7 Tdo 403/2024-725
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 12. 6. 2024 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného L. C. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 10. 2023, sp. zn. 50 To 275/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 3 T 7/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. C. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 6. 2023, č. j. 3 T 7/2023-543a, byl obviněný uznán vinným v bodě 1) přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 146 odst. 1 tr. zákoníku, oboje ve spolupachatelství podle § 23 a v bodě 2) přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl podle § 173 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na třicet šest měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 75 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu pobytu na území města XY na třicet šest měsíců a výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Kromě toho bylo rozhodnuto i o vině a trestu spoluobviněného J. C.
2. Rozsudek soudu prvního stupně napadli obviněný a státní zástupce odvoláními. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 10. 2023, č. j. 50 To 275/2023-622, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně obviněného a znovu rozhodl tak, že jej uznal vinným při mírné úpravě popisu skutkových dějů v bodě 1) přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 146 odst. 1 tr. zákoníku, oboje ve spolupachatelství podle § 23 a v bodě 2) přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy jej podle § 173 odst. 1, § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody na třicet šest měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. dále rozhodl o náhradě škody. Odvolání státního zástupce podle § 256 tr. ř. zamítl.
3. Podle skutkových závěrů soudu druhého stupně se obviněný dopustil trestných činů v bodě 1) v podstatě tím, že v XY, okres XY, v ulici XY XY, dne 6. 2. 2022 v době od 03:40 do 04:05 hod. společně s dalšími dvěma osobami nejprve uvnitř restaurace XY a posléze venku před ní vyvolali slovní a následně i fyzický konflikt s M. G., dále T. Š., T. B., T. B., P. G., jakož i dalšími neustanovenými osobami, kteří vystoupili na obranu M. G., když tyto poškozené postupně napadli kopy do těla a údery pěstmi do těla a obličeje, dále pak vzali ze zaparkovaného osobního automobilu hadičky do ostřikovače, kterými bili další osoby a poškozeného M.
G. Další osoba úmyslně udeřila poškozeného M. G. kladivem o hmotnosti 1,5 kg do zad, a způsobili tak poškozenému M. G. zranění, která si vyžádala lékařské vyšetření a ošetření v nemocnici. V důsledku zranění byl poškozený omezen na obvyklém způsobu života v prvních několika dnech ustupující bolestivostí poranění a zhoršené nosní průchodnosti. Dále poškozenému T. Š. údery pěstmi do obličeje způsobili zranění, v důsledku kterých byl ošetřen a vyšetřen v nemocnici, s hospitalizací od 6. 2. 2022 do 8.
2. 2022, kdy byl propuštěn do domácího ošetřování. Praktického lékaře nenavštívil a o vystavení pracovní neschopnosti nepožádal a byl dále do určité míry omezen na obvyklém způsobu života postupně ustupující bolestivostí poranění zejména v prvních několika dnech, nutností dodržovat klidový režim, a zhoršenou nosní průchodností po dobu nejvýše 3 týdnů. Dále napadli poškozené T. B. údery hadičkou od ostřikovače, T. B. údery pěstí do hlavy, P. G. úderem do břicha, a neustanoveného muže dvěma prázdnými lahvemi do hlavy.
4. Trestných činů pod bodem 2) se obviněný dopustil podle skutkových závěrů odvolacího soudu v podstatě tím, že v XY, okres XY, dne 23. 7. 2022 v době kolem 21:00 hod. v ulici XY u dětského hřiště společně s dalšími třemi osobami doprovázeli poškozeného P. H. až před panelový dům č. p. XY v ulici XY, kde se tehdy zdržoval, obklopili jej a požadovali po něm marihuanu v určitém množství, na což jim poškozený řekl, že takové množství u sebe nemá a musí jít pro něj domů a chystal se vejít do domu. Předtím jej jeden z členů této skupiny udeřil otevřenou dlaní do obličeje a řekl mu, že marihuanu musí donést, jinak že dostane něco horšího než facku. Následně poškozený zašel do vestibulu domu, odkud si na pomoc telefonicky přivolal M. G. a K. B., kteří se v této době nacházeli ve stejném domě a když v reakci na kopání do vchodových dveří z venku M. G. tyto dveře otevřel, tak obviněný prošel kolem něj do vestibulu k poškozenému, řekl mu, že chce od něj tu marihuanu a z pravé ruky mu přitom vytrhl balíček s 3-5 g marihuany a zároveň jej udeřil otevřenou dlaní do obličeje, když se pak M. G. snažil poškozeného zastat, tak dostal od obviněného úder pěstí do přední části hlavy, který M. G. opětoval a začali si spolu vzájemně vyměňovat údery a kopy, načež se do tohoto konfliktu zapojili i další členové skupiny dosud čekající venku. M. G. byl sražen na zem a zde byl nejméně pětkrát kopnut do hlavy a v důsledku toho utrpěl zranění, která si vyžádala lékařské ošetření v nemocnici a byl omezen na obvyklém způsobu života s nutností dodržovat klidový režim s pracovní neschopností od 24. 7. 2022 do 29. 7. 2022 bez dalšího výrazného omezení v obvyklém způsobu života.
5. Uvedeného jednání pod body 1) a 2) se obviněný dopustil i přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 8. 10. 2021, sp. zn. 3 T 12/2021, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 50 To 96/2022, odsouzen mimo jiné pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil dne 14. 6. 2020, k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtrnáct měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dva a půl roku za současného uložení peněžitého trestu v celkové výměře 30 000 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Nejprve stručně zrekapituloval dosavadní průběh řízení a připomněl, že od počátku trestního řízení nepopíral účast na žalovaných skutcích, avšak verze popsaná obžalobou se liší od jeho pravdivé verze průběhu skutkového děje. Ke skutku pod bodem 1) uvedl, že se jednalo o konflikt několika desítek lidí, se kterým on a jeho bratři neměli nic společného. Nebylo prokázáno, že by existovala skupina vedená jím a jeho bratry, která by útočila na jinou skupinu, přičemž vše proběhlo tak, že není jasné, kdo útočil, kdo se bránil a kdo začal. Nakonec byli obžalovaní jen on a jeho bratři, zatímco ostatní účastníci konfliktu byli pouze v pozici svědků. Ke skutku pod bodem 2) zdůraznil, že soudy uvěřily výpovědi poškozeného, přestože v ní jsou podstatné rozpory a poškozeným popsaný průběh děje neodpovídá realitě. Z kamerového záznamu vyplývá, že poškozený s nimi šel přirozeně, dobrovolně a bez nátlaku. Vyhrocení konfliktu není jeho vina, když poškozený ho podvedl a pozval si na něj své kamarády. Je přesvědčen, že výpovědi očitých svědků vyvrací tvrzení poškozeného.
7. Dále nastínil svoji verzi skutkového děje, podle níž ho poškozený podvedl, když si od něj vzal peníze, ale pak mu za ně nechtěl dát drogy. Proti poškozenému nepoužil násilí, aby se zmocnil balení marihuany a poškozený ani nemohl mít pocit ohrožení ze skupinové převahy obviněného a jeho přátel, neboť kdyby tuto obavu měl, mohl zůstat doma a nechodit ven. Policii nezavolal poškozený, ale až záchranáři. Připustil, že sice došlo k fyzickému konfliktu, avšak až v návaznosti na to, že obchod neprobíhal podle dohody. Skutková zjištění soudů považuje za natolik rozdílná od toho, jaké skutečnosti podle jeho názoru vyplývají z dokazování, že zjištěný skutkový stav nemůže obstát, přičemž soudy se s jeho námitkami stran uvedeného nevypořádaly. Zdůraznil, že se nezmocnil věci cizí, neboť drogu měl již zaplacenou, přičemž konflikt vznikl až proto, že se dožadoval zbytku koupené drogy. Konflikt ex post navíc podle něj nemůže být kvalifikačním momentem zločinu loupeže a toto jednání mu nemůže být přičítáno k tíži, když se vůči poškozenému ničeho nedopustil. Ve věci existují dvě skutkové verze a tím, že se soudy s jeho obhajobou nesprávně vypořádaly a přiklonily se k verzi pro něj horší, došlo k porušení zásady in dubio pro reo, když soudy následně na základě nesprávného hodnocení důkazů i chybně právně posoudily jeho jednání. Dále opětovně zpochybnil věrohodnost poškozeného s tím, že jej označil za potížistu a drogového dealera, když ho jako nevěrohodného měl vyhodnotit i policejní orgán v rámci přípravného řízení.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu druhého stupně a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřil a konstatoval, že námitky obviněného nejsou s to naplnit uplatněné dovolací důvody. Má za to, že obviněný toliko popírá, že by se uvedené trestné činnosti dopustil a prakticky pouze vyslovuje názor, že soudy pochybily při hodnocení důkazů, když nesprávně kladly důraz na ty, jež svědčí v jeho neprospěch, místo těch, které byly v jeho prospěch. K tomu zdůraznil, že usvědčující důkazy nestojí osamoceně, nýbrž korespondují, doplňují se a ve svém souhrnu vytvářejí komplex, který o vině obviněného svědčí bez jakékoliv pochybnosti. Verze prezentovaná obviněným je vyvrácená provedenými důkazy, přičemž akcentoval, že naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle písmene g) nemůže být založeno jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho případně jiné skutkové i právní závěry. Dokazování provedené soudy pak pokládá za zcela správné a souladné se zákonem i zásadami trestního řízení. Dále konstatoval, že argumentace obviněného nemůže být ani formálně přiřazena pod dovolací důvod podle písmene h), protože primárně směřuje do oblasti dokazování a skutkových zjištění, přičemž argumenty reálně směřující do hmotněprávního posouzení v dovolání absentují.
10. Závěrem státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v § 265b tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že
dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
12. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Naplnění tohoto dovolacího důvodu tak vyžaduje významné narušení procesu dokazování, které má za následek deformaci skutkových zjištění v intenzitě, která již v dostatečné míře zasahuje do práva na spravedlivý proces a je s to ovlivnit rozhodnutí soudů o otázce naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového děje, aniž by označily evidentní rozpory mezi obsahem konkrétních důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.
13. Námitky obviněného, že průběh skutkového děje nebyl dostatečně prokázán, případně námitky, kterými se snaží prosadit vlastní verzi skutkového děje a obecně rozporovat uzavřená skutková zjištění soudů, nejsou s to naplnit ani uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný svými námitkami toliko polemizuje se skutkovými zjištěními soudů, značně nekonkrétním způsobem zpochybňuje správnost a úplnost dokazování a snaží se prezentovat svoji vlastní verzi skutkového děje, diametrálně odlišnou od uzavřených skutkových zjištění soudu prvního stupně, potvrzených soudem odvolacím. Takto koncipované námitky se však zcela rozchází s materiálním obsahem uplatněného dovolacího důvodu, neboť argumentaci pod uplatněným dovolacím důvodem nelze zakládat pouze na předkládání vlastní verze skutkového děje a předestřením vlastního hodnocení důkazů, ze kterého pak obviněný dále dovozuje skutková zjištění a právní posouzení věci v rozporu s rozhodnutím soudů obou stupňů. Dovolání je ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli ke generální revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. V řízení o dovolání není Nejvyšší soud jakousi třetí instancí detailně přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem. Nejvyšší soud pak může v rámci dovolacího přezkumu zasáhnout pouze v případech flagrantního porušení pravidel dokazování, což se, i pokud jde o hodnocení důkazů, týká toliko závažných rozporů mezi konkrétními provedenými podstatnými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními, která z nich soudy učinily. V nyní projednávaném případě však obviněný takový závažný rozpor konkrétně nenamítl a Nejvyšší soud ho v rámci řízení ani neshledal.
14. Uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř., pak nemohou naplnit ani námitky, kterými obviněný v rámci skutku pod bodem 2) brojí proti věrohodnosti výpovědí poškozeného a svědka M. G. Nejvyšší soud s ohledem na již uvedené akcentuje, že mu nepřísluší konat zpětné hodnocení věrohodnosti svědeckých výpovědí, když tyto jsou s ohledem na zásadu bezprostřednosti a ústnosti doménou soudu, před kterým výslech svědků proběhl. Nejvyšší soud tak může toliko ověřit zákonnost postupu soudu a reagovat na případnou existenci zjevného nesouladu obsahu provedených výpovědí a skutkových zjištění, která z nich soud prvního stupně učinil. V nyní projednávané věci však takový nesoulad shledán nebyl. K tomu Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že se soud prvního stupně věrohodností poškozeného i svědka M. G. zevrubně zabýval a své závěry stran věrohodnosti jejich výpovědí i řádně odůvodnil (srov. odst. 17 rozsudku soudu prvního stupně), když poukázal na jejich úzkou provázanost, přesvědčivost, konstantnost a vnitřní logiku. Odvolací soud pak skutkové závěry nalézacího soudu přezkoumal a potvrdil (viz odst. 10 a násl. rozsudku odvolacího soudu).
15. K odkazu obviněného na procesní zásadu in dubio pro reo pak lze toliko doplnit, že ani tato argumentace není s to uplatněný, ale ani jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. naplnit. Námitka založená na porušení zásady in dubio pro reo by mohla odůvodnit zásah Nejvyššího soudu pouze v případě, že by došlo k flagrantnímu porušení této zásady v rámci řízení před soudy nižších stupňů, které by dosáhlo intenzity porušení ústavního práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud však takové porušení v nyní projednávané věci neshledal, když byly soudem prvního stupně v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. provedeny důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle § 2 odst. 6 tr. ř. soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž dospěl ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům provedeného dokazování. Tyto závěry soud dostatečným způsobem odůvodnil v souladu s § 125 tr. ř. [viz odst. 3 a násl. rozsudku soudu prvního stupně ke skutku pod bodem 1) a odst. 17 a násl. rozsudku soudu prvního stupně ke skutku pod bodem 2)], řádně se vypořádal s provedenými důkazy, zdůvodnil, kterým a proč uvěřil a kterým naopak neuvěřil, přičemž odvolací soud jeho skutkové závěry přezkoumal a potvrdil. Nejvyšší soud tak v projednávaném případě neshledal závažnou deformaci skutkových zjištění, ani zjevný nesoulad mezi podstatnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, ani jiné porušení procesních zásad. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněného pod tento dovolací důvod nelze podřadit.
16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
17. Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné v rámci tohoto dovolacího důvodu vytýkat výlučně vady hmotněprávní. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
18. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Dovolání založené na tomto dovolacím důvodu tak lze opírat jen o námitky hmotněprávní povahy, nikoli o námitky skutkové.
19. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
20. Nejvyšší soud po přezkoumání dovolací argumentace obviněného shledal, že není ani pod tento dovolací důvod podřaditelná. Obviněný především namítl, že se v rámci skutku pod bodem 2) předmětných drog nezmocnil násilím, že z něj a jeho přátel nemohl mít poškozený obavy, ke konfliktu mělo dojít až následně a rovněž že drogy nebyly věcí cizí, neboť za ně zaplatil. Uvedenou dovolací argumentaci však obviněný postavil výhradně na své vlastní verzi skutkového děje, která je však diametrálně odlišná od skutkových zjištění soudů obou stupňů, jak již Nejvyšší soud rozvedl výše. Byť by tedy tyto námitky částečně mohly dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. formálně naplnit, materiálně se s jeho obsahem zcela míjí, a to právě s ohledem na svou zjevnou skutkovou povahu. K tomu Nejvyšší soud dále doplňuje, že naplnění všech znaků skutkových podstat uvedených trestných činů z argumentace soudu prvního stupně dostatečně vyplývá (srov. především odst. 10-12 a odst. 22 a násl. rozsudku soudu prvního stupně), přičemž odvolací soud jeho hmotněprávní závěry přezkoumal a potvrdil (viz odst. 15 a 20 rozsudku odvolacího soudu), Nejvyšší soud se s odůvodněním rozsudků soudů obou stupňů i v této otázce ztotožnil a ve stručnosti na ně dále odkazuje.
21. Pokud pak obviněný v rámci svého dovolání namítl, že se soudy nedostatečným způsobem vypořádaly se všemi jeho vznesenými námitkami a tvrzeními, pak je namístě zdůraznit, že ani takto koncipovaná argumentace nenaplňuje ani obviněným uplatněné, ani jiné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř. S ohledem na potenciální ústavněprávní přesah této námitky však Nejvyšší soud pro úplnost připomíná, že i podle konstantní judikatury Ústavního soudu není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, či usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 162/13). K uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že se soudy s argumentací obviněného v rámci svých rozsudků vypořádaly řádně a v mezích požadavků, které na jejich rozhodnutí klade trestní řád v ustanovení § 125 tr. ř., přičemž případná pochybení soudu prvního stupně byla bezezbytku napravena soudem odvolacím. Ani v tomto ohledu proto nelze shledat vady, které by jakkoli odůvodnily kasační zásah Nejvyššího soudu.
22. Obiter dictum pak Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný v dovolání do značné míry opakuje svoji obhajobu z předchozích fází trestního řízení, se kterou se soudy nižších stupňů již vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí a Nejvyšší soud se s jejich argumentací plně ztotožnil.
V. Závěrečné zhodnocení
23. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že uplatnil argumentaci, která nevyhověla vzneseným dovolacím důvodům. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 6. 2024
JUDr. Petr Angyalossy, Ph.D. předseda senátu