7 Tdo 347/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 7. dubna 2010 v Brně
v neveřejném zasedání o dovolání obviněného B. H. proti usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 9 To 562/2008, který rozhodoval jako
soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3
T 113/2007, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského
soudu v Brně ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 9 To 562/2008.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené
usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby
věc obviněného B. H. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 17. 9. 2008, sp. zn. 3 T 113/2007,
byl obviněný B. H. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3
písm. b) tr. zákona a byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zákona k trestu
odnětí svobody v trvání 3 let. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro
výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo
rozhodnuto o uplatněném nároku poškozené na náhradu škody.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně
usnesením ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 9 To 562/2008, podle § 253 odst. 3 tr. ř.
odmítl, neboť nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce
řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm.
c) a l) tr. ř.
Dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., podložil námitkou, že neměl v
řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Tím došlo k porušení § 33 odst. 1
tr. ř., neboť obžalovaný měl mít v předmětném řízení, a to po celou dobu jeho
průběhu, advokáta. Pokud by si takového advokáta nezvolil, pak mu tento měl být
ustanoven.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spatřuje v tom, že pokud
dojde k situaci, kdy plná moc obhájce v trestním řízení s povinným zastoupením
advokátem zanikla, pak bez ohledu na jakékoliv další okolnosti, mělo dojít k
ustanovení obhájce soudem, nebyl-li obžalovaným zvolen obhájce jiný. Dne 11.
11. 2008 byla doručena obhájci JUDr. Miloslavovi Krausovi výzva k odstranění
vad odvolání do 5 dnů, tato lhůta uplynula dne 18. 11. 2008. Na č. l. 271 spisu
je doložena výpověď plné moci obhájce obviněného JUDr. Miloslava Krause
datovaná 17. 11. 2008, doručena soudu dne 19. 11. 2008. V předmětné věci je
rozhodující posouzení, kdy vůči orgánům činným v trestním řízení nastávají
účinky udělení plné moci k zastoupení obviněného a také kdy nastávají účinky
odvolání takové plné moci. Přičemž obviněný má za to, že je rozhodující, zda v
předmětné době kdy trestní řízení probíhá, je plná moc odvolána či nikoliv, kdy
k zahájení zastupování v trestním řízení došlo a kdy bylo skončeno. Obviněný
není v rozporu s odvolacím soudem, že ještě před tím než mu uplynula, resp.
jeho obhájci, lhůta k doplnění odvolání, došlo účinně k ukončení zastupování.
Dále obviněný uvádí, že bylo minimálně zřejmé, že obhájce JUDr. Miloslav Kraus
již nadále neměl zájem obviněného zastupovat, činit jakékoliv další úkony a k
tomuto postoji došlo nejpozději v průběhu lhůty k doplnění odvolání. Z
předmětného spisu také nijak nevyplývá skutečnost, že by obviněný byl o běhu
lhůty k doplnění odvolání vyrozuměn a mohl na tuto situaci reagovat. Má za to,
že za této situace nebyly splněny procesní předpoklady pro vydání napadeného
rozhodnutí, neboť v rozporu s trestním řádem nebyl řádně vyzván k doplnění
svého podání a tak mu nebylo umožněno zachovat svá procesní práva.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené
rozhodnutí, a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
V poslední častí dovolání obviněný doplňuje své odvolání o odůvodnění, ve
kterém uvádí námitky vůči postupu soudu I. stupně.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání
obviněného uvedl, že úvahy odvolacího soudu se opírají o zákonnou úpravu,
jejímž smyslem je překlenout období nejistoty v ochraně práv obviněného při
ukončení zastoupení obhájcem a zabezpečují obviněnému poskytování nezbytných
právních služeb po určenou dobu respektive do chvíle, než se jeho právního
zastoupení ujme jiný obhájce. Je tedy nepochybné, že i po vypovězení plné moci
mohl tehdejší obhájce činit za obviněného nezbytné úkony, přesněji řečeno byl
povinen tyto úkony provést. Lze přisvědčit argumentaci dovolatele, že po
určitou dobu, a to jak z hlediska úkonu, který měl v té době být proveden, tak
z hlediska výsledku trestního řízení nikoli zanedbatelnou, neměl fakticky ani
formálně obhájce, ačkoli jej podle § 36 odst. 3 tr. ř. mít musel. Tuto
skutečnost není možno překlenout poukazem na zákonnou povinnost dosavadního
obhájce vykonávat za obviněného nutné úkony, neboť ust. § 20 odst. 4 zák. č.
85/1996 Sb., o advokacii, ani poslední věta § 37 odst. 2 tr. ř. nezakládající
existenci obhajoby ve smyslu trvání zákonného či smluvního zastoupení
obviněného obhájcem a nelze jím obcházet ustanovení § 36 odst. 3 tr. ř.
Ustanovení poslední věty § 37 odst. 2 tr. ř. řeší speciální situaci při změně
obhájce. Obviněný byl postupem odvolacího soudu zkrácen na svém právu zvolit si
nového obhájce, nebyla dodržena povinnost soudu upravená v § 38 odst. 1 tr. ř.
určit obviněnému lhůtu ke zvolení obhájce a v případě, že k zvolení nedojde,
neprodleně mu obhájce ustanovit. Statní zástupce tedy přisvědčil obviněnému, že
po určitou dobu neměl obhájce, ač ho podle zákona mít měl, řízení bylo zatíženo
vadou a nebyly splněny procesní podmínky pro rozhodnutí o odmítnutí odvolání.
Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení Krajského soudu v Brně
ze dne 4. 12. 2008, sp. zn. 9 To 562/2008, zrušil, a přikázal soudu druhého
stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně souhlasil
s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z
důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku,
zda dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. c) a písm. l) tr. ř., které byly
z hlediska obsahu vznesených dovolacích námitek fakticky uplatněné, lze
považovat za důvody uvedené v citovaných ustanoveních zákona. Jejich existence
je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Relevantními
námitkami se pak bylo možno zabývat.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c)
tr. ř. tedy, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Také
uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst.1 písm. l) tr. ř., neboť odvolací
soud rozhodl o odmítnutí jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně,
aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.
Jeho námitky směřovaly především proti jeho neinformování o lhůtě k doplnění
odvolání, neustanovení nového obhájce a neurčení nové lhůty k doplnění odvolání
poté, co byla vypovězena plná moc jeho obhájcem. Z podnětu uvedených námitek
dovolací soud napadené rozhodnutí přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř., a
dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že odvolání se podává do osmi dnů
od doručení opisu rozsudku soudu prvního stupně (§ 248 odst. 1 tr. ř.) a v
případě, že odvolání (státního zástupce, odvolání, které podal za obviněného
jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou
osobu jejich zmocněnec) nesplňuje náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst.
1 tr. ř., vyzve je předseda senátu soudu prvního stupně, aby vady odstranili ve
lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude
odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. (viz § 251 odst. 1 tr. ř.).
V dané věci podal obhájce obviněného tzv. blanketní odvolání dne 23. 10. 2008,
které tudíž neobsahovalo odůvodnění jako obsahovou náležitost podle § 249 tr.
ř. Sám obhájce v tomto podání uvedl, že je doplní ve lhůtě 10 dnů. Jelikož ani
v této lhůtě tak neučinil, vyzval soud prvního stupně obhájce obviněného k
doplnění odvolání ve lhůtě pěti dnů od doručení výzvy, a současně ho upozornil,
že jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. Tato výzva byla
JUDr. Miloslavovi Krausovi doručena dne 11. 11. 2008. Pětidenní lhůta k
odstranění vad uplynula až dne 18. 11. 2008, vzhledem k tomu, že dne 16. 11.
2008 byla neděle a dne 17. 11. 2008 byl státní svátek. Obhájce však stanovenou
lhůtu nedodržel a odůvodnění odvolání soudu prvního stupně nedoručil. Ze spisu
pak bylo patrno, že obhájce JUDr. Miloslav Kraus vypověděl plnou moc obviněnému
ke dni 17. 11. 2008 (státní svátek) a doručena soudu byla dne 19. 11. 2008.
Odvolací soud konal ve věci neveřejné zasedání dne 4. 12. 2008 a uvedl, že i
když dne 17. 11. 2008 obhájce vypověděl plnou moc, podle § 20 odst. 4 zák. č.
85/96 Sb. bylo jeho povinností činit 15 dnů neodkladné úkony tak, aby klient
neutrpěl na svých právech. Následně rozhodl tak, že odvolání obviněného odmítl
podle § 253 odst. 3 tr. ř., neboť nesplňovalo náležitosti obsahu odvolání a
lhůta k odstranění vad odvolání uplynula.
Z výše popsaného sledu událostí bez nejmenších pochybností vyplývá, že lhůta k
odstranění vad odvolání uplynula dne 18. 11. 2008, přičemž odvolání plné moci
datované ke dni 17. 11. 2008 bylo doručeno soudu dne 19. 11. 2008. Podle § 28
odst. 2 o. s. ř. je odvolání plné moci účinné vůči soudu jen tehdy, bylo-li to
soudu účastníkem nebo zástupcem oznámeno (podáním v písemné nebo elektronické
podobě nebo ústně do protokolu), a působí ode dne, kdy soudu takové oznámení
došlo (k tomu viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I.,
Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009). V daném případě bylo tedy
odvolání plné moci účinné vůči soudu doručením dne 19. 11. 2008, z čehož
vyplývá, že objektivně lhůta k podání odstranění vad odvolání uplynula.
Nejvyšší soud se proto zabýval otázkou, zda je lhůta k odstranění vad odvolání
lhůtou propadnou. S ohledem na interpretaci ustanovení § 251 odst. 1 tr. ř.
vyjádřenou v nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 276/2004,
nelze v citovaném ustanovení uvedenou lhůtu pro odstranění vad odvolání
považovat za lhůtu, jejíž marné uplynutí by mělo stejné důsledky jako lhůta
propadná. Účelem nové úpravy ustanovení § 251 odst. 1, § 253 odst. 3 a § 254
odst. 1, 2, 3 tr. ř. provedené zákonem č. 265/2001 Sb., bylo odstranit
přílišnou složitost trestního řízení, zjednodušit a zrychlit řízení ve všech
jeho stadiích tak, aby trestní řízení mohlo být skončeno co nejdříve po
spáchání trestného činu. Zamýšlel-li by zákonodárce ustanovit lhůtu propadnou,
pak by to explicitně projevil, jako je tomu např. u lhůty pro podání dovolání,
kde v § 265e odst. 4 tr. ř. výslovně vyloučil možnost navrácení lhůty. Propadný
charakter lhůty u odvolání by vedl k příliš restriktivnímu formálnímu omezení
účelu odvolání (posílení či zvýšení právní jistoty o tom, že skutek obviněného
byl soudem prvního stupně posouzen řádně, a to jak z hlediska dokazování
skutkových okolností, tak z hlediska právního posouzení), jehož význam Ústavní
soud v citovaném nálezu vyzdvihl a dále také upozornil na povinnost soudu
zjišťovat podmínky pro odmítnutí odvolání ke dni svého rozhodnutí.
Rovněž podle názoru Nejvyššího soudu lze použít ustanovení § 61 tr. ř. per
analogiam i v případech, kdy obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů
zmešká lhůtu stanovenou ve výzvě soudu k odstranění vad obsahových náležitostí
odvolání (§ 251 odst. 1 tr. ř.). Analogickou aplikaci ustanovení § 61 tr. ř.,
které umožňuje obviněnému a jeho obhájci navrácení lhůty k podání opravného
prostředku, za situace kdy v ustanovení § 251 tr. ř. není řešena otázka
navrácení lhůty k odstranění vad obsahu odvolání, lze připustit, protože jde o
aplikaci ustanovení, které dopadá na případ nejpodobnější případu zákonem
(trestním řádem) neupravenému. Jestliže zákon umožňuje z důležitých důvodů (a
za splnění dalších podmínek) navrácení lhůty k samotnému podání odvolání, tak
tím spíše není vyloučeno použít analogicky tohoto ustanovení na případy, když
odvolání bylo dokonce podáno v zákonné lhůtě, avšak v této lhůtě, ani v další
lhůtě stanovené ve výzvě podle § 251 odst. 1 tr. ř., nebylo řádně (tj. ve
smyslu požadavků vyplývajících z ustanovení § 249 odst. 1 tr. ř.) odůvodněno.
Přípustnost použití analogie lze dovodit i z toho, že zákonné důsledky spojené
s opožděně podaným odvoláním a s opožděně odůvodněným odvoláním jsou fakticky
stejné, neboť v obou případech odvolací soud věcně nepřezkoumává rozhodnutí
napadené odvoláním a podané odvolání zamítne, resp. odmítne, a to podle § 253
odst. 1, resp. odst. 3 tr. ř. Obecná přípustnost použití analogie v trestním
právu procesním je pak slučitelná též s tím, že možnost navrácení lhůty
stanovené k odstranění vad obsahu odvolání se vztahuje toliko k obviněnému a k
jeho obhájci. (srov. R 60/2005-II.,III. a TR NS 14/2005-T 781 Soubor rozhodnutí
Nejvyššího soudu). V této trestní věci však obhájce obviněného o navrácení
lhůty požádat nemohl, protože obviněný žádného obhájce neměl a sám o uplynutí
předmětné lhůty ani nevěděl.
Podle § 251 odst. 1 tr. ř. se výzva k odstranění vad odvolání podaného za
obviněného jeho obhájcem zasílá jen obhájci, nikoli též obviněnému. Proto soud
nemusel informovat také obviněného o výzvě k odstranění vad odvolání. Za
situace, kdy soud prvního stupně byl srozuměn s vypovědí plné moci obhájce
obviněného (od 19. 11. 2008), měl v této době vyzvat obviněného k zvolení
nového obhájce, protože se jednalo o případ nutné obhajoby podle § 36 odst. 1
písm. a), resp. odst. 3 tr. ř. Pokud by tuto možnost obviněný nevyužil, soud mu
měl sám ustanovit nového obhájce, a přes uplynutí nikoli propadné lhůty k
odstranění vad odvolání měl následně pak stanovit novou lhůtu k odstranění vad
odvolání, a vyzvat nového obhájce podle § 251 odst. 1 tr. ř. Až po těchto
úkonech měl věc předložit odvolacímu soudu. Odvolací soud toto pochybení soudu
I. stupně nenapravil, a učinil rozhodnutí, kterým odmítl odvolání obviněného
podle § 253 odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí odůvodnil tím, že "přestože obhájce
vypověděl dne 17. 11. 2008 plnou moc, jeho povinností bylo ještě 15 dnů činit
neodkladné úkony tak, aby klient neutrpěl na svých právech nebo oprávněných
zájmech újmu. Tuto povinnost mu zakládá § 20 odst. 4 zák. č. 85/96 Sb. o
advokacii. S ohledem na shora zmíněnou povinnost obhájce JUDr. Miloslava Krause
nebyl ustanoven obhájce nový a nezačala takto běžet nová lhůta obviněnému k
odůvodnění odvolání“. Tudíž rozhodl bez toho, aby bylo umožněno obviněnému
zvolit si nového obhájce, nebo mu byl ustanoven, a v době kdy obviněný neměl
žádného obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Tímto jednáním soudy porušily
ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) odst. 3 tr. ř. (nutná obhajoba), který uvádí,
že obviněný musí mít obhájce je-li ve výkonu trestu, a už v přípravném řízení,
koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody,
jehož horní hranice převyšuje pět let.
Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že pro odmítnutí odvolání obviněného podle §
253 odst. 3 tr. ř. nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro
takové rozhodnutí ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr.
ř. Současně od 19. 11. do 4. 12. 2008 obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho
podle zákona mít měl, čímž je dán také důvod dovolání podle § 265b odst. 1
písm. c) tr. ř. Proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadené usnesení,
zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a
přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Nejvyšší soud se nezabýval dalšími námitkami uvedenými v III. části dovolání,
ve které obviněný doplňuje odvolání o odůvodnění, protože věc bude předmětem
nového řízení o odvolání obviněného. Protože obviněný v souvislosti s řízením o
dovolání udělil advokátce Mgr. Žanetě Vítů v podstatě plnou moc k obhajobě pro
celé trestní stíhání (čl. 309 tr. spisu), a tato vady původního odvolání
odstranila doplněním odvolání, které učinila součástí dovolání (bod III.),
nemusí již soud I. stupně postupovat podle § 251 odst. 1 tr. ř. a věc lze
přímo předložit krajskému soudu k rozhodnutí o odvolání.
Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1
písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. dubna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš