7 Tdo 267/2024-735
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 4. 2024 o dovolání obviněného M. R. nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, podaném proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 19. 10. 2023, sp. zn. 6 To 192/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 9 T 194/2022 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 27. 6. 2023, č. j. 9 T 194/2022-656, byl obviněný M. R. uznán vinným - v bodě 1 výroku přečinem navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle § 193b tr. zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, přičemž za tyto trestné činy a dále za trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. 3. 2021, sp. zn. 2 T 18/2021, a trestním příkazem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 9 T 66/2020, byl odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody na třicet sedm měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a současně byly zrušeny výrok o trestu v dřívějším rozsudku Okresního soudu v Kroměříži a výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Kroměříži včetně dalších obsahově navazujících rozhodnutí,
- v bodě 2 výroku přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku a přečinem šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, v bodě 3 výroku zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, v bodech 2-3 výroku navíc přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, v bodě 4 výroku přečinem navazování nedovolených kontaktů s dítětem podle § 193b tr.
zákoníku a přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, v bodech 5-6 výroku zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 7 výroku přečinem šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3 tr. zákoníku a v bodech 5-7 výroku navíc přečinem ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), b), odst. 3 písm. b), c) tr.
zákoníku, přičemž za tyto trestné činy (uvedené v bodech 2-7 výroku) a dále za trestné činy, jimiž byl uznán vinným v bodech VI-VII rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 1. 11. 2022, rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 21. 3. 2023, oba sp. zn. 9 T 53/2022, a rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 9 T 20/2021, byl odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, podle § 70 odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku k trestu propadnutí věci postihujícímu věci specifikované ve výroku a současně byly zrušeny výrok o trestu za trestné činy uvedené v bodech VI-VII rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 9 T 53/2022, výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 9 T 53/2022, a výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 26. 4. 2022, sp. zn.
2. Odvolání obviněného, podané proti oběma výrokům o trestech, a odvolání státní zástupkyně, podané v neprospěch obviněného proti výroku o trestu uloženému za trestné činy uvedené v bodech 2-7 výroku o vině a další sbíhající se trestné činy, byla usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 19. 10. 2023, č. j. 6 To 192/2023-684, podle § 256 tr. ř. zamítnuta.
3. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. i), m) tr. ř. Námitky zaměřil proti oběma výrokům o trestech. Proti výroku o souhrnném trestu, který mu byl uložen za trestný čin uvedený v bodě 1 výroku o vině a další sbíhající se trestné činy, namítl nepřiměřenou přísnost tohoto trestu, přičemž argumentoval menší závažností trestné činnosti a dobou, která uplynula od jejího spáchání. Proti výroku o souhrnném trestu, který mu byl uložen za trestné činy uvedené v bodech 2-7 výroku o vině a další sbíhající se trestné činy, namítl, že tento souhrnný trest mu měl být uložen také za trestné činy uvedené v bodech I-V, VIII rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 9 T 53/2022. V tomto směru žádné bližší argumenty neuvedl. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení (v dovolání je nepřesně uvedeno „rozsudek odvolacího soudu“), aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
4. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že námitky týkající se nepřiměřenosti souhrnného trestu uloženého za trestné činy uvedené v bodě 1 výroku o vině a další sbíhající se trestné činy obviněný uplatnil mimo rámec zákonných dovolacích důvodů. K námitkám proti výroku o souhrnném trestu, který byl obviněnému uložen za trestné činy uvedené v bodech 2-7 výroku o vině a další sbíhající se trestné činy, státní zástupce uvedl, že formálně by byly podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však obviněný neuplatnil. Zároveň vyjádřil názor, že soudy při ukládání tohoto souhrnného trestu nepochybily. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
5. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájkyně podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
6. Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v zákoně. Přitom dovolatel je povinen jako jednu z obsahových náležitostí dovolání výslovně uvést, který nebo které ze zákonných dovolacích důvodů uplatňuje. Relevanci dovolacího důvodu pak mají ty konkrétní věcné námitky, které mu odpovídají svým obsahem, a jiné námitky jsou bezvýznamné. Jasně to vyplývá z ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř., které stanoví, že v dovolání musí být mimo jiné uvedeno, čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Koncipovat dovolání tak, aby nesouhlas dovolatele s rozhodnutím prezentovalo prostřednictvím odpovídajícího zákonného dovolacího důvodu, klade na zpracovatele dovolání zvýšené nároky. Proto je-li dovolatelem obviněný, zákon v ustanovení § 265d odst. 2 tr. ř. stanoví, že může dovolání podat jen prostřednictvím obhájce. Účelem této úpravy je pokud možno zaručit, že dovolání obviněného bude způsobilé být podkladem pro přezkum napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
7. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
8. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že dovolacím důvodem není nepřiměřenost uloženého trestu. V této spojitosti je nutno zdůraznit, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek není určeno ke korekci pravomocně uloženého trestu z důvodu jeho případné nepřiměřenosti. Dovolání slouží jako prostředek nápravy jen těch nejzávažnějších pochybení při ukládání trestu, jimiž jsou uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, pak zásadně nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud do výroku o uložení takového trestu jakkoli zasahoval. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže by uložený trest byl v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky, že by to představovalo porušení ústavního principu proporcionality trestní represe, který je jedním ze znaků demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy), resp. porušení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). V posuzované věci se o nic takového nejedná, protože nepodmíněný souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti sedmi měsíců byl obviněnému uložen za trestné činy, jimiž byl uznán vinným v bodě 1 výroku o vině, a další sbíhající se trestné činy, jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené v § 209 odst. 4 tr. zákoníku v rozpětí od dvou let do osmi let. Obviněný v dovolání namítal, že uložený trest je „nepřiměřeně přísný ve smyslu článku 47 odst. 3 Listiny základních práv a svobod“. K tomu lze jen poznamenat, že takové ustanovení Listina základních práv a svobod neobsahuje, a pokud je odkaz na čl. 47 odst. 3 Listiny případně jen písařskou chybou, není z obsahu námitek obviněného patrno, které ustanovení Listiny měl na mysli.
9. Dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. nejsou ani námitky proti výroku o uložení souhrnného trestu za trestné činy, jimiž byl obviněný uznán vinným v bodech 2-7 výroku o vině, a další sbíhající se trestné činy. Podstatou námitek obviněného bylo, že souhrnný trest mu měl být uložen ještě za další trestné činy. To ale obsahově nijak nesouvisí s dovolacím důvodem, jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Obviněný v dovolání neuvedl, co by mělo být zmíněným výrokem porušeno a v čem konkrétně by mělo porušení spočívat. Není úkolem Nejvyššího soudu dotvářet dovolací argumentaci tak, aby její obsah korespondoval s nějakým v úvahu přicházejícím zákonným dovolacím důvodem, v dané věci s dovolacím důvodem, který nebyl uplatněn.
10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). V uvedené alternativě je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. vázán na jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
11. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., aniž napadené usnesení a předcházející řízení přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 4. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu