7 Tdo 257/2025-676
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. 4. 2025 o dovolání obviněného J. Š. podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 9. 2024, sp. zn. 6 To 51/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 6/2024 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 6. 2024, č. j. 49 T 6/2024-580, byl obviněný J. Š. uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy mu byl podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl uložen trest propadnutí věci – mobilního telefonu – a dále bylo podle § 101 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku rozhodnuto o zabrání věci – dalšího mobilního telefonu. Obviněnému byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené nezletilé AAAAA (pseudonym) na náhradu nemajetkové újmy částku 450 000 Kč.
2. Podle zjištění soudu prvního stupně se obviněný uvedených trestných činů dopustil v podstatě tím, že nejméně od roku 2017 do 28. 2. 2023 v XY, okres XY, v místě bydliště nezletilé poškozené AAAAA, ačkoliv znal její věk, vědom si své tělesné a duševní převahy a za součinnosti matky poškozené A. P., které za to poskytoval úplatu, v úmyslu uspokojit svůj sexuální pud opakovaně uskutečnil telefonní hovory s poškozenou se sexuální tématikou a realizoval videohovory, na nichž se musela poškozená svléknout a ukazovat své obnažené tělo včetně genitálu a jednat dle pokynů matky, například tak, že obviněného oslovovala slovy „můj otroku“, přičemž obviněný u těchto videohovorů masturboval. Poté v době od roku 2020 do 28. 2. 2023 v časovém intervalu 1x za dva týdny až 1x za měsíc v úmyslu uspokojit svůj sexuální pud poškozenou svlékl a osahával na jejím obnaženém těle včetně jejích prsou, líbal jí ruce a nohy, olizoval nohy, vagínu a řitní otvor, přičemž masturboval až do vyvrcholení, v jednom případě požadoval po poškozené, aby se vymočila do sklenice, kterou posléze vypil, rovněž po poškozené požadoval, aby na něj plivala, což poškozená odmítla. Jednalo se o natolik závažné a ze strany obviněného sexuálně zvrhlé jednání, že v jeho důsledku si poškozená osvojovala škodlivé návyky, které mohly vést k jejímu morálnímu úpadku.
3. O odvoláních obviněného a státní zástupkyně proti výroku o trestu, v případě odvolání státní zástupkyně v neprospěch obviněného, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 9. 2024, č. j. 6 To 51/2024-622. K odvolání státní zástupkyně rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a v rozsahu tohoto zrušení nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon obviněného zařadil do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci – mobilního telefonu. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal proti rozsudku Vrchního soudu v Praze dovolání, přičemž odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. [byť zřejmě nedopatřením uvedl namísto písmene m) písmeno l)] s tím, že v předcházejícím řízení nebyl dodržen ústavní princip spravedlivého procesu a rovnosti stran, že skutkové a právní závěry obou soudů ohledně výše uloženého trestu jsou v hrubém nepoměru s provedenými důkazy a že byly neoprávněně v rozporu s principem spravedlivého procesu zamítnuty návrhy obviněného na doplnění dokazování. Konstatoval, že chce nahradit poškozené způsobenou újmu, k tomu však potřebuje mít příjem, který ve vězení mít nebude. K tomu se stará o svou matku a uložený trest je nepřiměřeně přísný, postihuje nejen obviněného, ale i jeho rodinu. Nesouhlasil s odůvodněním odvolacího soudu, který neakceptoval požadavek obhajoby na aplikaci ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Dovolatel je důchodcem, pečuje o svou matku, je nemocen, z poloviny uhradil peněžní náhradu za způsobenou nemajetkovou újmu, svého jednání litoval a vedl řádný život. To všechno jsou důvody pro použití institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchní soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v návaznosti na prohlášení viny nemůže obviněný výrok o vině dovoláním napadat. Určité námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit v rámci důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., nikoli však v posuzovaném případě, navíc tento dovolací důvod ani nebyl
zmíněn. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze, jde-li o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Obviněnému byl sice ukládán úhrnný trest, avšak nevymezoval se k vlastním zákonným podmínkám úhrnného trestu. Státní zástupce uzavřel, že námitky uplatněné obviněným nelze podřadit pod žádný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., a to včetně výhrady, že nebylo aplikováno ustanovení § 58 odst. 2 písm. b) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. [měl zřejmě na mysli písm. b) tr. ř.] odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným [§ 265d odst. 1 písm. c) tr. ř.], prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
7. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Dovolání je podáno ze zákonného dovolacího důvodu za předpokladu, že konkrétně uplatněné námitky mu odpovídají svým obsahem. Jestliže tomu tak není, jde o dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
8. Obviněný v dovolání deklaroval dovolací důvody § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
9. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Již ze znění tohoto dovolacího důvodu tedy zjevně vyplývá, že se netýká výroku o trestu, nýbrž naplnění znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky dovolatele se tudíž s tímto dovolacím důvodem míjí.
10. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání směřovalo proti tomu, jak bylo Vrchním soudem v Praze rozhodnuto o trestu, konkrétní námitky se týkaly údajné nepřiměřenosti trestu odnětí svobody. Avšak má-li být samotný výrok o uložení trestu dovoláním napaden kvůli porušení hmotného práva, může se tak stát zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Nejvyšší soud již ve své judikatuře opakovaně vyložil, že jinak by ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. nemělo žádný smysl. Vztah obou zmíněných dovolacích důvodů je takový, že v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jde o obecný hmotněprávní dovolací důvod a v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. jde o zvláštní hmotněprávní dovolací důvod vztahující se jen k samotnému výroku o trestu. Z tohoto vztahu obecného a zvláštního pak logicky vyplývá, že samotný výrok o uložení trestu lze z hmotněprávních pozic napadat v zásadě jen s použitím zvláštního dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože úhrnný trest odnětí svobody na šest let mu byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby stanovené v § 185 odst. 3 tr. zákoníku, která činila pět až dvanáct let odnětí svobody (jednalo se o znění trestního zákoníku ve znění zákona č. 306/2009 Sb., účinného do 31. 12. 2024).
11. Pokud dovolatel namítá nepřiměřenost uloženého trestu a pokud namítá, že mu měl být trest snížen podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pod dolní hranici trestní sazby, neodpovídá to žádnému ze zákonných důvodů dovolání, tj. ani dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To platí i přesto, že otázka uložení přiměřeného trestu je otázkou aplikace hmotného práva, tj. těch ustanovení trestního zákoníku, která upravují kritéria pro stanovení druhu a výměry trestu (blíže viz zejména usnesení Nejvyššího ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, publikované pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr.). Na mimořádné snížení trestu odnětí svobody v případě prohlášení viny není právní nárok, nejde o nějakou zákonnou výjimku z obecně stanovené trestní sazby (na rozdíl od situace popsané v ust. § 58 odst. 5 tr. zákoníku). Je však povinností soudu při ukládání trestu k prohlášení viny přihlédnout (§ 39 odst. 1 tr. zákoníku), což odvolací soud učinil.
12. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do výroku o trestu z důvodu jeho případné nepřiměřenosti. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže uložený trest je v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky, že to dosahuje úrovně, při které je dotčena ústavní zásada proporcionality trestní represe jako jeden ze znaků demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy) a porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku (čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod). V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanovení čl. 4 Ústavy, podle něhož základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci, a v ustanovení čl. 90 Ústavy, podle něhož soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, což platí tím spíše, jde-li o ústavně zaručená základní práva. Zároveň je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud nepředstavuje v řízení o dovolání jakousi třetí instanci plného přezkumu ani v otázce trestu.
13. V posuzované věci není žádný důvod k tomu, aby Nejvyšší soud zasáhl do výroku o uložení trestu. Úhrnný trest odnětí svobody na šest let byl obviněnému vyměřen při dolní hranici zákonné trestní sazby podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku. Vrchní soud v Praze vyváženě vyhodnotil všechna v dané věci podstatná zákonná hlediska pro stanovení druhu a výměry trestu. Zabýval se i požadavkem obviněného na mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku s tím, že s ohledem na vysoký stupeň závažnosti trestné činnosti tento fakultativní postup není možné aplikovat. Připomněl mimo jiné nízký věk poškozené, dlouhou dobu páchání trestné činnosti a její narůstající intenzitu i možnost negativních následků činu na budoucí vývoj a život poškozené. V bližším lze odkázat na odůvodnění napadeného rozsudku. Podstatné je, že obviněnému uložený trest odnětí svobody nepředstavuje žádný rozpor s ústavní zásadou proporcionality trestní represe.
14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Z citovaného ustanovení je zřejmá vázanost uvedené alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. na některý další dovolací důvod. Z této vázanosti vyplývá, že pokud z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. bylo dovolání podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu, platí totéž i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
15. Z toho, co bylo uvedeno výše, plyne, že obviněný podal dovolání z jiného než zákonného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 4. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu