7 Tdo 362/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. dubna 2009
o dovolání obviněného R. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6.
2008, sp. zn. 10 To 34/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci
vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 52 T
22/2005 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. o d m í t á .
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. 2.
2008, sp. zn. 52 T 22/2005, byl obviněný R. M. uznán vinným trestným činem
vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. a za tento trestný čin
byl odsouzen podle § 235 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k
souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Současně byl zrušen výrok
o trestu uložený rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 7. 2005, č. j.
2 T 379/2004-441, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově
navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do
věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. byl
obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech
motorových vozidel na dobu tří let. Naproti tomu byl tímto rozsudkem obviněný
R. M. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Krajského
státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 1. 7. 2005,
sp. zn. 4 KZV 62/2004, pro skutek kvalifikovaný v obžalobě jako trestný čin
loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., protože nebylo prokázáno, že tento skutek
spáchal obžalovaný.
Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 10 To
34/2008, o odvolání obviněného R. M. a státní zástupkyně Krajského státního
zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci tak, že z podnětu odvolání
státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka
v Liberci podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 11. 2. 2008, sp.
zn. 52 T 22/2005, ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu.
Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že se obviněný R. M. odsuzuje
podle § 235 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému
trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku. Současně zrušil výrok o trestu z
rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 21. 7. 2005, č. j. 2 T 379/2004-441,
jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 49 odst. 1
tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří roků. Dále
podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného R. M.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný R. M. prostřednictvím svého obhájce včas
dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., které má
náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dovolání odůvodnil tím, že Vrchním
soudem v Praze bylo nařízeno veřejné zasedání na den 10. 6. 2008, avšak
předvolání k veřejnému zasedání mu nebylo doručeno a o nařízení veřejného
zasedání se dozvěděl až od svého obhájce den před jeho konáním. Proto téhož dne
zaslal faxem soudu žádost o odročení veřejného zasedání z důvodu pracovní
neschopnosti a současně prohlásil, že nesouhlasí s konáním veřejného zasedání v
jeho nepřítomnosti. Obviněný přitom poukázal na pětidenní lhůtu k přípravě
podle § 233 odst. 1 tr. ř. i na to, že při předvolání k veřejnému zasedání je
podle § 64 odst. 4 tr. ř. vyloučeno náhradní doručení předvolání. Obviněný je z
těchto důvodů přesvědčen, že bylo porušeno jeho právo na přítomnost při
veřejném zasedání a že bylo též zasaženo do jeho ústavně zaručených práv, a to
práva na spravedlivý proces a na projednání věci v přítomnosti obviněného.
Současně předložil potvrzení o pracovní neschopnosti.
Obviněný R. M. z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil
rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2008, sp. zn. 10 To 34/2008, v
celém rozsahu, a aby věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze, aby ji v potřebném
rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebo aby rozhodl tak, že obviněný R. M. se v
celém rozsahu zprošťuje obžaloby. Dodal, že nesouhlasí s tím, aby jeho věc byla
projednána v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. c)
tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla,
že zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného
nejsou zákonem vymezeny tak striktně jako v případě, jde-li o konání hlavního
líčení. Ze zákonné formulace dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
vyplývá, že nemůže spočívat v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního
líčení nebo veřejného zasedání, ale jen v takové nepřítomnosti, která je v
rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, s nímž je spojována bezpodmínečná
přítomnost obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání. Pokud jde o
potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti, ta je vystavována především pro
účely sociálního zabezpečení a pro pracovněprávní účely, jak vyplývá z § 4
odst. 3 vyhl. č. 31/1993 Sb., o posuzování dočasné pracovní neschopnosti pro
účely sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů. Potvrzení lékaře,
který podle § 2 této vyhlášky uznal obviněného práce neschopným samo o sobě
současně neprokazuje, že obviněný není schopen se dostavit k veřejnému zasedání
soudu.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky
podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně
neopodstatněné. Navrhla také, aby dovolací soud učinil rozhodnutí o dovolání v
neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a souhlasila s tím,
aby rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání i pro případ jiného než
navrhovaného rozhodnutí.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena
ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný R. M. byl o veřejném zasedání odvolacího
soudu vyrozuměn vzorem 7a tr. ř. (srov. Sdělení Ministerstva spravedlnosti ze
dne 1. 2. 2002, č. j. 514/2001-Org. o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., k. ř., d.
ř.,“ doporučených pro použití v trestním a občanském soudním řízení), což
znamená, že Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nepovažoval účast obviněného
u veřejného zasedání za nutnou (srov. č. l. 2509 spisu). Obviněný se mýlí,
pokud se domnívá, že byl k veřejnému zasedání předvolán. Vyrozumění o veřejném
zasedání, které bylo nařízeno na den 10. 6. 2008 od 9.00 hod bylo obviněnému
doručováno doporučeně na adresu, kterou obviněný uvedl pro účely doručování.
Protože obviněný nebyl na adrese trvalého bydliště zastižen, bylo mu oznámeno
doručování zásilky, která byla dne 5. 5. 2008 uložena u pošty. Z ustanovení §
64 odst. 4 tr. ř. vyplývá, že není vyloučeno uložení doručované zásilky,
jestliže se doručuje vyrozumění o veřejném zasedání.
Dne 9. 6. 2008 v 18.25 hod. odeslal obhájce obviněného Mgr. T. F. faxem
Vrchnímu soudu v Praze informaci o tom, že obviněný R. M. údajně nedostal
žádnou „obsílku“ k veřejnému zasedání, že je nemocen a není schopen se
zúčastnit jednání. Požádal proto, aby se veřejné zasedání nekonalo a
nesouhlasil s tím, aby se konalo v nepřítomnosti obviněného a požádal, aby
veřejné zasedání bylo odročeno a nařízeno na jiný vhodný termín s tím, že
potvrzení o zdravotním stavu obviněného zašle obratem soudu (č. l. 2510 spisu).
Nejvyšší soud zjistil z protokolu o veřejném zasedání konaném u Vrchního soudu
v Praze dne 10. 6. 2008 v trestní věci obviněného R. M. vedené pod sp. zn. 10
To 34/2008, že před zahájením veřejného zasedání předseda senátu zjistil, že
obviněný R. M. se nedostavil a konstatoval, že zásilka (tj. vyrozumění o
veřejném zasedání) byla obviněnému uložena dne 5. 5. 2008, takže podle § 64
odst. 2 tr. ř. se považuje za den doručení vyrozumění den 16. 5. 2008, vzhledem
k tomu, že obviněný sdělil adresu, na kterou mu bylo doručováno, pro účely
doručování. Poté bylo vyhlášeno usnesení, že veřejné zasedání bude konáno v
nepřítomnosti obviněného R. M. (srov. č. l. 2511 – 2512 spisu). Současně
Nejvyšší soud zjistil, že obhájce obviněného nepředložil Vrchnímu soudu v Praze
u tohoto veřejného zasedání žádné potvrzení o pracovní neschopnosti obviněného
R. M. Je tedy zřejmé, že obviněný R. M. byl o veřejném zasedání vyrozuměn
vzhledem k fikci doručení podle § 64 odst. 2 tr. ř. a odvolací soud mohl jednat
v jeho nepřítomnosti. U veřejného zasedání byl přítomen obhájce obviněného a
Vrchní soud v Praze proto neměl žádný důvod pro to, aby veřejné zasedání
odročoval. Nelze také přehlédnout, že žádost o odročení veřejného zasedání byla
obhájcem odeslána dne 9. 6. 2008 v 18.25 hod., tedy mimo pracovní dobu Vrchního
soudu v Praze, přičemž veřejné zasedání bylo nařízeno na následující den v 9.00
hod.
Z těchto důvodů nebylo porušeno právo obviněného na přítomnost při veřejném
zasedání a vůbec nelze uvažovat o porušení práva na spravedlivý proces. Důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. proto nebyl naplněn.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání
obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně
neopodstatněné. O dovolání rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v
neveřejném zasedání, neboť rozhodnutí o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. ř.
může učinit i v neveřejném zasedání, aniž by k tomu byl zapotřebí souhlas
obviněného nebo nejvyššího státního zástupce.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. dubna 2009
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek