Nejvyšší soud Usnesení trestní

7 Tdo 4/2006

ze dne 2006-01-04
ECLI:CZ:NS:2006:7.TDO.4.2006.1

7 Tdo 4/2006

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 4. 1. 2006 o dovolání

obviněného O. A., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v

Liberci ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. 31 To 350/2005, v trestní věci vedené u

Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 1 T 61/2005 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. A. o d m í t

á .

Obviněný O. A. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti

usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 23. 9.

2005, sp. zn. 31 To 350/2005, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho

odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 28. 7. 2005, sp. zn.

1 T 61/2005. Dovolání podal v rozsahu odpovídajícím výroku o trestu, a to s

odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř.

Namítl, že při rozhodování o trestu soudy nevzaly v úvahu všechny podstatné

okolnosti, že kladly nadměrný důraz na přitěžující okolnosti podle § 34 tr.

zák., aniž v dostačující míře přihlédly k polehčujícím okolnostem podle § 33

tr. zák., a že výrokem o uložení trestu odnětí svobody porušily hmotně právní

ustanovení § 23 tr. zák. a § 31 tr. zák. Obviněný se dovoláním domáhal toho,

aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v

Ústí nad Labem – pobočka v Liberci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a

rozhodnout nebo sám rozhodl o výrazném snížení trestu.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného

důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Důvody dovolání, tak jak jsou koncipovány v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr.

ř., opodstatňují konstatování, že výrok o trestu lze napadat zásadně jen

prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 píam. h) tr. ř. Podle

tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový

druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo

trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán

vinným.

V posuzovaném případě byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §

247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., trestným činem nedovoleného ozbrojování

podle § 185 odst. 1 tr. zák. a třemi trestnými činy loupeže podle § 234 odst. 1

tr. zák. a odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák. k

úhrnnému trestu odnětí svobody na šest roků, pro jehož výkon byl podle § 39a

odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 57 odst. 1,

2 tr. zák. k trestu vyhoštění na dobu neurčitou.

Obviněný nenamítal nic v tom směru, že by mu byl uložen nepřípustný druh trestu

nebo trest mimo zákonnou trestní sazbu. Jeho námitky týkající se pouze otázky

přiměřenosti trestu, který obviněný nijak nezpochybnil z hlediska přípustnosti

druhu uloženého trestu ani z hlediska výměry trestu v rámci zákonné trestní

sazby, obsahově nekorespondují se zákonným dovolacím důvodem podle § 265b odst.

1 písm. h) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí

spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně

právním posouzení.

Pokud obviněný vytkl porušení hmotně právních ustanovení o účelu trestu (§ 23

tr. zák.) a o hlediscích rozhodných pro stanovení druhu trestu a jeho výměry (§

31 tr. zák.), nejsou tyto námitky podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jestliže je ve výčtu zákonných dovolacích

důvodů, jak jsou stanoveny v § 265b odst. 1 tr. ř., uveden dovolací důvod,

který se výslovně vztahuje k výroku o trestu, tj. dovolací důvod podle § 265b

odst. 1 písm. h) tr. ř., znamená to, že prostřednictvím jiného dovolacího

důvodu zásadně nelze výrok o trestu napadat. Opačný výklad by toto ustanovení

činil bezpředmětným, resp. nefunkčním, a v podstatě by ho zbavoval smyslu.

Připustilo-li by se, že pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

spadá i porušení ustanovení § 23 tr. zák. a § 31 tr. zák., tj. ustanovení,

jimiž se řídí posuzovaní otázky přiměřenosti trestu, znamenalo by to, že tato

ustanovení jsou vždy porušena a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)

tr. ř. je vždy dán, jestliže byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve

výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

by pak nemělo žádný význam, protože vady, které jsou v něm uvedeny jako

dovolací důvod, by vždy byly zahrnuty již dovolacím důvodem podle § 265b odst.

1 písm. g) tr. ř. Z toho evidentně vyplývá, že cestou dovolání jako mimořádného

opravného prostředku nelze usilovat o takovou změnu pravomocného rozhodnutí,

která by co do důvodu byla založena na pouhé nepřiměřenosti trestu, pokud byl

uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby. Obviněný

v dovolání výslovně namítl nepřiměřenost trestu odnětí svobody. Ten mu byl

uložen ve výměře šesti roků v rámci zákonné trestní sazby od dvou let do

deseti let (§ 234 odst. 1 tr. zák.). Z toho je zřejmé, že jeho námitky nejsou

pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelné (k tomu

viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Výrok o trestu lze prostřednictvím dovolacího

důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadat za předpokladu, že se

uplatněnými námitkami zpochybní hmotně právní posouzení, které se primárně

vztahuje ke skutku. Např. lze takto napadat výrok o uložení nebo neuložení

souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák., protože primárně se jedná o

posouzení otázky, zda skutek (trestný čin) je v souběhu s jiným skutkem

(trestným činem), anebo zda v poměru mezi oběma skutky (trestnými činy) jde o

vztah recidivy.

Za situace, kdy námitky obviněného svým obsahem nenaplňují dovolací důvod podle

§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je

logické, že nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Na posuzovaný případ se vztahuje ta varianta ustanovení § 265b odst. 1 písm. l)

tr. ř., která stanoví, že dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o

zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení

předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a)

až k), tj. v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. To znamená, že

dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je možné uplatnit jen

ve spojení s některým jiným dovolacím důvodem. Není-li tento „jiný“ dovolací

důvod dán, logicky z toho plyne, že není dán ani dovolací důvod podle § 265b

odst. 1 písm. l) tr. ř. Jestliže uplatněné námitky jsou mimo rámec zákonných

dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., je jasné, že jsou

také mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr.

ř.

Obviněný sice formálně deklaroval zákonné dovolací důvody podle § 265b odst. 1

písm. g), h), l) tr. ř., avšak obsahem dovolání učinil námitky, které žádný z

těchto dovolacích důvodů nenaplňují. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného

podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal

napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 4. ledna 2006

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec