7 Tdo 387/2025-451
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 5. 2025 o dovolání obviněného M. B. podaném proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 31 To 403/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 7 T 31/2022 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 8. 2024, č. j. 7 T 31/2022-400, ve znění opravného usnesení ze dne 11.10. 2024, byl obviněný M. B. uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 20 měsíců s tím, že výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců a obviněnému bylo uloženo, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem. Obviněnému byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené H. K. škodu ve výši 321 500 Kč a poškozená byla podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Jako přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Liberci spočíval v podstatě v tom, že obviněný od října 2020 do 18. 2. 2021 v Liberci, v XY, okres XY, a v Praze zneužil víry poškozené H. K., nar. XY, v jeho věštecké schopnosti výkladem karet a transcendentní schopnosti odvracet nepříznivé budoucí události, při setkáních jí věštil z ruky, prováděl rituál, při kterém odříkával magická slova, uvázal jí na ruku ochrannou mašličku, při zapálených svíčkách namáčel její šperky do sklenice s vodou, tím ji úmyslně mylně přesvědčil, že jí hrozí nepříznivá budoucnost, že se něco zlého stane jejím dětem, že to souvisí mimo jiné i s jejími zlatými šperky a že je schopen za protiplnění poskytnout jí a její rodině ochranu před budoucími nepříznivými následky, a na tomto podkladě postupně vylákal od poškozené jednak šperky a další věci nezjištěné hodnoty a hotovost ve výši 180 000 Kč (bod 1 výroku o vině), jednak peněžní částky převodem prostřednictvím peněžní expresní služby s následným vyplacením v celkové výši 141 500 Kč (body 2-9 výroku o vině), takže v úhrnu poškozené způsobil škodu ve výši nejméně 321 500 Kč.
3. Odvolání obviněného, podané proti všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 18. 12. 2024, č. j. 31 To 403/2024-421, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
4. Obviněný podal dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání, napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g), m) tr. ř. Namítl, že rozsudkem Okresního soudu v Liberci v hlavním líčení dne 30. 8. 2024 a napadeným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ve veřejném zasedání dne 18. 12. 2024 bylo rozhodnuto v jeho nepřítomnosti. Uvedl, že pro konání hlavního líčení a veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti nebyly splněny podmínky vztahující se k řádnému doručení předvolání k hlavnímu líčení a vyrozumění o veřejném zasedání. Poukázal na to, že předvolání i vyrozumění mu bylo doručováno do datové schránky, kterou vzhledem ke své negramotnosti není schopen používat, vstupovat do ní a vyzvedávat z ní písemnosti. Dodal, že v důsledku negramotnosti není schopen pochopit důsledky doručení do datové schránky a porozumět obsahu datové zprávy. Zdůraznil, že jeho datovou schránku ve skutečnosti obsluhuje jiná osoba. Vytkl, že nebylo vyhověno jeho návrhům na doplnění důkazů o jeho opakovaný výslech a dále o výslech svědka D. B. a soudní spis ve věci omezení svéprávnosti obviněného. Namítl porušení obžalovací zásady, které spatřoval v tom, že usnesení o zahájení trestního stíhání obsahuje pouze sedm finančních transakcí, že nad tento rámec nebylo rozšířeno a že k rozšíření došlo až v obžalobě podané také pro předání cenností a další peněžní hotovosti, ačkoli k tomu obviněný nebyl v přípravném řízení vyslechnut. Z uplatněných námitek obviněný vyvozoval porušení svého práva na spravedlivý proces. Dovoláním se domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v Liberci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření konstatoval, že při doručování písemností týkajících se předvolání obviněného k hlavnímu líčení a jeho vyrozumění o veřejném zasedání nedošlo k žádnému pochybení. Uvedl, že důkazní návrhy obviněného nebyly přehlédnuty a byly vypořádány. Neshledal porušení obžalovací zásady a v tomto ohledu poukázal na to, že v dané věci se nejedná o samostatné dílčí útoky, nýbrž o jeden celistvý skutek, přičemž nové skutečnosti pouze rozvíjejí podobu jednání a následku, aniž by porušovaly podstatu skutku. Státní zástupce navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
6. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě podle § 265e odst. 1 tr. ř., s obsahovými náležitostmi podle § 265f odst. 1 tr. ř., avšak je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
7. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
8. Hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného se může provést mimo jiné za předpokladu, že obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, což stanoví § 202 odst. 2 písm. a) tr. ř. Včasným doručením se podle § 198 odst. 1 tr. ř. rozumí doručení dne, od kterého má obviněný alespoň lhůtu pěti pracovních dnů do dne konání hlavního líčení. Řádným doručením se podle § 64 odst. 1 písm. a) tr. ř. rozumí doručení do vlastních rukou. Uvedené podmínky byly splněny tím, že předvolání k hlavnímu líčení nařízenému na 30. 8. 2024 bylo obviněnému doručeno do jeho datové schránky dne 10. 8. 2024, kdy se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba podle § 8 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. Oprávněnou osobou byl obviněný, pro něhož jako fyzickou osobu byla datová schránka zřízena podle § 3 odst. 1 cit. zákona.
9. Veřejné zasedání odvolacího soudu lze konat v nepřítomnosti obviněného mimo jiné za předpokladu, že den veřejného zasedání byl podle § 233 odst. 2 tr. ř. stanoven tak, aby obviněnému zbývala od doručení vyrozumění o veřejném zasedání alespoň pětidenní lhůta k přípravě. Tato podmínka byla splněna tím, že vyrozumění o veřejném zasedání nařízeném na 18. 12. 2024 bylo obviněnému doručeno do jeho datové schránky dne 2. 12. 2024, kdy se do datové schránky přihlásila oprávněná osoba, tj. obviněný jako fyzická osoba, pro kterou byla datová schránka zřízena.
10. Postup soudů spočívající v doručení předvolání k hlavnímu líčení a v doručení vyrozumění o veřejném zasedání do datové schránky zřízené pro obviněného byl v souladu s ustanovením § 62 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení nebyla-li písemnost doručena při úkonu trestního řízení, doručuje ji orgán činný v trestním řízení do datové schránky. Z citovaného ustanovení dále vyplývá, že k jinému způsobu doručování orgán činný v trestním řízení přikročí, jen není-li možné doručit písemnost do datové schránky.
11. Pokud je dovolacím důvodem porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, pak žádné z takových ustanovení nebylo porušeno postupem, jímž soudy doručily obviněnému do jeho datové schránky předvolání k hlavnímu líčení a vyrozumění o veřejném zasedání. Nic na tom nemění namítaná negramotnost obviněného ani případná okolnost, že jeho datovou schránku fakticky obsluhuje jiná osoba. S negramotností obviněného jistě je spojena jeho nedostatečná schopnost náležitě se orientovat v tom, jak probíhá trestní řízení, jaký je význam prováděných úkonů a jaké mají důsledky, jak se hájit a jak využít procesních práv, která jsou mu zákonem zaručena, apod. Nedostatek způsobilosti obviněného náležitě se hájit vedl k tomu, že mu byla z důvodu uvedeného v § 36 odst. 2 tr.
ř. ustanovena obhájkyně (obviněný si na výzvu policejního orgánu nezvolil obhájce a nezvolila mu ho ani jiná oprávněná osoba). Nutná obhajoba je prostředkem, jímž byla v dostatečné míře kompenzována negramotnost obviněného z hlediska jeho procesních práv. To se týká i práv spojených s doručováním písemností od soudu, tj. práv, jejichž účelem je zaručit obviněnému možnost být přítomen hlavnímu líčení a veřejnému zasedání odvolacího soudu.
12. Právo obviněného být přítomen hlavnímu líčení a veřejnému zasedání odvolacího soudu není samoúčelné. Jeho smyslem je umožnit obviněnému, aby se vyjádřil k tomu, co je mu kladeno za vinu, a k provedeným důkazům, aby přednesl své stanovisko ke skutkové a právní stránce věci, aby navrhl důkazy ve svůj prospěch, aby uplatnil závěrečný návrh na rozhodnutí soudu apod. Jde o jeden z atributů spravedlivého řízení, na které má obviněný právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. podle čl.
6 odst.1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Poté, co byla obviněnému dne 23. 8. 2022 ustanovena obhájkyně a co byla dne 1. 11. 2022 podána obžaloba, konalo se hlavní líčení za přítomnosti obviněného ve dnech 8. 12. 2022 a 5. 5. 2023 a v nepřítomnosti obviněného ve dnech 24. 1. 2023, 14. 3. 2023, 23. 5. 2023, 20. 2. 2024, kdy byl vyhlášen zprošťující rozsudek, který byl ve veřejném zasedání konaném v nepřítomnosti obviněného zrušen z podnětu odvolání státního zástupce usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17.
7. 2024, sp. zn. 31 To 146/2024, s tím, že věc byla vrácena Okresnímu soudu v Liberci k novému projednání a rozhodnutí. Další hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného se konalo dne 30. 8. 2024, kdy bylo rozhodnuto odsuzujícím rozsudkem. V nepřítomnosti obviněného bylo konáno veřejné zasedání dne 18. 12. 2024, v němž bylo zamítnuto odvolání obviněného usnesením, proti kterému obviněný podal dovolání. Jestliže je řízení od podání obžaloby dne 1. 11. 2022 do vyhlášení usnesení napadeného dovoláním nazíráno jako celek, pak je zřejmé, že obviněný měl v hlavních líčeních konaných za jeho přítomnosti možnost osobně uplatnit svá procesní práva.
Rozhodně se nejednalo o situaci, že by mu byl odepřen přístup k soudu, že by mu bylo znemožněno zúčastnit se soudního jednání, vystupovat před soudem apod. Celkový charakter řízení jako spravedlivého procesu nebyl nijak dotčen tím, že převážná část hlavních líčení a obě veřejná zasedání odvolacího soudu se konala v nepřítomnosti obviněného. Za situace, kdy se jednání soudů konala v nepřítomnosti obviněného, ačkoli obviněný byl zákonným způsobem předvolán k hlavnímu líčení a vyrozuměn o veřejném zasedání odvolacího soudu, evidentně nemůže být způsob doručení předvolání a vyrozumění důvodem k závěru, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, jak to předpokládá ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr.
ř.
13. Lze jen dodat, že není jasné, z jakého důvodu si obviněný v průběhu trestního stíhání založil datovou schránku. Původně mu bylo doručováno prostřednictvím pošty. Nicméně již vyrozumění o veřejném zasedání dne 17. 7. 2024 mu bylo doručeno prostřednictvím datové schránky a poté jednáno v nepřítomnosti obviněného, vše bez námitek obhajoby. Následně byl obviněný takto obeslán i k hlavnímu líčení. Ani z omluvy zaslané jeho synovcem (č. l. 391) nevyplývá, že by byly nějaké obtíže s doručením a převzetím obsílky. Až u veřejného zasedání dne 18. 12. 2024 obhájkyně obviněného poprvé namítla, že nebylo řádně doručeno.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
15. Z obsahu a smyslu uplatněných námitek je patrno, že obviněný vytýkal soudům neprovedení navrhovaných důkazů. Jeho námitky tedy odpovídaly té alternativě uvedeného dovolacího důvodu, podle níž ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
16. Námitky týkající se neprovedení opakovaného výslechu obviněného by byly opodstatněné, jestliže by v důsledku neprovedení navrhovaného výslechu vyvstávaly důvodné pochybnosti o rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Soudy učinily tato zjištění se zřetelem k tomu, jak vyzněl výslech obviněného v hlavních líčeních dne 8. 12. 2022 a dne 5. 5. 2023, ale rozhodujícím podkladem jejich zjištění byly jiné důkazy, konkrétně výslech svědkyně H. K. (poškozené) a listinné důkazy dokládající převod peněz mezi poškozenou a obviněným prostřednictvím peněžní expresní služby. Svědeckou výpověď poškozené soudy hodnotily jako věrohodnou s ohledem na její obsahovou konzistenci a také s ohledem na to, že byla, byť nepřímo, podporována výpověďmi svědků z okruhu jejích rodinných příslušníků a známých, na které se obracela se svou potřebou opatřit peníze určené pro obviněného. Z námitek obviněného není patrno, jak by mohla být tato zjištění dotčena jeho opakovaným výslechem. Nutnost opakovaného výslechu obviněného nijak nevyplývá z toho, že v přípravném řízení nebyl vyslechnut ke skutkovým okolnostem, které byly posléze uvedeny v bodech 1, 9 obžaloby, ale nebyly uvedeny v usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání. Podstatné je, že v hlavním líčení, jemuž byl přítomen dne 8. 12. 2022 a dne 5. 5. 2023, obviněný měl možnost vyjádřit se k obžalobě zahrnující i skutkové okolnosti neuvedené předtím v usnesení o zahájení trestního stíhání. Kromě toho již v přípravném řízení byl obviněný vyslechnut v přítomnosti obhájkyně poté, co byla podána původní obžaloba již v plném znění (zahrnujícím veškeré jednání pojatém později do výroku odsuzujícího rozsudku) a co byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření.
17. Pokud bylo v dovolání namítáno neprovedení výslechu svědka D. B., nevyplývá z námitek obviněného nic, co by svědčilo o tom, že by tento důkaz měl nějaký vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jak předpokládá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z celkového kontextu dovolání lze usuzovat spíše na to, že účelem navrhovaného výslechu svědka bylo doložit nezpůsobilost obviněného obsluhovat datovou schránku, do které mu bylo doručeno předvolání k hlavnímu líčení a vyrozumění o veřejném zasedání odvolacího soudu. To však je mimo dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. to je bezvýznamné.
18. Žádné opodstatnění nemá namítané neprovedení důkazu soudním spisem ve věci omezení svéprávnosti obviněného. Z okolnosti, že v době podání dovolání bylo vedeno řízení o omezení svéprávnosti obviněného, nevyplývá nic, co by mělo vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To platí i za situace, kdy svéprávnost obviněného nakonec byla omezena rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 68 Nc 11002/2024, které nabylo právní moci dne 14. 2. 2025. Otázka rozsahu svéprávnosti obviněného není podstatná ani z hlediska příčetnosti obviněného. Duševní stav obviněného v době činu byl objasněn znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Ze znaleckého posudku plyne, že schopnost obviněného rozpoznat protiprávnost svého jednání a jeho schopnost ovládat své jednání byly v důsledku duševní poruchy podstatně sníženy, takže u obviněného šlo o zmenšenou příčetnost (§ 27 tr. zákoníku) a obviněný je trestně odpovědný.
19. Zbývá dodat, že o návrzích na doplnění dokazování bylo rozhodnuto usnesením soudu (č. l. 395 p. v.) poté, co některým návrhům (doplňující výslech poškozené, listinné důkazy) bylo vyhověno a zamítnutí návrhů okresní soud odůvodnil v odst. 9 a 10 odůvodnění rozsudku.
K obžalovací zásadě
20. Obžalovací zásada je jako jedna ze základních zásad trestního řízení zakotvena v § 2 odst. 8 tr. ř., podle něhož trestní stíhání před soudy je možné jen na podkladě obžaloby, návrhu na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o prohlášení viny a přijetí trestu (dohoda o vině a trestu), které podává státní zástupce. Na to navazuje ustanovení § 220 odst. 1 tr. ř., podle něhož soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu.
21. Porušení obžalovací zásady samo o sobě není dovolacím důvodem podle § 265b tr. ř. Případné porušení obžalovací zásady se dotýká práva obviněného na spravedlivý proces, které má povahu základního ústavně garantovaného práva, a proto se Nejvyšší soud zabýval i tou částí dovolání, v níž bylo porušení uvedené zásady namítáno.
22. V posuzované věci bylo odsuzujícím rozsudkem rozhodnuto o skutku, který se zcela shoduje se skutkem uvedeným v obžalobě. Body 1-9 výroku o vině, v nichž je popsáno jednání, jímž obviněný spáchal trestný čin, se plně shodují s body 1-9 žalobního návrhu. Obviněný nebyl uznán vinným ničím nad rámec toho, co bylo uvedeno v žalobním návrhu. Z hlediska vztahu rozsudku a obžaloby rozhodně nejde o porušení obžalovací zásady.
23. Jestliže by se za součást obžalovací zásady v širším smyslu považovala také totožnost skutku, pro který byla podána obžaloba a pro který byl obviněný uznán vinným, se skutkem, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, pak je nutno zaznamenat odlišnost spočívající v tom, že v usnesení o zahájení trestního stíhání je v bodech 1-7 uvedeno jednání, které odpovídá bodům 2-8 žalobního návrhu a bodům 2-8 výroku o vině v odsuzujícím rozsudku. Nad rámec toho, co je uvedeno v usnesení o zahájení trestního stíhání, obsahují žalobní návrh a výrok o vině body 1, 9, v nichž je popsáno jednání, které není zmíněno v usnesení o zahájení trestního stíhání. Tím ale nebyla totožnost skutku dotčena.
24. Usnesení o zahájení trestního stíhání na straně jedné a obžaloba i odsuzující rozsudek na straně druhé se shodují v tom, že obviněný zneužil víry poškozené v jeho věštecké schopnosti výkladem karet a transcendentní schopnosti odvracet nepříznivé budoucí události, že při setkáních jí věštil z ruky, prováděl rituál, při kterém odříkával magická slova, uvázal jí na ruku ochrannou mašličku, při zapálených svíčkách namáčel zlaté šperky do sklenice s vodou, úmyslně mylně ji přesvědčil, že jí hrozí nepříznivá budoucnost, že se něco zlého přihodí jejím dětem, že to souvisí i s jejími zlatými šperky a že je schopen za protiplnění poskytnout jí a její rodině ochranu před budoucími nepříznivými následky. Na tomto podkladě pak obviněný od poškozené postupně vylákal - podle usnesení o zahájení trestního stíhání v sedmi případech, z nichž k prvnímu došlo dne 23. 11. 2020 a k poslednímu došlo dne 5. 2. 2021, peněžní částky zaslané prostřednictvím peněžní expresní služby v celkové výši 127 500 Kč, - podle obžaloby a odsuzujícího rozsudku částky uvedené v usnesení o zahájení trestního stíhání (body 2-8 obžaloby a rozsudku) a kromě toho v listopadu a prosinci 2020 šperky, další věci v nezjištěné hodnotě a peněžní hotovost 180 000 Kč (bod 1 obžaloby a rozsudku) a dne 18. 2. 2021 částku 14 000 Kč zaslanou prostřednictvím peněžní expresní služby (bod 9 obžaloby a rozsudku), takže celková výše způsobené škody je nejméně 321 500 Kč.
25. Námitky, podle nichž pro jednání uvedené v bodech 1, 9 obžaloby a odsuzujícího rozsudku nebylo zahájeno trestní stíhání, by byly opodstatněné za předpokladu, že by toto jednání představovalo dílčí útoky pokračujícího trestného činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku. V takovém případě by se uplatnilo ustanovení § 12 odst. 12 tr. ř., podle něhož skutkem podle trestního řádu se rozumí též dílčí útok pokračujícího trestného činu, není-li výslovně stanoveno jinak. Z této konstrukce vyplývá, že má-li být zahájeno trestní stíhání pro pokračující trestný čin, musí být zahájeno pro každý z dílčích útoků, z nichž se pokračující trestný čin skládá. V posuzované věci se ovšem nejednalo o pokračování v trestném činu. Tím se podle § 116 tr. zákoníku rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.
26. Popsané jednání obviněného se skládalo z více aktů, jejichž souhrnem obviněný postupně naplňoval záměr vylákat od poškozené peníze a jiné věci, převážně cennosti, prostřednictvím její mylné důvěry v jeho schopnost odvrátit za protiplnění nepříznivé budoucí události. Souhrn těchto aktů měl povahu jednolitého souvislého postupného jednání a v důsledku jeho celistvosti rozhodně nešlo o dílčí útoky pokračujícího trestného činu (k tomu viz přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 5 Tdo 903/2023, publikované pod č. 37/2024 Sb. rozh. tr.). Jinak vyjádřeno, zmíněný souhrn aktů, z nichž se skládalo jednání obviněného, byl sám jediným útokem. Šlo o jeden souvislý útok spočívající ve vzájemně se prolínajícím jednáním obviněného, komunikaci s poškozenou a průběžná plnění poškozené. Obviněný vyvolal u poškozené mylnou důvěru v jeho schopnost odvracet za protiplnění, resp. za úplatu, nepříznivé budoucí události, poté jí postupně prezentoval různé hrozby a své požadavky na peníze a jiné věci, přičemž poškozená tyto požadavky akceptovala a vyhověla jim. Žádný z aktů jednání obviněného není způsobilý k tomu, aby mohl být posouzen jako samostatný dílčí útok pokračujícího trestného činu. Útoky, které v souhrnu zakládají pokračující trestný čin, se i přesto, co je spojuje v jeden celek, zpravidla vyznačují určitou mírou samostatnosti, oddělenosti a diferencovanosti v čase, místě a způsobu provedení, v předmětu útoku i v konkrétní podobě subjektivní stránky. O samostatný útok ve smyslu pokračování v trestném činu by mohlo jít za určitých okolností např. tehdy, pokud by obviněný od poškozené vylákal peníze či jiné věci také pod jinou záminkou, než je jeho schopnost odvracet nepříznivé budoucí události, pokud by se stejného jednání jako proti poškozené dopustil i vůči jiné osobě apod.
27. Z uvedeného je zřejmé, že nebylo třeba zahajovat trestní stíhání výslovně též pro jednání popsané v bodech 1, 9 obžaloby a odsuzujícího rozsudku. V těchto bodech byl jen upřesněn rozsah a následek jednání obviněného, aniž by to narušovalo totožnost skutku, pro který byl obviněný obžalován a odsouzen, a skutku, pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Z hlediska celkové povahy řízení jako spravedlivého procesu je podstatné, že pro obviněného byl z obžaloby seznatelný rozsah jednání, které je mu kladeno za vinu, a že se k němu mohl před soudem vyjádřit.
K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
28. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v dané věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l).
29. Z citovaného ustanovení vyplývá, že uvedená varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř je vázána na některý z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzovaném případě na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Zmíněná vázanost znamená, že pokud je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
Závěrem
30. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 5. 2025
JUDr. Josef Mazák předseda senátu