Podle závěrů Nejvyššího soudu učinily soudy úsudek o naplnění všech pojmových znaků § 187 odst. 4 písm. c) tr. zák. zcela opodstatněně.
Obviněný sice bagatelizoval ve svém dovolání charakter jeho spolupráce se spoluobviněnými P. F. a P. Ch., avšak zjištění soudů spolehlivě vedou k závěru, že šlo o uskupení sice neformální, nicméně z popudu obviněného strukturované tak, aby mohlo být nástrojem dlouhodobé, efektivní a pokud možno maximálně konspirativní spolupráce při hromadném nákupu, dovozu a následné distribuci psychotropních látek.
Jak již bylo řečeno shora, přísnější postih podle odst. 4 písm. c) § 187 tr. zák. není podmíněn tím, že uskupení osob sdružených za účelem distribuce drog ustaví nějakou formální organizaci s psanými pravidly, přesně stanovenou hierarchií, strategií postupu, resp. plánem činnosti. Toto ustanovení bylo zákonodárcem do trestního zákona zařazeno se záměrem bojovat formou přísnějšího postihu proti kvalifikovanějším formám distribuce drog, které se však mohou realizovat i zcela neformálně, případ od případu, i na podkladě konkludentního jednání jeho členů bez výslovného a precizního stanovení pravidel fungování. Pro naplnění znaků organizované skupiny se však vyžaduje taková míra organizovanosti, koordinovanosti či plánovitosti, která činí takové uskupení pachatelů potenciálně efektivnější z hlediska pravděpodobnosti úspěšné realizace jejich zločinného záměru a činí je tím i výrazně nebezpečnější pro společnost. V posuzovaném případě zastává i Nejvyšší soud názor, že obviněný neformální uskupení takového charakteru v podstatě vytvořil a fakticky stabilizoval, rozhodující měrou přispěl při znalosti všech jeho atributů k jeho fungování a hrál v tomto uskupení nesporně vůdčí úlohu.
Na podporu tohoto právního závěru je možno znovu odkázat na skutková zjištění krajského a vrchního soudu, podle nichž šlo o trestnou činnost, která byla páchána dlouhodobě, kontakty i metody spolupráce mezi obviněným M. P. B. a jeho spoluobviněnými, jakož i osobou, od níž psychotropní látky nakupoval, byly ustálené a to do podoby, která podle záměru aktérů měla umožňovat rychlou operativní distribuci psychotropních látek podle aktuálních požadavků odběratelů maximálně konspirativním způsobem. Jednalo se přitom o distribuci v takovém množství, kdy obviněnému M. P. B. muselo být zřejmé, že jím dodávané psychotropní látky slouží nikoli pro osobní potřebu přímých odběratelů, nýbrž k další hromadné distribuci. Na posouzení jednání obviněného jako činnosti spáchané „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ (tj. v souladu s konstantní judikaturou ve dvou – v ČR a N.) ve smyslu odst. 4 písm. c) ust. § 187 tr. zák. přitom nic nemění, že to byl právě on, kdo vlastním jednáním naplnil tento znak. Naopak to jen potvrzuje správnost závěru soudů o naplnění subjektivní stránky jeho jednání i ve vztahu ke znakům kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., neboť si jako ústřední postava skupiny spojující její členy a spolupracovníky musel být vědom všech aspektů trestné činnosti, relevantních pro uvedené právní posouzení. Tyto relevantní skutečnosti byly proto i podle závěrů Nejvyššího soudu zahrnuty zaviněním obviněného, a to minimálně ve formě nepřímého úmyslu podle § 4 písm. b) tr. zák.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že soudy se neopomněly zabývat i naplněním materiální podmínky podle § 88 odst. 1 tr. zák. pro použití kvalifikované skutkové podstaty a dospěly přitom k přesvědčivému závěru o jejím naplnění (viz str. 16 odůvodnění rozsudku krajského soudu, resp. str. 17 odůvodnění rozsudku vrchního soudu).
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněného M. P. B. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil v souladu s ust. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnut není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. března 2006
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr