7 Tdo 32/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 1. 2008 o dovolání obviněné
Z. V. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích
ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 13 To 170/2007, v trestní věci vedené u Okresního
soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 91/2006 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Z. V. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 3. 2007, sp. zn. 1 T
91/2006, byla obviněná Z. V. uznána vinnou pomocí k trestnému činu úvěrového
podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 250b odst. 1, 3 tr. zák. a
odsouzena za pomoc k tomuto trestnému činu a za pomoc k dalším třem trestným
činům úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 250b odst. 1, 3
tr. zák., pro kterou byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích
ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. 1 T 98/2005, ve znění rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 8. 6. 2006, sp. zn. 13 To
194/2006, a rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 9. 2006, sp. zn.
1 T 96/2006, podle § 250b odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému
trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr.
zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák.
v trvání čtyř let, a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k
trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu vykonávat zprostředkovatelskou
činnost v oblasti finančních produktů a služeb v trvání čtyř let, přičemž podle
§ 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v
Pardubicích ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 1 T 96/2006, a další obsahově
navazující rozhodnutí. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o
náhradě škody. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 3. 2007, sp.
zn. 1 T 91/2006, bylo rozhodnuto také ohledně obviněných P. L. a I. H.
Odvolání obviněné Z. V., podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením
Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 29. 5. 2007,
sp. zn. 13 To 170/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněná Z. V. podala prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích. Výrok o
zamítnutí odvolání napadla v celém rozsahu z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítla, že pro nedostatek
úmyslného zavinění neměl být skutek posouzen jako pomoc k trestnému činu
úvěrového podvodu a že nebyl žádným trestným činem. Obviněná se dovoláním
domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení, tak rozsudek v
části, která se jí týkala.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. se dopustí
mimo jiné ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě
zkreslené údaje a způsobí uvedeným činem škodu nikoliv malou. Podle § 10 odst.
1 písm. c) tr. zák. účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je,
kdo úmyslně poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu (pomocník).
Obviněná Z. V. byla uznána vinnou skutkem, který podle zjištění Okresního soudu
v Pardubicích, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soudu v
Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, spočíval v podstatě v tom, že obviněná
jako smluvní partner zastupující Č. s, a. s., poskytla obviněnému P. L. pomoc k
tomu, aby dne 29. 9. 2004 požádal v její kanceláři o poskytnutí finančních
prostředků S. ve výši 99.000,- Kč, k žádosti připojil nepravdivé potvrzení o
výši příjmu u obchodní společnosti A., v. o. s., s vyznačeným průměrným čistým
příjmem za poslední tři měsíce ve výši 15.840,- Kč, ačkoli u tohoto
zaměstnavatele nikdy nepracoval a uvedeného příjmu nedosahoval, takže po
předložení uvedených dokladů s ním Č. s., a. s., uzavřela dne 29. 9. 2004
úvěrovou smlouvu a dne 7. 10. 2004 poukázala na jeho účet částku 99.000, Kč,
kterou nesplatil, přičemž obviněná po předchozí domluvě s obviněným I. H. do
žádosti vyplnila nepravdivé údaje o příjmu obviněného P. L., jeho
zaměstnavateli, profesi a účelu úvěru a k žádosti vědomě připojila zfalšované
potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, které zajistil a v její přítomnosti
opatřil falešným razítkem obchodní společnosti A., v. o. s., obviněný I. H.,
ačkoli obviněné bylo známo, že u tohoto zaměstnavatele obviněný P. L. nikdy
nepracoval a uvedeného příjmu nedosahoval.
Tato skutková zjištění evidentně naplňují znaky pomoci k trestnému činu
úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 250b odst. 1, 3 tr.
zák., a to i po subjektivní stránce. Úmyslné zavinění obviněné jasně vyplývá ze
zjištění, která jsou uvedena ve skutkové části výroku o vině a podrobněji
rozvedena (s odkazem na výpověď obviněného P. L.) v odůvodnění rozsudku
Okresního soudu v Pardubicích. Z těchto zjištění vyplývá, že formulář žádosti o
úvěr, o který žádal obviněný P. L., vyplňovala obviněná Z. V. za asistence
obviněného I. H., s nímž se radila, jaký příjem obviněnému P. L. přiznají, a
nechala obžalovaného I. H. opatřit žádost razítkem obchodní společnosti A., v.
o. s., jako zaměstnavatele obviněného P. L. Přitom obviněná věděla, že obviněný
P. L. v době posuzovaného činu nebyl zaměstnán, zejména ne u uvedené
společnosti. Z toho vyplývá, že obžalované bylo velmi dobře známo, že
zaměstnání i příjem, které do žádosti obviněného P. L. o úvěr uvedla, jsou jen
fiktivní a že tyto údaje neodpovídají skutečnosti a jsou nepravdivé. Jednání
obviněné je vysvětlitelné jejím motivem, který podle zjištění Okresního soudu
v Pardubicích souvisel s tím, že po obviněném P. L. požadovala 10.000,- Kč za
zprostředkování úvěru.
Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněné Z. V. podle § 265i odst.
1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr.
ř. rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas
obviněné a státního zástupce.
Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněná projevila
nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a s tím, že soudy opřely svá skutková
zjištění o výpověď obviněného P. L., přičemž poukázala na výpověď obviněného I.
H., která byla v souladu s její obhajobou. Tyto námitky jsou mimo rámec
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné
právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Dovolacím
důvodem je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který
zjistil soud. Předmětem právního posouzení tu je skutek, tak jak byl zjištěn
soudem. V dovolání lze vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového
stavu zjištěného soudem. Dovolacím důvodem ovšem nejsou s k u t k o v é
námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného
hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny či dokonce
zvratu ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového
stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je
z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán
skutkový základ rozhodnutí. Nejvyšší soud se proto otázkou správnosti právního
posouzení skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily
soudy.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. ledna 2008
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec