7 Tdo 321/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 3. 2003 o dovolání obviněného R. P., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 13 To 185/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn.
4 T 51/2001 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. P. o d m í t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 11. 2001, sp. zn. 4 T 51/2001, byl obviněný R. P. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a dalšími trestnými činy, za které byl podle § 187 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle
§ 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Rozsudek obsahuje
i výrok o povinnosti obviněného k náhradě škody.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a jeho obhájce odvoláními. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 13 To 185/2002, byl k odvolání obviněného napadený rozsudek zčásti zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině byl obviněný podle § 187 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu na čtyři léta, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice
s ostrahou. Odvolání obhájce obviněného bylo podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítnut.
Proti rozsudku odvolacího soudu obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání. Napadl jím výrok o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a poukázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, poněvadž uvedený trestný čin nespáchal a posouzení výpovědí svědků, na jejichž základě soud rozhodl o jeho vině, považuje za nesprávné. Navrhl, aby jej Nejvyšší soud zprostil obžaloby pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný R. P. podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek,
o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud v Kladně a z nichž vycházel
v napadeném rozsudku i Krajský soud v Praze. Podle skutkových zjištění soudů se obviněný trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. dopustil tím, že si od května 2000 do září 2000 opatřoval psychotropní látku metamfetamin a tuto látku nejméně ve čtyřech případech poskytl V. P. Obviněný zpochybnil způsob hodnocení výpovědí svědků,
o které soud opřel svůj závěr o vině, a namítl, že trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů nespáchal. Své dovolání tak založil na skutkových námitkách, jimiž se domáhal změny skutkových zjištění, a následně ze změny těchto zjištění vyvozoval, že se nedopustil trestného činu. Z charakteru námitek je evidentní, že vytýkané vady mají povahu vad skutkových, nikoli právních.
Ačkoli tedy obviněný deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil ve skutečnosti námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle § 265b tr. ř. obsahově naplnit. Protože dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž by na jeho podkladě podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec
Vypracovala:
JUDr. Věra Kůrková