7 Tdo 242/2024-212
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 17. 4. 2024 dovolání obviněného M. Š. podané proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2023, sp. zn. 3 To 277/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 19 T 149/2022 a rozhodl takto:
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2023, sp. zn. 3 To 277/2023, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14. 6. 2023, sp. zn. 19 T 149/2022.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Novém Jičíně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14. 6. 2023, č. j. 19 T 149/2022-166, byl obviněný M. Š. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a byl mu uložen podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný peněžitý trest v počtu 80 denních sazeb po 800 Kč, tedy v celkové výši 64 000 Kč. Dále bylo rozhodnuto, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit poškozené H. P. na náhradu škody a nemajetkové újmy částku 23 530,60 Kč a že podle § 229 odst. 2 tr. ř. se poškozená H. P. se zbytkem nároku na náhradu škody odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Jako přečin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Novém Jičíně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný dne 26. 6. 2022 kolem 16:15 hodin ve XY – XY, okres XY, před garáží domu čp. XY po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl poškozenou H. P., nar. XY, tak, že ji shodil na zem, přičemž poškozená dopadla na kolena a poté na všechny čtyři končetiny, otevřenými dlaněmi obou rukou ji opakovaně uhodil do hlavy, krku a levého stehna a způsobil jí tím vícečetné zhmožděniny v oblasti levé části obličeje, brady, krku a levého stehna s dobou léčení a pracovní neschopnosti od 27. 6. 2022 do 29. 7. 2022 a s omezením v obvyklém způsobu života po dobu jednoho až dvou týdnů. Do výroku o vině obviněného Okresní soud v Novém Jičíně zahrnul také zjištění, že poškozená v sebeobraně uhodila obviněného otevřenou dlaní do obličeje.
3. O odvolání, které podal obviněný proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2023, č. j. 3 To 277/2023-188. Podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. byl v rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně zrušen výrok o trestu a výrok o náhradě škody a nemajetkové újmy a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněný odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu v počtu 50 denních sazeb po 800 Kč, tedy v celkové výši 40 000 Kč. Dále bylo rozhodnuto, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit poškozené H. P. na náhradu nemajetkové újmy částku 15 135,60 Kč a že podle § 229 odst. 2 tr. ř. se poškozená H. P. se zbytkem nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uplatnil obsáhlé námitky proti skutkovým zjištěním soudů. Vytkl, že soudy založily svá zjištění na svědecké výpovědi poškozené, kterou označil za nepravdivou, osamocenou a ovlivněnou zájmem na výsledku řízení. Zvláště zdůraznil, že ačkoli podle zjištění soudů shodil poškozenou na zem, přičemž dopadla na kolena, neměla na kolenou žádné zranění a sama ani neuvedla, že by se ocitla na kolenou. Dodal, že naopak on byl zraněn na koleni a že své zranění doložil fotografií. Uvedl, že poškozená neutrpěla zranění dokumentovaná předloženou lékařskou zprávou. Poukázal na to, že poškozená jeho tvrzený útok nehlásila bezprostředně na policii a nešla okamžitě k lékaři, ačkoli by se to dalo očekávat vzhledem k jejich dlouhodobě vyostřeným vztahům a vleklým sporům. Odkazem na obsah výpovědí svědků, kteří se vyjadřovali k incidentu, dokládal, že svědecká výpověď poškozené není podporována žádným dalším důkazem. Namítl, že takovým důkazem není ani znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, a že k mechanismu zranění poškozené se měl vyjádřit znalec z odvětví biomechaniky, zatímco zranění jako takové měl zhodnotit znalec z odvětví soudního lékařství.
5. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný zahrnul námitky zaměřené proti tomu, že skutek byl kvalifikován jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedl, že jeho jednání nemělo povahu výtržnosti, neboť se nijak významně nedotklo veřejného pořádku a spočívalo jen v individuálním konfliktu s osobou poškozené. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný vyvozoval z předcházejících dovolacích důvodů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření konstatoval, že skutková zjištění soudů odpovídají provedeným důkazům, nevykazují žádný zjevný rozpor s obsahem provedených důkazů a jsou výsledkem dokazování, které není zatíženo vadou opomenutých důkazů a které není třeba
nějak doplňovat. Pokud jde o právní posouzení skutku, státní zástupce se ztotožnil s dovoláním v tom směru, že skutek byl nesprávně posouzen též jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Poukázal na to, že důvodem napadení byl dlouholetý nesoulad mezi sousedy, že napadení zasáhlo především individuální zájmy poškozené, tj. její osobní integritu a zdraví, a nemělo prakticky žádné negativní následky z hlediska veřejnosti. Dodal, že nebyl zasažen veřejný pořádek jako primární objekt trestného činu výtržnictví a že napadení nemělo povahu výtržnosti jako zákonného znaku uvedeného trestného činu. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě nové projednání a rozhodnutí věci.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř. a nelze je odmítnout podle § 265i odst. 1 tr. ř. Poté Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek i předcházející řízení a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné z hlediska dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. V posuzované věci se nejedná o nic z toho, co je podle citovaného ustanovení dovolacím důvodem. Obviněný založil dovolání na námitkách, jimiž se snažil prosadit svou vlastní skutkovou verzi odlišnou od zjištění soudů. Jeho verze vychází z tvrzení, že při slovním konfliktu s poškozenou mezi ně vstoupila její matka, strčila do nich, čímž ztratili rovnováhu a spadli tak, že poškozená ležela na zádech a on levým kolenem klečel na zemi s tím, že druhé koleno měl volně a byl mezi nimi kontakt rukou. Podle této verze incident skončil tím, že se obviněný odtrhl a odešel. Obviněný se dovoláním v podstatě dožadoval jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy. To ale k naplnění dovolacího důvodu nestačí.
10. Obviněný namítl, že zjištění soudů, podle něhož poškozená dopadla na kolena, je v rozporu s tím, že na kolenou neměla žádné zranění a že sama ani neuvedla, že by se ocitla na kolenou. Namítané zjištění nemá povahu rozhodného skutkového zjištění, které je určující pro naplnění znaků trestného činu. Přesto je namístě poznamenat, že poškozená ve svědecké výpovědi při popisu toho, jak ji obviněný srazil na zem, uvedla, že když letěla k zemi, spadla na kolena. Z toho, že na kolenou neměla žádné zranění, nelze dovodit nepravdivost uvedené výpovědi.
11. Rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, tj. přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, jsou zjištění, že obviněný opakovaně uhodil poškozenou do oblasti hlavy, krku a levého stehna, že jí v těchto místech těla způsobil vícečetné zhmožděniny a že ji tím omezil v obvyklém způsobu života po dobu jednoho až dvou týdnů. Delší doba pracovní neschopnosti tu nemá žádný význam, protože souvisela i s jinými zdravotními obtížemi, jimiž poškozená trpěla mimo rámec způsobeného zranění, a byla ve výroku o vině zmíněna nadbytečně.
12. Zjištění ohledně úderů je v souladu s obsahem svědecké výpovědi poškozené, která popsala útok obviněného tak, že ji bil, přičemž jeho údery směřovaly zejména na hlavu a ramena, a když byla na čtyřech, obviněný stál nad ní a mlátil ji shora. Rozsah úderů obviněného je zřejmý také z výpovědi svědkyně Z. P., matky poškozené, která uvedla, že obviněný se snažil bít poškozenou, kde se dalo. Svědkyně M. C. ze zahrady blízkého domu registrovala zvýšení hlasů a dohadování, a když se podívala tím směrem, zaznamenala obviněného, poškozenou a její matku a viděla, že obviněný strčil do poškozené a ona spadla.
Proto se svědkyně otočila směrem ke svým příbuzným o pomoc v tom smyslu, že obviněný bije poškozenou, a když se obrátila zpět, viděla, že obviněný byl skloněný, zvedal se a poškozená musela být na zemi za autem, které svědkyni bránilo v tom, aby poškozenou viděla. Svědek M. C. uvedl, že jeho manželka (svědkyně M. C.) chtěla, aby šli na místo incidentu pomoci. To koresponduje s tím, že svědkyně M C. vnímala situaci jako napadení poškozené. Svědek M. C. dodal, že pouze viděl obviněného odcházet, a měl za to, že poškozená se zvedala ze země.
Závěr incidentu viděl také svědek F. J., který viděl obviněného odcházet a poškozenou se zvednout. Svědkové M. C., M. C. a F. J. nemají k obviněnému, poškozené a její matce jako jejich sousedé žádný vztah, z něhož by se dalo usuzovat na to, že by chtěli některou ze stran incidentu poškodit či naopak podpořit, a jejich výpovědi byly zdrženlivé. Nicméně při popisu toho stadia incidentu, které každý ze svědků vnímal, je v jejich výpovědích zřejmá logická návaznost na to, co uváděly poškozená a její matka.
Svědecké výpovědi poškozené a její matky nebyly výpověďmi zmíněných svědků nijak zpochybněny, natož pak vyvráceny, ale naopak spíše podpořeny. To, že poškozená nevyhledala lékařské ošetření a neučinila trestní oznámení bezprostředně po incidentu, přijatelně vysvětlila tím, že věc původně chtěla řešit jen se starostou obce a že lékařské ošetření vyhledala teprve z důvodu přetrvávajících bolestí (k lékařskému ošetření se ostatně dostavila poměrně brzy, druhý den dopoledne, přičemž jako důvod zranění uvedla napadení sousedem – viz lékařská zpráva ze dne 27.
6. 2022 na č. l. 33 spisu). Rozhodně tedy nejde o nic, co by snižovalo věrohodnost svědecké výpovědi poškozené.
13. Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, bylo spolehlivě objasněno jak samotné zranění poškozené co do povahy a doby omezení poškozené v obvyklém způsobu života, tak to, že mechanismus jeho vzniku koresponduje se svědeckou výpovědí poškozené. Podle znaleckého posudku zranění poškozené vzniklo plošným působením mechanického násilí v zasažených oblastech a bylo způsobeno malou silou. Tomu odpovídá svědecká výpověď poškozené, která údery obviněného vnímala jako údery otevřenou rukou (tedy nikoli např. pěstí). Nešlo o nijak komplikované otázky, které by se vymykaly z rámce odbornosti chirurgie a které by bylo nutné objasňovat znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, resp. znaleckým posudkem z oboru kriminalistiky, odvětví kriminalistické biomechaniky. Nadbytečnost takového dokazování byla důvodem, pro který soudy navrhované důkazy neprovedly. Není žádný konkrétní důvod k úvaze, že poškozená vůbec neutrpěla zranění, resp. že zjištěná zranění neutrpěla při incidentu spočívajícím v napadení ze strany obviněného.
14. Z hlediska námitek obviněného vztahujících se k ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
15. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
16. Z hlediska vztahu napadeného rozsudku a dovolání je spornou otázkou, zda zjištěným skutkem byly naplněny znaky přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Tento trestný čin spáchá mimo jiné ten, kdo se dopustí na místě veřejnosti přístupném výtržnosti tím, že napadne jiného.
17. Naplnění zákonných znaků uvedeného trestného činu soudy spojovaly se zjištěním, na jakém místě obviněný napadl poškozenou. To by bylo k naplnění zákonných znaků trestného činu výtržnictví dostatečné při takovém znění zákona, že trestný čin spáchá ten, kdo veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném napadne jiného. Vzhledem k tomu, jak zní ustanovení § 358 odst. 1 tr. zákoníku, musí být splněna podmínka, že napadení jiného má zároveň povahu výtržnosti. Pachatel se napadením jiného musí dopustit výtržnosti. V této spojitosti je významné, že ne každé napadení jiného, ke kterému dojde veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném, nutně má povahu výtržnosti.
18. Trestný čin výtržnictví podle § 358 tr. zákoníku patří mezi trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných (hlava X zvláštní části trestního zákoníku) a je zařazen mezi „jiná rušení veřejného pořádku“ (díl 6 hlavy X zvláštní části trestního zákoníku). Z toho je zřejmé, že primárním objektem trestného činu výtržnictví je veřejný pořádek, resp. zájem na jeho zachování a ochraně. Veřejný pořádek představuje hodnotu, která přesahuje individuální zájmy jednotlivců a dotýká se širšího okruhu blíže neurčených osob. Za výtržnost je proto možné považovat jen takové jednání, jímž je veřejný pořádek skutečně narušen, a to ve vyšší míře, která je potřebnou podmínkou trestnosti činu a která převyšuje úroveň závažnosti přestupku proti veřejnému pořádku (§ 5 zákona č. 251/2016 Sb.).
19. Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je zřejmé, že jednání obviněného spočívající v napadení poškozené nemělo povahu výtržnosti. Toto jednání bylo projevem dlouhodobě vyhroceného negativního vztahu obviněného a poškozené, mezi nimiž přetrvávaly sousedské spory. Napadením obviněný řešil pouze svůj vztah k poškozené a jeho jednání se nijak významně nedotklo veřejného pořádku. Celý incident proběhl velmi rychle, a pokud byl vnímán několika osobami z řad sousedů, nevyvolal u nich žádnou reakci ve smyslu pohoršení, obavy o vlastní bezpečnost, pocitu narušení klidu apod. I když následkem napadení bylo zranění poškozené, napadení samo postrádalo povahu výtržnosti, byť k němu došlo na místě veřejnosti přístupném. Právní posouzení skutku též jako přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku je v rozporu se zákonem.
20. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dovolání obviněného důvodné, neboť pokud byl skutek posouzen jako přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, jde o nesprávné právní posouzení skutku.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
21. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
22. Jestliže byl napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ponechán nedotčen výrok o vině obviněného, má to materiálně význam zamítnutí odvolání obviněného proti tomuto výroku.
23. V uvedené alternativě je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. vázán na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a že pokud je důvodné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak je důvodné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
Závěrem
24. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů pro nesprávné právní posouzení skutku, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením rozsudků ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Novém Jičíně odstraní vadu vytknutou tímto usnesením Nejvyššího soudu a znovu rozhodne o vině a trestu u obviněného a o nárocích poškozené.
25. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
26. Obviněný v dovolání nevznesl námitky proti právní kvalifikaci skutku jako přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, proto se tato právní kvalifikace nestala předmětem přezkumu dovolacím soudem a nebyla důvodem zrušení napadeného rozsudku. Avšak vzhledem k tomu, že dochází ke zrušení rozsudků soudů obou stupňů a řízení bude pokračovat, upozorňuje Nejvyšší soud, že bude nutno se blíže zabývat také tím, zda jednání obviněného naplnilo zákonné znaky přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, případně jeho pokusu. Bude třeba důsledně vycházet z ustanovení § 122 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož se ublížením na zdraví rozumí takový stav záležející v poruše zdraví nebo jiném onemocnění, který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklý způsob života poškozeného a který vyžaduje lékařského ošetření. Ne každá porucha zdraví je však již ublížením na zdraví ve smyslu trestního zákoníku. Nestačí např. jen přechodné bolesti, nevolnost, oděrky, modřiny apod. Musí jít o změněný zdravotní stav vyznačující se např. déletrvajícími bolestmi, horečkami, nespavostí, nechutenstvím, omezením pohyblivosti, upoutáním na lůžko, odkázaností na pomoc druhé osoby apod. Je tedy vždy nutno hodnotit povahu, intenzitu a závažnost způsobené poruchy zdraví. Je třeba vycházet ze zhodnocení všech okolností případu, zejména z povahy poruchy, jakými příznaky se projevovala, který tělesný orgán nebo která funkce byly narušeny, jaká byla bolestivost poranění a její intenzita, jaké lékařské ošetření si poranění vyžádalo a do jaké míry porucha zdraví narušila obvyklý způsob života poškozeného.
27. Soud prvního stupně u poškozené konstatoval poúrazové bolesti, které ji omezovaly při běžných činnostech, byla však schopna sebeobsluhy a nebyla odkázána na pomoc další osoby. Omezení v běžných činnostech však nebylo blíže specifikováno. Pokud jde o konkrétní zranění, ve výroku rozsudku je uvedeno, že obviněný poškozené způsobil vícečetné zhmožděniny v oblasti levé části obličeje, brady, krku a levého stehna. Samotné zhmožděniny však zpravidla samy o sobě nezpůsobí porušení normálních tělesných nebo duševních funkcí a tím znesnadnění, nikoli jen po krátkou dobu, obvyklého způsobu života poškozeného.
Z rozsudku nalézacího soudu dále plyne, že poškozené byla způsobena zranění lehká, a to malou silou. Krajský soud v Ostravě se touto otázkou zabýval podrobněji v odst. 15-19 svého rozsudku. Uvedl, že ve výroku rozsudku mělo být specifikováno, v čem spočívalo omezení poškozené v běžném způsobu života. Sám k tomu uvedl, že spočívalo v bolestivosti a v omezení při běžných činnostech, zejména při aktivních činnostech spojených s fyzickou zátěží. Ani v rozsudku odvolacího soudu však nebylo přesvědčivě vyloženo, že se jednalo již o ublížení na zdraví podle § 122 odst. 1 tr.
zákoníku a ne pouze o ublížení na zdraví ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích. Proto bude nutno i této otázce v dalším řízení věnovat pozornost.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 4. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu