7 Tdo 344/2023

7 Tdo 344/2023-5110

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl dne 7. 6. 2023 v neveřejném zasedání o dovolání, která podali obvinění 1) P. D. S., nar. XY ve městě XY, Italská republika, státní příslušník Italské republiky, trvale bytem XY, Italská republika, t.č. neznámého pobytu, 2) Y. Ch., nar. XY ve městě XY, Běloruská republika, státní příslušník Běloruské republiky, naposledy bytem XY, Italská republika, stíhaný jako uprchlý, a 3) M. R., nar. XY ve městě XY, Ukrajina, státní příslušník Ukrajiny, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. 12 To 26/2021, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 40 T 5/2017, takto:

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, č. j. 12 To 26/2021-4748, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2020, č. j. 40 T 5/2017-4572. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2020, č. j. 40 T 5/2017-4572, byl obviněný P. D. S. uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s odkazem na společné ustanovení § 238 tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr.

zákoníku a odsouzen podle § 234 odst. 4, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na pět let, podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v činnosti statutárního orgánu obchodní společnosti či jeho člena, kontrolního orgánu obchodní společnosti či jeho člena a dále funkci prokuristy obchodní společnosti včetně jejich zastupování na základě plné moci, a to na pět let a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku trest propadnutí věci. Obviněný Y. Ch. byl uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s odkazem na společné ustanovení § 238 tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a odsouzen podle § 234 odst. 4, za použití § 43 odst. 1 tr.

zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění z území České republiky na pět let. Obviněný M. R. byl uznán vinným pomocí podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s odkazem na společné ustanovení § 238 tr.

zákoníku v jednočinném souběhu s pomocí podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 234 odst. 4, za použití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 6 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1, § 84, § 85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu probačního úředníka nad obviněným a uložením v rozsudku uvedené povinnosti podle § 85 odst. 2 tr.

zákoníku a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci. Výrokem podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo dále rozhodnuto o náhradě škody.

2. Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obvinění dopustili uvedených zločinů tím, že po předchozí vzájemné dohodě mezi obviněným P. D. S. a obviněným Y. Ch. o tom že neoprávněně vylákají finanční prostředky z platebních karet oprávněných držitelů, a to bez jejich vědomí a souhlasu, kdy za tímto účelem vyrobí bez vědomí a souhlasu níže uvedených bankovních institucí padělky platebních karet, které následně použijí na POS terminálu určenému pro bezhotovostní platební styk, přičemž za tímto účelem bylo třeba založit obchodní společnost na území České republiky, aby mohli požádat o přidělení POS terminálu, kdy z tohoto důvodu nakontaktoval obviněný Y.

Ch. obviněného M. R. s žádostí o zprostředkování koupě obchodní společnosti v České republice, s čímž obviněný M. R. souhlasil a zkontaktoval svého spolužáka V. G., jehož společnost se zabývá vedením účetnictví, správou společností a jejich prodejem, kdy první schůzce byl přítomen obviněný M. R. a obviněný Y. Ch., těmto byly sděleny veškeré požadavky k zakoupení a převodu obchodní společnosti v České republice s tím, že v průběhu jednání se upřesnilo, že nabyvatelem bude obviněný P. D. S., načež na tohoto obviněného tak byla po doložení veškerých nutných dokumentů převedena dne 19.

2. 2014 společnost D. G., IČ: XY, se sídlem XY, Česká republika, přičemž obchodní firma společnosti byla nahrazena novým názvem, a to I. G., a dne 11. 3. 2014 pod tímto zapsána do Obchodního rejstříku vedeného u Městského soudu v Praze s tím, že jako jediný jednatel společnosti byl zapsán obviněný P. D. S.. Následně na základě žádosti obviněných P. D. S. a Y. Ch. jim obviněný M. R. poskytl potřebnou součinnost při zakládání účtů u tuzemských bank, kdy dne 20. 2. 2014 se obvinění P. D. S., Y. Ch.

a M. R. dostavili do pobočky bankovního domu Československé obchodní banky, a.s., IČ: 000 01 350, na adrese Václavské náměstí 32, 110 00 Praha 1, Česká republika, kde obviněný P. D. S. za pomoci obviněného M. R., který poté, co obviněný Y. Ch. překládal celé jednání z jazyka italského do jazyka ruského, překládal obsah tohoto jednání z jazyka ruského do jazyka českého a naopak, založil jako jediný jednatel společnosti I. G., účet číslo XY vedený v měně CZK a účet číslo XY vedený v měně EUR, kdy v souladu s těmito uzavřenými smlouvami ze dne 20.

2. 2014, vydala Československá obchodní banka, a.s., k výše uvedeným bankovním účtům platební karty číslo XY a číslo XY, jejichž jediným oprávněným disponentem byl obviněný P. D. S., který dne 18. 3. 2014, jakožto jediný jednatel společnosti I. G., uzavřel s Československou obchodní bankou, a.s., smlouvu o výpůjčce terminálu (POS terminál) číslo XY, který poté, co obviněný M. R. jej vyzvedl a předal obviněnému P. D. S., tento v rozporu s uzavřenou smlouvou, z níž vyplývala povinnost umístit tento POS terminál v obchodním místě společnosti I.

G., v ulici XY, Praha 2, Česká republika, vyvezl mimo území České republiky, načež dne 21. 7. 2014 obviněný P. D. S. uzavřel s Československou obchodní bankou, a.s., smlouvu o běžném účtu číslo XY vedený v měně USD. Následně dne 22. 7. 2014, k žádosti obviněného Y.

Ch., který mu tlumočil požadavek obviněného P. D. S. na nákup technického zařízení, a to multifunkční tiskárny, nakontaktoval obviněný M. R. společnost K. P. – S., IČ: XY, se sídlem XY, Česká republika, kdy po předchozím telefonickém dotazu ve věci požadované tiskárny a její ceny, se téhož dne dostavili obvinění P. D. S., Y. Ch. a M. R. do prodejny společnosti K. P. – S., kde obviněný M. R. zaměstnanci přetlumočil požadavek obviněného P. D. S. na nákup tiskárny, kdy jim byly nabídnuty dvě možnosti těchto tiskáren, načež dne 30.

7. 2014 se po předešlé telefonické objednávce dostavili obvinění P. D. S. a M. R. do prodejny společnosti K. P. – S., kde jim bylo předvedeno kódování magnetického proužku s pomocí softwaru Card Preso a následně si odvezli tiskárnu HDP 5000, kodér magnetického proužku, software Card Preso XS a 100 ks bílých karet s magnetickým proužkem, vše v celkové hodnotě 79 055 Kč, kdy předmětné věci byly zakoupeny na společnost I. G., přičemž úhrada byla provedena obviněným P. D. S. v hotovosti s tím, že dne 1.

8. 2014 opětovně obvinění P. D. S. a M. R. zakoupili v dané prodejně 1 000 ks bílých plastových karet s magnetickým proužkem a čtečku magnetického proužku karet, vše v hodnotě 7 345 Kč. Dne 2. 8. 2014 kontaktoval obviněný M. R. telefonicky technika společnosti K. P. – S., ohledně problému s kódováním magnetického proužku, kdy problém byl vyřešen, načež dne 7. 8. 2014 se opět obvinění P. D. S. a M. R. dostavili do společnosti K. P. – S. a obviněným P. D. S. byl na společnost I. G., zakoupen modul pro oboustrannou laminaci, modul pro oboustranný tisk, HDP přenosný film, barevná páska, černý rezin a sublimační fluorescenční panel, laminovací zařízení a 500 ks bílých plastových karet, vše v celkové hodnotě 98 482 Kč, dále pak byl projeven zájem ze strany obviněného P.

D. S. tlumočený obviněným M. R. pracovníku společnosti K. P. – S., o vestavný kodér čipových karet do tiskárny a čipové karty s tím, že si pro vše za tři týdny přijedou, což se však nakonec nestalo, kdy tohoto jednání se obvinění P. D. S. a Y. Ch. dopustili v úmyslu zneužít padělané platební karty prostřednictvím POS terminálu číslo XY k fiktivním bezhotovostním platebním transakcím připisovaným na účet číslo XY vedeným ve prospěch společnosti I. G., v CZK měně a rovněž dále vyrábět za použití výše uvedených komponentů další padělky platebních karet oprávněných držitelů za shodným účelem, přičemž obviněný M.

R. věděl, v jakém úmyslu a k jakému účelu budou obstarané komponenty sloužit. V době od 9. 7. 2014 do 5. 8. 2014 za použití celkem 151 ks padělaných platebních karet provedli obvinění P. D. S. a Y. Ch. v rozsudku soudu prvního stupně specifikované nezákonné transakce s tím, že následně byly takto získané finanční prostředky a finanční prostředky získané prostřednictvím dalších 1782 kusů padělaných platebních karet vydavatelských zahraničních bank či dosud neustanovených vydavatelských zahraničních bank (usnesení Policie ČR ze dne 8.

4. 2019 o vyloučení ze společného řízení vedeného pod č.j. KRPA-310359/TČ-2014-000098-KU) odčerpávány z účtu společnosti I.

G., číslo účtu: XY, vedeného v CZK měně, prostřednictvím platební karty č. XY a platební karty č. XY, jejímž jediným disponentem byl obviněný P. D. S., a to za pomoci obviněného M. R., kterého o tyto transakce obviněný P. D. S. požádal a svěřil mu předmětnou platební kartu, přičemž nejméně od této doby muselo být obviněnému M. R. zřejmé, a to i s ohledem na skutečnost, že věděl, že společnost I. G., resp. její majitel a jednatel obviněný P. D. S. nevyvíjel žádnou činnost směřující k nákupu či navážení vín, což bylo předmětem činnosti této obchodní společnosti podle výpisu z obchodního rejstříku, že se tím podílí na nelegální činnosti, přičemž obvinění opakovaně ve dnech 10.

7. 2014 až 5. 8. 2014 provedli v rozsudku soudu prvního stupně specifikované výběry v hotovosti a převody z účtu společnosti, kdy z účtu odčerpali částku v celkové výši 5 924 287,50 Kč, kterou použili pro vlastní potřebu, kdy poté, co byly výše uvedené finanční prostředky vybrány obviněným P. D. S., případně obviněným M. R. v hotovosti, část z nich byla obviněným P. D. S. předána v blíže nezjištěné výši v hotovosti obviněnému Y. Ch., kterému rovněž obviněný M. R. nejméně ve třech případech, v době od 17.

7. 2014 do 3. 9. 2014 vložil finanční hotovost v celkové výši 149 940 Kč na jeho účet č. XY, vedený u Fio banky, a.s., v České republice, načež obviněný Y. Ch. si dne 23. 7. 2014 vložil v hotovosti na svůj účet č. XY, vedený u Fio banky, a.s., částku ve výši 50 000 Kč, dne 28. 7. 2014 částku ve výši 50 000 Kč a dne 6. 8. 2014 částku ve výši 315 000 Kč, stejně tak obviněný M. R. si dne 6. 8. 2014 vložil v hotovosti na svůj účet č. XY vedený u Fio banky, a.s., částku ve výši 85 100 Kč, čímž svým jednáním způsobili poškozené Československé obchodní bance, a.s., škodu ve výši 734 601,61 Kč a pokusili se způsobit škodu ve výši 1 163 376,52 Kč, tj. škodu v celkové zamýšlené výši 1 897 978,13 Kč, poškozené 1 St Ed Credit Union škodu ve výši 11 225,66 Kč a pokusili se způsobit škodu ve výši 30 912,95 Kč, tj. škodu v celkové zamýšlené výši 42 138,61 Kč, poškozené America First Federal Credit Union škodu ve výši 21 815,26 Kč a pokusili se způsobit škodu ve výši 11 077,21 Kč, tj. škodu v celkové zamýšlené výši 32 892,47 Kč, poškozené Capital One, National Association škodu ve výši 25 088,56 Kč a pokusili se způsobit škodu ve výši 51 063,75 Kč, tj. škodu v celkové zamýšlené výši 76 152,31 Kč, poškozené Central Willamette Community Credit Union škodu ve výši 788 090,41 Kč a pokusili se způsobit škodu ve výši 204 982,02 Kč, tj. škodu v celkové zamýšlené výši 993 072,43 Kč, poškozené Parsons Federal Credit Union škodu ve výši 11 084,72 Kč a pokusili se způsobit škodu ve výši 19 048,36 Kč, tj. škodu v celkové zamýšlené výši 30 133,08 Kč, poškozené PNC Bank, National Association škodu ve výši 16 170 Kč a pokusili se způsobit škodu ve výši 29 490 Kč, tj. škodu v celkové zamýšlené výši 45 660 Kč, tedy celkem způsobili škodu v celkové výši 1 608 076,22 Kč a chtěli způsobit škodu v celkové výši 1 509 950,81 Kč, tj. škodu v celkové zamýšlené výši 3 118 027,03 Kč.

3. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění odvoláními, která Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. 9. 2022, č. j. 12 To 26/2021-4748, podle § 256 tr. ř. zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení soudu druhého stupně podali obvinění P. D. S. a Y. Ch. prostřednictvím obhájce společné dovolání, které opřeli o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř. v jejich znění před novelizací trestního řádu s účinností od 1. 1. 2022. V následném přípisu ze dne 30. 1. 2023 adresovanému Nejvyššímu soudu pak podřadili část argumentace pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud s ohledem na novelizaci trestního řádu i přípis obviněných dovolání posoudil jako podané podle dovolacích důvodů v § 265b odst. 1 písm. d), g), h), m) tr.

ř. Obvinění namítli, že soud prvního stupně v popisu jejich jednání neuvedl, že by padělali platební prostředky. K tomu zdůraznili, že z výsledků dokazování ani nevyplývalo, resp. nebylo prokázáno, že by k výrobě falzifikovaných platebních karet obviněnými mělo vůbec dojít. Jsou přesvědčeni, že pokud se padělání karet, pro které byli mj. odsouzeni, toliko nevysloveně presumuje ve zcela nekonkrétní rovině, avšak není v rámci popisu skutku vyjádřeno, pak jejich jednání není možné podřadit pod uvedenou skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku.

Skutečnost, že se měli padělání dopustit, není dostatečně rozvedena ani v samotném odůvodnění napadených rozhodnutí. Soud přitom ani neměl k takovému závěru důkazy a vycházet toliko z domněnek. Rozporují také právní kvalifikaci jejich jednání jako podvodu, když v popisu skutku není uvedeno, jakým způsobem měli někoho uvést v omyl. Dále namítli, že nebylo zjištěno nic konkrétního ohledně okolností předmětných transakcí a nebylo tak prokázáno, ani ve skutkové větě popsáno, že by se jednalo o transakce nezákonné.

Proto jejich jednání nemohlo být posouzeno ani jako trestný čin podvodu. Usnesení soudu druhého stupně vytkli, že nepřípustným a zavádějícím způsobem doplnil argumentaci soudu prvního stupně, aniž by sám nějak doplnil dokazování. Rovněž pak odvolací soud nesprávně dovodil, že pouhá skutečnost, že si obvinění opatřili prostředky ke spáchání trestné činnosti, prokazuje i její samotné provedení, aniž by o tom svědčily jakékoli důkazy. Jsou přesvědčeni, že pouhé pořízení zařízení způsobilého k tvrzenému jednání mohlo být posouzeno nanejvýš jako příprava, nikoli pokus či dokonaný trestný čin.

Jsou toho názoru, že nesprávné právní hodnocení je způsobeno tím, že ve věci nebyly provedeny důkazy, které by umožnily přijmout prokazatelný závěr o skutkovém průběhu předmětného jednání. Extrémní rozpor mezi provedeným dokazováním a z něho vyvozenými skutkovými závěry dále spatřují v závěru soudů, že měli mít přístup k informacím nelegálně získaným z platebních karet, aniž by o tomto svědčil jediný důkaz. Připomněli, že k tomuto závěru soudy došly pouze na základě výpovědi znalce, který se toliko obecně vyjadřoval k možnostem získání takových údajů, a tudíž ani nepopisoval konkrétní způsob, jak se měli obvinění k takovým údajům dostat.

V této souvislosti brojí i proti posouzení trestného činu jako spáchaného ve značném rozsahu, když jim v popisu skutku ani nemělo být kladeno za vinu padělání platebních prostředků. Navíc jim je vytýkáno i údajné zneužití celkem 1933 karet, které však nebylo předmětem řízení před soudem, nebylo ohledně něj provedeno žádné dokazování a nebylo ani pravomocně rozhodnuto, že se stalo, příp. že šlo o trestný čin.

5. Dále pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný Y. Ch. samostatně namítl, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení a veřejném zasedání. Má za to, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vedení řízení proti uprchlému, a tudíž věc neměla být projednávána bez jeho přítomnosti. Zdůraznil, že byl kontaktní a převzal si jak obžalobu, tak i předvolání k hlavnímu líčení, o čemž měl mít soud potvrzení.

Závěr soudu prvního stupně, že je nekontaktní a nachází se na neznámém místě, tedy je v rozporu se skutečností. V tomto shledává porušení svého práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu. Oba obvinění dále namítli i jiné

nesprávné hmotněprávní posouzení věci, a to konkrétně v otázce posouzení okruhu poškozených bank. Soudy obou stupňů podle názoru obviněných řádně nevysvětlily, jakým způsobem určily poškozené subjekty, když toliko mechanicky převzaly tvrzení těchto subjektů a ani nevyřešily otázku objektivní stránky v souvislosti se vznikem škody. Rovněž brojí proti použití dokumentů, zejména informací od poškozených bank, které podléhají bankovnímu tajemství. Mají za to, že z obsahu spisu nelze ověřit, zda se v případě těchto dokumentů jedná o důkazy získané v souladu se zákonem, když ani nebylo využito mezinárodní pomoci k zajištění těchto důkazů.

6. Závěrem obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a sám rozhodl o jejich zproštění, případně aby přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

7. Usnesení soudu druhého stupně samostatně napadl dovoláním prostřednictvím obhájce i obviněný M. R. a opřel jej o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítl, že jednání, které je mu kladeno za vinu, nenaplňuje skutkovou podstatu předmětných trestných činů. Navíc ani nebylo prokázáno, že by tyto trestné činy spáchal, když je ze skutkového stavu toliko zřejmé, že tlumočil pro ostatní obviněné a v některých případech vybral peněžní prostředky z účtu společnosti na základě žádosti obviněného P. D. S. Má za to, že ze spisového materiálu není zřejmé, jak naplnil skutkovou podstatu trestného činu podvodu, příp. kdo a jak měl být podveden. Rovněž ze spisového materiálu není ani zřejmé, jak měl svým jednáním naplnit skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku, když soudem nebylo zjištěno, kdo a jaký platební prostředek padělal, přičemž ani nebylo prokázáno, že by o tomto padělání věděl. Procesní pochybení spatřuje v tom, že policejní orgán komunikoval s údajně poškozenými zahraničními bankami nestandardně přímo, a to v rozporu s mezinárodními předpisy i federálními předpisy USA, aniž by postupoval prostřednictvím žádosti o mezinárodní pomoc. Je přesvědčen, že tímto pochybením byla zmařena možnost prokázat použití karet v USA. Dále namítl, že soud ve svém rozhodnutí neuvedl, jaký úmysl měl mít obviněný v této věci a nebylo prokázáno, že by věděl, nebo byl alespoň srozuměn s následkem jeho jednání.

8. K naplnění znaků zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku uvedl, že nebylo prokázáno, že by tiskárna byla schopna vytisknout platební karty, kterými by šlo provádět platby, případně že by na tiskárně byly takové karty vytisknuty. Tudíž nebylo ani prokázáno, že by byly platby provedeny padělanou platební kartou, případně kdo a jakým způsobem prováděl platby na účet předmětné společnosti. Zdůraznil, že nevěděl nic o činnosti společnosti a nebylo prokázáno, že by dělal cokoliv s tiskárnou, nebo že by vybíral peníze prostřednictvím padělané karty. K tomu dále odkázal na výpovědi svědků týkající se možností tiskárny padělat karty. Taktéž připomněl, že tiskárna byla zakoupena až poté, co byly připsány částky na předmětné účty, tudíž tato tiskárna nebyla použita k výrobě karet v daném období a nebylo tedy zjištěno, kdo a jakým způsobem měl karty padělat a zda byly padělané karty použity, případně kým a kdy. Rovněž uvedl, že z důkazů vyplývá, že tiskárna ani nebyla funkční, obviněný nevěděl nic o původu peněz a nemohl tak naplnit skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku. Nanejvýš mohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti z nedbalosti. Ke kvalifikaci jednání jako zločinu podvodu dále namítl, že z popisu skutku ani není dostatečně zřejmé jak a kým byla skutková podstata zločinu podvodu naplněna. V souvislosti se zásadou subsidiarity trestní represe akcentoval, že se soud měl zabývat mimo naplněním znaků skutkové podstaty i tím, zda se jedná o společensky škodlivé jednání. Má za to, že z žádného důkazu nevyplývá, že by činil cokoliv nelegálního, přičemž trestní stíhání ho poškodilo i v rámci řízení o povolení k dlouhodobému pobytu, kdy odsouzení by znamenalo mj. i zrušení jeho oprávnění k pobytu na území, což by výrazně zasáhlo do jeho života. Měl být uveden v omyl ostatními obviněnými, když byl přesvědčen, že veškeré jím učiněné jednání je v souladu s právními předpisy v rámci podnikání. Porušení zásady in dubio pro reo spatřuje v tom, že se soud prvního stupně nezabýval skutkovou verzí předloženou obhajobou, která nebyla žádnými v řízení provedenými důkazy vyvrácena. Soud se přesto přiklonil v rozporu s touto zásadou k verzi, která byla pro obviněného méně příznivá, čímž měl porušit i zásadu presumpce neviny. K otázce výše škody obviněný soudu prvního stupně vytkl, že při rozhodnutí o výši škody vycházel z nesprávných skutkových zjištění. Má za to, že faktická výše škody měla být sice vyšší, avšak s ohledem na zadržené platby bankou mají být zadržené peníze dostatečné ke kompletní úhradě tvrzené škody, což soud nezohlednil. Dále pak namítl k výši trestu, že mu byl s ohledem na nesprávná skutková zjištění a délku řízení uložen nepřiměřeně vysoký trest.

9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a ve věci sám rozhodl, případně aby zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovoláním vyjádřil a k námitkám, které ve svém dovolání uvedli obvinění P. D. S. a Y. Ch. konstatoval, že výtky obviněných směřující do skutkových zjištění soudu prvního stupně nejsou opodstatněné. Má za to, že ve věci nelze shledat zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, když z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí naopak vyplývá, že soudy postupovaly v souladu s pravidly stanovenými v trestním řádu. Zdůraznil, že usvědčující důkazy nestojí samostatně, a naopak korespondují navzájem, jejich soustava netrpí žádnými podstatnými rozpory, a tedy umožňuje učinit závěr o vině bez důvodných pochybností.

K námitkám pod dovolacím důvodem podle písmene h) uvedl, že učiněná skutková zjištění vykazují všechny zákonné znaky deliktů, kterými byli obvinění uznáni vinnými. Je přesvědčen, že skutková věta obsahuje zjištění týkající se padělání a dostatečná jsou i skutková zjištění v otázce znaku značného rozsahu, stejně jako uvedení v omyl, přičemž se podle jeho názoru nemohlo jednat o pouhou přípravu k trestnému činu, neboť škoda již vznikla, či její vznik přímo hrozil. K otázce porušení ustanovení o přítomnosti obviněného dále konstatoval, že se orgány činné v trestním řízení marně a opakovaně snažily přítomnost obviněného zajistit, avšak ten se tomu záměrně vyhýbal.

Bylo tedy správně přistoupeno k jeho stíhání jako uprchlého, přičemž obviněný si byl plně vědom existence trestního řízení v této věci, měl možnost se jejího projednání osobně účastnit, avšak nevyužil toho, naopak se stal pro orgány činné v trestním řízení nedostupným. K námitkám týkajícím se právního posouzení věci a okruhu poškozených pak připomněl, že se soudy řádně vypořádaly s tím, kdo byl v této věci poškozený, k čemuž blíže odkázal na odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Co se týče tvrzení obviněných stran použitelnosti, resp. nepoužitelnosti důkazů, pak ani v tomto neshledává pochybení, když policejní orgán při opatření předmětných důkazů postupoval v souladu s trestním řádem.

11. K dovolání obviněného M. R. státní zástupce konstatoval, že ani v případě odůvodnění soudů stran tohoto obviněného neshledává existenci zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Soudy postupovaly v souladu se zákonem a jejich rozhodnutí jsou plně přezkoumatelná. Zdůraznil, že důkazy vedou k závěru o tom, že trestná činnost popsaná ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku byla spáchána, a to za plně vědomého přispění obviněného, přičemž usvědčující důkazy v této věci nestojí osamoceně, nýbrž vzájemně korespondují. K námitkám pod dovolacím důvodem podle písmene h) uvedl, že obviněný prakticky nenamítá, a to ani formálně, žádné vady právní kvalifikace ve smyslu předmětného dovolacího důvodu, přičemž námitky stran právní kvalifikace, zavinění i subsidiarity trestní represe vznáší toliko na základě své vlastní představy o skutkovém ději. K výhradám obviněného vůči komunikaci policejního orgánu se zahraničními bankami pak akcentoval, že tato komunikace probíhala standardně v souladu s trestním řádem, a tudíž informace takto získané byly procesně použitelné. Konečně k námitkám proti nepřiměřenosti trestu poznamenal, že tyto nelze podřadit pod žádný dovolací důvod, přičemž trest uložený obviněnému není ani extrémně přísný, zjevně nespravedlivý, ani nepřiměřený, což je dáno i tím, že soud přistoupil k mimořádnému snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby.

12. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání všech tří obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jsou zjevně neopodstatněná.

III. Přípustnost dovolání

13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.

14. Nejvyšší soud dále zjistil, že nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla dovolání podána, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání obviněných jsou důvodná.

IV. Důvodnost dovolání

15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.

16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

17. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné v rámci tohoto dovolacího důvodu vytýkat výlučně vady hmotněprávní. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

18. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Dovolání založené na tomto dovolacím důvodu tak lze opírat jen o námitky hmotněprávní povahy, nikoli o námitky skutkové.

19. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

20. Za stěžejní dovolací argumentaci, na níž následně navazují i další námitky obviněných, je namístě považovat námitky proti popisu skutku ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Obvinění v rámci svých dovolání především brojí proti samotnému popisu skutku v rozsudku soudu prvního stupně a chybějícím znakům skutkových podstat trestných činů ve skutkové větě, výrazným rozporům mezi skutkovou a právní větou i rozporům rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Námitky obviněných proti skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně a z toho dále vyplývajících vad lze částečně podřadit pod oba dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž Nejvyšší soud je s ohledem na dále uvedené shledal důvodnými.

21. Podle ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř. musí výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu. Popis skutku (zejména způsob jeho spáchání) přitom musí být uveden tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byli obvinění uznáni vinnými. Neobsahuje-li skutková věta ve výroku o vině úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty, je porušeno právo obviněných na spravedlivý proces. Neúplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu ve smyslu § 120 odst. 3 tr. ř. je tak namístě považovat za zásah do ústavně chráněných práv, neboť se v takovém případě jedná o rozhodnutí neúplné a tím nepřezkoumatelné při popisu způsobu, kterým měli obvinění naplnit všechny znaky skutkové podstaty (srov. např. nález ústavního soudu ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 83/04).

22. Obvinění P. D. S. a Y. Ch. byli soudem prvního stupně uznáni vinnými zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku s odkazem na společné ustanovení § 238 tr. zákoníku v jednočinném souběhu se zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a to ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Obviněný M. R. byl uznán vinným pomocí k uvedeným zločinům podle § 24 odst. 1 písm. c) tr.

zákoníku. Podle právní věty rozsudku soudu prvního stupně se obvinění měli zločinu podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku dopustit tak, že padělali platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý a spáchali takový čin ve značném rozsahu. Ustanovení § 234 odst. 3 alinea první tr. zákoníku je přitom samostatnou skutkovou podstatou, přičemž čin podle ní spočívá v tom, že pachatel sám nebo jako spolupachatel platební prostředek padělá nebo pozmění v úmyslu použít jej jako pravý nebo platný, bez ohledu na to, zda jej též jako pravý nebo platný pak použije.

Čin je v tomto případě dokonán již vyhotovením padělaného nebo pozměněného platebního prostředku v naznačeném úmyslu, bez ohledu na to, jak s ním poté naloží (pokud by pachatel uvedeným způsobem jednal bez specifického úmyslu udat jej jako pravý nebo platný, šlo by o trestný čin podle § 234 odst. 2) (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2365).

23. Soud prvního stupně v rámci popisu skutku ve skutkové větě popsal jednání obviněných ve stručnosti tak, že koupili obchodní společnost, poté pro tuto společnost založili bankovní účet a vypůjčili si platební terminál, přičemž dne 30. 7. 2014 si obvinění pořídili tiskárnu a prázdné karty s magnetickým proužkem. Od data 9. 7. 2014 do 5. 8. 2014 měli obvinění provést nezákonné transakce za použití 151 padělaných platebních karet a v době od 10. 7. 2014 do 6. 8. 2014 prováděli výběry hotovosti a bezhotovostní převody z účtu společnosti.

Jak z výše uvedených skutkových závěrů soudu prvního stupně vyplývá, obvinění tiskárnu, která měla být schopna platební karty padělat, stejně jako prázdné karty s magnetickým proužkem pořídili dne 30. 7. 2014. Nezákonné transakce, které byly ve skutkové větě podrobně rozvedeny, však měly probíhat již od data 9. 7. 2014. Z popisu skutku ve skutkové větě tedy není jakkoli zřejmé, jakým způsobem měli obvinění získat, příp. jak a na jakém zařízení padělali platební karty nejméně do data 30. 7. 2014.

Soud prvního stupně tak v rámci skutkové věty nepopsal stěžejní část jednání, která je obviněným kladena za vinu. Ze skutkové věty přitom toliko nepřímo vyplývá, že obvinění měli mít přinejmenším od 9. 7. 2014 přístup k neznámým způsobem získaným platebním kartám a že se následně k padělání karet připravovali tím, že dne 30. 7. 2014 pořídili zařízení, které by mělo být schopno platební karty padělat, a to spolu s prázdnými kartami s magnetickým proužkem. Z popisu skutku ve skutkové větě však nelze ani nepřímo vyhodnotit, že by sami obvinění karty padělali před pořízením této tiskárny a prázdných karet.

Navíc z popisu skutku dostatečně nevyplývá ani to, že by obvinění platební karty, které byly k nezákonným transakcím použity, na předmětném zařízení pozměnili či padělali po pořízení předmětné tiskárny, tedy po datu 30. 7. 2014, když tyto skutečnosti dostatečně nevyplývají ani z dosud provedeného dokazování. Lze tedy uzavřít, že ve skutkové větě zcela chybí vyjádření objektivní stránky k dokonanému zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr.

zákoníku, kterým byli obvinění shledáni vinnými, neboť v ní absentuje jakýkoli popis jednání obviněných spočívající v padělání či pozměnění platebních karet.

24. Jednání obviněných popsané ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně tudíž nekoresponduje s právní větou, podle které měli obvinění padělat platební prostředek v úmyslu použít jej jako pravý. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je přitom namístě zdůraznit, že o správné právní posouzení skutku se jedná jen tehdy, když popis skutku ve výroku rozsudku je v souladu s právní větou obsahující formální zákonné znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu a současně skutek dosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti. Naopak o nesprávné právní posouzení tak jde v případě, že popis skutku vyjádřený ve skutkové větě rozsudku neobsahuje veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu vyjádřené ve výroku o právním posouzení skutku, tedy v právní větě (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1157/2007).

25. Je tak namístě konstatovat, že se soud prvního stupně v rámci popisu skutku nikterak nezabýval původem platebních karet použitých k předmětným převodům. Ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, stejně jako ve skutkových zjištěních soudu prvního stupně rozvedených v odůvodnění rozsudku, lze proto shledat značné rozpory, když v ní fakticky není vyjádřena objektivní stránka zločinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea první, odst. 4 písm. b) tr.

zákoníku, což lze považovat za závažné pochybení soudu prvního stupně naplňující oba uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Soudy obou stupňů se sice pokusily s těmito okolnostmi alespoň částečně vypořádat v rámci odůvodnění svých rozhodnutí, avšak ani z jimi blíže rozvedených skutkových zjištění nelze naplnění objektivní stránky předmětného trestného činu, spočívající v padělání platebních karet, dostatečně spolehlivě dovodit (srov. především odst. 33 rozsudku soudu prvního stupně a odst. 43 usnesení odvolacího soudu).

K tomu je však dále namístě zdůraznit, že ani precizní odůvodnění předmětného naplnění všech znaků skutkové podstaty by takto závažnou vadu popisu skutku ve skutkové větě nemohlo samo o sobě napravit. Jak ostatně v rámci své judikatury opětovně dovodil i Ústavní soud, v obdobných případech se nejedná o bližší rozvedení výroku v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, nýbrž o konstatování něčeho (znaku skutkové podstaty), co v samotném výroku ani rámcově uvedeno nebylo.

Odůvodnění rozhodnutí je nutno pojímat jako vyložení (demonstraci) myšlenkových úvah, jež vedly k výroku rozhodnutí, přičemž právě v něm (jeho skutkové větě) musí být znaky skutkové podstaty výslovně obsaženy tak, aby samotný výrok mohl se zřetelem k ní, tedy k jejímu zákonnému vymezení, co do své určitosti obstát (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. IV. ÚS 565/02, či nález Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. II. ÚS 83/04). S ohledem na vše uvedené Nejvyšší soud shledal v rozhodnutí soudu prvního stupně závažné vady naplňující uplatněné dovolací důvody a opodstatňující kasační zásah. Pochybení soudu druhého stupně pak Nejvyšší soud spatřuje v tom, že vady rozsudku soudu prvního stupně při projednávání věci z podnětu odvolání obviněných nenapravil, když jejich odvolání podle ustanovení § 256 tr. ř. zamítl.

26. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Tento dovolací důvod uplatnili v rámci své dovolací argumentace obvinění P. D. S. a Y. Ch. Jelikož byly naplněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. již v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí, pak je namístě konstatovat, že byl naplněn i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě.

27. Protože Nejvyšší soud shledal výše uvedené námitky obviněných pod dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. důvodnými a přistoupil ke zrušení napadených rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, nerozváděl již dále ostatní navazující námitky obviněných vůči postupu soudu prvního stupně při původním projednání věci, když těmito otázkami se bude soud muset opětovně zabývat při novém projednání a rozhodnutí věci. Dokud soud prvního stupně řádně neobjasní průběh skutkového děje a tento dostatečným způsobem nepopíše v rámci skutkové věty ve výroku svého rozhodnutí, nelze ani předjímat vyřešení otázky naplnění jednotlivých znaků skutkových podstat předmětných trestných činů, příp. i konečnou výši způsobené škody. Vzhledem k tomu, že po zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů bude znovu probíhat řízení před soudem prvního stupně, Nejvyšší soud dále podrobně nerozváděl ani námitky, které vznesl obviněný Y. Ch. pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. týkající se projednávání věci v režimu řízení proti uprchlému podle § 302 a násl. tr. ř., neboť soud prvního stupně bude muset při novém projednání věci opětovně pečlivě zkoumat, zda jsou ve věci dány podmínky pro konání řízení proti uprchlému.

V. Závěrečné zhodnocení

28. V posuzovaném případě tedy Nejvyšší soud zjistil zásadní pochybení ve skutkových zjištěních obsažených v popisu skutku ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, které odvolací soud při projednání odvolání obviněných nenapravil. Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze i rozsudek Městského soudu v Praze a zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím pozbyla podkladu. Zároveň přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž je podle § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud. Soud prvního stupně v rámci nového projednání věci bude muset vyjasnit původ platebních karet, se kterými byly provedeny platby od 9. 7. 2014 nejméně do 30. 7. 2014. V případě, že se původ těchto karet nepodaří zjistit, resp. se nepodaří prokázat, že tyto platební karty padělali sami obvinění, pak soud překvalifikuje jednání obviněných tak, aby byla právní kvalifikace přiléhavá na revidovaný skutkový stav podrobně popsaný ve skutkové větě. Rovněž objasní, zda byla předmětná tiskárna pořízená obviněnými dne 30. 7. 2014 vůbec použita k padělání platebních karet, či zda platební karty využité k uvedeným transakcím i po tomto datu obvinění získali jiným způsobem. Soud rovněž s ohledem na aktualizovaná skutková zjištění řádně popíše i naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu, pokud jeho spáchání v jednání obviněných opětovně shledá. V případě obviněného M. R. i s ohledem na nově posouzená skutková zjištění soud prvního stupně důkladně vyhodnotí zapojení tohoto obviněného do celé trestné činnosti, příp. zda obviněný svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu jiného trestného činu. Bude rovněž nutné, aby soud prvního stupně v rámci nového jednání řádně zhodnotil, zda jsou splněny podmínky pro projednání věci v režimu řízení proti uprchlému. Dále by se soud prvního stupně měl zabývat i tím, zda není namístě opětovně vznést dotazy poškozeným bankám oficiální cestou, když odůvodnění soudů obou stupňů je v otázce použitelnosti důkazů získaných od těchto subjektů značně nedostatečné pro učinění závěru o bezvadném procesním postupu při komunikaci policejního orgánu s poškozenými bankami sídlícími ve Spojených státech amerických. Pokud to soud uzná za potřebné, ověří přes příslušné ministerstvo, jaká forma styku je pro zjišťování předmětných informací pro účely trestního řízení vyžadována a svůj postup ve svém rozhodnutí řádně odůvodní.

29. Závěrem Nejvyšší soud akcentuje, že v tomto usnesení neuzavřel, že by obvinění svým jednáním nenaplnili znaky skutkové podstaty žádného trestného činu, nýbrž toliko konstatoval, že znaky trestného činu, pro který byli obvinění uznáni vinnými, dostatečně nevyplývají z dosud uzavřených skutkových zjištění a nejsou obsaženy ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně.

30. Jelikož v době rozhodnutí Nejvyššího soudu nebyli obvinění P. D. S. a Y. Ch. ve výkonu trestu odnětí svobody, Nejvyšší soud se nezabýval otázkou vazby u těchto obviněných ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 7. 6. 2023

JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D. předseda senátu