7 Tdo 317/2022-437
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 4. 2022 o dovolání obviněného R. P., nar. XY v XY, bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 5 To 299/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 80 T 58/2020 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. 4. 2021, č. j. 80 T 58/2020-295, byl obviněný R. P. uznán vinným třemi zločiny znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená R. P. odkázána s nárokem na náhradu škody (správně: nemajetkové újmy) na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podle zjištění Okresního soudu ve Frýdku-Místku obviněný R. P. spáchal trestné činy v podstatě tím, že v obci XY, okr. Frýdek-Místek, v rodinném domě č. p. XY vždy po požití alkoholu - v přesně nezjištěné době roku 2017 po slovní rozepři, po které jeho manželka R. P. odmítla spát ve společné ložnici a přemístila se do dětského pokoje, vstoupil do dětského pokoje, vytáhl manželku z postele, chytil ji za ruce, odtáhl ji do ložnice, povalil ji na postel, s využitím své fyzické převahy jí roztrhal pyžamo a kalhotky, přes její výslovný nesouhlas jí zasunul penis do vagíny a v souloži pokračoval až do svého vyvrcholení (bod 1 výroku o vině), - v přesně nezjištěné době roku 2018 poté, co se jeho manželka R. P. vrátila domů z firemní akce, jí v obývacím pokoji sdělil, že ji vyšuká, a poté, co mu řekla, že nechce, uchopil ji za ruce, dotáhl ji ke gauči, povalil ji, svlékl jí kalhoty i spodní kalhotky, přes její slovní nesouhlas a odtlačování zasunul penis do její vagíny a v souloži pokračoval až do svého vyvrcholení (bod 2 výroku o vině), - dne 17. 2. 2020 v době návštěvy u svých dcer, které před rozvodem obviněného s R. P. byly svěřeny do výchovy matky R. P., využil situace a nemožnosti uzamknutí koupelny k tomu, že vstoupil do koupelny v době, kdy tam byla nahá R. P., která se po sprchování utírala ručníkem, přistoupil k ní, natlačil ji na závěsné topné těleso, vytáhl penis, začal rukou onanovat, klekl si na zem a přes výslovný nesouhlas poškozené a její prosbu, aby svého jednání zanechal, jí zastrčil prsty do vagíny, povalil ji do sprchového koutu, avšak poškozená se nohama aktivně bránila, začala řvát a obviněný svého jednání zanechal, neboť dcery začaly sestupovat z prvního patra (bod 3 výroku o vině).
3. O odvoláních, která podali obviněný proti výroku o vině a trestu, státní zástupkyně v neprospěch obviněného proti výroku o trestu a poškozená R. P. proti výroku, jímž byla s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2021, č. j. 5 To 299/2021-356. Z podnětu odvolání poškozené byl rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku zrušen ve výroku o odkázání poškozené na občanskoprávní řízení a bylo nově rozhodnuto tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit poškozené R. P. na náhradu nemajetkové újmy v penězích částku 80 000 Kč, zatímco se zbytkem tohoto nároku byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného a státní zástupkyně byla jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítnuta.
4. Obviněný podal dne 28. 2. 2022, tedy za účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Napadl všechny výroky rozsudku s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Vytkl porušení práva na spravedlivý proces. Uvedl, že výrok o vině je založen na skutkových zjištěních, která jsou nesprávná, neprokázaná a opřená výlučně o nevěrohodná tvrzení poškozené. Zdůraznil, že usvědčující výpověď poškozené zůstala v kontextu celkového dokazování osamocená a nebyla podpořena žádným dalším důkazem. V této spojitosti zmínil, že poškozená mohla být k nepravdivé výpovědi motivována snahou o peněžitou náhradu újmy a o výhodnější pozici při vypořádání společného jmění manželů po rozvodu. Zároveň poukázal na svou pevnou a po celé řízení neměnnou výpověď, podle které se nedopustil žádného ze skutků uvedených ve výroku o vině. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a zprostil ho obžaloby nebo aby zrušil napadený rozsudek a přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že námitky obviněného jsou jen opakováním obhajoby, se kterou se oba soudy náležitě vypořádaly. Konstatovala, že napadené rozhodnutí není zatíženo vadou, kterou by bylo nutno a možno napravovat cestou dovolání. Poukázala na to, že námitky obviněného kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba hodnotit důkazy. Státní zástupkyně navrhla, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto, protože je zjevně neopodstatněné.
6. Na vyjádření státní zástupkyně reagoval obviněný prostřednictvím obhájkyně replikou, v níž setrval na svém stanovisku k věci. Poukázal zejména na své námitky týkající se absence věcných usvědčujících důkazů k poslednímu skutku (absence genetických stop i s ohledem na menstruaci poškozené), což soudy spíše přecházely. Uvedeným způsobem byl podle názoru obviněného opomenut vyviňující důkaz zásadního významu a vznikl tak extrémní rozpor mezi důkazy a soudy zjištěným skutkovým stavem. Soudy dostatečně nespecifikovaly, jaké důkazy měly podpořit výpověď poškozené. SMS zprávy a e-maily mezi obviněným a poškozenou se netýkaly inkriminovaných událostí a svědčily toliko o zájmu obviněného o poškozenou. Nejedná se tak o důkazy rozhodné. Značná pochybnost o věrohodnosti výpovědi poškozené a o spáchání skutků trvá. Obviněný setrval na svém návrhu na zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a zproštění obžaloby.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájkyně podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. Skutková zjištění Okresního soudu ve Frýdku-Místku, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Krajský soud v Ostravě, nejsou v žádném zjevném rozporu s důkazy a nejsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Kromě toho tu nejsou ani žádné důkazy, které, ač navrhovány, zůstaly neprovedeny.
10. Obsahovou oporou zjištění uvedených ve výroku o vině je svědecká výpověď poškozené, která všechny tři skutky podrobně, bez podstatných rozporů a celkově přesvědčivě popsala, byť skutky uvedené v bodech 1 a 2 výroku nebyla schopna blíže časově zařadit. To evidentně souviselo s tím, že poškozená se rozhodla učinit trestní oznámení až poté, co došlo ke skutku uvedenému v bodě 3 výroku. Poškozená logicky vysvětlila, že v případě prvních dvou skutků nechtěla podávat trestní oznámení, protože se bála o věci mluvit, nechtěla se svěřovat, přijala omluvu obviněného, věřila jeho slibu, že se jeho jednání nebude opakovat, a nepřála si rozpad rodiny.
Tyto ohledy u poškozené odpadly v případě třetího skutku, neboť obviněný se mezitím odstěhoval do Olomouce, jejich vztah směřoval k rozvodu a obviněný byl v době třetího skutku v domě v XY navštívit dcery, přičemž jinak se tam nezdržoval a již tam nebydlel. Věrohodnost svědecké výpovědi poškozené je jasně patrná, uváží-li se obsah korespondence, která mezi obviněným a poškozenou probíhala prostřednictvím zpráv SMS i prostřednictvím e-mailu a kterou poškozená předložila jako důkaz. Dominantním obsahem této korespondence je to, že obviněný se hrubě domáhal pohlavního styku a poškozená ho jednoznačně odmítala, označovala to za domácí násilí či přímo za znásilnění a dávala najevo celkovou nevoli.
Obsahová spojitost mezi svědeckou výpovědí poškozené a zmíněnými důkazy je plně přijatelným důvodem, pro který soudy hodnotily svědeckou výpověď poškozené jako věrohodnou a zároveň vyloučily, že by poškozená byla nějak motivována k nepravdivé výpovědi. Lze jen dodat, že svědecká výpověď poškozené nebyla osamoceným důkazem, protože byla - byť nepřímo - podpořena důkazy objasňujícími uvedenou komunikaci. K tomu přistupuje i výpověď svědka V. P. (bratra obviněného), který popsal, co mu obviněný řekl o incidentu uvedenému v bodě 3 výroku.
Z výpovědi svědka vyplývá, že obviněný se zmínil o tom, že byl s poškozenou v koupelně, že ona začala volat o pomoc a že hned přišly děti. Citované vyjádření obviněného vůči jeho bratru jasně svědčí o tom, že svědecká výpověď poškozené není žádnou konfabulací bez reálného podkladu.
11. Nedostatek dalších důkazů, jimiž by byly zejména nějaké věcné stopy nebo výpovědi svědků, kterým by se poškozená nějak svěřila, je v případě skutků uvedených v bodech 1 a 2 výroku o vině logickým důsledkem časového odstupu od doby jejich spáchání a toho, že poškozená původně nechtěla věc nijak řešit. V případě skutku uvedeného v bodě 3 výroku o vině jde zejména o to, že na těle poškozené nebylo při lékařské prohlídce nalezeno žádné zranění, což ale koresponduje se svědeckou výpovědí poškozené. Poškozená se o žádném zranění ve své svědecké výpovědi nezmiňovala, přičemž z toho, jak popsala jednání obviněného, je patrno, že i když šlo o násilí, nebylo tak intenzivní, aby nutně muselo mít za následek byť jen méně závažné zranění. Ostatně ani při lékařské prohlídce si poškozená na žádné zranění nestěžovala. Absenci dalších usvědčujících důkazů rozhodně není možné pokládat za důvod, pro který by svědecká výpověď poškozené měla být nevěrohodná. Ve vztahu k jednání pod bodem 3 rozsudku odvolací soud přiléhavě zmínil také úřední záznamy o opakovaném přivolání a zásahu policejní hlídky (č. l. 118). I tyto záznamy (ač není celý jejich obsah důkazně použitelný) korespondují se svědeckou výpovědí poškozené.
12. Soudy obou stupňů se v daném případě řídily zásadou, že pokud jediným či jednoznačně dominantním usvědčujícím důkazem je výpověď poškozeného, zatímco obviněný spáchání činu popírá, je třeba hodnocení věrohodnosti výpovědi poškozeného věnovat zvláštní pozornost. Tomuto požadavku na pečlivé hodnocení důkazů soudy dostály. Odvolací soud navíc ve veřejném zasedání znovu sám vyslechl obviněného i poškozenou, aby i on mohl jejich věrohodnost bezprostředně hodnotit.
13. Nejvyšší soud se nemohl ztotožnit ani s tím, jaké závěry obviněný dovozoval z faktu, že nebyly zajištěny usvědčující biologické stopy na místě činu popsaného pod bodem 3, zejména když u poškozené začínala menstruace. Je pravda, že na místě nebyla zjištěna krev, avšak to nelze považovat za nějaký „vyviňující“ důkaz. Kromě toho, že k ohledání místa činu (zejména koupelny) došlo až s výrazným časovým odstupem více než dvou hodin po zadržení obviněného na místě činu a jeho odvedení, z popisu průběhu činu poškozenou nelze nijak dovozovat pravděpodobnost krevních stop na místě. Obdobné platí i ve vztahu k negativním výsledkům některých dalších biologických zkoumání (např. sperma logicky u poškozené detekováno nebylo) i k nenalezení pohmožděnin a jiných stop na těle poškozené.
14. Bez vlivu na celkové posouzení věci zůstal rovněž určitý rozdíl v tom, jak soudy prvního a druhého stupně hodnotily skutečnost, že ve vzorcích stěrů z dlaně a zpod nehtů obviněného byla zjištěna vedle složky DNA odpovídající obviněnému také další, minoritní složka nevhodná pro stanovení individuální identifikace. Okresní soud dovodil, že nelze vyloučit, že ona druhá DNA patřila poškozené, zatímco odvolací soud to označil za pouhou spekulaci. Je však namístě připomenout, že ani okresní soud svůj závěr o vině obviněného nepostavil (ani částečně) na tomto důkazu, pouze zdůraznil, že nejde o důkaz, který by jednání obviněného vylučoval (viz odst. 14 odůvodnění rozsudku).
15. Namítaný rozpor skutkových zjištění s důkazy lze zaznamenat, jen pokud jde o jejich rozpor s výpovědí obviněného, který spáchání všech tří skutků popřel. Výpověď obviněného ovšem nebyla podkladem skutkových zjištění soudů, neboť byla vyvrácena svědeckou výpovědí poškozené, kterou soudy správně hodnotily jako věrohodnou. Obviněný v dovolání namítal porušení práva na spravedlivý proces s tím, že skutková zjištění soudů jsou „opakem … toho, co bylo skutečným obsahem dokazování“, čímž mínil právě svou výpověď. O porušení práva na spravedlivý proces jde typicky tehdy, když skutková zjištění soudu jsou v extrémním rozporu s důkazy. Jedním ze znaků takového rozporu může být to, že skutková zjištění soudu jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Významné je ovšem právě to, že soud hodnotil nějaký důkaz očividně v rozporu s jeho obsahem a vyvodil z něj jako skutkové zjištění opak toho, co bylo jeho obsahem. Názorně to lze ukázat na příkladu, kdy soud na podkladě výpovědi svědka XY učiní zjištění, že něco bylo bílé, ačkoli svědek ve své výpovědi uvedl, že to bylo černé. Jde tu o vztah skutkového zjištění soudu a důkazu, na jehož podkladě bylo toto zjištění učiněno. V posuzovaném případě byla skutková zjištění soudů učiněna na podkladě svědecké výpovědi poškozené, přičemž tato zjištění plně odpovídají tomu, co poškozená jako svědkyně vypověděla, a nejsou s tím v žádném rozporu. Rozpor skutkových zjištění soudů s výpovědí obviněného v uvažovaném kontextu nemá žádný význam, protože soudy z výpovědi obviněného žádná relevantní skutková zjištění nevyvozovaly.
16. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
17. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
18. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je porušení hmotného práva, tj. trestního zákona, při jeho aplikaci na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu obsahově odpovídají námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Zmíněným dovolacím důvodem nejsou námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů, proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Vady vytýkané takovými námitkami představují porušení procesního práva, typicky ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. To se ovšem nesrovnává s tím, že dovolacím důvodem je porušení hmotného práva. Jde tedy o to, že dovolacím důvodem tu jsou jen právní námitky, a nikoli skutkové námitky.
19. V posuzované věci obviněný sice deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak neuvedl, který nebo které ze zákonných znaků zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku nebyly podle jeho mínění naplněny tím kterým skutkem zjištěným ve výroku o vině. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly deklarovanému dovolacímu důvodu. Z celkového kontextu dovolání je patrno, že obviněný i pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zahrnul skutkové námitky, které byly podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jimiž se Nejvyšší soud zabýval v předcházející části tohoto usnesení. Vzhledem k nedostatku jakékoli relevantní námitky, která by obsahově odpovídala dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., se Nejvyšší soud nezabýval správností právního posouzení skutků, které byly zjištěny ve výroku o vině.
20. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo dovolání obviněného podáno z jiného než tohoto zákonného dovolacího důvodu.
Závěrem k podanému dovolání
21. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o tom rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 4. 2022
JUDr. Josef Mazák předseda senátu