7 Tdo 327/2024-292
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 4. 2024 o dovolání, které podal obviněný V. M. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2023, sp. zn. 67 To 351/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 T 215/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. M. odmítá.
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 (nalézací soud, soud prvního stupně) ze dne 5. 9. 2023, č. j. 43 T 215/2021-240, byl obviněný uznán vinným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (správně: podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku), za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti čtyř měsíců. Poškozená byla s nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně bylo rozhodnuto o zproštění obžaloby pro další skutek.
2. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu vyjádřených ve výroku rozsudku (s nimiž se pak ztotožnil i soud odvolací) se obviněný uvedeného zločinu dopustil v podstatě tím, že dne 18. 12. 2020, v přesně nezjištěné době, pravděpodobně od 23:00 hodin do 1:00 hodin dne 19. 12. 2020, v obývacím pokoji bytu v bytovém domě v ulici XY v Praze 9 – XY, využil bezbrannosti poškozené A. K. nar. XY, která byla silně pod vlivem alkoholu a spala, tudíž nebyla schopna projevu vlastní vůle či jakékoli reakce na sexuální požadavky, a na poškozené vykonal pohlavní styk tím způsobem, že jí nejprve konečky prstů a následně jazykem stimuloval oblast stydkých pysků a klitorisu. Tomuto jednání přihlížela K. S., nar. XY, která vstoupila do obývacího pokoje a obviněného oslovila, přičemž v tu chvíli se poškozená probudila a obviněný svého jednání zanechal.
3. Odvolání obviněného směřující do výroku o vině i trestu Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 11. 2023, č. j. 67 To 351/2023-258, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání, kterým je napadl v celém rozsahu, a odkázal na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejprve obecně konstatoval zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů a porušení principů presumpce neviny a in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). V další části vyložil, v čem podle jeho názoru onen zjevný rozpor spočívá, přičemž citoval z jednotlivých svědeckých výpovědí i ze své výpovědi a z výslechu znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, a vyzdvihl pasáže, které považuje za podstatné z hlediska tvrzených zjevných rozporů. Výpovědi hodnotil, vyvozoval z nich vlastní skutková zjištění, zpochybňoval hodnocení provedené soudy a polemizoval s jejich skutkovými závěry. Zaměřil se přitom na otázky, zda byla poškozená silně pod vlivem alkoholu, zda v době činu spala a zda on musel o jejím stavu a jejím spánku vědět. Uzavřel, že nikdo ze svědků se relevantně nevyjádřil o míře opilosti poškozené, jen svědek P. Ch., jehož výpověď však je v tomto směru osamocena. Znalci psychiatrovi pak nebyla podle dovolatele položena otázka ke stupni opilosti poškozené a navíc znalec vycházel z nesprávných podkladů (nesprávně vycházel z toho, že poškozená nebyla schopna sama chodit a musela být odvedena). Znalec se také opakovaně vyjadřoval k právním otázkám, zejména pokud jde o závěr, že se obviněný dopustil trestného činu znásilnění.
5. Podle obviněného nemůže obstát skutkový závěr, že opilost poškozené dosáhla stupně, který u ní vyvolal stav bezbrannosti, ani skutkový závěr, že on o míře ovlivnění poškozené alkoholem věděl. Neobstojí však podle obviněného ani skutkový závěr, že poškozená v době jeho vytýkaného jednání spala, ani že on o tom věděl. Průběhu „incidentu“ nebyl kromě nich dvou nikdo přítomen. Skutečnost, že poškozená patrně spala v okamžiku, kdy svědkyně K. S. vešla do pokoje, tj. v době, kdy už obviněný ve svém jednání ustal a chtěl odejít, odpovídá jeho výpovědi, tj. že v okamžiku, kdy z toho, že poškozená přestala na jeho dráždění reagovat, zjistil, že poškozená spí, přestal ji sexuálně stimulovat. Pokud by chtěl využít bezbrannosti poškozené, pak utvrzení v tom, že poškozená spí, by mělo být spíše povzbuzením pro jeho počínání.
6. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl v podstatě totéž, tj. že nebylo prokázáno, že schopnosti poškozené projevit svou vůli nebo klást mu odpor byly zásadně sníženy nebo omezeny, ani to, že on o takovém zásadním snížení nebo omezení věděl. Z toho dovodil, že nebyly naplněny zákonné znaky zločinu znásilnění, konkrétně jednání spočívající v zneužití bezbrannosti jiného a úmysl zneužít bezbrannosti jiného.
7. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal věc k novému projednání soudu prvního stupně.
8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný primárně nesouhlasí s tím, jak byly hodnoceny důkazy. O zjevný rozpor skutkových zjištění s důkazy se nejedná, z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí je naopak zřejmé, že soudy při hodnocení důkazů postupovaly v souladu se zákonem, nedopustily se libovůle a jejich skutkové závěry z provedených důkazů vyplývají. I přesto, že napadené rozhodnutí mohlo být pečlivější, je třeba je hodnotit v návaznosti na rozsudek soudu prvního stupně, s nímž tvoří širší a vzájemně podmíněný celek.
Nesouhlas obviněného s odůvodněním rozhodnutí není dovolacím důvodem. K zásahu do práva obviněného na spravedlivý proces nedošlo. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce připomněl, že předmětem právního posouzení je skutek, jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel. Dovolací argumentace tak citovanému dovolacímu důvodu neodpovídá. Existence silného alkoholového opojení poškozené, její malátnost, únava a spánek zakládající její bezbrannost, navíc z provedeného dokazování vyplývají.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
9. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1, 2 tr. ř. a s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., je však zjevně neopodstatněné.
10. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
11. Obviněný namítl existenci první z uvedených alternativ, tj. zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Rozhodnými skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků trestného činu jsou vykonání popsaných sexuálních praktik obviněným na poškozené, což obviněný nepopírá, a dále to, zda se v době provádění těchto praktik poškozená nacházela ve stavu silné podnapilosti a spánku, a tedy nebyla schopna na jednání obviněného reagovat, což obviněný zpochybňuje, stejně jako to, že o stavu poškozené věděl.
12. Zmíněné, obviněným zpochybňované, skutkové závěry soudů však nejsou v žádném, natož zjevném rozporu s obsahem důkazů. Jak silná podnapilost poškozené, tak její spánek v době, kdy na ní obviněný uvedené sexuální praktiky prováděl, naopak jednoznačně vyplývá z provedených důkazů, zejména ze svědeckých výpovědí poškozené a svědkyně K. S., podporovaných také – pokud jde o silnou podnapilost poškozené – výpovědí svědka P. Ch.
13. Ačkoliv obviněný namítá zjevný rozpor uvedených rozhodných skutkových zjištění soudů s obsahem důkazů, jeho argumentace k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyjadřuje de facto pouze nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily výpovědi svědků, přičemž v dovolání předkládá vlastní hodnocení těchto výpovědí. Ve skutečnosti soudy měly pro závěr o stavu poškozené dostatečný důkazní podklad. V podstatě všichni účastníci oslavy, včetně obviněného, vypověděli o značném množství vypitého alkoholu každým z nich i ostatními. Z jejich výpovědí vyplývá i silná podnapilost poškozené. Sám obviněný připustil, že na poškozené byl vliv alkoholu patrný a že i zvracela. Množství vypitého alkoholu, které uvedla poškozená, s přihlédnutím k tomu, že šlo o mladou ženu, která nebyla na alkohol zvyklá, zcela odpovídá tomu, že následně tvrdě usnula a nebyla schopna na jednání obviněného adekvátně reagovat. Poškozená také ve své výpovědi uvedla, že se jí (po vypitém alkoholu) udělalo nevolno, šla na toaletu zvracet a po návratu ulehla na gauč a usnula. Svědkyně K. S. v hlavním líčení ohledně stavu poškozené vypověděla, že ji (po posuzovaném jednání obviněného) z postele do koupelny odváděla „v podstatě po čtyřech, protože ještě nebyla ani schopná chodit“ (č. l. 158 p. v.). Vyjádření znalce psychiatra, že poškozená se nacházela (podle popsaných příznaků) ve stavu opilosti středního až těžšího stupně, má z hlediska skutkových zjištění jen okrajový význam.
14. Bez pochybností mohly soudy učinit také závěr, že o stavu silné opilosti a spánku poškozené obviněný věděl a záměrně jej využil. Účastníci oslavy – dva muži a dvě ženy – sice společně ulehli na gauč (v úmyslu zde přenocovat) a vznikla tak poněkud specifická situace, nebylo však možné z ní bez dalšího dovozovat, že poškozená není proti uskutečnění pohlavního styku. Obviněný sám objektivně připustil, že během večera ze strany poškozené nezaznamenal žádné známky náklonnosti k němu, k žádnému intimnímu sblížení před tím nedošlo.
15. Podle zjištění soudů poškozená A. K. působila nejvíce opile a usnula jako první poté, co se ještě vyzvracela na toaletě. Soud prvního stupně v odst. 15 odůvodnění rozsudku správně uvedl, že obviněný si byl vědom silné alkoholové intoxikace poškozené, jakož i toho, že si lehla na gauč právě v tomto stavu, což vedlo k tomu, že usnula. I kdyby poškozená v tomto stavu vydávala zvuky (jak tvrdil obviněný), které by za jiných okolností mohly v obviněném vyvolávat pocit, že se jí jeho počínání líbí, nemohl vzhledem ke stavu poškozené takové zvuky pokládat za vážně míněný projev jejího souhlasu, jak v podstatě tvrdí.
16. Nelze akceptovat zavádějící argumentaci obviněného, že skutečnost, že poškozená patrně spala v okamžiku, kdy svědkyně K. S. vešla do pokoje, tj. v době, kdy už obviněný ve svém jednání ustal a chtěl odejít, odpovídá jeho výpovědi. Tato argumentace totiž přehlíží, že svědkyně K. S. vypověděla, že když vešla do pokoje, viděla, jak poškozená ležela na zádech bez prádla, měla roztažené nohy, hlavu měla podloženou polštářem, díky čemuž bylo vidět, že spí, a byla orálně uspokojována obviněným. Poškozená vypověděla, že ji probudila až svědkyně, která ji tahala z postele, obviněný předtím nad poškozenou klečel v trenýrkách, které si svlékal.
17. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání zjevně neopodstatněné.
18. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
19. Předmětem právního posouzení z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je skutek, jak byl soudy zjištěn a jak je popsán ve skutkové větě výroku rozsudku. Na základě těchto zjištění byl obviněný uznán vinným (podle právní věty rozsudku), že zneužil bezbrannosti poškozené k vykonání pohlavního styku způsobem srovnatelným se souloží. Lze konstatovat, že žádné námitky týkající se právního posouzení obviněný neuvedl. Nezpochybňoval zejména, že na poškozené vykonal pohlavní styk způsobem srovnatelným se souloží, ale nezpochybňoval ani to, že pokud silně opilá poškozená spala, jednalo se o stav bezbrannosti.
20. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný v alternativě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Z citovaného ustanovení je zřejmá vázanost uvedené alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. na některý další dovolací důvod. Z této vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., respektive z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu, pak je zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
21. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., o čemž v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 4. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu