7 Tdo 286/2022-753
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 4. 2022 o dovolání obviněného J. K., nar. XY v XY, bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, podaném proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2021, sp. zn. 7 To 327/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň- město pod sp. zn. 2 T 51/2021 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 12. 11. 2021, č. j. 2 T 51/2021-666, byl obviněný J. K. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 24 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
2. Jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku posoudil Okresní soud Plzeň-město skutek spočívající podle jeho zjištění v tom, že obviněný dne 25. 11. 2020 okolo 15:45 hodin v Plzni, XY ul., před domem č. XY požadoval po poškozené M. P. její mobilní telefon zn. Xiaomi Redmi 8, který měla v kapse bundy, a když poškozená odmítla, tahal ji za bundu, v důsledku čehož upadla na zem, vláčel ji po zemi a poté, co se mu podařilo telefon jí vzít, praštil s ním o zem. Podle zjištění uvedených ve výroku o vině obviněný svým jednáním poškodil mobilní telefon i bundu poškozené.
3. Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 12. 2021, č. j. 7 To 327/2021-699, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Výrok o trestu byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen pravomocným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 2 T 125/2021, jímž byl obviněný na podkladě schválené dohody o vině a trestu, uzavřené mezi obviněným a státním zástupcem, uznán vinným přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku za oba trestné činy k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 27 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
5. Obviněný podal dne 14. 2. 2022, tedy za účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., dovolání proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Plzni. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022). Uvedl, že skutková zjištění, na kterých byl založen výrok o vině, jsou nesprávná, důkazně nepodložená a že jsou v rozporu se zásadou in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). Svědeckou výpověď poškozené, která byla podkladem těchto zjištění, označil za nevěrohodnou a ovlivněnou tím, že trestní oznámení učinila jen na naléhání svého otce. Vytkl, že Krajský soud v Plzni ve veřejném zasedání nevyslechl poškozenou znovu, ačkoli to bylo nutné s ohledem na obsah dopisu, který obviněnému zaslala do věznice a z kterého vyplývá, že to, jak celou záležitost předtím popsala v hlavním líčení, neodpovídá skutečnosti. Nadto namítl, že jednání popsané ve výroku o vině nevykazuje znaky loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, neboť jeho úmysl nesměřoval k tomu, aby se mobilního telefonu poškozené zmocnil, ale k tomu, aby se do něj podíval a vrátil ho. Vyjádřil názor, že zmocněním se rozumí převzetí moci nad věcí a uplatnění všech atributů vlastnického práva k ní, tedy odnětí cizí věci z dispozice vlastníka nebo oprávněného držitele pachatelem, který jedná s úmyslem sám s věcí moci volně a neomezeně nakládat. V této souvislosti poukázal na to, že obžaloba byla podána pro trestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv podle § 182 tr. zákoníku. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu Plzeň-město věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout nebo ho sám zprostil obžaloby.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se v písemném vyjádření (které bylo předloženo obhájci obviněného k případné replice) ztotožnil se skutkovými zjištěními soudů i s tím, jak se soudy vypořádaly s otázkou věrohodnosti svědecké výpovědi poškozené a jak Krajský soud v Plzni zdůvodnil nadbytečnost jejího opakovaného výslechu. Vyjádřil souhlas také s právním posouzením skutku, přičemž zdůraznil, že jednání obviněného naplňovalo znak „zmocnění“ ve smyslu § 173 tr. zákoníku a že z hlediska tohoto ustanovení nijak nezáleží na délce doby, po kterou pachatel nakládá s uloupenou věcí, ani na způsobu, jak s věcí naloží. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto, neboť je zjevně neopodstatněné.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. Obviněný zpochybnil zjištění soudů, že poškozenou fyzicky napadl a že tak učinil proto, aby jí vzal telefon. Toto zjištění není v žádném zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, není založeno na procesně nepoužitelných důkazech, a pokud ve vztahu k němu nebyl proveden navrhovaný důkaz, bylo to důvodné.
10. Uvedené zjištění má potřebnou obsahovou oporu ve svědecké výpovědi poškozené. Poškozená popsala okolnosti setkání s obviněným, uvedla, že obviněný požadoval její mobilní telefon, aby se do něho podíval, vysvětlila, že telefon měla v kapse bundy a že ho odmítala obviněnému vydat, potvrdila, že obviněný ji začal tahat za bundu, že při tom upadla na zem, že obviněný ji vláčel po zemi, až se mu podařilo telefon jí vzít, a že nakonec s ním praštil o zem a tím ho poškodil. V návaznosti na to poškozená předložila roztrženou a ušpiněnou bundu a rozbitý mobilní telefon, přičemž těmito věcnými důkazy zachycenými ve fotodokumentaci byla - byť nepřímo - ověřena věrohodnost její svědecké výpovědi. Okolnost, že šlo o její mobilní telefon, poškozená doložila dokladem o jeho nákupu. Protože poškozená byla pravidelnou konzumentkou alkoholu a drog, bylo přikročeno k zevrubnému objasnění jejích osobních vlastností znaleckým posudkem z oboru psychologie. V tomto ohledu bylo zjištěno, že poškozená je psychicky labilní osobou nezodpovědné, lehkomyslné a nevyzrálé povahy, s velmi nízkou frustrační tolerancí a vysokou hladinou impulzivity. Znalecký posudek u poškozené připustil možnost zkresleného vnímání a následného vylíčení prožitých událostí, avšak zároveň vyloučil tendenci k cílenému zkreslování výpovědi a označil základ výpovědi poškozené za pravdivý. Znalecký posudek tedy vyzněl v závěr, který podporuje věrohodnost rozhodné části svědecké výpovědi poškozené. Poškozená byla jako svědkyně vyslechnuta opakovaně, přičemž její výpovědi ohledně vztahu s obviněným byly neurovnané, chaotické, v popisu podrobností rozporné, avšak poškozená bez jakékoli podstatné změny setrvala na tom, že mobilní telefon, který po ní požadoval obviněný a který mu odmítala vydat, jí obviněný vzal tak, že ji tahal za bundu, a když upadla, vláčel ji po zemi.
11. Obviněný ve veřejném zasedání před Krajským soudem v Plzni předložil jako listinný důkaz dopis, který mu poškozená zaslala do věznice, s tím, že v něm spatřoval změnu svědecké výpovědi poškozené, a navrhl, aby poškozená byla jako svědkyně znovu vyslechnuta. Krajský soud v Plzni provedl důkaz předloženým dopisem, avšak návrh na provedení výslechu poškozené jako svědkyně zamítl jako nadbytečný. Tento postup Krajského soudu v Plzni lze akceptovat.
12. Ve zmíněném dopise poškozená vyjádřila svůj citový vztah k obviněnému, vysvětlila, že trestní oznámení učinila pod vlivem svého otce, vyslovila lítost nad tím, že neodolala naléhání otce, z něhož měla obavu, avšak ani náznakem nedala najevo, že její výpověď by měla být nepravdivá. Poškozená v dopise pouze zmínila, že neuvedla „celou pravdu“. Přitom z celkového obsahového kontextu dopisu je patrno, že tím obecně mínila skutečnost, že při konfliktech a hádkách s obviněným si mobilní telefony rozbíjeli oba vzájemně a že i ona jemu rozbila telefon. Obsah dopisu rozhodně nevyznívá tak, že by se poškozená nějak distancovala od toho, jak ve své svědecké výpovědi popsala skutek, pro který byl obviněný uznán vinným. Obsah dopisu je ostatně nutno interpretovat i v kontextu vztahu poškozené s obviněným, jak vyplývá z obsahu spisu a ze žalobního návrhu v této věci (trestní stíhání obviněného pro ostatní skutky bylo zastaveno z důvodu, že poškozená před vyhlášením rozsudku uvedla, že nedává souhlas s trestním stíháním).
13. Za tohoto stavu není z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. evidentně žádného důvodu k tomu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních uvedených ve výroku o vině obviněného.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
14. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2022) lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
15. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je vadná aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně a který je popsaný ve výroku o vině. Pokud soudy posoudily zjištěný skutek jako zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, je to v souladu se zákonem.
16. Zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí mimo jiné ten, kdo proti jinému užije násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
17. V posuzovaném případě byly zákonné znaky uvedeného trestného činu naplněny. Jednání obviněného, jímž poškozenou tahal za bundu a jímž poškozenou po jejím pádu vláčel po zemi, mělo povahu násilí, neboť šlo o vynaložení fyzické síly proti poškozené. Uvedeným jednáním chtěl obviněný dosáhnout toho, aby mohl poškozené vzít její mobilní telefon, který měla u sebe v kapse bundy a který mu bezprostředně předtím odmítla vydat, když ho po ní požadoval. Tento záměr se obviněnému podařilo uskutečnit s použitím násilí proti poškozené. Obviněný takto odňal mobilní telefon poškozené z její dispozice a zároveň si zajistil možnost sám s ním volně nakládat. Je tudíž namístě závěr, že obviněný se mobilního telefonu poškozené zmocnil a tím trestný čin loupeže dokončil. V tomto ohledu není nijak významné, za jakým účelem se obviněný zmocnil mobilního telefonu poškozené a jak s ním dále naložil. Účelem jednání obviněného nemuselo být to, aby si mobilní telefon poškozené trvale ponechal. Účel jeho jednání mohl být ve vztahu k telefonu jen zcela krátkodobý, přechodný či jednorázový a mohl být spojen i s tím, že odňatý telefon se poškozené vrátí. Námitky, jimiž obviněný poukazoval na to, že se do mobilního telefonu poškozené chtěl pouze podívat a že jí ho chtěl pak vrátit, se míjejí s tím, co se rozumí zákonným znakem „zmocnit se“ cizí věci. Tyto námitky by byly relevantní, pokud by zákonným znakem trestného činu bylo to, že úmyslem pachatele je „přisvojit si“ cizí věc. U zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku jsou zákonné znaky tohoto trestného činu vymezeny tak, že zmocnění se cizí věci nemusí být prostředkem k jejímu přisvojení, ale v podstatě k jakémukoli účelu, tedy i k jinému, než je přisvojení.
18. Je tedy evidentní, že ani z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není žádného důvodu k tomu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na výroku o vině obviněného.
Závěrem k podanému dovolání
19. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně nepodstatné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. 4. 2022
JUDr. Josef Mazák předseda senátu