikaci skutku.
9. Ze spisového materiálu vyplývá, že obviněný v hlavním líčení konaném dne 2. 10. 2024 poté, co byl řádně poučen Okresním soudem v Chrudimi podle § 206a tr. ř., uvedl, že se cítí být vinen skutkem popsaným v návrhu na potrestání, souhlasí s právní kvalifikací skutku a má zájem prohlásit vinu. Státní zástupce proti prohlášení viny nic nenamítal, avšak podotkl, že tento procesní postup není vhodný a nemůže pro obviněného přinést lepší postavení. Obviněný byl následně soudem poučen podle § 314q odst. 3 tr. ř. a výslovně uvedl, že se cítí vinen ze spáchání skutku popsaného v návrhu na potrestání, že souhlasí s jeho právní kvalifikací, že toto prohlášení činí dobrovolně a bez nátlaku a bere na vědomí, že se tímto vzdává práva na projednání věci v hlavním líčení a práva podat odvolání proti výroku o vině v rozsahu, v jakém soud prohlášení viny přijal. Následně bylo soudem vyhlášeno usnesení, jímž bylo prohlášení viny přijato, s tím, že dokazování nebude v rozsahu, v jakém obviněný prohlásil vinu, provedeno a bude provedeno pouze ve zbylém rozsahu. Poté bylo dáno poučení o opravném prostředku (viz protokol o hlavním líčení na č. l. 69 trestního spisu).
10. Nejvyšší soud v uvedeném postupu neshledává žádné pochybení. Nic nenaznačuje, že by obviněný nebyl dostatečně seznámen s institutem prohlášení viny a jeho možnými následky. Obviněný souhlasil s podstatou skutku i s jeho právní kvalifikací. Okresní soud v Chrudimi podle § 206c odst. 4 tr. ř. toto prohlášení viny přijal. Nedošlo k porušení procesních práv obviněného a nelze ani dovodit, že by prohlášení viny bylo v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Vše bylo provedeno v rámci pravidel spravedlivého procesu vymezeného Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod.
11. Obviněný následně podal odvolání pouze proti výroku o trestu. Odvolací soud nebyl povinen ani oprávněn přezkoumat výrok o vině. Nebyly k tomu dány důvody podle § 254 odst. 1, 2 tr. ř. Navíc obviněný řádně prohlásil vinu. Zcela nadbytečně tudíž odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně „správně zjištěný skutkový stav také odpovídajícím způsobem právně posoudil, když výrok o vině přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku nebyl ani podaným odvoláním napadán“. K tomuto nadbytečnému konstatování Nejvyšší soud nepřihlížel. Podstatné je, že z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že odvolací soud podle § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost pouze toho výroku, proti němuž bylo podáno odvolání, tj. výroku o trestu.
12. Nejvyšší soud připomíná, že dovolání je ve smyslu § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. nepřípustné, jestliže se jím dovolatel domáhá přezkoumání takové části rozhodnutí, kterou nepřezkoumával a nebyl povinen a oprávněn přezkoumat odvolací soud. Obviněný tudíž mohl dovoláním napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém se odvolací soud zabýval výrokem o trestu. Jestliže tedy obviněný dovolání zaměřil proti výroku o vině, jde o dovolání nepřípustné. Jednou z podmínek přípustnosti dovolání podle § 265a odst. 1 tr. ř. je to, že soud rozhodl ve druhém stupni. V otázce viny však odvolací soud ve druhém stupni nerozhodoval.
13. Nejvyšší soud proto nepřípustné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 4. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu