Proti tomuto rozhodnutí podali obviněný a státní zástupce v neprospěch
obviněného odvolání, která Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 6. 2007,
sp. zn. 7 To 62/2007, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce
řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném
právním posouzení skutku. Odvolací soud podle obviněného nesprávně právně
kvalifikoval skutek jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr.
zák. Domnívá se, že úvahy soudů obou stupňů o skutkových zjištěních jsou v
rozporu s hmotně právním posouzením skutku a neumožňují učinit jednoznačný
závěr o tom, že obviněný spáchal zmiňovaný trestný čin. Závěr soudů o tom, že
obviněný je pachatelem trestného činu, nemá údajně oporu v provedených
důkazech. Obviněný totiž od počátku svou vinu popíral. Soudy postavily své
závěry o jeho vině především na výpovědi svědka S. a na faktu, že se obviněný
v minulosti obdobného jednání již dopustil. Pokud jde o výpověď svědka S. ,
obviněný uvedl, že jeho odpovědi na otázky položené v hlavním líčení a v
přípravném řízení si odporovaly. Tento svědek ani jiný svědek podle obviněného
neviděli jak poškozeného napadl nožem. Uvedený večer došlo k několika potyčkám
mezi přítomnými osobami, přičemž primární byl konflikt mezi poškozeným V. a
svědkem J. Obviněný namítl, že k činu, jež mu je kladen za vinu, neměl žádný
motiv, když s poškozeným vycházeli jako dobří kamarádi. Soudy se nevypořádaly
ani se skutečností, proč obviněný neopustil místo činu, kdyby byl skutečným
pachatelem. Ze záběrů bezpečnostních kamer je podle obviněného zřejmé, že
nečinil žádné kroky k tomu, aby místo činu opustil. Pokud jde o trestní spis
Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 2 T 68/2003, který je součástí tohoto
trestního spisu a kterým byl obviněný uznán vinným z napadení dvou osob,
obviněný uvedl, že se jednalo o úplně jinou situaci, šlo o rodinný spor,
kterému předcházel pokus o zneužívání obviněného. Soudy tak podle názoru
obviněného nesprávně aplikovaly trestní zákon. Mezi zjištěným skutkovým stavem
a právním posouzením skutku je podle něj evidentní nesoulad. Obligatorním
znakem skutkové podstaty uvedeného trestného činu je pachatel, ale závěr soudů
o tom, že pachatelem je obviněný, nemá údajně oporu v provedeném dokazování.
Skutek popsaný ve výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně a skutková
zjištění, neskýtají dostatečný podklad pro uznání obviněného vinným trestným
činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. Hmotně právní posouzení
skutku tak neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu a tím je podle obviněného
naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení
Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 7 To 62/2007, jakož i
rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 47 T 1/2007, a
aby věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání
obviněného uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v
ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však směřuje výlučně
proti hodnocení provedených důkazů, čímž napadá soudem učiněná skutková
zjištění a dochází tak na rozdíl od obou soudů k závěru, že nebylo prokázáno,
že by pachatelem skutku byl obviněný. Skutkovými zjištěními, tak jak je učinily
soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním
řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je však dovolací soud
vázán, neboť dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko
tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku
nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Státní zástupce
uvedl, že údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu dle §
265b tr. ř. být nemohou.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle § 265i odst. 1
písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §
265b tr. ř. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné
dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti
skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b
tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního,
event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj
východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy
musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního
řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je
povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením
způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na
zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin,
než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního
posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci
skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z
hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem
namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve
smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a
správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost
soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo
jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7
tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené
důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat
dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného
soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně
právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud považuje za nutné podotknout, že shodnými námitkami obviněného se
zabýval již soud druhého stupně v rámci řízení o odvolání obviněného a
neshledal je důvodnými. Z obsahu dovolání vyplývá, že jeho námitky nejsou
způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny
nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve
smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení
důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného
ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný svými námitkami, že to
nebyl on, kdo spáchal uvedený trestný čin, neboť neměl k jeho spáchání žádný
motiv a ani z místa činu neodešel, že z provedených důkazů ani takový závěr
nelze dovodit nebo námitkami, že jeho vina je postavena především na výpovědi
svědka S. , jehož odpovědi jsou však podle obviněného rozporné a že v podstatě
nikdo neviděl, že by on poškozeného napadl nožem, pouze polemizuje se způsobem
hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou
stupňů. Obviněný v dovolání popisuje svoji verzi průběhu skutkového děje a
zcela pomíjí skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů a neuvádí žádné
námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Dovolací soud
při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových
zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z
konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Obviněný sice formálně deklaruje, že soudy nesprávně právně kvalifikovaly
skutek, který mu je kladen za vinu, resp. že nesouhlasí s právní kvalifikací
skutku, avšak z konkrétních námitek je zřejmé, že skutek zjištěný soudem
popírá, považuje jej za neprokázaný a neuvádí jedinou konkrétní námitku, která
by zpochybňovala právní posouzení skutku tak, jak je uveden ve výroku o vině
rozsudku soudu I. stupně.
Na základě shora uvedeného je zřejmé, že obviněný nenapadá správnost hmotně
právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale
správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového
stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v
důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněný se těmito
námitkami domáhá změny skutkových zjištění učiněných soudy, nabízí k posouzení
svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na
takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít i ke změně
právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil.
Nejvyšší soud ani neshledal, ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi
provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním
posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání
odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Proto bylo
dovolání obviněného F. Š. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je
uveden v § 265b tr. ř. Dovolání obviněného bylo na základě výše uvedeného
podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. března 2008
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš