7 Tdo 342/2024-311
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 5. 2024 o dovolání obviněného O. M., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, podaném proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2024, sp. zn. 3 To 382/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 10 T 121/2023 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. M. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 11. 2023, č. j. 10 T 121/2023-224, byl obviněný O. M. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku, přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 146 odst. 1 tr. zákoníku a zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět roků a deset měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
2. Odvolání obviněného podané proti výroku o trestu bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2024, č. j. 3 To 382/2023-264, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
3. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. Namítl, že uložený trest je nepřiměřeně přísný. Vytkl, že soudy nedostatečně zhodnotily polehčující okolnosti, jeho osobní poměry a prohlášení viny a nevyužily možnosti uložit trest odnětí svobody s použitím ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, resp. § 58 odst. 2 tr. zákoníku pod dolní hranicí sazby. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
4. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání poukázala na to, že uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem, a navrhla, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
5. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
6. Dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Je to mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí pouze formálně odkázat na zákonný dovolací důvod, ale je nutné, aby tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídaly konkrétní uplatněné námitky.
7. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
8. Tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají námitky týkající se přiměřenosti uloženého trestu, a to ani námitky, jimiž se dovolatel dožaduje fakultativního mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici sazby, v dané věci podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, resp. podle § 58 odst. 2 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, publikované pod č. 7/2021 Sb. rozh. tr.). To platí, třebaže otázka přiměřenosti trestu jinak je záležitostí aplikace hmotného práva. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát a musí být zrušen v důsledku zrušení výroku o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat kvůli porušení hmotného práva zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Logicky to vyplývá ze vzájemného vztahu obou uvedených ustanovení. V § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je upraven obecný hmotně právní dovolací důvod, zatímco v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. jde o zvláštní hmotně právní dovolací důvod stanovený ve vztahu k výroku o uložení trestu. Poměr obecného a zvláštního mezi oběma ustanoveními má ten důsledek, že z důvodu porušení hmotného práva je možné napadat samotný výrok o uložení trestu zásadně jen s použitím zvláštního ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Pokud by se připustilo, že nepřiměřenost uloženého trestu je „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (tj. jiným, než je právní posouzení skutku), bylo by ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. nadbytečné, bezpředmětné, nefunkční a nedávalo by žádný smysl, protože uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by vždy nutně bylo „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
9. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek není určeno k tomu, aby Nejvyšší soud korigoval pravomocný výrok o uložení trestu z důvodu jeho případné nepřiměřenosti. Ostatně žádný mimořádný opravný prostředek nelze podat z důvodu nepřiměřenosti uloženého trestu. Stížnost pro porušení zákona (§ 266 odst. 2 tr. ř.) a návrh na povolení obnovy řízení (§ 278 odst. 1 tr. ř.) lze podat proti výroku o trestu pouze tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Zákonné podmínky stížnosti pro porušení zákona a obnovy řízení vyjádřené dikcí „ve zřejmém nepoměru“, resp. „ve zřejmém rozporu“, znamenají, že se vyžaduje podstatně vyšší míra rozporu mezi uloženým trestem a zákonnými hledisky rozhodnými pro jeho uložení, a to taková míra, která zjevně převyšuje pouhou nepřiměřenost jako důvod pro zrušení rozsudku odvolacím soudem podle § 258 odst. 1 písm. e) tr. ř. Dovoláním je možno výrok o trestu napadat jen z důvodu nejzávažnějších porušení zákona, jimiž jsou právě uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.
10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože trest odnětí svobody na pět roků a deset měsíců mu byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené v § 175 odst. 2 tr. zákoníku v rozpětí od dvou do osmi let.
11. Z podnětu dovolání, jímž je namítána nepřiměřenost uloženého trestu, Nejvyšší soud do výroku o trestu zásadně nezasahuje. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže uložený trest je v tak extrémním rozporu se zákonnými hledisky, že to zároveň představuje porušení ústavního principu proporcionality trestní represe, který je jedním ze znaků demokratického právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy), resp. porušení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku (čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). O nic takového se v posuzované věci nejedná a obviněný to v dovolání ani nenamítal.
12. Nejzávažnější trestný čin, kterým byl obviněný uznán vinným a na který zákon stanoví sazbu odnětí svobody od dvou let do osmi let, je zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Karviné spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 14. 6. 2023 poté, co z otevřeného nákladního prostoru dodávkového automobilu, z něhož bylo vykládáno zboží, odcizil vodní meloun, s nímž se dal na útěk, byl pronásledován poškozeným L.
W., a když ho poškozený dostihl, obviněný odhodil meloun na zem, vytáhl z kapsy kalhot odlamovací nůž, který sevřel v pravé ruce se slovy „pojď“, a se záměrem odradit poškozeného od dalšího pronásledování a zadržení ho na vzdálenost asi jednoho metru ohrožoval nožem tak, že rukou s nožem proti němu máchal a přibližoval se k němu až do doby, než poškozenému přišel na pomoc neidentifikovaný muž z náhodně projíždějícího vozidla, což obviněného odradilo od dalšího útoku, takže z místa utekl. Závažnost tohoto jednání vystupuje do popředí v souvislosti s tím, že podle skutkových zjištění soudu v bodě 3 rozsudku předchozího dne obviněný takovým nožem bezdůvodně napadl L.
B., jehož nejméně třikrát řízl, poprvé do oblasti stehen, dále jej řízl do pravé dlaně, kterou se poškozený snažil zachytit nůž, načež zaútočil na oblast hrudníku poškozeného a pořezal jej v levém podpaží, čímž mu způsobil řezné poranění v podobě vertikální rány do podkoží asi 10 cm krát 1 cm, které si vyžádalo ošetření na urgentním příjmu nemocnice a sešití rány (otázka, zda toto jednání nemělo být kvalifikováno přísněji než podle § 21 odst. 1, § 146 odst. 1 tr. zákoníku, přesahuje rámec tohoto rozhodnutí).
13. Trestného činu vydírání, ale i dalších trestných činů, jimiž byl uznán vinným, se obviněný dopustil krátce poté, co byl dne 12. 4. 2023 propuštěn z výkonu předchozího trestu odnětí svobody, který mu byl uložen ve věci Okresního soudu v Karviné sp. zn. 5 T 231/2014 ve výměře devíti let a šesti měsíců mimo jiné za trestné činy vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a znásilnění podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku, tedy za násilné trestné činy. Předtím byl ve věci Okresního soudu v Karviné sp. zn. 4 T 165/2005 odsouzen mimo jiné pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb.) k trestu odnětí svobody na osm let. Recidiva tedy byla spolu se souběhem více trestných činů výraznou přitěžující okolností. Soudy vyměřily obviněnému trest odnětí svobody nad polovinou trestní sazby, avšak s citelným odstupem od její horní hranice s ohledem na doznání obviněného a na jeho prohlášení viny, přičemž vyjádření lítosti nad spáchanými trestnými činy, které obviněný učinil v hlavním líčení v rámci posledního slova, nepovažovaly za zcela upřímné. V osobních poměrech obviněného, který podle námitek uvedených v dovolání nemá běžné rodinné zázemí, je v kontaktu jen se svým bratrem a kamarády a neuspěl ve snaze najít zaměstnání, soudy nespatřovaly nic, co by mohlo úvahy o trestu nějak výrazněji ovlivnit. Za uvedeného stavu je namístě závěr, že uložený trest odnětí svobody není se zákonnými hledisky v žádném extrémním rozporu, který by představoval porušení ústavního principu proporcionality trestní represe, resp. porušení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku. Nepřichází tedy v úvahu, aby Nejvyšší soud na výroku o trestu cokoli měnil, navíc z podnětu dovolání, které není založeno na zákonném dovolacím důvodu.
14. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). V této variantě je dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. vázán na ostatní dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že když uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak nejsou dovolacím důvodem ani podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
15. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., tj. z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 5. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu