7 Tdo 362/2024-691
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 5. 2024 o dovolání obviněného K. S. podaném proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 12. 2022, sp. zn. 4 To 326/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 3 T 31/2015 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. S. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 8. 6. 2022, č. j. 3 T 31/2015-550, byl obviněný K. S. uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a byl mu uložen podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu dvou let. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.
2. O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a poškozená L. Ch. proti jí se týkajícímu výroku o náhradě škody, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 12. 2022, č. j. 4 To 326/2022-614. Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudek Okresního soudu v Děčíně podle § 258 odst. 1 písm. b), f) tr. ř. zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným zločinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle § 146 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu dvou let. Výroky podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo nově rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody. Odvolání poškozené bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
3. Jako zločin ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku posoudil Krajský soud v Ústí nad Labem skutek, který podle jeho zjištění a předtím – až na dílčí změnu v popisu skutku – i podle zjištění Okresního soudu v Děčíně spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 22. 5. 2014 kolem 15:10 hodin v obci XY-XY, okres XY, u domu ev. č. XY napadl údery otevřenou dlaní a pěstí do obličeje a dalších částí těla ležící poškozenou L. Ch., nar. XY, a způsobil jí jednak různá zranění v oblasti hlavy, na noze, paži a hýždi specifikovaná ve výroku, která si vyžádala lékařské ošetření a hospitalizaci do 26. 5. 2014 a omezení v běžném způsobu života do 13. 6. 2014, jednak posttraumatickou stresovou poruchu těžkého stupně projevující se trvale zvýšenou hladinou úzkosti, podrážděnosti a traumatických reminiscencí na prožité napadení, což jí přináší výraznou psychickou nepohodu.
4. Ve výroku o vině, jak byl formulován v rozsudku Okresního soudu v Děčíně, bylo ohledně posttraumatické stresové poruchy uvedeno pouze to, že následkem jednání obviněného byla poškozené „způsobena posttraumatická stresová porucha“. V novém výroku o vině to Krajský soud v Ústí nad Labem doplnil tím, že šlo o posttraumatickou stresovou poruchu těžkého stupně, a uvedl její projevy.
5. Obviněný podal dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, a to v rozsahu všech výroků. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Východiskem jeho námitek bylo to, že popřel spáchání skutku. Projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily a že nevyhověly jeho návrhům na provedení dalších důkazů. Stěžejní usvědčující důkaz, jímž byla svědecká výpověď poškozené, označil za nevěrohodný. Poukázal na to, že výpověď poškozené byla podporována pouze nepřímými důkazy, a to i procesně nepoužitelnými, čímž mínil fotografii zranění poškozené. Uvedl, že jeho obhajoba byla potvrzena přímými důkazy, jimiž byly výpovědi očitých svědků. Dodal, že navrhované důkazy, které nebyly provedeny, mohly prokázat pravdivost jeho obhajoby. Vytkl, že Krajský soud v Ústí nad Labem porušil zákaz reformace in peius, protože do výroku o vině zahrnul v jeho neprospěch nová zjištění ohledně posttraumatické stresové poruchy poškozené. Celkově označil odsuzující výrok za výsledek řízení, v němž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby ho zprostil obžaloby.
6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření konstatoval, že dovolání je vystaveno na doslovném opakování námitek z původního řízení, s nimiž se soudy vypořádaly. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že skutková zjištění soudů nejsou zatížena žádnou vadou, která by spočívala v tom, že by soudy nerespektovaly obsah provedeného dokazování nebo pominuly navrhované důkazy bez náležitého zdůvodnění, proč je neprovedly. Zdůraznil, že úprava tzv. skutkové věty výroku o vině nijak nezhoršila postavení obviněného, neboť šlo jen o verbalizaci okolnosti, která vyplývala z dokazování a ze skutkových zjištění, a o její začlenění do popisu skutku. Poukázal na to, že nesprávnost právního posouzení skutku obviněný vyvozoval ze své vlastní skutkové verze, podle které poškozenou nenapadl, a že takto koncipované námitky nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
7. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné, přičemž zčásti bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
8. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
9. Rozhodnými skutkovými zjištěními ve smyslu citovaného ustanovení jsou jednak zjištění, že obviněný fyzicky napadl poškozenou údery dlaní a pěstí do různých částí těla, a jednak zjištění, že jí tím způsobil somatická zranění popsaná ve výroku o vině a posttraumatickou stresovou poruchu s projevy popsanými ve výroku o vině.
10. Obviněný založil dovolání v zásadě na tom, že proti těmto zjištěním soudů postavil svou vlastní verzi skutkového stavu, podle které poškozenou nenapadl a žádnou újmu jí nezpůsobil. Tuto verzi obviněný opřel o své vlastní hodnocení důkazů, resp. o svou představu, jak soudy měly hodnotit důkazy. V tomto rámci vytkl, že soudy založily svá skutková zjištění na svědecké výpovědi poškozené a na nepřímých důkazech, které ji podporovaly, a poukázal na to, že jeho výpověď, v níž popřel napadení poškozené, byla podpořena výpověďmi očitých svědků. Těmi podle obviněného byli manželé E. K. a V. K. a kromě nich ještě M. S. Jejich výpovědi však soudy hodnotily jako nevěrohodné nejen proto, že byly v rozporu se svědeckou výpovědí poškozené a s objektivním zjištěním jejího zranění, ale také proto, že byly v rozporu s tím, že sám V. K. při telefonickém volání na linku 155, k němuž přikročil z důvodu krvácejícího zranění poškozené, na dotaz operátorky týkající se mechanismu zranění poškozené výslovně uvedl, že poškozená byla napadena mužem, který ji zmlátil. To, jak poškozená popsala napadení ze strany obviněného, soudy hodnotily jako věrohodnou výpověď zejména proto, že popsaný mechanismus zranění byl v souladu s tím, jak se k této otázce vyjádřil znalec ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství. Svědecká výpověď poškozené byla, byť nepřímo, podporována také výpověďmi svědků M. V. a K. S., kteří se sice na místo dostavili až po incidentu, avšak to, že poškozená byla napadena obviněným, se dověděli nejen od ní samotné, ale současně také od E. K., která byla na místě přítomna s manželem V. K. po celou rozhodnou dobu. Somatická zranění poškozené byla objasněna znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a posttraumatická stresová porucha poškozené byla objasněna znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Za tohoto stavu tu evidentně není žádný zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů.
11. Procesní nepoužitelnost důkazů týkajících se rozhodných skutkových zjištění obviněný vztahoval k tomu, že soudy akceptovaly důkaz fotografií, na které je zachyceno zranění poškozené, kterou pořídil M. V. (přítel poškozené) a která podle obviněného nemusí odpovídat skutečnosti. Jde o zjevně neopodstatněné námitky. Zranění poškozené bylo primárně objasněno znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, a fotografie pořízená M. V. neměla v tomto směru nijak zásadní význam, neboť jen doplňovala zjištění vyplývající ze znaleckého posudku. Jinak lze odkázat na ustanovení § 89 odst. 2 tr. ř., které mimo jiné stanoví, že za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, přičemž skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu. Polemika obviněného s důkazním použitím zmíněné fotografie se ve skutečnosti netýká ani tak procesní použitelnosti tohoto důkazu jako spíše jeho věrohodnosti.
12. Jako opomenutí důkazů obviněný namítal, že soudy neprovedly důkaz jím navrhovanými výslechy několika svědků a přehráním záznamu rozhovoru, který si svědek M. S. nahrál, když hovořil s jistým N. I tyto námitky jsou zjevně neopodstatněné. Žádný z navrhovaných svědků nebyl v rozhodnou dobu přítomen na místě činu, takže nepřicházelo v úvahu, aby se tito svědci mohli vyjádřit k tomu, co svými smysly vnímali ohledně rozhodných skutkových okolností, tj. ohledně napadení poškozené. Obviněný usiloval o výslech navrhovaných svědků z toho důvodu, aby zpochybnil věrohodnost svědecké výpovědi poškozené na podkladě okolností nacházejících se mimo rámec posuzovaného incidentu. To se týká také zmíněné nahrávky rozhovoru M. S. Zmíněné důkazy nemají k rozhodným skutkovým zjištěním soudů takový vztah, aby je bylo nutné provádět, zvláště když závěr soudů o věrohodnosti svědecké výpovědi poškozené má dostatečný podklad v ostatních důkazech. Neprovedení navrhovaných důkazů soudy přijatelně zdůvodnily jejich nadbytečností.
13. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
14. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
15. Z citovaného ustanovení plyne, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. typicky trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu výroku o vině, pak uvedenému dovolacímu důvodu obsahově odpovídají námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
16. Obviněný nenamítal nic v tom smyslu, že by skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazoval znaky zločinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 3 tr. zákoníku. Nesprávnost právního posouzení skutku nevztahoval ke skutku, jak ho zjistily soudy, ale k jiné (ke své vlastní) verzi skutkového stavu, kterou se snažil prosadit. Takto koncipované námitky nejsou dovolacím důvodem.
17. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo dovolání podáno z jiného než zákonného dovolacího důvodu, tj. z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Závěrem
18. Namítaný zákaz reformace in peius, který znamená, že z podnětu odvolání obviněného nelze rozsudek změnit v jeho neprospěch (259 odst. 4 tr. ř.), je jedním z principů spravedlivého procesu. V posuzované věci však k jeho porušení nedošlo. To, že poškozená v důsledku jednání obviněného utrpěla posttraumatickou stresovou poruchu, zjistil již Okresní soud v Děčíně, přičemž ji v odůvodnění rozsudku charakterizoval jako těžkou (a uvedl její projevy vyplývající z výpovědi poškozené a psychiatrického znaleckého posudku). Krajský soud v Ústí nad Labem do skutkové části nového výroku o vině pojal jen to, co zjistil již Okresní soud v Děčíně a co tento soud uvedl pouze v odůvodnění rozsudku. Rozhodně se tedy nejednalo o to, že by nad rámec zjištění Okresního soudu v Děčíně byl nějak zvětšen následek jednání obviněného, a již vůbec ne o to, že by v důsledku zmíněného doplnění popisu skutku (zjištěného již Okresním soudem v Děčíně) byla v neprospěch obviněného dotčena právní kvalifikace činu, zpřísněn trest či zvýšena povinnost k náhradě škody nebo nemajetkové újmy.
19. Nad rámec výslovně uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. obviněný v dovolání uvedl, že „odvolací soud nevyhověl odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž byly splněny zákonné procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí“. Pokud tím obviněný případně mínil uplatnit také dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., pak je nutno konstatovat, že tento dovolací důvod byl v dané věci použitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Odvolání obviněného však nebylo napadeným rozsudkem zamítnuto, nýbrž z jeho podnětu byl rozsudek Okresního soudu v Děčíně zrušen a poté Krajský soud v Ústí nad Labem sám ve věci meritorně rozhodl. I kdyby se toto rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem posoudilo jako faktické zamítnutí odvolání obviněného, pak použitelná varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je vázána na ostatní dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
20. Varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, se na posuzovanou věc nevztahuje. Týká se jen takových případů, kdy odvolání bylo zamítnuto nebo odmítnuto z procesních důvodů, tj. zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř., tedy bez meritorního přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem. Jedná se o to, aby v případě chybného rozhodnutí odvolacího soudu bylo dovolateli umožněno dosáhnout meritorního přezkoumání rozsudku odvolacím soudem.
21. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
22. Vzhledem k značnému časovému odstupu od vyhlášení napadeného rozsudku, ke kterému došlo dne 15. 12. 2022, pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla s dovoláním obviněného předložena dne 19. 4. 2024 (tj. po více než jednom a čtvrt roku). V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 5. 2024
JUDr. Josef Mazák předseda senátu