USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 5. 2025 o dovolání
obviněného M. K. podaném proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové –
pobočky v Pardubicích ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. 14 To 256/2024, v trestní
věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 1 T 24/2024 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 20. 8. 2024, č. j. 1 T
24/2024-279, byl obviněný uznán vinným pokusem zločinu těžkého ublížení na
zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví
podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl podle § 145 odst. 1, § 43 odst.
1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro
jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byla podle § 100 odst. 2
písm. a) tr. zákoníku uložena zabezpečovací detence a výrokem podle § 228 odst.
1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené České průmyslové
zdravotní pojišťovně škodu ve výši 3 663 Kč.
2. Podle zjištění Okresního soudu v Chrudimi vyjádřených ve výroku o
vině se obviněný dopustil uvedených trestných činů tím, že dne 20. 4. 2023
kolem 19:00 hodin v XY u dřevěného altánu u cyklostezky po společné konzumaci
alkoholických nápojů fyzicky napadl poškozeného R. P., nar. XY, kterého
opakovaně, nejméně pětkrát, udeřil pěstí do obličeje, z toho nejméně dvěma
údery velkou intenzitou, a dále proti tělu poškozeného vedl další opakované
údery malou až střední a střední intenzitou, čímž mu způsobil zranění
spočívající zejména v tříštivé zlomenině nosních kostí, zlomenině jařmového
oblouku, zlomenině horní čelisti a další, která si vyžádala lékařské ošetření a
hospitalizaci v nemocnici po dobu čtyř dnů a omezila běžný způsob života
poškozeného po dobu nejméně dvou týdnů, přičemž obviněný si musel být vědom
toho, že s ohledem na charakter, intenzitu a směr vedení útoku proti hlavě
poškozeného u něj mohlo dojít ke vzniku závažnějších poranění, zejména poranění
očnice ve smyslu těžšího zhmoždění či roztržení oka, zlomeniny dolní čelisti,
zlomeniny spánkové kosti s poraněním mozkové tepny a rozvoji krvácení do
prostoru nad tvrdou plenu mozkovou.
3. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze
dne 15. 1. 2025, č. j. 14 To 256/2024-307, bylo odvolání obviněného směřující
proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. ř. jako
nedůvodné zamítnuto.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný dovolání, ve kterém
uvedl, že uplatňuje dovolací důvody podle § 265 odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
Namítl, že závěry soudů o jeho vině se opírají v podstatě jen o výpověď
poškozeného R. P., který byl v době útoku zjevně opilý, byl ve stavu bludu,
přičemž tato skutečnost snižuje věrohodnost jeho výpovědi. Obviněný nesouhlasil
se závěrem nalézacího soudu, že poškozený byl na alkohol zvyklý a alkohol neměl
na něj takový vliv. Obhajobou bylo navrženo provedení důkazu znaleckým posudkem
z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, aby se prokázalo, „zda vůbec
poškozený byl ve stavu, který umožňoval, aby vypovídal podle skutečnosti“,
doplnění dokazování však oba soudy odmítly. Závěr o nevěrohodnosti svědka-
poškozeného podporovaly i závěry znaleckého posudku (z oboru školství a
kultura, odvětví psychologie) znalkyně Mgr. Lenky Čermákové, lékařská zpráva
Psychiatrické ambulance MUDr. Heleny Novotné a výpověď svědka Š. P. Na těle
obviněného nebyly nalezeny žádné biologické stopy poškozeného. Obviněný odkázal
na nález Ústavního soudu pojednávající o důkazní situaci „tvrzení proti
tvrzení“ s tím, že jde právě o tento případ. Uzavřel, že skutkové závěry
nalézacího soudu jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Ve vztahu k
právnímu posouzení věci namítl, že byl požitým alkoholem ovlivněn obdobně jako
poškozený a s ohledem na toto ovlivnění ve spojení se smíšenou poruchou
osobnosti nelze použít právní kvalifikaci podle § 21 odst. 1, § 145 odst. 1,
tj. kvalifikovat skutek jako pokus zločinu těžkého ublížení na zdraví, neboť
obviněnému nelze přičítat něco, co by se mohlo stát, ale jen to, co se skutečně
stalo. Proto je namístě použití právní kvalifikace podle § 146 tr. zákoníku. S
ohledem na to je podle obviněného uložený trest odnětí svobody nepřiměřeně
přísný. Poté obviněný bez nějaké zjevné souvislosti dále uvedl, že „by mohla
vzhledem k výše uvedeným skutečnostem přicházet v úvahu i kvalifikace podle §
360 odst. 1 tr. zákoníku“. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud
zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a aby přikázal soudu prvního stupně
věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Obhájce připojil k podanému dovolání dvě písemná vyjádření obviněného
s tím, že jsou součástí dovolacích námitek. Nicméně k takovým podáním nemohl
Nejvyšší soud přihlížet, neboť dovolání lze podat (včetně doplnění jeho
odůvodnění) pouze prostřednictvím obhájce a dovolací soud se může zabývat jen
těmi skutečnostmi, které jsou obsaženy v dovolání podaném prostřednictvím
obhájce. Námitky obviněného musí být součástí textu dovolání zpracovaného a
podaného obhájcem. Nelze je soudu zasílat zvlášť v podobě samostatného podání
obviněného, aby si z něj Nejvyšší soud vybral „to, co je relevantní“, jelikož
takový postup by popíral význam a účel ustanovení § 265d odst. 1 písm. c),
odst. 2 tr. ř.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v písemném
vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že námitky nejsou opodstatněné. V
dovolání šlo primárně o nesouhlas s tím, jak byly hodnoceny důkazy, především
výpověď poškozeného. Zásah Nejvyššího soudu do oblasti dokazování a skutkových
zjištění zde pro absenci tzv. zjevného rozporu nepřichází v úvahu. Státní
zástupce neshledal ani vadu tzv. opomenutých důkazů. Dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto naplněn nebyl. Námitku nesprávné právní
kvalifikace jednání jako pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví k dovolacímu
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. přiřadit lze, je však zjevně
neopodstatněná. Pokud ze soudy učiněných skutkových zjištění nevyplývá, že
obviněný byl nepříčetný, pak opilost ani negativní duševní stav nejsou bez
dalšího důvodem vylučujícím úmyslné zavinění ve vztahu k pokusu inkriminovaného
zločinu. I opilý člověk trpící duševními problémy může snadno rozpoznat, že
oběti hrozí závažná zdravotní újma, pokud ji opakovaně a intenzivně bije pěstmi
do hlavy, resp. obličeje. Současně platí, že pokud nebyla podle soudů vyloučena
příčetnost, nelze jednání kvalifikovat jako opilství podle § 360 odst. 1 tr.
zákoníku. Námitky týkající se údajné nepřiměřené přísnosti trestu nelze
podřadit pod žádný dovolací důvod. Státní zástupce navrhl dovolání obviněného
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
7. Dodatečně zaslal obhájce obviněného Nejvyššímu soudu podání nazvané
„doplnění dovolání“, v němž uvedl, že „brojí i proti důkazu, kterým mají být
odřeniny na kotnících rukou obviněného“. Ohledání těla bylo totiž provedeno
minimálně tři dny po předmětném incidentu a zmíněné odřeniny byly čerstvé.
Dotázal se také, proč nebyla u něho provedena zkouška na alkohol.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k
tomu oprávněnou, tj. obviněným, a prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm.
c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e tr. ř.)
a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je zjevně
neopodstatněné.
9. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného
činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena
na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně
provedeny navrhované podstatné důkazy.
10. Rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků pokusu
trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, §
145 odst. 1 tr. zákoníku spočívají zejména v tom, že obviněný poškozeného mj.
několikrát silou velké a střední intenzity udeřil pěstí do hlavy a způsobil mu
několik zranění převážně v oblasti hlavy, přičemž si musel být vědom toho, že u
něj mohlo dojít ke vzniku ještě závažnějších poranění, např. roztržení oka a
další zranění.
11. Obviněný nesouhlasil převážně s tím skutkovým zjištěním, že to byl
on, kdo poškozenému způsobil ve skutkové větě uvedená zranění, a v dovolání
konstatoval existenci tzv. zjevného rozporu.
12. Zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených
důkazů by mohl být shledán jen tehdy, pokud by tato zjištění vůbec neměla v
důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co je
obsahem důkazů, z nichž byla zjištění učiněna, anebo pokud by nevyplývala z
obsahu těchto důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. O
takový případ se v posuzované věci rozhodně nejedná. Soudy učinily na základě
logického zhodnocení důkazů jednoznačný skutkový závěr o tom, že to byl právě
obviněný a nikdo jiný, kdo poškozeného R. P. uvedeným způsobem napadl, přičemž
žádná jiná reálná alternativa tohoto zjištění nepřipadala v úvahu.
13. Nejedná se zde tedy o případ, že by rozhodná skutková zjištění
určující pro naplnění znaků trestného činu byla ve zjevném rozporu s obsahem
provedených důkazů, a obviněný své námitky ani takto neformuloval. Konkrétní
dovolací argumentace se týkala nesouhlasu s hodnocením důkazů soudy, převážně s
tím, že oba soudy považovaly poškozeného R. P. za věrohodného svědka a že
zejména na jeho výpovědi postavily výše uvedené skutkové zjištění o tom, že
útočníkem byl právě obviněný M. K.
14. Nejvyšší soud připomíná, že jako soud dovolací není jakousi třetí
instancí plného skutkového přezkumu, což znamená, že není jeho úlohou znovu
rozebírat, porovnávat a hodnotit provedené důkazy a případně vytvářet vlastní
skutková zjištění. Přesto lze jen pro úplnost dodat, že soudy obou stupňů
odůvodněně neuvěřily obhajobě obviněného spočívající v tom, že většinu zranění
si musel poškozený způsobit sám svými pády v opilosti, že on jej udeřil
maximálně v sebeobraně a pak jej (nezraněného) opustil. Soudy tento závěr
neučinily na základě trestní minulosti obviněného (činu se dopustil ve zkušební
době podmíněného odsouzení za jiný trestný čin spočívající rovněž v napadení
jiného pěstí do obličeje po požití alkoholu), ale především pro konzistentnost
a přesvědčivost výpovědi poškozeného, jež byla v souladu se všemi ostatními v
řízení provedenými důkazy. Svědek R. P., byť byl pod vlivem alkoholu, od
počátku uváděl jako útočníka právě obviněného. Soudy vzaly stav poškozeného v
době činu (intoxikaci alkoholem) v úvahu a nijak nepomíjely ani další
skutečnosti uváděné dovolatelem, např. začínající alkoholovou demenci, o které
mluvila lékařská zpráva psychiatrické ambulance, či závěry znaleckého posudku z
oboru školství a kultura, odvětví psychologie, že požitý alkohol ve větším
množství u poškozeného způsoboval akutní intoxikační stavy, ve kterých mohly
být jeho paměť a kognitivní schopnosti značně nespolehlivé. Nicméně obhajoba
pominula nosné závěry citovaného znaleckého posudku, konkrétně že u poškozeného
nebyla zjištěna patologická lhavost ani tendence účelově zkreslovat výpověď.
Podle znaleckého posudku poškozený podal výpověď tak, jak si událost skutečně
pamatoval, i když si nevzpomínal na některé následné události a některé méně
podstatné informace z kritického dne si vybavoval nepřesně. Není tedy rozumně
zpochybněno tvrzení poškozeného, že ho napadl a zranění mu způsobil právě
obviněný. Rozhodně tedy nejde o situaci, že by skutkové zjištění o pachateli
útoku nemělo podklad v provedených důkazech. Pokud jde o výpověď obviněného,
již soud prvního stupně poukázal na to, že v přípravném řízení vypovídal
diametrálně odlišně od výpovědi v hlavním líčení, aniž tuto změnu nějak
přijatelně vysvětlil.
15. Další okolnosti útoku (počet ran, intenzita útoku atd.) byly
zjištěny i na základě jiných v řízení provedených důkazů, zejména znaleckého
posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. Výpověď poškozeného
korespondovala i s ostatními provedenými důkazy, například s výpověďmi svědků
R. P., která vypověděla, že od počátku poškozený (při prvním kontaktu s
policií) tvrdil, že ho napadl obviněný, Š. P., který vypověděl obdobně, D. G. a
M. K., kteří zjevně viděli poškozeného a obviněného (dva muže u altánu) na
místě činu, protokolem o prohlídce těla obviněného atd. Jak přiléhavě
konstatoval odvolací soud, pro verzi obhajoby nesvědčil žádný důkaz a je zcela
nepravděpodobná, zejména tvrzení, že by si poškozený svá zranění způsobil sám
pády v opilosti, což vyloučil i výše uvedený znalecký posudek. Žádný zjevný
rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedeným důkazy ve věci
shledat nelze.
16. Pokud jde o další alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., procesní nepoužitelnost důkazů obviněný nenamítl a námitka
neprovedení důkazu dalším znaleckým posudkem ve vztahu k věrohodnosti
poškozeného je zjevně neopodstatněná. Obhajoba navrhovala provedení důkazu
znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ve vztahu k
osobě svědka R. P. již v řízení před soudem prvního stupně, který se s tímto
návrhem vypořádal poukazem na to, že se jedná o důkaz nadbytečný a tento svůj
závěr řádně odůvodnil. Nemůže se tak jednat o tzv. opomenutý důkaz. Osobnost
poškozeného byla ostatně posuzována psychologickým znaleckým posudkem.
17. Obviněný uvedl, že žádný ze soudů nezkoumal, zda pod vlivem alkoholu
neměl vymizelou schopnost ovládací nebo rozpoznávací. Takové tvrzení se však
nezakládá na pravdě. Soud prvního stupně do řízení přibral znalce a požádal ho
o zodpovězení mj. otázky, zda byl obviněný v době činu schopen rozpoznat
protiprávnost činu a své jednání ovládat, v případě, že nikoli, aby uvedl, z
jakých důvodů tomu tak bylo (duševní porucha, užití návykové látky apod.).
Znalec konstatoval, že obviněný trpí těžkou smíšenou poruchou osobnosti a
polymorfní závislostí na návykových látkách, převážně alkoholu. Pokud byl
obviněný v inkriminované době opilý, pak u něj nejspíše došlo ke snížení
ovládacích a rozpoznávacích schopností v závislosti na stupni opilosti. Tyto
závěry následně převzal soud prvního stupně do svého rozsudku, přičemž (s
přihlédnutím ke skutkovému zjištění, že oba aktéři potyčky byli pod vlivem
alkoholu) uzavřel, že obviněný měl uvedené schopnosti zachovány. Není tedy
pravdou, že by se soudy schopností obviněného rozpoznat protiprávnost činu nebo
ovládat své jednání nezabývaly.
18. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je
dovolání zjevně neopodstatněné.
19. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
20. Dovolatel uplatnil argumentaci, kterou bylo možné podřadit pod výše
uvedený dovolací důvod, jedná se však o námitky zjevně neopodstatněné.
21. Dovolací námitka, že s ohledem na ovlivnění alkoholem ve spojení s
poruchou osobnosti se obviněný nemohl dopustit pokusu těžkého ublížení na
zdraví podle § 21 odst. 1, § 145 tr. zákoníku, ale pouze dokonaného trestného
činu ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku, je zjevně neopodstatněná.
Dovolatel tuto námitku nijak nerozvedl, přičemž Nejvyšší soud není oprávněn
dotvářet dovolací argumentaci za obviněného. Lze proto jen konstatovat, že
ovlivnění obviněného alkoholem ani přítomnost duševní poruchy nemůže být
důvodem pro kvalifikaci jeho jednání podle ustanovení § 146 tr. zákoníku, jak
bylo v dovolání navrhováno, resp. pro vyloučení úmyslného zavinění ve vztahu k
pokusu trestného činu podle § 145 tr. zákoníku. Popis skutkového děje, jak je
uveden ve výroku o vině rozsudku nalézacího soudu, obsahuje všechny znaky
skutkové podstaty zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 tr. zákoníku
spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. V závěru dovolání
navrhovaná kvalifikace podle § 360 odst. 1 tr. zákoníku není na tento případ
vzhledem ke konstatované příčetnosti obviněného přiléhavá a obviněný ji ani
nedává do souvislosti s nějakým skutkovým závěrem.
22. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je
dovolání zjevně neopodstatněné.
23. Pokud obviněný v závěru dovolání namítl nepřiměřenost trestu,
odůvodnil to poukazem na možnou (podle něj přiléhavou) právní kvalifikaci
skutku podle § 146 tr. zákoníku, kde je trestní sazba nižší. S ohledem na výše
uvedené je však taková argumentace dovolatele irelevantní. Kromě toho námitky
týkající se údajné nepřiměřenosti trestu nejsou uplatnitelné v rámci žádného
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. zákoníku.
24. Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání
obviněného M. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném
zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 5. 2025
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu