7 Tdo 38/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 4. 2. 2009 dovolání
obviněného M. S. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2008,
sp. zn. 6 To 78/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně
pod sp. zn. 2 T 221/2005 a rozhodl t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í rozsudek Krajského soudu v
Ostravě ze dne 19. 5. 2008, sp. zn. 6 To 78/2008, a rozsudek Okresního soudu v
Novém Jičíně ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 2 T 221/2005.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené
rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Novém Jičíně přikazuje, aby
věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 2 T
221/2005, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví
podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k
trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák.
podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na
pět let, a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu
činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel na šest let. Výrokem
podle § 228 odst. 1 tr. ř., podle § 229 odst. 2 tr. ř. a podle § 229 odst. 1
tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Novém Jičíně skutek, který podle jeho
zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 24. 5. 2005 v 17,20 hodin
na silnici I/48 v kilometru 21,5 na křižovatce s místní komunikací řídil osobní
vozidlo zn. Škoda Superb po čtyřproudové komunikaci ve směru od N. J. na P.,
okr. N. J., označené jako hlavní silnice v daném úseku s omezením rychlosti na
50 km/h, a v důsledku nedodržení nejvyšší povolené rychlosti, kterou překročil
nejméně o 42 km/h, v prostoru křižovatky při jízdě v levém jízdním pruhu a při
předjíždění nákladního vozidla jedoucího v pravém jízdním pruhu čelně narazil
do levého boku vozidla zn. SEAT Cordoba, které přejíždělo zprava z vedlejší
komunikace, přičemž řidič vozidla zn. SEAT Cordoba A. P. a jeho spolujezdkyně
H. P. utrpěli smrtelná zranění, kterým na místě podlehli, a spolujezdec
obviněného Ing. S. Š. utrpěl těžké zranění.
O odvoláních, která podali obviněný proti výroku o vině a dalším výrokům,
státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu a poškození proti
výroku o náhradě škody, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze
dne 19. 5. 2008, sp. zn. 6 To 78/2008. Z podnětu odvolání poškozených byl
rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2
tr. ř. zrušen ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř.
bylo o náhradě škody nově rozhodnuto výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř.
Odvolání obviněného a odvolání státního zástupce byla podle § 256 tr. ř.
zamítnuta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě. Napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, a
výrok, jímž bylo vyhověno odvolání poškozených. Odkázal na důvod dovolání
uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu
namítl nesprávnost závěru soudů o tom, že na jeho straně je výlučné zavinění
dopravní nehody, a poukázal na zavinění poškozeného, který podle jeho názoru
nerespektoval při vjíždění do křižovatky dopravní značku „Stůj, dej přednost v
jízdě!“ a vjel do křižovatky, aniž měl pod kontrolou levý jízdní pruh ve směru
na P. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený
rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu
projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i
předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
V posuzované případě spočívala dopravní nehoda ve střetu dvou vozidel na
křižovatce hlavní silnice s vedlejší silnicí, přičemž vozidlo obviněného jelo
po hlavní silnici a vozidlo poškozeného vjelo do křižovatky z vedlejší silnice.
Obecně vzato, je za takový střet zásadně odpovědný řidič, který do křižovatky
vjede z vedlejší silnice, neboť jeho povinností je dát přednost v jízdě
vozidlům přijíždějícím po hlavní silnici. Samotná okolnost, že řidič, který má
přednost v jízdě, jede rychlostí přesahující stanovený limit, nic nemění na
povinnosti řidiče přijíždějícího z vedlejší silnice dát přednost v jízdě řidiči
přijíždějícímu po hlavní silnici. Přednost řidiče jedoucího po hlavní silnici
tedy nezaniká jen v důsledku toho, že tento řidič jede nedovolenou rychlostí.
Příčinou střetu pak je skutečnost, že řidič přijíždějící po vedlejší silnici
nedal přednost. Překročení dovolené rychlosti řidičem jedoucím po hlavní
silnici může mít pouze omezený význam, a to v podstatě jen z hlediska míry
následku vzniklého ze střetu, za který ovšem primárně odpovídá řidič vozidla
přijíždějícího z vedlejší silnice. Tyto zásady vyplývají z toho, že porovnají-
li se povinnosti obou řidičů, je povinnost dát přednost v jízdě kvalitativně
vyšším stupněm povinnosti, než je povinnost dodržet limit dovolené rychlosti.
Porušení povinnosti dát přednost v jízdě bez dalšího již samo o sobě vede ke
zcela bezprostřednímu a reálnému nebezpečí střetu vozidel, protože se vždy týká
situace, v níž jde o vztah nejméně dvou vozidel s protínajícím se směrem jízdy.
Porušení povinnosti dodržet stanovený rychlostní limit samo o sobě nevede ke
vzniku takového nebezpečí a zakládá ho teprve ve spojení s dalšími podmínkami a
okolnostmi konkrétní situace v silničním provozu, jakými jsou např. přítomnost
dalších účastníků provozu, hustota provozu, viditelnost, přehlednost daného
místa či úseku apod.
Od těchto zásad se lze výjimečně odchýlit, pokud to je odůvodněno jednak
extrémní mírou porušení povinnosti řidiče jedoucího po hlavní silnici dodržet
stanovený rychlostní limit a jednak tím, že rychlost jízdy řidiče jedoucího po
hlavní silnici fakticky znemožní řidiči přijíždějícímu po vedlejší silnici
splnění povinnosti dát přednost. Jde o to, že jen v důsledku vysoké rychlosti
vozidla jedoucího po hlavní silnici řidič vozidla přijíždějícího po vedlejší
silnici i při snaze dát přednost objektivně nemůže bezpečně provést jízdní
manévr spočívající v projetí křižovatky. Typickým rysem takové situace je to,
že řidič, který jinak je povinen dát přednost v jízdě, jen v důsledku vysoké
rychlosti jízdy vozidla, jemuž má dát přednost, uvidí toto vozidlo až v době,
kdy již není reálné, aby mu přednost skutečně dal. Zároveň je třeba zdůraznit,
že nedání přednosti tu nesmí být důsledkem toho, že řidič přijíždějící po
vedlejší silnici pominul nějakou významnou okolnost, kterou mohl běžně vnímat
nebo kterou mohl snadno předvídat. V tomto smyslu je třeba brát v úvahu
rozhodnutí č. 45/2005 Sb. rozh. tr., na které v napadeném rozsudku odkázal
Krajský soud v Ostravě.
Aplikuje-li se to, co bylo uvedeno o vzájemném vztahu povinnosti řidiče
jedoucího po hlavní silnici dodržet stanovený rychlostní limit a povinnosti
řidiče přijíždějícího po vedlejší silnici dát přednost v jízdě, na posuzovaný
případ, je zřejmé, že nebyly přesvědčivé důvody pro to, aby rychlost jízdy
obviněného byla považována za příčinu střetu obou vozidel.
Podle zjištění soudů poškozený přijížděl po vedlejší silnici, která měla
charakter místní komunikace a která byla označena dopravní značkou „Stůj, dej
přednost v jízdě!“. Poškozený tedy ke křižovatce s hlavní silnicí přijížděl po
komunikaci evidentně nižšího řádu a jeho povinnost dát přednost byla podstatně
zesílena uvedenou dopravní značkou. Podle § 22 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o
silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, byl poškozený povinen
zastavit vozidlo na takovém místě, odkud měl do křižovatky náležitý rozhled.
Požadavek na zastavení vozidla v místě, odkud má řidič náležitý rozhled do
křižovatky, znamená, že řidič smí vjet do křižovatky až poté, co se ujistí, že
situace v silničním provozu mu umožňuje bezpečné projetí křižovatky. Proto je
třeba náležitým výhledem do křižovatky rozumět nejen výhled do samotného
průsečíku křižujících se silnic, ale pokud to poměry na místě umožňují, také
výhled na hlavní silnici před vlastní křižovatkou. Poškozený hodlal podle
zjištění soudů na křižovatce odbočit ze svého hlediska vlevo, což znamená, že
musel přejet oba jízdní pruhy hlavní silnice ve směru na P. Tato okolnost
vyžadovala, aby si poškozený z místa zastavení vozidla, odkud měl náležitý
rozhled do křižovatky, ověřil mimo jiné situaci v obou těchto jízdních pruzích.
Soudy zjistily, že se v pravém jízdním pruhu právě nacházelo blíže
neidentifikované rozměrné nákladní vozidlo, které poškozenému zakrývalo levý
jízdní pruh, v němž jel obviněný. Z toho vyplývá, že poškozený neměl do
křižovatky náležitý rozhled a že situace v levém jízdním pruhu hlavní silnice
ve směru na P. byla z jeho hlediska přinejmenším nejasná. Obecně není
akceptovatelné, aby si nejasnou situaci v silničním provozu řidič vykládal ve
svůj prospěch, neboť to je v rozporu s jeho povinností chovat se ohleduplně a
ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob
ani svůj vlastní, jak to stanoví § 4 písm. a) zákona o silničním provozu. To
znamená, že v nejasné situaci se od řidiče vyžaduje odpovídající míra
zdrženlivosti projevující se zejména provedením zamýšleného jízdního manévru až
poté, co se situace dostatečně vyjasní. Tím spíše si ve svůj prospěch nesmí
nejasnou situaci v silničním provozu vykládat řidič, jehož povinností je dát
přednost v jízdě, natož je-li mu tato povinnost uložena dopravní značkou „Stůj,
dej přednost v jízdě!“. Soudy pominuly některé závažné aspekty věci, které
ukazují na reálnou možnost, že poškozený se touto dopravní značkou neřídil, že
vjel do křižovatky bez toho, že by měl potřebnou kontrolu nad situací v obou
jízdních pruzích ve směru na P., a že nevzal zřetel na okolnosti, které
vylučovaly bezpečné projetí levého z těchto pruhů, ačkoli mohl bez obtíží tyto
okolnosti vnímat a předvídat.
Vyvstává především otázka, zda poškozený na hranici křižovatky nebo před ní
skutečně zastavil. Závěr, že poškozený zastavil na hranici křižovatky, tj. na
tzv. stop čáře, je prakticky vyloučen s ohledem na výsledky znaleckých propočtů
porovnávajících vzdálenost místa střetu od tzv. stop čáry, rychlost jízdy
poškozeného v okamžiku střetu a schopnosti vozidla poškozeného dosáhnout této
rychlosti z předpokládaného místa zastavení. Aby tyto hodnoty byly slučitelné s
předpokladem, že poškozený skutečně zastavil, muselo by se místo zastavení
poškozeného nacházet před tzv. stop čárou, a to v závislosti na metodě použité
k výpočtu ve vzdálenosti 5 metrů až 9 metrů. Je však nutné připomenout, že ve
znaleckých posudcích je tento údaj spojen s pouhým předpokladem, že poškozený
zastavil. Zjištění, že poškozený skutečně zastavil, nelze na podkladě
znaleckých posudků učinit a žádný z posudků ostatně nic takového ani netvrdil.
Zjištění Okresního soudu v Novém Jičíně, že poškozený se rozjížděl z místa
nacházejícího se před tzv. stop čárou, je za tohoto stavu nejasné z hlediska
otázky, zda zároveň znamená, že poškozený skutečně zastavil. Ze znaleckých
posudků, na které Okresní soud v Novém Jičíně v souvislosti s uvedenou otázkou
odkázal (viz poslední odstavec na str. 18 odůvodnění jeho rozsudku), není
zjistitelné, zda poškozený skutečně zastavil. Předpoklad znaleckých posudků, že
poškozený zastavil, byť ve vzdálenosti 5 metrů až 9 metrů před tzv. stop čárou,
je v rozporu s výpovědí svědka T. M. Tento svědek byl spolujezdcem ve vozidle
obviněného a jak v přípravném řízení (č. l. 184 spisu), tak v hlavním líčení
(č. l. 249 spisu) výslovně uvedl, že v určitém stádiu jízdy za
neidentifikovaným nákladním vozidlem jedoucím v pravém jízdním pruhu, kdy
obviněný jel v levém jízdním pruhu, viděl na vedlejší silnici před křižovatkou
vozidlo poškozeného a že toto vozidlo nezastavilo. Odůvodnění rozsudku
Okresního soudu v Novém Jičíně je nadbytečně zatíženo rozsáhlými citacemi
bezvýznamných výpovědí, avšak není v něm ani zmínka o této části výpovědi
svědka T. M., ačkoli jiné pasáže jeho výpovědi jsou v odůvodnění rozsudku
citovány. Uvedenou část výpovědi svědka T. M. soudy nijak nehodnotily a
jednoznačnému zjištění, zda poškozený skutečně zastavil, se vyhnuly. Přitom
šlo o zjištění, které mělo pro právní posouzení skutku základní význam.
Další podstatnou otázkou je, zda i přes přítomnost neidentifikovaného
nákladního vozidla na hlavní silnici v jejím pravém jízdním pruhu ve směru na
P. poškozený mohl předvídat jízdu jiného vozidla v levém jízdním pruhu.
Okolnost, že zmíněné nákladní vozidlo zakrývalo výhled do levého jízdního
pruhu, nelze ve prospěch poškozeného přeceňovat. Úvahu, že poškozený měl
zakrytý výhled na vozidlo obviněného a že ho proto nemohl vidět, soudy
evidentně vztahovaly k okamžiku předpokládaného rozjíždění vozidla poškozeného
do křižovatky. Vyvstává ovšem otázka, zda poškozený mohl vidět vozidlo
obviněného dříve, to znamená před tím, než se dostalo do tzv. oblasti zakrytého
výhledu. Jestliže svědek T. M. jako spolujezdec ve vozidle obviněného podle své
výpovědi viděl vozidlo poškozeného přijíždět ke křižovatce již předtím, než
nákladní vozidlo zakrylo vzájemný výhled mezi vozidlem obviněného a vozidlem
poškozeného, pak je logické, že v tomtéž stádiu vývoje situace, tj. před vjetím
do křižovatky, mohl také poškozený vidět vozidlo obviněného, a to na
vzdálenost, která umožňovala rozpoznat i to, že toto vozidlo jede v levém
jízdním pruhu, a odhadnout, jakou rychlostí se pohybuje. Soudy však uvedenou
část výpovědi svědka T. M. z tohoto hlediska nehodnotily a nevysvětlily, zda a
proč z ní vyvozují či nevyvozují skutkové zjištění ohledně vzájemné
viditelnosti vozidel.
Pokud soudy neučinily jasné zjištění, zda poškozený skutečně dodržel povinnost
vyplývající z dopravní značky „Stůj, dej přednost v jízdě!“ a zda mohl vidět
vozidlo obviněného již ve stádiu, než byl výhled na něj zakryt nákladním
vozidlem, vyznívá zcela nepřesvědčivě závěr, že odpovědnost za střet vozidel je
na straně obviněného. S nedostatkem naznačených zjištění je jen velmi obtížně
slučitelná úvaha, že rychlost jízdy obviněného, byť výrazně překročila
stanovený limit, byla důvodem, pro který bylo poškozenému objektivně znemožněno
dát obviněnému přednost v jízdě. Při nedostatku naznačených zjištění reálně
přichází v úvahu varianta, že skutečným důvodem, pro který poškozený nedal
přednost, naopak bylo to, že nerespektoval příkaz vyplývající z uvedené
dopravní značky, nesledoval včas s potřebnou pozorností situaci na hlavní
silnici a nakonec si vyložil jednostranně ve svůj prospěch nejasnou situaci v
silničním provozu v otázce možnosti bezpečného projetí křižovatky.
Význam okolností, které se týkají chování poškozeného, Okresní soud v Novém
Jičíně nepřípustně zlehčil konstatováním, že obviněný neměl jet v levém jízdním
pruhu, protože tento pruh je mimo obec určen pouze k předjíždění, a nikoli k
tzv. souběžné jízdě s vozidly jedoucími v pravém jízdním pruhu (viz str. 19
odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně). Toto konstatování se míjí
se zjištěními, která jinak Okresní soud v Novém Jičíně učinil o pohybu vozidel
v obou jízdních pruzích. Pokud jde o neidentifikované nákladní vozidlo v pravém
jízdním pruhu, je z obsahu rozsudku patrno, že Okresní soud v Novém Jičíně
vycházel z předpokladu, že toto vozidlo jelo rychlostí 50 km/h. Pokud jde o
vozidlo obviněného, zjistil Okresní soud v Novém Jičíně, že jelo rychlostí
nejméně 92 km/h. Z toho je jasné, že ve vztahu mezi oběma vozidly nemohlo jít o
tzv. souběžnou jízdu, nýbrž že šlo o předjíždění. To, že obviněný zmíněné
vozidlo předjížděl, je ostatně uvedeno ve skutkové části výroku o vině a znovu
opakováno i v některých částech odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Novém
Jičíně (např. v druhém odstavci na str. 11).
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení,
vyplývá, že jak napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, tak rozsudek
Okresního soudu v Novém Jičíně jako součást řízení předcházejícího napadenému
rozsudku jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení
skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil rozsudky obou soudů,
zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila
podklad, a přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl.
V rámci nového projednání věci Okresní soud v Novém Jičíně odstraní vady
vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu, doplní skutková zjištění ve směrech,
které vyplývají z tohoto usnesení, a v závislosti na nich znovu rozhodne.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného v neveřejném zasedání. Takto
postupoval v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž k tomu
potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. února 2009
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec