7 Tdo 376/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 4. 2006 o dovolání
obviněného Ing. M. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11.
2005, sp. zn. 5 To 491/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi
pod sp. zn. 1 T 44/2003 t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. M. K. o d m í
t á .
Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 2. 9. 2005, sp. zn. 1 T 44/2003,
byl obviněný Ing. M. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248
odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na čtrnáct měsíců
podmíněně se zkušební dobou dvou let. Dále bylo rozhodnuto o uplatněném nároku
na náhradu škody, tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený A.,
družstvo, H., s tímto nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Jako trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák. byl posouzen
skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Břeclavi spočíval v podstatě v
tom, že obviněný Ing. M. K. poté, co dne 31. 12. 1999 byl ukončen nájemní vztah
mezi ním jako nájemcem a A., družstvem, H., jako pronajímatelem, nevrátil
družstvu z pronajatých věci dvě nákladní vozidla, dva traktory a čtyři
traktorové přívěsy v celkové hodnotě 157.500,- Kč, dál s těmito dopravními
prostředky a zařízeními po ukončení nájmu nakládal jako s vlastními, přičemž
jeden traktor rozebral na náhradní díly, část dílů použil na jiné dopravní
prostředky a část vyhodil, dva traktorové přívěsy převedl na jiné obchodní
společnosti a další traktorový přívěs prodal.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině i trestu, a odvolání
poškozeného, podané proti výroku o náhradě škody, byla usnesením Krajského
soudu v Brně ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 5 To 491/2005, podle § 256 tr. ř.
zamítnuta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení
Krajského soudu v Brně. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl v
rozsahu odpovídajícím rozhodnutí o vině a v důsledku toho i v rozsahu
odpovídajícím rozhodnutí o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl nesprávné právní posouzení skutku a jiné
nesprávné hmotně právní posouzení. Namítl, že se mohl oprávněně domnívat, že se
stal vlastníkem dopravních prostředků, protože jako jejich vlastník byl uveden
v technickém průkazu. Poukázal na to, že správní orgán v technickém průkazu
vyznačil změnu vlastníka za jeho osobní přítomnosti a za současné přítomnosti
osoby jednající za dosavadního vlastníka. Vyjádřil názor, že ohledně dopravních
prostředků byla konkludentně uzavřena kupní smlouva a že kupní cenu zaplatil
formou simulovaného nájemného. Uvedl, že byl v dobré víře ve veřejnou listinu,
tj. technický průkaz, a že přitom vycházel z jednání druhé strany při tzv.
přepisu dopravních prostředků. Zdůraznil, že si dopravní prostředky
nepřisvojil, neboť s nimi kontinuálně nakládal stále stejně dál tak, jako by
nájemní vztah pokračoval. Z toho podle jeho názoru vyplývá, že šlo jen o
civilní delikt a nikoli o trestný čin. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně
věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Závěr soudů o úmyslném zavinění obviněného a tedy o naplnění subjektivní
stránky trestného činu je plně slučitelný se skutečností, že obviněný byl
zapsán do technického průkazu každého z nákladních vozidel, traktorů a
přívěsů. V této spojitosti je třeba zdůraznit, že obviněný nebyl do technického
průkazu zapsán jako vlastník, nýbrž jako držitel. Změna zápisu držitele vozidla
se sama o sobě nedotýkala otázky, kdo je vlastníkem vozidla, a nevyjadřovala v
tomto ohledu žádnou změnu. Podkladem změny zápisu ostatně nebyla kupní smlouva
nebo jiný úkon, který má za následek změnu vlastnictví, nýbrž nájemní smlouva,
která při nezměněných vlastnických poměrech způsobila pouze změnu v osobě
držitele. Vzhledem k tomu, že nájemní smlouvou byl zakládán dlouhodobý nájemní
vztah a že podle nájemní smlouvy byl obviněný povinen platit příslušnou daň,
pojištění atd., bylo jen logickým krokem to, že byl zapsán jako držitel každého
vozidla do jeho technického průkazu. Obviněný se proto v žádném případě nemohl
domnívat, že zápisem, jímž byl v technickém průkazu uveden jako držitel
vozidla, došlo ke konkludentnímu uzavření kupní smlouvy a že částky nájemného
jsou splátkami kupní ceny. Evidentním smyslem toho, že obviněný byl zapsán jako
držitel vozidla do technického průkazu, bylo posílení pozice pronajímatele v
tom směru, že obviněný skutečně dostojí svým závazkům, pokud jde o placení
daně, pojištění atd., a že obviněný bude odpovídat za technický stav vozidla.
To bylo obviněnému zřejmé, zvláště když ke změně zápisu došlo v souvislosti s
uzavřením písemné nájemní smlouvy, která takto byla výslovně označena a jejíž
obsah skutečně odpovídal nájmu. Tvrzení obviněného, že změnu zápisu chápal jako
výraz nabytí svého vlastnictví, se jeví jako pouhá snaha dodatečně legalizovat
jednání, jehož vnějším projevem bylo to, že po ukončení nájemního vztahu
nevrátil vozidla pronajímateli. Ostatně tvrzení obviněného, že změnu zápisu v
technickém průkazu považoval za výraz nabytí svého vlastnictví, je v očividném
rozporu s okolností, že na každý další rok uzavřel novou nájemní smlouvu,
jejímž prostřednictvím byla naplňována tzv. rámcová nájemní smlouva uzavřená na
počátku nájemního vztahu. Pokud by se obviněný skutečně pokládal za vlastníka
vozidel, nebylo by logické, aby v postavení nájemce uzavíral nájemní smlouvy.
Námitka obviněného, že si nepřisvojil nevrácené dopravní prostředky, rovněž
nemůže obstát, protože je v jasném rozporu se zjištěním soudů, že s podstatnou
částí vozidel naložil způsobem přesahujícím výrazně meze jejich pouhého
užívání, které by se ještě dalo pokládat za kontinuální pokračování nájmu, byť
nájmu svévolného ze strany obviněného. Zjištění, že obviněný jeden z traktorů
rozebral na náhradní díly, přičemž část dílů použil na jiné dopravní prostředky
a část vyhodil, a dále zjištění, že tři traktorové přívěsy převedl na jiné
obchodní společnosti, resp. prodal, ukazuje na to, že po ukončení nájemního
vztahu nehodlal obnovit stav, který tu byl před jeho vznikem, to znamená vrátit
najaté dopravní prostředky jejich skutečnému vlastníku. Rozebráním jednoho z
traktorů a převedením tří traktorových přívěsů na jiné obchodní společnosti,
resp. jejich prodejem, si obviněný počínal tak, jako by byl vlastníkem
dopravních prostředků on sám. Jeho jednání tak mělo evidentní rysy přisvojení
cizí věci. V tomto světle se okolnost, že nadále užíval dvě nákladní vozidla,
jeden traktor a jeden přívěs, jeví rovněž jako jednání, jehož podstatou bylo
přisvojení těchto dopravních prostředků.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec