7 Tdo 382/2025-343
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 4. 6. 2025 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. J. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 9. 2024, sp. zn. 7 To 46/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 3 T 11/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 4. 1. 2024, č. j. 3 T 11/2023-289, byl obviněný uznán vinným v bodě I. přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a v bodě II. přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Za tyto přečiny byl podle § 353 odst. 2, § 43 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 67 odst. 2 písm. b), § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému peněžitému trestu v celkové výši 90 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na osmnáct měsíců a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci.
2. Uvedených přečinů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil ve stručnosti tím, že
I. v době kolem 00:00 hod. dne 1. 5. 2022 na silnici XY v blízkosti domu čp. XY v obci XY, okres XY, bez předchozího varování poškozenému D. Z. se střelnou zbraní v ruce namířenou proti němu vyhrožoval slovy: „Kam to chceš poslat, kam to chceš našít?” a opakovaně vystřelil varovnými výstřely mimo postavení poškozeného z pistole ČZ vzor 75, ráže 9 mm Luger, když svědkyně L. L. poté obviněného strhla na zem, avšak ten se zvedl, a opět několikrát vystřelil mimo postavení poškozeného, čímž u něj vzbudil strach, že ho kulka zasáhne, a proto poškozený utekl do přilehlého pole, odkud zavolal na linku 158,
II. v době od 23:30 hod. dne 30. 4. 2022 do 00:30 hod. dne 1. 5. 2022 nejméně na pozemních komunikacích mezi obcemi XY, okres XY, a XY, okres XY, řídil po předchozím požití alkoholických nápojů osobní motorové vozidlo, přičemž toxikologickým zkoumáním rozboru odebrané krve v 03:45 hod. dne 1. 5. 2022, bylo zjištěno, že koncentrace etanolu v jeho krvi byla 0,79 g/kg a zpětným výpočtem z této hodnoty bylo zjištěno, že hladina alkoholu v krvi dne 30. 4. 2022 ve 23:00 hod. byla nejméně 1,36 g/kg a dne 1. 5. 2022 v 01:00 hod. nejméně 1,12 g/kg.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 5. 9. 2024, č. j. 7 To 46/2024-321, podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. S odkazem na zásady presumpce neviny, in dubio pro reo a práva na spravedlivý proces zopakoval, že neřídil motorové vozidlo pod vlivem návykové látky, a toto ani nebylo prokázáno. Nebyl zadržen policejní hlídkou při řízení motorového vozidla a test na přítomnost alkoholu nebyl proveden bezprostředně po zastavení vozidla, nýbrž až dvě hodiny poté. Nemohlo být prokázáno, zda alkohol v jeho těle stoupal nebo klesal. Zpochybnil i znalecký posudek, který je jediným důkazem o jeho vině, když byl vypracován bez jeho výslechu a bez ověření si rozhodných skutečností. Nebylo vůbec zkoumáno, zda se skutečně nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost řídit motorové vozidlo. Rovněž nebylo prokázáno ani skutečné množství alkoholu, který vypil ten den po svém příjezdu domů. Vyjádření znalkyně Ing. Ivany Vohnické je vnitřně rozporné. S poukazem na zásadu presumpce neviny vytknul soudu, že u obou skutků vycházel z výpovědí svědků, kteří však danému činu nebyli přítomni.
5. Odvolací soud se dostatečně nevěnoval přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně, zabýval se nepodstatnými skutečnostmi, a naopak neřešil, zda v bodě I. skutečně došlo k nebezpečnému vyhrožování či nikoliv. V té souvislosti popřel i to, že by poškozený mohl slyšet, jak mu vyhrožuje. Zdůraznil, že byl oprávněn držet zbraň a ani nestřílel přímo na poškozeného, takže ho nijak neohrožoval. Zpochybnil i věrohodnost poškozeného s poukazem na jejich předchozí špatné vztahy, přičemž jeho tvrzení nebyla ničím dalším potvrzena. Poškozený navíc mohl být i pod vlivem alkoholu. Jediným důkazem, který by naplnění znaků nebezpečného vyhrožování potvrzoval, je právě výpověď poškozeného, avšak jeho stav tísně nebyl nijak prokázán. Ačkoli soud prvního stupně poukázal na předchozí incidenty, které nesouvisely s nyní projednávanou věcí, ani z nich dostatečně nevyplývá, že by byl schopen použít zbraň vůči poškozenému, resp. že by si poškozený toto mohl myslet. Kromě toho soud prvního stupně u skutku v bodě I. řádně neodůvodnil své úvahy, když ani z výpovědí svědků není zřejmé, že by se skutek stal tak, jak jej popsal poškozený, resp. že by mu jakkoli vyhrožoval, příp. že by mohl v poškozeném vzbudit důvodnou obavu.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a uvedl, že obviněný nevznesl námitky, které by mohly naplnit dovolací důvod podle písmene h), neboť námitky proti právnímu posouzení věci obviněný uplatnil toliko s poukazem na svůj alternativní náhled na skutková zjištění. Co se týče dovolacího důvodu podle písmene g), státní zástupce má za to, že námitky obviněného nepřesahují meze běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení ze strany soudů nižších stupňů. Neshledal přitom žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním, natož rozpor extrémní ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu. V případě skutku v bodě I. zdůraznil, že ke střelbě došlo, přičemž tato opakovaná střelba v blízkosti poškozeného mohla vyvolat důvodnou obavu o život a zdraví, a to i s ohledem na předchozí chování a projevy obviněného vůči poškozenému a jeho přítelkyni. Navíc obviněný střílel i poté, co ho jeho dcera strhla na zem a poukázal i na útěk poškozeného a následné oznámení incidentu na tísňovou linku. Taktéž doplnil, že obviněný neměl důvod se obávat o život a zdraví své dcery, která sama před obviněným poškozeného bránila. Ke skutku v bodě II. nepřisvědčil tvrzení obviněného, že by bylo nezbytné opatřit znalecký posudek k posouzení stavu vylučujícímu způsobilost k řízení motorového vozidla, když zjištěná hladina alkoholu u obviněného překročila hranici, od které ani nadprůměrně disponovaný jedinec není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo. Ke zjištění hladiny alkoholu v krvi a posouzení možných variant jeho konzumace obviněným byly ve věci vypracovány tři znalecké posudky. Tyto posudky přitom vyvrátily obhajobu obviněného týkající se konzumace alkoholu až po příjezdu domů. Zároveň poukázal na to, že v souladu s judikaturou soudy obou stupňů hodnotily proces utváření znaleckých posudků, včetně spolehlivosti metod a způsobů vyvozování závěrů z nich.
8. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
10. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového děje, aniž by označily evidentní rozpory mezi obsahem konkrétních důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
11. Námitky, kterými obviněný polemizuje s rozsahem dokazování, s hodnocením důkazů soudem prvního stupně, zpochybňuje skutková zjištění a nastiňuje svoji vlastní verzi skutkového děje odlišného od skutkových zjištění soudu prvního stupně, nelze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod jiný dovolací důvod podřadit. K tomu Nejvyšší soud akcentuje, že dovolání je ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli ke generální revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. V řízení o dovolání není Nejvyšší soud jakousi třetí instancí detailně přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem. Nejvyšší soud pak může v rámci dovolacího přezkumu zasáhnout pouze v případech flagrantního porušení pravidel dokazování, což se, i pokud jde o hodnocení důkazů, týká toliko závažných rozporů mezi konkrétními provedenými podstatnými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními, která z nich soudy učinily. V nyní projednávaném případě však obviněný žádnou výše naznačenou vadu konkrétně nenamítl a Nejvyšší soud ani takovou vadu neshledal.
12. Ani námitky obviněného, kterými zpochybňuje závěry znaleckých posudků a prokázání jeho ovlivnění alkoholem, nelze s ohledem na výše uvedené podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani žádný jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Pro úplnost však Nejvyšší soud k jeho dovolací argumentaci připomíná, že v obdobných případech není nutné, aby soud opatřil znalecký posudek konkrétně posuzující, zda byl obviněný ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla. Jestliže je totiž u řidiče motorového vozidla zjištěno, že v době jízdy měl nejméně jedno promile alkoholu v krvi, pak je v důsledku toho vždy vyloučena jeho způsobilost řídit motorové vozidlo (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2007, sp. zn. 5 Tdo 874/2007, publikované pod č. 26/2008 Sb. rozh. tr.). Rovněž je namístě konstatovat, že soud prvního stupně řádně posuzoval závěry znaleckých posudků a komplexně se zabýval prokázáním skutečnosti, že obviněný se dopravil na místo činu v bodě I. a zpět pod vlivem alkoholu. Soud se správně vypořádal i s obhajobu obviněného, že měl vypít značné množství alkoholu až po jízdě (srov. především odst. 25 rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud se pak s takřka totožnými námitkami vypořádal ve svém usnesení, přičemž i na jeho argumentaci lze pro úplnost odkázat (srov. odst. 10 a násl. usnesení odvolacího soudu).
13. Uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., nemohou naplnit ani námitky, kterými obviněný brojí proti věrohodnosti výpovědi poškozeného. Nejvyšší soud i s ohledem na již uvedené akcentuje, že mu nepřísluší konat zpětné hodnocení věrohodnosti svědeckých výpovědí, když tyto jsou s ohledem na zásadu bezprostřednosti a ústnosti doménou soudu, před kterým výslech svědků proběhl. Nejvyšší soud tak může toliko ověřit zákonnost postupu soudu a reagovat na případnou existenci zjevného nesouladu obsahu provedených výpovědí a skutkových zjištění, která z nich soud prvního stupně učinil. V nyní projednávané věci však takový nesoulad shledán nebyl. Soud prvního stupně přitom výpověď poškozeného hodnotil dostatečně kriticky, když tuto srovnával s ostatními v řízení provedenými důkazy a dospěl k závěru, že poškozený po dobu celého trestního řízení vypovídal přesvědčivě, konstantně, v zásadních bodech se nijak neodchyloval a svá tvrzení byl schopen doložit (viz odst. 23 rozsudku soudu prvního stupně). Uvedené závěry soudu prvního stupně následně přezkoumal a potvrdil i soud odvolací (viz odst. 8 usnesení odvolacího soudu).
14. K poukazu obviněného na procesní zásady in dubio pro reo a presumpce neviny pak lze toliko konstatovat, že ani tato argumentace není s to naplnit žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Námitky založené na porušení těchto zásad by mohly odůvodnit zásah Nejvyššího soudu pouze v případě, že by došlo k jejich flagrantnímu porušení v rámci řízení před soudy nižších stupňů, které by dosáhlo intenzity porušení ústavního práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud však žádné porušení uvedených procesních zásad v nyní projednávané věci neshledal. Soudem prvního stupně byly v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. provedeny důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle § 2 odst. 6 tr. ř. soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům provedeného dokazování. Rozsudek soudu prvního stupně výrazněji nevybočuje z mezí požadavků stanovených zákonem v ustanovení § 125 tr. ř., resp. které na rozhodnutí soudu klade judikatura. Soud prvního stupně sice stručným, avšak dostatečným způsobem zdůvodnil, na základě jakých důkazů dospěl k závěru o vině obviněného (srov. především odst. 22 a násl. rozsudku soudu prvního stupně) a proč o zjištěném skutkovém stavu neměl pochybnosti. Jeho skutkové závěry následně přezkoumal a potvrdil soud odvolací (viz odst. 5 a násl. usnesení odvolacího soudu). S ohledem na uvedené je namístě uzavřít, že žádnou námitku obviněného nelze pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit.
15. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
16. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné v rámci tohoto dovolacího důvodu vytýkat výlučně vady hmotněprávní. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
17. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Dovolání založené na tomto dovolacím důvodu tak lze opírat jen o námitky hmotněprávní povahy, nikoli o námitky skutkové.
18. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
19. Nejvyšší soud po přezkoumání dovolací argumentace obviněného shledal, že není ani pod tento dovolací důvod podřaditelná. Obviněný především namítl, že nebylo prokázáno, že by v rámci skutku v bodě I. poškozenému vyhrožoval, příp. že by ho poškozený mohl slyšet, či že by u něj vzbudil důvodné obavy. Naopak to měl být obviněný, kdo měl mít důvodné obavy o svědkyni L. L., které měly jeho jednání opodstatnit. Uvedenou dovolací argumentaci však obviněný postavil výhradně na své vlastní verzi skutkového děje, která je diametrálně odlišná od skutkových zjištění soudů obou stupňů. Byť by tedy tyto námitky částečně mohly dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. formálně naplnit, materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a to právě s ohledem na jejich zjevnou skutkovou povahu. Pro úplnost však Nejvyšší soud doplňuje, že naplnění všech znaků skutkových podstat uvedených trestných činů z argumentace soudu prvního stupně dostatečně vyplývá (srov. především odst. 24 a násl. rozsudku soudu prvního stupně), přičemž odvolací soud hmotněprávní závěry soudu prvního stupně řádně přezkoumal a potvrdil (viz odst. 12 a násl. usnesení odvolacího soudu) a Nejvyšší soud se s jejich odůvodněním i v této otázce ztotožnil a ve stručnosti na ně dále odkazuje. Soud prvního stupně se taktéž konkrétně vypořádal i s existencí důvodné obavy u poškozeného a rovněž i s tím, že obviněný neměl žádný důvod k obavám o svědkyni L. L., které by jeho jednání jakkoli opodstatnily (viz odst. 23 rozsudku soudu prvního stupně). Obdobnými námitkami týkajícími se důvodné obavy se ostatně zabýval i soud odvolací (srov. odst. 8 usnesení odvolacího soudu). Pouze na okraj pak Nejvyšší soud k dovolací argumentaci obviněného, že nestřílel přímo na poškozeného, když tento byl v zákrytu za svědkyní L. L., doplňuje, že ze skutkové věty rozsudku nalézacího soudu ani nevyplývá, že by měl střílet přímo na poškozeného. Jednání obviněného totiž podle skutkových zjištění soudu prvního stupně spočívalo mj. v tom, že střílel mimo postavení poškozeného, neboť pokud by střílel přímo na poškozeného, pak by se již mohlo jednat o naplnění skutkové podstaty jiného, závažnějšího trestného činu. Lze proto uzavřít, že námitky obviněného nelze podřadit ani pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
20. Obiter dictum je namístě rovněž konstatovat, že obviněný v dovolání do značné míry opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení, se kterou se soudy nižších stupňů již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí.
V. Závěrečné zhodnocení
21. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že uplatnil argumentaci, která nevyhověla vzneseným dovolacím důvodům. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 4. 6. 2025
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D. předseda senátu