7 Tdo 236/2002
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 26. 6. 2002 dovolání
obviněného M. M. podané v trestní věci Okresního soudu v Domažlicích sp. zn.
2 T 164/2000 proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 2. 2002, sp. zn.
6 To 8/2002, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 2.
2002, sp. zn. 6 To 8/2002, a rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne 12.
11. 2001, sp. zn. 2 T 164/2000, z r u š u j í .
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené
rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Domažlicích přikazuje, aby věc
v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 12. 11. 2001, sp. zn. 2 T
164/2000, byl obviněný M. M. uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241
odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 241 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí
svobody na dva roky s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle § 58 odst.
1 písm. a) tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59
odst. 1 tr. zák. na dva a půl roku. Podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr.
zák. bylo obviněnému uloženo ambulantní ochranné léčení psychiatrické se
sexuologickým zaměřením.
Proti rozsudku Okresního soudu v Domažlicích podali odvolání okresní státní
zástupce v Domažlicích a obviněný M. M. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne
4. 2. 2002, sp. zn. 6 To 8/2002, k odvolání státního zástupce podle § 258 odst.
1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ve
výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině a
výroku o uložení ochranného léčení znovu ve věci rozhodl tak, že obviněnému
podle § 241 odst. 1 tr. zák. uložil trest odnětí svobody na dva roky, přičemž
jeho výkon podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. s použitím ust. § 58 odst. 1 tr.
zák. podmíněně odložil na zkušební dobu dvou a půl roku a zároveň vyslovil nad
obviněným dohled. Odvolání obviněného Krajský soud v Plzni podle § 256 tr. ř.
zamítl.
Obviněný M. M. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti
rozsudku Krajského soudu v Plzni s tím, že namítl dovolací důvod stanovený v §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný poukázal na to, že jedním ze zákonných
znaků trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. je násilí nebo
pohrůžka bezprostředního násilí jako součást jednání pachatele. V návaznosti na
to vytkl, že byl uznán vinným skutkem, který jak byl popsán v rozsudku
Okresního soudu v Domažlicích a jak z něho vycházel i Krajský soud v Plzni,
tento zákonný znak nevykazuje. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil
rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Domažlicích nové
projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i
předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle zjištění Okresního soudu v Domažlicích se obviněný dopustil trestného
činu tím, že 5. 5. 1999 večer nejméně ve dvou případech a 6. 5. 1999 ráno
nejméně dvakrát na blíže nezjištěném místě v lesním porostu u obce M., okr. D.,
vykonal s poškozenou V. N. přes její odpor pohlavní styk, ačkoli poškozená se
bránila tím, že jej kopala a odstrkovala od sebe.
Trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák. ve znění účinném v době
spáchání skutku se dopustil ten, kdo násilím nebo pohrůžkou bezprostředního
násilí donutil ženu k souloži. Z tzv. právní věty výroku o vině je patrno, že
Okresní soud v Domažlicích považoval trestný čin za spáchaný tím, že obviněný
násilím donutil ženu k souloži.
Dovolání obviněného je ovšem nutno přisvědčit v tom, že zjištěný skutek byl ve
výroku i v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Domažlicích popsán tak, že
žádné konkrétní zjištění nenaplňuje zákonný znak „násilí“. Tomuto zákonnému
znaku neodpovídá zjištění, podle něhož obviněný vykonal s poškozenou pohlavní
styk „přes její odpor“. Toto zjištění totiž nevyjadřuje nic v tom směru, jakým
způsobem byl tento odpor překonán, eliminován, resp. proč od něj poškozená
upustila. Ve zjištění, že obviněný vykonal pohlavní styk s poškozenou „přes
její odpor“, není nezbytně zahrnuto, že obviněný se proti poškozené dopustil
násilí. Ani ta část skutkových zjištění, která je v rozsudku Okresního soudu v
Domažlicích popsána tak, že „poškozená se bránila tím, že obviněného kopala a
odstrkovala od sebe“, nijak necharakterizuje jednání obviněného jako násilí.
Lze konstatovat, že citovaná zjištění Okresního soudu v Domažlicích popisují
chování poškozené, ale nevyjadřují nic ohledně jednání obviněného.
Výrok o vině trestným činem znásilnění mohl přicházet v úvahu jen ve vztahu k
takovému skutku, jehož součástí by bylo i násilí ze strany obviněného jako
součást jeho jednání. V posuzovaném případě Okresní soud v Domažlicích jako
trestný čin znásilnění posoudil skutek, jehož součástí – jak byl tento skutek v
rozsudku popsán – výslovně není násilí obviněného proti poškozené. Skutek
zjištěný Okresním soudem v Domažlicích byl proto nesprávně právně posouzen.
Na tomto nesprávném právním posouzení skutku spočívá i rozsudek Krajského soudu
v Plzni, který ponechal výrok o vině nedotčený. Tím je naplněn dovolací důvod
uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak ho obviněný namítl v dovolání.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadený rozsudek
Krajského soudu v Plzni a jako vadnou část předcházejícího řízení i rozsudek
Okresního soudu v Domažlicích. Kromě toho Nejvyšší soud zrušil i další
rozhodnutí, která na zrušené rozsudky obsahově navazovala a která jejich
zrušením pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Domažlicích Nejvyšší soud přikázal, aby věc v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. června 2002
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec