7 Tdo 286/2023-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 4. 2023 o dovolání, které podal obviněný P. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 11 To 273/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 128/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 14. 9. 2022, č. j. 1 T 128/2022-138, byl obviněný P. B. uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 175 odst. 2, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců, a k trestu propadnutí věci, a to plynové zbraně s označením Mod. 75 AUTO, Cal. 9 mm P. A. K. Cat10810 ITALY s číslem XY černé barvy, bez zásobníku a bez nábojů.
2. Podkladem odsuzujícího výroku bylo v podstatě zjištění, že obviněný dne 5. 10. 2021 v době kolem 14:10 hod. v Náchodě na XY v parku v prostoru před budovou Policie České republiky poté, co měl slovní neshody se svou nyní již bývalou partnerkou K. V., nar. XY, za přítomnosti poškozeného V. S., nar. XY, vytáhl svoji střelnou zbraň – plynovou pistoli, kterou měl umístěnou na pravém boku za kalhotami, zbraní namířil z bezprostřední blízkosti proti poškozenému V. S. na horní polovinu jeho těla a křičel „Lehni na zem!“, na což poškozený V. S. pohotově reagoval vyražením namířené zbraně mimo svoje tělo.
3. Odvolání obviněného, kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2022, č. j. 11 To 273/2022-162, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Namítl, že soudy obou stupňů nehodnotily všechny provedené důkazy v souladu s jejich obsahem ve vzájemných souvislostech a některé důkazy zůstaly nehodnoceny. Nebyly také provedeny jím navrhované podstatné důkazy zejména k ověření jeho věrohodnosti. Odvolací soud ve vztahu k odvolacím námitkám nevysvětlil své úvahy zcela srozumitelně a logicky. Bez náležitého hodnocení podle obviněného zůstala skutečnost, že oba svědci vypověděli o držení telefonu obviněným v době schůzky. Tato okolnost pak byla významná pro závěr, zda mohl či nemohl uchopit oběma rukama zbraň. V situaci tvrzení proti tvrzení nelze podle obviněného spoléhat pouze na to, že svědek musí mluvit pravdu, zatímco obviněný může lhát. Soudy nehodnotily okolnost, že ačkoli jsou výpovědi svědkyně K. V. a svědka V. S. z přípravného řízení a z hlavního líčení obsahově shodné, mezi nimi navzájem existují rozpory, které byly bagatelizovány s tím, že svědkyně událost sledovala z jiného úhlu. Nehodnoceným listinným důkazem, který prokazoval existenci zranění obviněného, jsou lékařské zprávy na č. l. 7-9 spisu a podání vysvětlení na č. l. 1 spisu. Ve vztahu k výpovědi obviněného zůstaly dále nehodnoceny záznam a přílohy na č. l. 4-6 a protokol o ohledání místa činu na č. l. 14-19 a dále listiny, které tvoří obsah spisu, avšak jako důkaz provedeny nebyly, a to č. l. 1-4, které obviněný označil jako „listiny z přestupkového řízení“. V dané věci provedl policejní orgán ohledání místa činu až s odstupem 47 dní od spáchání skutku, kdy už nebylo možné na místě nalézt žádné stopy. Z vyjádření státní zástupkyně v hlavním líčení obviněný usoudil, že mohlo být konáno nějaké paralelní přestupkové řízení o jeho původním oznámení, které tedy mělo být provedeno (patrně míněn spis) jako důkaz v tomto řízení.
5. Bez náležitého hodnocení podle obviněného zůstala otázka motivu poškozeného V. S. účastnit se schůzky s ním i věrohodnost jeho svědecké výpovědi v souvislosti s výpisy z písemné komunikace mezi nimi. Podobně výpověď K. V. měla být hodnocena v souvislosti se soubory na č. l. 70 a 72-76. Dále pak soudy opomenuly hodnotit věrohodnost výpovědí svědků N. S. a J. S. Obviněnému odepřely provedení výslechu jeho matky k prokázání věrohodnosti jeho tvrzení o bezproblémovosti vztahu s K. V.
6. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou podle obviněného dále zatížena jiným nesprávným hmotněprávním posouzením, které spočívá v uložení trestu propadnutí věci. Protokol o vydání věci ze dne 2. 11. 2021 nebyl proveden jako důkaz. Podle čísla listu navíc obviněný usoudil, že tento procesní úkon byl proveden před zahájením úkonů trestního řízení. Soudy přitom nehodnotily jeho procesní použitelnost pro dokazování. Odsouzený nebyl ohledně vlastnictví zbraně nikdy vyslechnut. Vlastnictví plynové pistole neprokazuje žádný důkaz, čímž bylo vlastníkovi odňato právo stížnosti proti vydání věci. Z popisu skutku ve výroku rozsudku nevyplývá konkrétní označení plynové pistole a rozsudek je proto nepřesvědčivý.
7. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby přikázal Okresnímu soudu v Náchodě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání konstatovala, že námitky uplatněné v dovolání uváděl obviněný v rámci své obhajoby od počátku řízení, takže se jimi oba soudy zabývaly. Námitky přitom nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na hodnocení důkazů. Státní zástupkyně se ztotožnila s názorem odvolacího soudu vyjádřeným v jeho rozhodnutí, který stručně zopakovala, a navrhla, aby bylo dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
9. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř. Zároveň Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu, a že pokud se zakládá na námitkách, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.
10. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
11. Dovolací námitky obviněného se v podstatě netýkají zjevného rozporu ve výše uvedeném smyslu, ale jedná se o polemiku s rozsahem provedeného dokazování a hodnocením důkazů soudem prvního stupně. Přes relativní obsáhlost dovolacích námitek obviněný nevysvětlil, jaký vliv by měly jeho výhrady mít na skutkové závěry uvedené ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Nalézací soud přitom logicky a přesvědčivě popsal, jak k daným skutkovým závěrům dospěl. Je třeba podotknout, že v případě výpovědí svědků K. V. a V. S. jde o výpovědi v zásadních bodech souladné, podané osobami, které nejsou spolu v blízkém vztahu a u nichž nebyl zjištěn žádný zájem se na obsahu výpovědí domlouvat. Určité rozdíly v detailech (s nimiž se soudy vypořádaly) svědčí o tom, že se svědci nijak nedomlouvali, jakým způsobem budou vypovídat. Sám obviněný přitom uznává, že oba svědci vypovídali stejně v přípravném řízení i v hlavním líčení. Jejich výpovědi jsou přitom podpořeny výpověďmi dalších svědků ohledně dění, které skutku předcházelo, a vztahu obviněného a K. V. Není ale smyslem řízení o dovolání, aby Nejvyšší soud provedené důkazy znovu sám reprodukoval, rozebíral, porovnával a hodnotil a případně z nich vyvozoval vlastní skutková zjištění. Podstatné je, že soudy nijak nevybočily z mezí daných pro rozsah dokazování a hodnocení důkazů ustanoveními § 2 odst. 5, 6 tr. ř.
12. Další obviněným zmiňované důkazní prostředky by na skutkové závěry soudů nemohly mít vliv. To se týká také lékařských zpráv na č. l. 7 a 9 spisu, u nichž sice lze dát obviněnému za pravdu, že se k nim soudy nevyjádřily, nicméně je zřejmé, že z jejich obsahu nevyplývá žádný objektivně lékařsky ověřený následek posuzované události na zdraví obviněného. Obviněný se v době spáchání skutku léčil se zády a lékař de facto pouze zaznamenal jeho sdělení, že byl napaden. Provedená vyšetření však konkrétní zhoršení zdravotního stavu neodhalila. Ostatně ani v rámci své výpovědi v hlavním líčení obviněný netvrdil, že by utrpěl nějaký následek na zdraví v důsledku jednání V. S. Podobně je tomu v případě přepisů internetové komunikace, na něž obviněný odkázal a jejichž obsah skutkové závěry soudu prvního stupně nijak nezpochybňuje. Obviněný soudům v podstatě jen formálně vytýká neprovedení či nehodnocení určitých důkazů, údajně nedostatečné odůvodnění skutkových závěrů nebo údajné nevyhodnocení věrohodnosti svědeckých výpovědí. Obviněný prosazuje své tvrzení, že jeho vztah s K. V. byl v pořádku, aniž by přitom toto své tvrzení nějak propojil se skutkovým dějem. Dlužno říci, že pokud by tomu tak skutečně bylo a vztah s poškozenou by byl bezproblémový, pak by logicky nevyzníval ani popis celé události prezentovaný obviněným. Lze uzavřít, že důkazy navrhované obviněným jednak nemají požadovaný vztah k rozhodným skutkovým ujištěním, jednak nejde o důkazy podstatné, a pokud nebyly provedeny, nestalo se tak nedůvodně.
13. Ani námitka týkající se trestu propadnutí věci neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Bylo by ji možno s určitou dávkou tolerance podřadit obviněným neuplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy že byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští. Obviněný se v podstatě snažil zpochybnit otázku vlastnictví propadlé zbraně, které je podle § 70 odst. 3 tr. zákoníku podmínkou uložení trestu propadnutí věci. Jde však o námitku zjevně neopodstatněnou, navíc v převážné části se opírající o výhrady procesního charakteru, které dovolacím důvodem nejsou.
14. I zde se de facto projevila pouze snaha obviněného najít na napadeném rozhodnutí nějaký formální nedostatek. Tato část dovolání vyznívá tak, že obviněný snad neví, zda je či není vlastníkem předmětné plynové pistole, zda vlastní plynovou pistoli pouze jednu, nebo jich má více, a zda tedy zbraň, kterou vydal policejnímu orgánu a která je ve výroku rozsudku soudu prvního stupně označena, je onou zbraní, kterou byl spáchán skutek, resp. kterou podle svého přesvědčení měl u sebe v době, kdy byl napaden, a která mu přitom vypadla. V hlavním líčení nicméně obviněný vypověděl, že od osmnácti let vlastní plynovou pistoli a během události (skutku) mu vypadla (doslova uvedl „moje plynová osobní pistole“). Ve spise ani v dovolacích námitkách není podklad pro zpochybnění závěru, že obviněný je vlastníkem plynové pistole, která byla při spáchání skutku použita a která byla posléze vydána. Není zřejmé, proč se obviněný domnívá, že odvolací soud ve svém rozhodnutí vycházel z protokolu o vydání věci založeného na č. l. 20. V odůvodnění napadeného usnesení není žádný konkrétní dokument citován. V hlavním líčení soud prvního stupně provedl důkaz protokoly o předání věcí založené na č. l. 21-22, kde je pistole také přesně označena v souvislosti s popisem skutkových okolností. Byť tedy nejde přímo o protokol o vydání věci obviněným, je z této listiny dostatečně zřejmé, o jakou pistoli se jedná. V případě protokolu na č. l. 20 tak bylo nadbytečné, aby se odvolací soud zabýval jeho procesní použitelností pro dokazování, jak požaduje obviněný ve svém dovolání. Zcela na okraj je možno podotknout, že ani není zcela jasné, proč by tato listina nemohla být jako důkazní prostředek eventuálně použita. Obviněný v této souvislosti pouze uvádí domněnku jejího vzniku dříve, než byl sepsán protokol o zahájení úkonů trestního řízení, což ovšem, i pokud by tomu tak skutečně bylo, nemá z uvedeného hlediska žádný význam. Stejně tak není žádnou vadou, že předmětná pistole není konkrétně typově označena ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně, ale pouze ve výroku o trestu propadnutí věci. O tom, že se jedná o jednu a tutéž zbraň, nejsou žádné pochybnosti.
15. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 4. 2023
JUDr. Josef Mazák předseda senátu