7 Tdo 369/2022-482
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 4. 2022 o dovolání obviněného J. G., nar. XY v XY, bytem XY, podaném proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 10 To 214/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 11/2020 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. G. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 15. 6. 2021, č. j. 6 T 11/2020-310, byl obviněný J. G. (rozený A.) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody na šest měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na jeden rok. Dále bylo rozhodnuto, že obviněný je podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinen zaplatit na náhradu škody poškozeným Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky 15 133 Kč a J. K. 39 841 Kč.
2. Jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku posoudil Okresní soud v Kutné Hoře skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 21. 11. 2018 ve 14:25 hodin při řízení motorového vozidla zn. Volkswagen Sharan po vedlejší pozemní komunikaci ve směru od obce XY, okr. Kutná Hora, ke křižovatce s hlavní pozemní komunikací nerespektoval dopravní značku „Stůj, dej přednost v jízdě!“, najel do křižovatky, kde do pravého boku jeho vozidla narazila přední částí motorového vozidla zn. Renault Twingo řidička J. K., která jela po hlavní silnici ve směru od obce XY. Poškozená při nehodě utrpěla zhmoždění hlavy, zhmoždění hrudníku a zlomeninu dolního konce vřetenní kosti pravé horní končetiny s posunem, což si vyžádalo jednorázové ošetření v nemocnici s umístěním zraněné končetiny do sádrové fixace po loket do 2. 1. 2019. Podle výroku o vině obviněný porušil ustanovení § 4 písm. a), b), c), § 5 odst. 1 písm. b) a § 22 odst. 1, 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).
3. O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a státní zástupkyně v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, č. j. 10 To 214/2021-400. Z podnětu odvolání státní zástupkyně byl rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře zrušen ve výroku o trestu a obviněný byl odsouzen k trestu odnětí svobody na jeden rok, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let, a k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Odvolání obviněného bylo podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
4. Obviněný podal dne 11. 2. 2022, tedy za účinnosti zákona č. 220/2021 Sb., dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze. Napadl všechny výroky s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g), h), m) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Jako dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný uplatnil námitku, že Krajský soud v Praze rozhodl ve veřejném zasedání, které v rozporu s ustanovením čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod konal v jeho nepřítomnosti, ačkoli on ze zdravotních důvodů požádal o odročení a výslovně vyjádřil nesouhlas s konáním veřejného zasedání bez jeho přítomnosti. S dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spojil námitky, jimiž prezentoval svou verzi dopravní nehody založenou na tvrzení, že viníkem byla poškozená J. K., neboť se nevěnovala řízení a narazila do jeho stojícího vozidla, které v důsledku náhlé poruchy při projíždění křižovatkou zůstalo stát a částečně zasahovalo do křižovatky. V této souvislosti uvedl, že pokud by se poškozená věnovala řízení, mohla se jeho stojícímu vozidlu snadno vyhnout a objet ho. Vyjádřil nesouhlas s tím, že soudy vzaly za podklad skutkových zjištění výpověď poškozené a že zamítly jeho návrhy na doplnění důkazů výpisem hovorů z mobilního telefonu poškozené a novým znaleckým posudkem k provedení komplexní analýzy nehodového děje. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný zahrnul námitku, že v důsledku nesprávných skutkových zjištění byl odsouzen, aniž bylo prokázáno jeho zavinění. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný vyvozoval z předcházejících dovolacích důvodů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
5. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání (které bylo předloženo obhájkyni k případné replice) poukázala na to, že Krajský soud v Praze nebyl povinen vyhovět žádosti obviněného o odročení veřejného zasedání. Projevila souhlas se skutkovými zjištěními soudů a konstatovala, že verze nehody prezentovaná v dovolání je v přímém rozporu s provedeným dokazováním. Uvedla, že dokazování bylo provedeno v dostatečném rozsahu a že soudy nebyly povinny vyhovět důkazním návrhům obviněného. Poznamenala, že ohledně právního posouzení skutku obviněný neuplatnil žádnou relevantní námitku, protože pouze zpochybňoval skutková zjištění samotná. Státní zástupkyně označila dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájkyně podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zčásti zjevně neopodstatněné a zčásti podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
7. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat mimo jiné tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání.
8. O veřejném zasedání, v němž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem, Krajský soud v Praze obviněného řádně a včas vyrozuměl, a pokud veřejné zasedání konal v nepřítomnosti obviněného, neporušil tím žádné ustanovení trestního řádu. Ostatně obviněný v dovolání ani neuvedl, které ustanovení trestního řádu by mělo být postupem Krajského soudu v Praze porušeno. Jestliže obviněný byl o veřejném zasedání řádně a včas vyrozuměn, pak jediným důvodem vylučujícím konání veřejného zasedání odvolacího soudu je okolnost, že obviněný je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, ledaže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává (§ 263 odst. 4 tr. ř.). V posuzované věci obviněný nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody. Tím pádem z hlediska trestního řádu nic nebránilo tomu, aby veřejné zasedání bylo konáno v nepřítomnosti obviněného, a to bez ohledu na důvod jeho nepřítomnosti a na to, zda se omluvil, zda požádal o odročení, zda a čím žádost doložil apod.
9. Postupem Krajského soudu v Praze nebylo porušeno ani ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý má právo mimo jiné na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti. Toto ustanovení je porušeno typicky za situace, kdy soud jedná v nepřítomnosti obviněného, ačkoli obviněný má vážný důvod, který mu brání v účasti na soudním jednání, řádně a pokud možno včas ho doloží a dá najevo, že se chce soudního jednání zúčastnit. Právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti ovšem není samoúčelné a je jedním z prostředků zajišťujících celkový charakter řízení jako spravedlivého procesu. Přítomnost obviněného při jednání soudu slouží k tomu, aby obviněný měl reálnou možnost osobně se před soudem vyjádřit ke skutkové i právní stránce věci a k prováděným důkazům, uplatnit svou obhajobu, reagovat na postup strany reprezentující obžalobu apod. Právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti nespočívá bez dalšího v právu na účast u všech úkonů, z nichž se soudní řízení jako celek skládá. Z toho vyplývá, že nepřítomnost obviněného ve veřejném zasedání odvolacího soudu je nutno posoudit z toho hlediska, zda a nakolik se jeho nepřítomnost dotkla celkového charakteru procesu jako procesu spravedlivého.
10. Vztáhnou-li se uvedené zásady na posuzovaný případ, je zřejmé, že právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti nebylo porušeno. Odročení veřejného zasedání (nařízeného na 23. 11. 2021) se obviněný snažil dosáhnout již téhož dne, kdy byl o veřejném zasedání vyrozuměn (11. 11. 2021). O odročení žádal telefonicky s odkazem na svůj zdravotní stav, přičemž byl vyzván, aby žádost podal písemně a aby připojil lékařskou zprávu. K tomu uvedl, že lékařské zprávy má v němčině a že je zašle prostřednictvím obhájkyně, což ale do dne konání veřejného zasedání neučinil. Dne 19. 11. 2021 sice prostřednictvím obhájkyně písemně požádal o odročení, avšak žádnou lékařskou zprávu nepředložil. Za tohoto stavu Krajský soud v Praze rozhodl provést veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. Vezme-li se v úvahu soudní řízení jako celek, je třeba konstatovat, že obviněný byl přítomen v hlavním líčení, v němž měl možnost přednést své stanovisko k projednávané věci, uplatnit svou obhajobu, vyjádřit se k prováděným důkazům, navrhovat důkazy ve svůj prospěch apod. Ve veřejném zasedání, které konal Krajský soud v Praze jako odvolací soud v nepřítomnosti obviněného, nebyly prováděny žádné důkazy a obhajoba obviněného byla zajištěna přítomností obhájkyně. Pokud bylo předmětem veřejného zasedání také odvolání státní zástupkyně podané v neprospěch obviněného, je nutné zdůraznit, že jeho opis byl doručen nejen 19. 7. 2021 obhájkyni, ale 21. 7. 2021 i obviněnému, takže obviněný věděl, že mu hrozí zpřísnění trestu, a měl reálnou možnost na odvolání státní zástupkyně reagovat. Konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tudíž rozhodně nelze považovat za postup, jímž by obviněnému byl znemožněn přístup k soudu a jímž by soudní řízení jako celek vykazovalo nějaký nedostatek rysů spravedlivého procesu.
11. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
13. Skutková zjištění Okresního soudu v Kutné Hoře, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Krajský soud v Praze, nejsou v žádném zjevném rozporu s důkazy a nejsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Pokud nebyly provedeny navrhované důkazy, byl návrh na jejich provedení zamítnut důvodně.
14. Spolehlivou oporou skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině ohledně průběhu nehody je svědecká výpověď poškozené, která podrobně, bez jakýchkoli rozporů a celkově přesvědčivě popsala svou jízdu, jízdu obviněného a náraz svého vozidla do jedoucího vozidla obviněného, přičemž vyloučila, že by vozidlo obviněného stálo. Svědecká výpověď poškozené koresponduje s tím, co vyplývá z protokolu o nehodě v silničním provozu, z připojeného plánku místa a fotodokumentace. Z těchto důkazů je zřejmé, že k nárazu vozidla poškozené do vozidla obviněného došlo z hlediska směru jízdy poškozené prakticky uprostřed pravé poloviny vozovky pozemní komunikace, po které jela, a že náraz směřoval do pravých předních dveří vozidla obviněného. Tím je vyvráceno tvrzení obviněného, že jeho vozidlo zasahovalo do vozovky hlavní silnice jen svou zadní částí a že jinak už bylo za křižovatkou. Navíc tvrzení obviněného, že jeho vozidlo stálo, bylo vyvráceno znaleckým posudkem z oboru dopravy, který na podkladě údajů zaznamenaných v paměti řídící jednotky vozidla konstatoval, že v době nárazu byl motor vozidla v chodu a vykazoval 1 680 otáček za minutu. V návaznosti na to znalec vysvětlil, že nešlo o volnoběh stojícího vozidla, nýbrž o jedoucí vozidlo. O znaleckém posudku nevznikly žádné důvodné pochybnosti, na které by bylo třeba reagovat novým posudkem. Posléze bylo vyvráceno také tvrzení obviněného, že své stojící vozidlo opatřil zapnutým oranžovým majákem. Žádné takové výstražné zařízení nebylo zachyceno ve fotodokumentaci a není o něm zmínka ani v protokolu o nehodě v silničním provozu. Přitom policisté, kteří na místě bezprostředně po nehodě zasahovali, pořizovali fotodokumentaci a sepisovali protokol, ve svých svědeckých výpovědích jednoznačně vyloučili možnost, že by namítané výstražné zařízení nebylo zachyceno ve fotodokumentaci a že by nebylo uvedeno v protokolu, pokud by se na místě skutečně nacházelo.
15. Skutková zjištění uvedená ve výroku o vině plně odpovídají tomu, co bylo obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Bylo tedy nadbytečné doplňovat důkazy výpisem telefonních hovorů z mobilního telefonu poškozené a novým znaleckým posudkem z oboru dopravy.
16. Námitky obviněného proti skutkovým zjištěním soudů jsou v podstatě jen opakováním obhajoby, se kterou se oba soudy přijatelně vypořádaly, a polemikou s tím, jak soudy hodnotily důkazy. Přitom soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Své hodnotící úvahy soudy logicky vysvětlily a v tomto rámci také dostatečně zdůvodnily nadbytečnost dalšího dokazování navrhovaného obviněným.
17. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. evidentně není žádný důvod k tomu, aby Nejvyšší soud jakkoli zasahoval do skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině obviněného. V tomto ohledu je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
18. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
19. Tento dovolací důvod záleží v porušení hmotného práva, tj. trestního zákona, při jeho aplikaci na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu obsahově odpovídají námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolacím důvodem tu nejsou námitky zaměřené proti skutkovým zjištěním soudů, proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Vady vytýkané takovými námitkami představují porušení procesního práva, typicky ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. To se nesrovnává s tím, že uvedeným dovolacím důvodem je porušení hmotného práva. Dovolacím důvodem tedy jsou právní námitky, nikoli skutkové námitky.
20. Obviněný sice deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak neuvedl nic v tom smyslu, který nebo které ze zákonných znaků přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku nebyly naplněny skutkem, jak byl zjištěn ve výroku o vině. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly deklarovanému dovolacímu důvodu. Obviněný namítl, že nebylo „prokázáno jeho zavinění“. Z celkového kontextu dovolání je ale patrno, že tím nemínil nedostatek zavinění při těch skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině, nýbrž při odlišné skutkové verzi, kterou se snažil prosadit. Obviněný i pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zahrnul skutkové námitky, které byly podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a jimiž se Nejvyšší soud zabýval v předcházející části tohoto usnesení.
21. S ohledem na nedostatek jakékoli relevantní námitky, která by obsahově odpovídala dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., se Nejvyšší soud nezabýval správností právního posouzení skutku zjištěného ve výroku o vině obviněného.
22. Z hlediska ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo dovolání obviněného podáno z jiného než tohoto zákonného důvodu.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
23. V dané věci byl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
24. Z citovaného ustanovení je zřejmá vázanost uvedené varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. na některý další dovolací důvod. Z této vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a že pokud uplatněné námitky nezakládají dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak nezakládají ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
Závěrem k podanému dovolání
25. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného J. G. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 4. 2022
JUDr. Josef Mazák předseda senátu